3 As 26/2008 — Nejvyšší správní soud

3 As 26/2008- 72 - text 3 As 26/2008 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Chodská obchodní společnost s. r. o., se sídlem Klenčí pod Čerchovem 320, Domažlice, zastoupeného JUDr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem náměstí Republiky 57, Tachov, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, Maltézské nám. 1, Praha 1 - Malá Strana, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2005, č. j. 5188/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2008, č. j. 5 Ca 291/2005 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 23. 11. 2005, č. j. 5188/2005. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl žádost stěžovatele o zrušení prohlášení domu č. p. 70 v Domažlicích za kulturní památku podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon č. 20/1987 Sb.“). Při svém rozhodování soud vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 31. 3. 2005 obdržel žalovaný od Městského úřadu Domažlice žádost stěžovatele ze dne 14. 3. 2005 o zrušení prohlášení městského domu č. p. 70 v Tovární ulici na pozemku parc. č. 681 v k. ú. Domažlice za kulturní památku. V žádosti stěžovatel uvedl, že objekt je ve špatném technickém stavu a ohrožuje zdraví osob pohybujících se v jeho těsné blízkosti. Silné statické narušení vodorovných konstrukcí střešního pláště a napadení dřevěných konstrukcí dřevokaznou houbou nedává možnost opravy. Stěžovatel dále uvedl, že nedošlo k řádné registraci předmětu žádosti jako kulturní památky, neboť žalovaný před prohlášením věci za kulturní památku nevyrozuměl písemně vlastníka věci o podání návrhu na prohlášení věci za kulturní památku, ani jej nevyrozuměl o tom, že hodlá věc vyhlásit za kulturní památku z vlastního podnětu, čímž vlastníkovi znemožnil vyjádřit se k takovému návrhu či podnětu. O prohlášení nemovitosti za kulturní památku pak žalovaný neinformoval ani příslušný katastrální úřad. Přílohou žádosti byl znalecký posudek Ing. N. ze dne 4. 3. 2005, podle něhož je technický stav nemovitosti velice špatný a vytváří stále narůstající nebezpečí pro kolemjdoucí. Ze sdělení Státního okresního archivu v Domažlicích ze dne 29. 4. 2005, zn. SOAP/01-247/05-01, žalovaný zjistil, že státní archiv vyhledal zápisy školské a kulturní komise Okresního národního výboru v Domažlicích ze dne 18. 12. 1963, kdy mělo být projednáváno prohlášení domu č. 70 za kulturní památku. Z kopie ze zápisu této schůze vyplývá, že tato záležitost nebyla projednána. Podle usnesení měl být pravděpodobně předložen písemný materiál organizačnímu odboru do 20. 12. 1963, ale ani tam nebyly k této záležitosti uloženy žádné doklady. Žalovaný dále vycházel ze sdělení údajů o památkové ochraně a evidenci Národního památkového ústavu ze dne 13. 5. 2005, zn. 2803/05, kde se uvádí, že městský dům č. p. 70, 73 se svými pozemky parc. č. 677, 681 v k. ú. Domažlice byl zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek Západočeského kraje pod poř. č. rejstříku 2008 dne 3. 3. 1964. Rejstříkové číslo Ústředního seznamu kulturních památek České republiky je 31247/4-2008. V rejstříku je omylem uváděno č. p. 72, které však v Tovární ulici neexistuje. Napadeným rozhodnutím žalovaný žádost stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že nebyl prokázán mimořádně závažný důvod pro zrušení prohlášení věci za kulturní památku. Z předložených vyjádření Krajského úřadu Plzeňského kraje, Městského úřadu Domažlice a Národního památkového ústavu vyplývá, že tyto dotčené správní orgány i odborná organizace státní památkové péče se zrušením prohlášení nesouhlasí a jednoznačně se shodují na tom, že je možné objekt opravit a zachovat. Podstatou žalobních námitek pak bylo tvrzení stěžovatele, že se žalovaný nezabýval tím, zda byl řádně proveden zápis nemovitosti do státního seznamu nemovitých kulturních památek v roce 1964, přičemž poukázal i na nesprávně uvedené číslo popisné u předmětné nemovitosti. Městský soud v Praze vycházel z toho, že podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách (dále jen „zákon č. 22/1958 Sb.