1 Co 79/2007 — Nejvyšší správní soud

Konf 26/2007- 21 - text Konf 26/2007-26 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl ve složení: předseda JUDr. Karel Podolka a soudci JUDr. Marie Žišková, JUDr. Roman Fiala, JUDr. Michal Mazanec, JUDr. Pavel Pavlík, a JUDr. Petr Příhoda, o návrhu 1) Ing. J. B., 2) R. M., a 3) M. M., všichni zastoupeni JUDr. Hanou Helešicovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, J. Palacha 4, na rozhodnutí sporu o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně, a Zeměměřickým a katastrálním inspektorátem v Brně, za další účasti žalovaného Z. d. K., o zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 14/2006, t a k t o : I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 14/2006, o zamítnutí návrhu na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, je soud v občanském soudním řízení. II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. června 2006, čj. 35 C 14/2006-10, se zrušuje. O d ů v o d n ě n í : Podáním doručeným zvláštnímu senátu dne 1. srpna 2007 navrhli navrhovatelé zahájení řízení o kompetenčním sporu mezi Krajským soudem v Brně a Zeměměřičským a katastrálním inspektorátem v Brně ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., ve věci žaloby o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 14/2006. Ze spisu vyplynuly tyto pro rozhodnutí významné skutečnosti. Katastrální úřad pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Břeclav, rozhodnutím ze dne 25. ledna 2006, sp. zn. V-2619/2005-704/7, zamítl návrh žalobců na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a poučil je, že proti tomuto rozhodnutí je možné podle § 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., v platném znění, podat opravný prostředek a že „podle čl. XXV bod 1 zákona č 151/2002 Sb. je namísto tohoto opravného prostředku přípustná žaloba podle páté části občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ke Krajskému soudu v Brně ve lhůtě 2 měsíce ode dne doručení tohoto rozhodnutí“. V souladu s poučením obsaženým v rozhodnutí katastrálního úřadu podali navrhovatelé proti tomuto rozhodnutí žalobu podle páté části o. s. ř. ke Krajskému soudu v Brně. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. června 2006, čj. 35 C 14/2006-10, řízení zastavil pro chybějící podmínku řízení a postoupil věc Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálnímu pracovišti Břeclav. Svoje rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že od 1. 1. 2003 je proti nepravomocnému rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí vkladu přípustné odvolání (§ 53 správního řádu). Žaloba podle § 244 a násl. o. s. ř. je pak přípustná tehdy, jestliže rozhodnutí katastrálního úřadu nabylo právní moci poté, co žalobce využil v řízení před správním orgánem řádný opravný prostředek ve správním řízení, tj. odvolání nebo rozklad [§ 247 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s čl. XXV bod 1 zákona č. 151/2002 Sb. (dále jen „čl. XXV bod 1“)]. Platí tedy podle krajského soudu, že od 1. 1. 2003 jsou všechna správní řízení, jejichž předmětem je věc soukromoprávní, dvoustupňová. Základem argumentace krajského soudu je tak čl. XXV bod 1, který stanoví, že ve věcech uvedených v § 244, v nichž zvláštní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí o. s. ř. ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté tohoto zákona (občanského soudního řádu) za podmínek jím stanovených. Jednu z podmínek přípustnosti žaloby podle § 244 o. s. ř. stanoví § 247 odst. 2 o. s. ř.; žaloba je přípustná, nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci za předpokladu, že žalobce využil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky v linii správního řízení. Aby žalobce mohl využít řádný opravný prostředek, musí být tento opravný prostředek přípustný. Ustanovení § 247 odst. 2 o. s. ř. výjimku nepřipouští, a proto je proti rozhodnutím správních orgánů ve věcech soukromoprávních přípustný opravný prostředek v linii správního řízení. V § 247 odst. 2 o. s. ř. je tak zřetelně vyjádřen úmysl zákonodárce. Podle § 53 správního řádu má účastník právo podat proti rozhodnutí správního úřadu odvolání, pokud zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 5 odst. 4 věta třetí zákona č. 265/1992 Sb., které stanoví, že o podaném opravném prostředku rozhoduje soud, sice nebylo přímo novelizováno, nicméně se dnem 31. 12. 2002 stalo obsoletním. Od 1. 1. 