1 Afs 12/2008 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 12/2008- 103 - text 1 Afs 12/2008 - 108 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce SIBO, spol. s r. o., se sídlem Lidická č. 1264, Třinec - Lyžbice, zastoupeného Ing. J. U., jakožto správcem podniku, zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem Škroupova 1114/4, Moravská Ostrava, proti žalovanému Celnímu ředitelství Ostrava, se sídlem nám. Sv. Čecha 8, Ostrava - Přívoz, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 1. 2004, č. j. 63291/03140121 až č. j. 6329-16/03-1401-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 11. 2007, č. j. 22 Ca 368/2006 – 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Shora označeným rozsudkem zamítl krajský soud žaloby, jimiž žalobce napadl uvedená rozhodnutí žalovaného. Těmi žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutím Celního úřadu Český Těšín ze dne 25. 9. 2003, ev. č. 10466013-08552-8, ze dne 23. 9. 2003, ev. č. 10466013-08443-3, ze dne 23. 9. 2003, ev. č. 1046613-08446-9, ze dne 24. 9. 2003, ev. č. 10466013-08467-6, ze dne 24. 9. 2003, ev. č. 10466013-08468-8, ze dne 25. 9. 2003, ev. č. 1046613-08551-6, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08217-5, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08212-6, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08210-2, ze dne 23. 9. 2003, ev. č. 10466013-08440-8, ze dne 19. 9. 2003, ev. č. 10466013-08260-6, ze dne 19. 9. 2003, ev. č. 10466013-08259-9, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08219-9, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08218-7, ze dne 18. 9. 2003, ev. č. 10466013-08220-5, a ze dne 24. 9. 2003, ev. č. 10466013-08474-3, kterými celní úřad rozhodl o propuštění zboží deklarovaného jako bílý cukr do režimu volného oběhu, přičemž dovozy zahrnul do celní kvóty na základě nařízení vlády č. 162/2002 Sb., kterým se stanoví ochranné opatření na dovoz cukru do České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesením ze dne 2. 3. 2004, č. j. 22 Ca 63/2004 - 10, krajský soud spojil žaloby ke společnému projednání dle § 39 odst. 1 s. ř. s. V žalobě žalobce namítal, že byl napadeným rozhodnutím a v důsledku porušení svých práv v řízení před správním orgánem zkrácen na svých právech. Celní orgány neoprávněně přidělily celní kvótu zboží s preferenčním původem v České republice. To mělo za následek bezdůvodné čerpání kvóty na dovoz zboží a následné vyměření cla u dalších dovozů stejného zboží. Žalovaný zcela ignoroval odvolací námitku žalobce o nepoužitelnosti nařízení vlády č. 263/2001 Sb. s ohledem na § 6 nařízení vlády č. 534/2002 Sb. Nepřípustně extenzivním výkladem § 55 odst. 1 a § 57 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen celní zákon), pak žalovaný vyloučil aplikaci § 6 nařízení vlády č. 534/2002 Sb., upřednostnil výlučnou a jednostrannou aplikaci nařízení vlády č. 66/2003 Sb. a č. 162/2002, které neruší ani nestanoví výjimku z aplikace § 6 nařízení vlády č. 534/2002 Sb. Takový postup je dle žalobce v rozporu s s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Krajský soud usnesením ze dne 17. 3. 2005, č. j. 22 Ca 63/2004 - 23, žaloby dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť dle jeho názoru napadeným rozhodnutím nedošlo k jakémukoli založení, změně, zrušení či závaznému určení práv nebo povinností žalobce. Celní úřad rozhodoval o celním dluhu a jeho rozhodnutí nebyla nijak ovlivněna konstatováním o zahrnutí zboží do celní kvóty; to by bylo z hlediska práv žalobce významné až v tom okamžiku, kdy by v dalším řízení celní úřad rozhodl o výši cla po vyčerpání celní kvóty. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 19. 7. 2006, č. j. 1 Afs 68/2005 - 51, zrušil uvedené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na právní názor rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vyslovený rozhodnutím ze dne 25. 4. 