“) se památky se zapisovaly z evidenčních důvodů do státních seznamů památek, přičemž chráněny byly i památky do těchto seznamů nezapsané. Podle ust. § 42 odst. 1 zákona 20/1987 Sb. se kulturní památky zapsané do státních seznamů kulturních památek podle dřívějších právních předpisů považují za kulturní památky podle tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že dům č. p. 70 na pozemku parc. č. 681 v k. ú. Domažlice byl zapsán do seznamu kulturních památek Západočeského kraje dne 3. 3. 1964, jedná se o kulturní památku rovněž podle zákona 20/1987 Sb. v souladu s jeho ust. § 42 odst. 1. Zápis kulturní památky do státního seznamu kulturních památek má tedy konstitutivní charakter. Soud proto považoval za bezpředmětné vyjadřovat se k zápisu školské a kulturní komise Okresního národního výboru v Domažlicích ze dne 18. 12. 1963, jakož i k tvrzené nicotnosti usnesení přijatého Okresním národním výborem v Domažlicích dne 13. 12. 1963. Na zákonnost napadeného rozhodnutí podle soudu nemá vliv okolnost, že příslušnému orgánu geodézie a kartografie nebylo v souladu s ust. § 7 odst. 4 zákona 20/1987 Sb. oznámeno prohlášení nemovitosti za kulturní památku, neboť v daném případě správní orgán nevedl správní řízení, proto také nebyl žalovaný povinen písemně vyrozumívat podle ust. § 3 odst. 2 zákona 20/1987 Sb. vlastníka věci, tj. stěžovatele o tom, že hodlá věc prohlásit za kulturní památku. Co se týče čísla popisného předmětné kulturní památky, soud považuje za nesporné, že dům na pozemku parc. č. 681 v k. ú. Domažlice má přiděleno č. p. 70 (viz list vlastnictví č. 1343 pro k. ú. Domažlice). Tato nemovitost je zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek Západočeského kraje a jak vyplývá ze sdělení Národního památkového ústavu ze dne 13. 5. 2005, pouze omylem došlo k tomu, že v rejstříku bylo u této nemovitosti uvedeno č. p. 72. Soud proto i tuto žalobní námitku shledal neopodstatněnou. Na základě uvedeného žalobu zamítl jako nedůvodnou ve smyslu ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V podané kasační stížnosti stěžovatel opakovaně namítl, že při prohlášení nemovitosti č. p. 70 na stavební parcele č. 681 v k. ú. Domažlice za kulturní památku došlo ze strany žalovaného k pochybení, neboť byla zapsána nemovitost s č. p. 72 v Tovární ulici, přičemž toto číslo popisné neexistuje. Podle názoru stěžovatele nelze vycházet z toho, že při podání žádosti v roce 1999 o demolici domu č. p. 70 o tomto pochybení žalovaného věděl. Nesprávné uvedení čísla popisného není možné dodatečně zhojit prohlášením stěžovatele či žalovaného. Žalovaný přitom nejprve uvádí, že dům č. p. 70 je součástí dvojdomu č. p. 70 a 73, a vzápětí tvrdí, že se jedná o samostatnou nemovitost č. p. 72. Není tedy zřejmé, o který dům se vůbec jedná, a zda zápis provedený do seznamu kulturních památek je právně relevantní. Stěžovatel namítl, že Městský soud v Praze se s touto skutečností nevypořádal, nezabýval se ani žalobními námitkami týkajícími se vypracování seznamu památek ke dni 31. 1. 1964 a nicotnosti aktu, který předcházel zápisu kulturní památky do seznamu kulturních památek České republiky. Soud nepřihlédl k nálezu Ústavního soudu č. j. II. ÚS 770/02, na který stěžovatel poukázal v žalobě. Stěžovatel se domnívá, že skutečnost, že nemovitost byla v rejstříku omylem uvedena pod č. p. 72, je důležitá a podstatná pro celé řízení. Správní orgán nemohl rozhodnout o kulturní památce, která právně neexistovala, avšak fakticky byla vedena v příslušném katastru nemovitostí, byť pod jiným evidenčním číslem. Žalovaný před vydáním rozhodnutí náležitě nezjistil skutkový stav a nezabýval se výše uvedenými námitkami. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve svém vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný k chybně uvedenému číslu popisnému předmětné nemovitosti v Ústředním seznamu kulturních památek ČR uvedl, že z listu vlastnictví č. 1343 pro k. ú. Domažlice je zřejmé, že tento dům na pozemku parc. č. 681 v k. ú. Domažlice má přiděleno č. p. 70. Jiný dům se na této parcele prokazatelně nenachází. Tato skutečnost je uvedena i ve sdělení Národního památkového ústavu ze dne 13. 5. 2005, č. j. 2803/05, které žalovaný doložil. Je tedy nepochybné, že při zápisu této kulturní památky došlo vinou chyby v psaní pouze k nesprávnému uvedení č. p. 72, místo č. p. 70. Skutečnost, že dům v T. č. p. 70 byl p