6 As 45/2006 — Nejvyšší správní soud

6 As 45/2006- 87 - text 6 As 45/2006 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobců: a) Ing. O. K., b) Ing. V. K., CSc., oba zastoupeni JUDr. Františkem Schulmannem, advokátem, se sídlem Revoluční 762/13, Praha 1, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci, se sídlem Rumjancevova 10, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2005, č. j. ZKI - O - 7 - 144/2005 Lg, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 26. 4. 2006, č. j. 59 Ca 42/2005 - 61, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům ad a) a ad b) na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 3034,50 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Františka Schulmanna, advokáta. Odůvodnění: Rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou ze dne 24. 1. 2005, sp. zn. OR - 680/2004 - 504/4, byl v souboru popisných informací na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území Albrechtice v Jizerských horách, kde je vyznačeno vlastnické právo pro ing. O. K. a ing. V. K., proveden výmaz v části B 1 (jiná práva) - „chůze a jízda po poz. PK č. 1888/2 pro čp. 22 - Mariánská Hora a pro dočasného vlastníka poz. PK č. 1888/1“. V odůvodnění svého rozhodnutí katastrální úřad uvedl, že při kontrole popisných informací dne 8. 11. 2004 zjistil, že zápis v části B 1 (jiná práva) „chůze a jízda po poz. PK č. 1888/2 pro čp. 22 - Mariánská Hora a pro dočasného vlastníka poz. PK č. 1888/1“ na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území Albrechtice v Jizerských horách, kde je mimo jiného veden poz. č. 1888/1, neměl být v katastru nemovitosti vyznačen. Výsledný evidenční stav, kdy u strany povinné z věcného břemene zaniklo omezení odpovídající věcnému břemeni ze zákona a u strany oprávněné z věcného břemene byl zápis práva z téhož věcného břemene proveden, byl objektivně i nesporně chybný i v době platnosti předpisu pro vedení evidence nemovitostí, která se podle § 29 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. považuje za katastrální operát. V dané věci katastrální úřad proto z uvedených důvodů opravil chybu v katastrálním operátu a to bez návrhu, o čemž vydal oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb. S obsahem oznámení o opravě chyby vyjádřili nesouhlas ing. V. K. a ing. O. K., katastrální úřad však po opětovném přezkoumání dosavadního průběhu řízení o opravě chyby dospěl k závěru, že nesouhlasu s opravou chyby nelze vyhovět. Opětovnou kontrolou bylo zjištěno, že k chybnému zápisu práva do katastru nemovitostí došlo v roce 1968 při zápisu právních vztahů k nemovitostem, a to chybným vyšetřením existence věcného břemene v rozporu s § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb., kde bylo stanoveno, že pro zápis právních vztahů o nemovitostech bude podpůrně použito zápisu v dosavadních pozemkových knihách, železničních knihách, v jednotné evidenci půdy a v bývalém pozemkovém katastru. Orgány geodézie pak zapíší do evidence nemovitostí toho, kdo podle výsledku šetření je oprávněným nebo povinným. Přes tento stanovený zákonný rámec však při tomto šetření bylo do evidence nemovitosti zapsáno chybně právo, jemuž neodpovídala žádná povinnost. Poz. PK č. 1888/2 v katastrálním území Albrechtice v Jizerských horách, který byl původně věcným břemenem zatížen, byl jako zemědělský majetek konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. Katastrální úřad pak poukázal na § 5 odst. 2 uvedeného dekretu, podle něhož zanikají patronátní práva a povinnosti váznoucí na zemědělských majetcích, konfiskovaných podle § 1 tohoto dekretu, a to dnem konfiskace. Tím podle katastrálního úřadu došlo k tomu, že u strany povinné zaniklo omezení odpovídající věcnému břemeni ze zákona, avšak u strany oprávněné byl zápis práva z téhož věcného břemene proveden, což bylo objektivně i nesporně chybné i v době platnosti předpisů pro vedení evidence nemovitostí, která se podle § 29 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb. považuje za katastrální operát. Z uvedeného důvodu katastrální úřad v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb. chybu, která vznikla zřejmým omylem při vedení o obnově katastru, opravil tak, že byl proveden výmaz zápisu v části B 1 (jiná práva) na listu vlastnictví č. 277 pro katastrální území Albrechtice v Jizerských horách tak, jak je výše uvedeno. K odvolání ing. V. K. a ing. O. K. rozhodl Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci rozhodnutím ze dne 17. 