— Nejvyšší správní soud

Komp 3/2008- 63 - text Komp 3/2008 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Petra Příhody, JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce Ministerstva pro místní rozvoj se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, zastoupeného prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 13, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu financí se sídlem Letenská 15, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení 1) R. G. A., 2) PRIMING a. s. se sídlem Pobřežní 58/6, Praha 8, 3) Bytový podnik v Praze 7, státní podnik v likvidaci, se sídlem Malostranské nám. 28, Praha 1, v řízení o kompetenční žalobě dle § 97 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve věci sporu o příslušnost vydat rozhodnutí o odvolání Bytového podniku v Praze 7, státního podniku v likvidaci, proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 2. 2007, čj. S-MHMP 388541/2006, t a k t o : I. P ř í s l u š n é vydat rozhodnutí o odvolání Bytového podniku v Praze 7, státního podniku v likvidaci, proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 6. 2. 2007, čj. SMHMP 388541/2006 j e M i n i s t e r s t v o p r o m í s t n í r o z v o j . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Skutkové okolnosti případu [1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 23. 4. 2008 se Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „žalobce“) domáhá rozhodnutí negativního kompetenčního sporu mezi žalobcem a Ministerstvem financí (dále jen „žalovaný“) o příslušnost rozhodnout o odvolání podanému proti výše označenému rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „správní orgán I. stupně“). [2] Nejvyšší správní soud zjistil ze správního spisu předloženého žalobcem následující skutečnosti. Rozhodnutím hospodářského odboru Obvodního národního výboru v Praze 7 ze dne 30. 12. 1961, zn. HO 16265/61, byla na základě § 3 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů, zavedena národní správa na dům č. p. 834 v Holešovicích a pozemek p. č. 1632, stavební parcela. Uvedené nemovitosti byly v době zavedení národní správy ve spoluvlastnictví Ing. H. N., Ing. H. R. a E. P., bytem v cizině. Důvodem pro zavedení národní správy bylo, že vlastnice nemovitostí byly devizovými cizozemci a bylo nezbytné zajistit správu nemovitostí, které byly bytovým majetkem ve smyslu vyhlášky č. 180/1954 Úředního listu, a finanční prostředky na jejich údržbu. Týmž rozhodnutím byl národním správcem výše uvedeného majetku ustanoven Obvodní podnik bytového hospodářství v Praze 7. Zavedení národní správy bylo posléze označeno v pozemkové knize. Jediné dědičce po zemřelé Ing. H. R. paní R. G. A. bylo nabytí dědictví (spoluvlastnického podílu k výše označeným nemovitostem) potvrzeno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16. 11. 2006, čj. 22 D 489/2006  37, které nabylo právní moci dne 6. 12. 2006. [3] Paní R. G. A. podala dne 17. 10. 2006 správnímu orgánu I. stupně návrh na zrušení národní správy k ideální jedné polovině budovy č. p. 749 na pozemku p. č. 1785 a pozemků p. č. 1785, 1786/1, 1786/2 (vše v katastrálním území Střešovice) a národní správy k ideální jedné polovině budovy č. p. 834 na pozemku p. č. 1632 a pozemku p. č. 1632 (vše v katastrálním území Holešovice). V průběhu řízení došlo k převodu spoluvlastnického podílu paní A. k nemovitostem v katastrálním území Holešovice na společnost PRIMING a.s. (platnost převodu vlastnického práva je národním správcem těchto nemovitostí zpochybňována). Správní orgán I. stupně rozhodl dne 6. 2. 2007 rozhodnutím čj. S-MHMP 388541/2006 o návrhu paní R. G. A. tak, že národní správu k ideální jedné polovině budovy č. p. 834 na pozemku p. č. 1632 a pozemku p. č. 1632 v katastrálním území Holešovice, hlavním městě Praze zrušil, neboť dospěl k závěru, že pominuly důvody k zavedení národní správy na majetek zemřelé Ing. H. R. [4] Národní správce pozemku p. č. 1632 a budovy č. p. 834 na pozemku p. č. 1632 v katastrálním území Holešovice Bytový podnik v Praze 7, státní podnik v likvidaci, napadl rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvoláním, neboť se zrušením národní správy nesouhlasí. Správní orgán I. stupně postoupil dne 12. 3. 