2006, č. j. 1 Afs 61/2005 - 61, v obdobné věci. Dle rozšířeného senátu ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze vykládat doslovným jazykovým výkladem, nýbrž podle jeho smyslu a účelu tak, že žalobní legitimace musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce, tj. kdy se jednostranný úkon správního orgánu, vztahující se ke konkrétní věci a konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká jejich právní sféry. Žalobní legitimace je tedy založena tím, že žalobce tvrdí, že takový úkon správního orgánu měl negativní dopady do jeho právní sféry. Na tomto závěru nemohl nic změnit ani fakt, že údaj o čerpání kvót na dovoz cukru uvedl celní úřad na zadních stranách jednotných celních deklarací; žaloba totiž nesměřuje proti těmto poznámkám na rubu, nýbrž proti rozhodnutím celního ředitelství o odvoláních, která se jako jednou z odvolacích námitek zabývala mj. též výtkou nesprávné aplikace kvót. Rozhodnutí žalovaného se právní sféry žalobce bezpochyby dotýká, právě je také žalobce napadá žalobou a tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech. Následně krajský soud rozhodnutí žalovaného přezkoumal a kasační stížností napadeným rozsudkem žaloby jako nedůvodné zamítl. Dospěl přitom k závěru, že žalobní body uplatněné žalobcem nemohou mít, i kdyby je soud shledal důvodnými, za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí o věci samé, jímž bylo deklarované zboží propuštěno do režimu volného oběhu bez cla. Doložka o zahrnutí dováženého zboží do celní kvóty nemá povahu rozhodnutí, resp. není samostatnou oddělitelnou částí rozhodnutí o propuštění zboží do režimu volného oběhu. Celní kvóta má charakter podmínky pro vyměření cla a proto má význam až tehdy, jeli vyčerpána. Zahrnutí předmětného zboží do celní kvóty tedy nemělo v daném případě žádný vliv na veřejná subjektivní práva nebo povinnosti žalobce, neboť zboží bylo propuštěno do volného oběhu v tuzemsku s nulovým clem. Žalobce tak nebyl na svých právech zkrácen přímo, ani v důsledku porušení svých práv v řízení před celními orgány. Celní kvóta se vztahuje na celkový dovoz předmětného zboží do České republiky za stanovené období, aniž by potenciální dovozci byly přímo dotčeni na svých právech. Nesprávná aplikace celních kvót by byla z hlediska práv a povinností žalobce jako dovozce významná až v tom okamžiku, kdy by v případných dalších celních řízeních celní úřad rozhodl o výši cla, jíž by stanovil po té, kdy by dle jeho názoru došlo již k vyčerpání celní kvóty. Krajský soud se nicméně pro úplnost zabýval i jednotlivými žalobními námitkami žalobce, neshledal je však důvodnými. Konstatoval, že žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal s námitkou týkající se nepoužitelnosti nařízení vlády č. 263/2001 Sb., když uvedl, že toto nařízení se vůbec nevztahuje na zboží uvedené v čísle 1701 celního sazebníku. Nepřisvědčil ani žalobní námitce ohledně nesprávného vyloučení aplikace § 6 nařízení vlády č. 534/2002 Sb., a porušení čl. 2 odst. 2 Listiny. Ochranné opatření na dovoz cukru do České republiky stanovené nařízením vlády č. 162/2002 Sb., na základě zákona č. 62/2000 Sb., se vztahuje rovněž na dovozy cukru s preferenčním původem v České republice. V § 54 celního zákona je v odst. 1 definováno dovozní clo, v odst. 2 až 5 pak další druhy cla; podle odst. 6 další druhy cla stanoví zvláštní právní předpis, přičemž poznámka pod čarou odkazuje příkladmo na zákon č. 62/2000 Sb. Celní sazebník je pak upraven v dílu druhém hlavy šesté (§ 56 - § 58) celního zákona. Celní sazebník vydávaný formou nařízení vlády (zde č. 534/2002 Sb.) je tedy prováděcím předpisem k § 56 odst. 2 a § 57 odst. 1 celního zákona a nestanoví tak další sazební opatření vyplývající z jiných obecně závazných právních předpisů, např. zákona č. 62/2000 Sb. Dle ustanovení § 3 písm. a) bodu 3. zákona 62/2000 Sb., se opatřením při dovozu nebo vývozu výrobků rozumí mimo jiné úprava cel nebo celních sazeb, dovozem se pak dle § 4 písm. a) rozumí propuštění výrobků do celního režimu volného oběhu, tedy bez ohledu na to, zda se jedná o zboží s preferenčním původem v České republice. Námitky žalobce tak nemají dle krajského soudu v právních předpisech žádné opory. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce včas podanou kasační stížností a domáhal se, aby jej Nejvyšší správní soud v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Jako důvody kasační stížnosti uplatnil nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí a v jiné vadě řízení před soudem, která měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Především namítal, že krajský soud přiléhavě nevyložil, proč lze výkladem dospět k