3. 2005, č. j. ZKI - O - 7 - 144/2005 Lg, tak, že se rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště v Jablonci nad Nisou č. j. OR - 680/2004 - 504/4 ze dne 24. 1. 2005 o opravě chyby v katastrálním operátu potvrzuje a odvolání se zamítá. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací správní orgán uvedl, že věcné břemeno a spolu s ním věcné právo mu odpovídající zaniklo ze zákona konfiskací a o jeho zániku tedy nebylo rozhodováno v tomto správním řízení. Zánik věcného práva měl být středisky geodézie vyšetřen a pokud se tak při zápisu změny vlastnického práva ve prospěch státu nestalo, jedná se o chybu v operátech katastru nemovitostí. Ve správním řízení byla pouze opravena chyba vzniklá při vedení bývalé evidence nemovitostí, kdy neměl být převzat žádný zápis týkající se zaniklého právního vztahu. K námitce odvolatelů bylo uvedeno, že orgány státní správy zeměměřictví a katastrů nemovitostí nepřekročily svou kompetenci tím, že aplikovaly postup podle § 8 katastrálního zákona na opravu zjištěné chyby v katastrálním operátu, která vznikla zřejmým omylem již v době zakládání a vedení bývalé evidence nemovitostí středisky geodézie. Závěrem bylo poukázáno na to, že předmětem řízení o opravě chyby v katastru není otázka vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni, tj. nabytí práva nepřetržitým desetiletým výkonem práva podle § 151o občanského zákoníků. Katastrálním orgánům nepřísluší posuzovat splnění podmínek pro nabytí tohoto práva, ani za tím účelem provádět ohledání na místě samém. Právo odpovídající věcnému břemeni lze do katastru nemovitostí ve prospěch odvolatelů zapsat až po předložení listiny prokazující, že k vydržení práva došlo. Odvolací správní orgán dospěl v odvolacím řízení ve věci opravy chyby v katastrálním operátu ke shodnému závěru jako správní orgán prvního stupně, a proto rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. O žalobě ing. O. K. a ing. V. K. proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Liberci ze dne 17. 3. 2005 rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozsudkem ze dne 26. 4. 2006, č. j. 59 Ca 42/2005 - 61, tak, že rozhodnutí správních orgánu obou stupňů zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud poukázal na úpravu zakládání evidence nemovitostí a uvedl, že pokud ze strany orgánů geodézie došlo při zakládání evidence nemovitostí k chybě, lze ji však postupem podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (dále též „katastrální zákon“), napravit jen tehdy, pokud se jedná o zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí. O zřejmý omyl ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona však nepůjde tam, kde by katastrální úřad v řízení o opravě chyby napravoval nesprávnou úvahu orgánu geodézie o tom, kdo měl být v době zakládání evidence nemovitosti oprávněným nebo povinným z právního vztahu, učiněnou v rámci šetření podle § 4 odst. 2 vyhlášky č. 23/1964 Sb. V daném případě byl stav zápisu v pozemkové knize takový, že ve vložce č. 480 byla u osoby oprávněné služebnost zapsána, tento zápis u oprávněné osoby byl orgánem geodézie převzat do evidence nemovitostí při jejím zakládání jako výsledek šetření podle § 4 odst. 2 uvedené vyhlášky, zároveň však orgán geodézie nevyznačil odpovídající omezení u vlastníka povinného pozemku ve smyslu § 6 odst. 5 uvedené vyhlášky. Takový postup podle názoru krajského soudu nelze považovat za zřejmý omyl při zakládání evidence nemovitostí, neboť se jedná o výsledek šetření orgánu geodézie o tom, kdo je oprávněným či povinným z právního vztahu, v tomto případě vzhledem k rozdílným zápisům na LV č. 277 a LV č. 146 o výsledek šetření nejasný. Za chybu vzniklou zřejmým omylem při zakládání evidence nemovitostí by bylo možné považovat nepřevzetí zcela jasného zápisu v pozemkové knize, který by byl jednoznačně prokazován příslušnými listinami založenými ve sbírce listin a nezpochybněn jinými listinami či skutečnostmi, jež mohou mít vliv na existenci právního vztahu. Jiný výklad posuzovaného problému je nepřípustný, neboť by znamenal, že katastrální úřad a poté žalovaný by zpětně hodnotili existenci či neexistenci právního vztahu. Institut opravy chyby vzniklé zřejmě omylem zásadně nemůže sloužit k pos