— Nejvyšší správní soud

6 A 151/2002- 140 - text 6 A 151/2002 - 148 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Kraft Foods Slovakia, a.s., se sídlem Račianska 44, Bratislava, Slovenská republika, zastoupeného advokátem JUDr. Karlem Čermákem jr., Ph.D. se sídlem Národní tř. 32, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti: I.D.C. Holding, a.s., se sídlem Drieňová 3, Bratislava, Slovenská republika, zastoupeného advokátkou Mgr. Janou Turkovou se sídlem Budečská 6, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 5. 9. 2002 č.j. O-152 521, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal dne 5. 11. 2002 Vrchnímu soudu v Praze shora uvedenou žalobu, v níž se označil obchodním jménem „Jacobs Suchard Figaro, a.s.“. Věc převzal podle ust. § 132 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Nejvyšší správní soud, který zjistil, že již od 1. 6. 2001 bylo obchodní jméno žalobce „Kraft Foods Slovakia, a.s.“ a proto podle ust. 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. usnesením ze dne 15. 3. 2004 č. j. 6 A 157/2002 - 57 žalobu odmítl, protože není splněna jedna z podmínek řízení, a to způsobilost žalobce být účastníkem řízení a tento nedostatek je neodstranitelný. Toto usnesení Nejvyššího správního soudu bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2004 sp. zn. III. ÚS 389/04 a žalobce dodatečně opravil své obchodní jméno. Žalobce v žalobě uvedl, že je obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je nákup zboží a jeho velkoobchodní a maloobchodní prodej, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu, služeb a výroby, zpracování kakaových bobů, výroba konzumního kakaového prášku, tabulkových čokolád, čokoládových a nečokoládových cukrovinek a žvýkaček a další činnosti. Žalobce je majitelem kombinované ochranné známky č. 167 623 Figaro s právem přednosti 1. 2. 1990. Tato ochranná známka je zapsána pro kakao, čokoládu, čokoládové a nečokoládové cukrovinky, polotovary a žvýkačky ve třídě 30 mezinárodního třídění výrobků a služeb. Zúčastněná osoba I.D.C. Holding, a.s., podala dne 25. 2. 2000 přihlášku kombinované ochranné známky F Figaro č. přihl. 152 521. Proti této přihlášce podal žalobce dne 14. 5. 2001 námitky, které odůvodnil tím, že je majitelem kombinované ochranné známky č. 167 632 Figaro s právem přednosti 1. 2. 1990, která je zapsána pro výrobky shodné, resp. zaměnitelné s výrobky, pro něž byla přihlášena napadená ochranná známka. V této souvislosti informoval žalovaného o historii používání označení Figaro pro čokoládové výrobky na území bývalého Československa a o tom, že v roce 1996 podal na Slovensku žalobu na určení neplatnosti smluv o převodu ochranných známek č. 157 967 Figaro F (kombinovaná) a č. 156 957 FIGARO (slovní) ze státního podniku Figaro Trnava na společnost I.D.C. Holding, a.s. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že smlouva, kterou byly předmětné ochranné známky převedeny, byla podepsána ředitelem státního podniku Figaro Trnava až po jeho odvolání z funkce; byla tedy podepsána osobou, která nebyla oprávněna činit za státní podnik právní úkony. Proto žalobce navrhl, aby v námitkovém řízení nebyl brán zřetel na existenci ochranných známek č. 151 967 Figaro F (kombinovaná) a č. 156 957 FIGARO, které jsou dosud zapsány pro přihlašovatele. Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2002 Úřad průmyslového vlastnictví námitky zamítl s odůvodněním, že přihlašovatel je majitelem ochranných známek č. 151 967 Figaro F (kombinovaná) a č. 156 957 FIGARO, kterým svědčí starší právo přednosti než namítané ochranné známce žalobce. V odůvodnění dále uvedl, že skutečnost, že přihlašovatel strpěl užívání kombinované ochranné známky č. 167 623 Figaro žalobcem, nezakládá právo žalobce bránit přihlašovateli v rozšiřování jeho známkové řady. Probíhající soudní řízení nemá vliv na rozhodnutí o námitkách a při námitkovém řízení je vždy nutno vycházet ze stávajícího rejstříkového stavu a nelze čekat na vyhlášení soudního rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, v němž opět upozornil na probíhající soudní spor a uvedl, že rozhodnutí soudu bude mít zcela zásadní význam pro vlastnictví uvedených ochranných známek. Proto požádal o odložení konečného rozhodnutí o námitkách až do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci platnosti převodu ochranných známek. Rozklad žalobce byl předsedou Úřadu průmyslového vlastnictví dne 5. 