2007 odvolání spolu se spisovým materiálem žalobci, který jej usnesením ze dne 27. 3. 2007, čj. 8743/07-51, postoupil žalovanému jakožto „orgánu příslušnému ve věci národních správ“. Žalovaný rozhodl usnesením ze dne 4. 10. 2007, čj. 22/36 308/2007  221, které bylo poznamenáno do spisu, o vrácení odvolání a spisu postoupeného žalobcem zpět žalobci. Žalovaný v odůvodnění usnesení uvedl, že vedení řízení a rozhodování o zavedení nebo zrušení národní správy brání žalovanému zásadní nedostatek věcné příslušnosti; oblast politiky bydlení a rozvoje domovního a bytového fondu je v působnosti žalobce. II. Argumentace účastníků řízení [5] Žalobce v kompetenční žalobě nejprve rekapituluje skutkové okolnosti tohoto případu a řízení před správním orgánem I. stupně. Dále konstatuje, že mezi žalobcem a žalovaným nedošlo k dohodě o věcné příslušnosti v této věci postupem dle § 133 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (pozn.: žalobce má patrně na mysli postup dle § 133 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád), o čemž svědčí rozhodnutí žalobce ze dne 29. 1. 2007, čj. 3362/2007-31-3, a usnesení žalovaného ze dne 4. 10. 2007, čj. 22/36 308/2007  221, jakož i dopis žalobce žalovanému ze dne 26. 10. 2007. Rozhodnutí v prvém stupni vydal Bytový odbor Magistrátu hl. m. Prahy, jakožto věcně příslušný orgán dle § 67 - 69 správního řádu a § 11 dekretu presidenta republiky č. 5/1945 Sb. O odvolání rozhoduje dle § 89 správního řádu nejblíže nadřízený správní orgán, kterým je s ohledem na § 118 odst. 3 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ministerstvo, do jehož působnosti náleží oblast přenesené působnosti hl. m. Prahy. [6] Žalobce dále cituje relevantní ustanovení zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění, dle nichž je Ministerstvo pro místní rozvoj ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, vyvlastnění, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví. Ministerstvo financí je pak věcně příslušné pro státní rozpočet republiky a hospodaření s majetkem státu, kterým je nutno rozumět i dispozici s národní správou, kterýžto institut má nejblíže k institutu hospodaření s majetkem České republiky. Žalobce není věcně příslušný k hospodaření s majetkem České republiky (s výjimkou věcí, které mu byly svěřeny za účelem naplňování jeho zákonné působnosti), nelze ani dovodit, že by byl oprávněným subjektem k vykonávání práva vyplývajícího z národní správy k předmětným nemovitostem. Nejedná se o záležitost spadající do politiky bydlení, která nesouvisí s omezením vlastnického práva, ani do oblasti rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor. Národní správu nelze zařadit ani do oblasti vyvlastnění, kterou je nezbytné vymezit dle souvisejících kompetencí žalobce v rovině územního plánovaní a stavebního řádu, neboť se nejedná o opatření v území, jímž by se regulovalo využití území, nýbrž má převážně ekonomickou a sankční povahu. Dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb. spojuje institut národní správy s omezením některých vlastnických oprávnění. Konfiskace majetku pod národní správou, která následovala, probíhala ve prospěch tehdejší Československé republiky, nikoli ve prospěch opatření v území, bydlení atd. Navíc žalovaný v minulosti vydával prováděcí předpisy související s národní správou a byly mu podřízeny Fondy národní obnovy zřízené dekretem presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Na závěr žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl, že k vydání rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně je příslušný žalovaný. [7] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19. 6. 2008, čj. 22/44 310/2008  221, k jednotlivým argumentům žalobce uvedl: národní správa v prvé řadě nezakládala změnu vlastnictví dotčeného majetku, nejedná se ani o jiné věcné či majetkové právo státu. Jelikož jejím smyslem bylo zajistit správu majetku určitých skupin osob, nelze ji ztotožnit s formou výkonu vlastnického práva a jiných majetkových práv státu v podobě příslušnosti hospodaření s majetkem státu dle platné právní úpravy, ani právními instituty předchozí právní úpravy (právo hospodaření s národním majetkem, správa národního majetku nebo prozatímní správa národního majetku). Mezi národní správou