2003 totiž neexistuje soud, který by měl pravomoc o takovém opravném prostředku rozhodnout. Opravným prostředkem proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva je proto odvolání. Krajský soud tudíž posoudil předmětnou žalobu jako odvolání podle § 53 správního řádu, o němž musí rozhodnout příslušný zeměměřický a katastrální inspektorát [§ 4 písm. d) zákona č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech]. Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně rozhodnutím ze dne 15. 9. 2006, sp. zn. ZKI-0-138/519/2006, zamítl odvolání navrhovatelů jako nepřípustné ve smyslu ustanovení §60 správního řádu z roku 1967. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl mimo jiné, že podle ustanovení § 53 téhož zákona má sice účastník řízení právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání, avšak jen tehdy, pokud zákon nestanoví jinak. V daném případě je jím zákon č. 265/1992 Sb., který v § 5 odst. 4 stanoví, že proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu je přípustný opravný prostředek a pokud podanému opravnému prostředku katastrální úřad nevyhoví v plném rozsahu, rozhoduje o podaném opravném prostředku soud. Odkázal mimo jiné na právní názor zvláštního senátu, obsažený například v jeho rozhodnutí čj. Konf 64/2005-33 ze dne 14. srpna 2006, podle kterého „příslušný vydat rozhodnutí ve věci zamítnutí návrhu na povolení vkladu práva do katastru nemovitostí, je soud v občanském soudním řízení“. Poté podali navrhovatelé opětovně dne 13. 11. 2006 žalobu ke Krajskému soudu v Brně, kterou však tento usnesením ze dne 27. 2. 2007, čj. 35 C 33/2006-14, pro opožděnost odmítl. Pro úplnost uvedl, že z úřední činnosti je mu známa rozhodovací praxe zvláštního senátu, podle které je ve věcech kompetenčních sporů mezi soudy v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. a mezi katastrálními orgány ohledně opravných prostředků podle § 5 odst. 4 zák. č. 265/1992 Sb., ve věcech zamítnutí návrhu na vklad do katastru nemovitost dána příslušnost soudu v občanském soudním řízení s tím, že zvláštní senát rozhodnutí soudu o zastavení řízení a postoupení věci katastrálnímu úřadu ruší. S ohledem na konstantní praxi zvláštního senátu v těchto věcech lze proto očekávat pokračování v původním řízení vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 35 C 14/2006. K odvolání žalobců bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 2007 usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. dubna 2007, čj. 1 Co 79/2007-21, potvrzeno. S ohledem na shora uvedené skutečnosti podali dne 1. srpna 2007 navrhovatelé výše uvedený návrh na rozhodnutí sporu o pravomoc s tím, že dosud nebylo o jejich podané žalobě věcně rozhodnuto. Přitom Krajský soud v Brně uvedl, že k takovému rozhodnutí nemá pravomoc a Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně prohlašuje, že není k rozhodnutí příslušný. Z těchto důvodů navrhují, aby zvláštní senát rozhodl v souladu s ustanovením § 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., který z účastníků sporu je k rozhodnutí o žalobě příslušný a má k němu pravomoc. Při řešení vzniklého sporu se zvláštní senát řídil následující úvahou: Zvláštní senát konstatuje, že návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu jsou oprávněni podal i navrhovatelé. Jejich aktivní legitimace k podání návrhu vyplývá z ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.; byli účastníky ve věci, v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí stala spornou. V důvodové zprávě k zákonu č. 131/2002 Sb. se k zahájení řízení (k aktivní legitimaci k podání návrhu) podává, že zákonodárce předpokládal, že zpravidla kompetenční spor vyvolá soud či správní orgán. Umožnil však podání návrhu i samotnému účastníkovi konkrétního řízení, v němž kompetenční spor vznikl, neboť nelze vyloučit, že informaci o střetu kompetencí bude mít právě jen účastník řízení. Podstata kompetenčního sporu spočívá v tom, zda proti rozhodnutí o zamítnutí vkladu práva (§ 5 odst. 4 zákona č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 90/1996 Sb.) je přípustné nejprve odvolání podle správního řádu a teprve poté může následovat žaloba k soudu podle nové páté části občanského soudního řádu, nebo zda proti zmiňovanému rozhodnutí je namístě rovnou podat žalobu k soudu. Při obnovení správního soudnictví v roce 1992 (zákonem č. 519/1991 Sb.) byla do tehdejší páté části o. s. ř. zařazena hlava třetí s názvem „Rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správním orgánů“. Podle ustanovení této hlavy soud postupoval jako opravná instance přezkoumávající nepravomocné rozhodnutí správního orgánu (§