9. 2002 zamítnut a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. V odůvodnění se žalovaný ztotožnil se závěry provostupňového rozhodnutí a uvedl, že zápisem napadeného označení do rejstříku ochranných známek nemůže dojít k zásahu do zákonem chráněných práv žalobce, neboť přestože právo k namítané ochranné známce je starší než právo ke zveřejněnému označení, přihlašovateli svědčí relevantní práva k ochranné známce, která jsou starší než právo žalobce. Poznamenal, že otázka platnosti převodu ochranných známek náleží pouze do kompetence příslušného soudu. Případný pravomocný výrok by byl pro žalovaného závazný a vyplývala by z něj povinnost uvést stav rejstříku ochranných známek do souladu se stavem určeným rozhodnutím soudu. Jelikož ale takové rozhodnutí soudu dosud vydáno nebylo, je nutno vycházet z právního stavu, který platí v době rozhodování o rozkladu. Žalobce vyslovil přesvědčení, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné a že jím byl žalobce zkrácen na svých právech majitele ochranné známky. Rozhodnutí nebylo vydáno na základě zákonem povolené volné úvahy správního orgánu. Žalovaný nevzal v úvahu, že v zemi přihlašovatele probíhá shora uvedené soudní řízení, jehož předmětem je otázka platnosti převodu uvedených ochranných známek. Žalobce si je vědom toho, že v souladu s ust. § 38 odst. 8 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“), byla v řízení před žalovaným vyloučena aplikace ustanovení správního řádu o přerušení řízení. Podle ust. § 32 odst. 1 správního řádu (zákon č. 71/1967 Sb.) je však správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že bylo povinností žalovaného vyčkat s vydáním rozhodnutí do rozhodnutí soudu o platnosti převodu starších ochranných známek přihlašovatele, neboť se jednalo o otázku, která byla ve vztahu k předmětu řízení o námitkách otázkou předběžnou. Bez rozhodnutí této otázky nebylo možno o námitkách rozhodnout, neboť postavení stran řízení bylo nejisté. V důsledku tohoto postupu nemají závěry žalovaného oporu v provedených důkazech a nejsou náležitě zdůvodněny. Není také vysvětleno, které skutečnosti vzal žalovaný za prokázané a které nikoli a z čeho při rozhodnutí vycházel. Rozhodnutí totiž předpokládá, že žalovaný musel jako otázku předběžnou posoudit otázku práv zúčastněné osoby k předmětným ochranným známkám. Žalovaný však k této otázce neprováděl žádné důkazy ani nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci. Úvahy žalovaného si navzájem odporují a odůvodnění rozhodnutí je v důsledku toho nesrozumitelné a nepřesvědčivé. Závěr o tom, že I.D.C. Holding, a.s., je majitelem předmětných ochranných známek není nejen náležitě, ale vůbec zdůvodněn. Žalobce tvrdí, že nezákonný a nesprávný je závěr žalovaného, že přezkum otázky oprávněnosti titulu převodu zmíněných ochranných známek nenáleží do kompetence žalovaného. V tomto směru jsou závěry žalovaného v rozporu s pravidly logického uvažování a žalovaný zřejmě nevycházel z ust. § 40 správního řádu. Žalobce vytýká rozhodnutí žalovaného další právní vady. Žalovaný řádně nezdůvodnil, proč měl za to, že existence starších ochranných známek, údajně ve vlastnictví zúčastněné osoby, byla vůbec relevantní pro rozhodnutí ve věci o námitkách. V daném případě disponoval žalobce starší ochrannou známkou č. 167 623 FIGARO s prioritou od 1. 2. 1990 a zúčastněná osoba podala prioritně mladší přihlášku zaměnitelné ochranné známky „F Figaro“ dne 25. 2. 2000, tedy více než 10 let po datu priority žalobcovy ochranné známky. To je v rozporu s ust. § 9 odst. 1 zákona č. 137/1995 Sb. Tento zákon nikde nestanoví, že by k zásahu do zákonem chráněných starších práv třetích osob nemělo docházet tehdy, pokud přihlašovatel je majitelem jiné starší ochranné známky, která je shodná nebo zaměnitelná s přihláškou napadenou námitkami na základě starší zaměnitelné ochranné známky namítatele, která je sice starší ve vztahu k nové přihlášce, avšak mladší ve vztahu k jiným ochranným známkám téhož přihlašovatele. Závěr žalovaného je zcela arbitrární, nemá oporu v právních předpisech a představuje vybočení z mezí zákonem povolené volné úvahy. Žalobce navrhl, aby rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2002 sp. zn. O-152521 bylo zrušeno, věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení a ž