1 As 19/2009 — Nejvyšší správní soud

1 As 19/2009- 101 - text 1 As 19/2009 - 101 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně společnosti: HTP Budějovická s. r. o., se sídlem Mánesova 917/28, Praha 2, zastoupené Mgr. Martinem Švédou, advokátem se sídlem Platnéřská 2, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvu pro místní rozvoj, se sídlem Staroměstské nám. 6, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2006, č. j. 43233/2005-63/O-3204/05, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č. j. 6 Ca 266/2006 - 75, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008, č. j. 6 Ca 266/2006 - 75, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2008. Tím soud zamítl žalobu, kterou žalobkyně napadala výše uvedené rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního (dále jen „magistrát“) ze dne 22. 8. 2005, č. j. MHMP/160665/2005/OST/Fr. Tímto rozhodnutím magistrát jednak povolil obnovu řízení ukončeného rozhodnutím magistrátu ze dne 15. 9. 2004, č. j. MHMP/107897/2004/OST/Fr, jednak zrušil rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 4 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 5. 2004, č. j. P4/18206/04/OSD/POSA/3513, a věc vrátil správnímu orgánu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. [2] Dne 6. 2. 2004 obdržel stavební úřad návrh žalobkyně na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „Přeložky inženýrských sítí“ na pozemcích č. parc. 305, 306, 301/126, 310/166, 310/167 a 3275 v k. ú. Michle, při ulicích Budějovická a Vyskočilova, Praha 4. Dnem doručení návrhu bylo zahájeno územní řízení. Dne 15. 3. 2004 oznámilo svou účast v daném územním řízení občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí (dále jen „Ateliér“). Stavební úřad opatřením ze dne 22. 3. 2004 sdělil Ateliéru, že mu v řízení o umístnění předmětné stavby nenáleží postavení účastníka, neboť realizací této stavby nemohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a nedojde ani k narušení krajinného rázu ve smyslu § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“). Proti uvedenému sdělení podal Ateliér odvolání k magistrátu, který napadené sdělení posoudil jako rozhodnutí o tom, že Ateliér není účastníkem řízení v dané věci, ovšem bez zákonem stanovených obsahových náležitostí, tj. výroku, odůvodnění a poučení. Proto je magistrát rozhodnutím ze dne 18. 5. 2004 zrušil. Stavební úřad vydal dne 21. 5. 2004 (tedy před nabytím právní moci výše uvedeného rozhodnutí magistrátu) rozhodnutí o umístění předmětné stavby přeložek sítí technického vybavení. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání pouze Ateliér, který namítl, že byl nezákonným způsobem vyloučen z řízení a v důsledku toho nemohl uplatnit svá procesní práva vyplývající z postavení účastníka řízení. [3] Dne 10. 6. 2004 podal stavební úřad k Ministerstvu pro místní rozvoj (dále jen „ministerstvo“) podnět k přezkoumání výše uvedeného rozhodnutí magistrátu ze dne 18. 5. 2004 mimo odvolací řízení. Ministerstvo posoudilo napadené rozhodnutí magistrátu jako nezákonné opatření a dne 3. 8. 2004 vydalo opatření označené jako „náprava nesprávného opatření“, kterým podle § 110 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, zrušilo napadené rozhodnutí magistrátu. [4] Magistrát dne 21. 9. 2004 zamítl jako nepřípustné odvolání Ateliéru podané proti rozhodnutí stavebního úřadu o umístění předmětné stavby. V odůvodnění rozhodnutí odkázal na právní názor vyjádřený ve výše uvedeném opatření ministerstva ze dne 3. 8. 2004. Rozhodnutí magistrátu nabylo právní moci dne 19. 10. 2004. [5] Ateliér podal následně rozklad proti výše uvedenému opatření ministerstva. Ministr pro místní rozvoj (dále jen „ministr“) rozhodl o rozkladu tak, že dne 21. 2. 2005 napadené opatření ministerstva zrušil, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že Ateliér byl z daného územního řízení vyloučen nicotným aktem, a proto mu v tomto řízení náleželo postavení účastníka. [6] Dne 10. 1. 2005, tedy ještě před vydáním výše uvedeného rozhodnutí o rozkladu, obdržel magistrát podání Ateliéru ve věci předmětné stavby. V tomto podání Ateliér zejména namítl, že nezákonný postup stavebního úřadu a ministerstva měl za následek vydání nezákonného rozhodnutí magistrátu ze dne 21. 9. 2004, kterým bylo jeho odvolání zamítnuto jako nepřípustné, a že jsou dány důvody pro povolení obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. b) a c) správního řádu. Navrhl tedy zrušení citovaného rozhodnutí magistrátu a vrácení věci do odvolacího řízení. Magistrát na základě rozhodnutí ministra o rozkladu posoudil toto podání jako návrh na obnovu řízení z důvodu stanoveného v § 62 odst. 1 písm. c) zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správní řád“). Podle citovaného ustanovení se řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka řízení obnoví, pokud byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a náprava nemohla být zjednána v odvolacím řízení. Magistrát vydal dne 22. 8. 2005 rozhodnutí, kterým povolil obnovu řízení ukončeného rozhodnutím magistrátu ze dne 21. 9. 2004. Zároveň spojil podle § 64 odst. 2 správního řádu rozhodnutí o obnově řízení s novým rozhodnutím ve věci, tedy o podaném odvolání Ateliéru. O něm rozhodl tak, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 21. 5. 2004 o umístění předmětné stavby zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. [7] Žalovaný poté zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí magistrátu ze dne 22. 8. 2005. [8] Následnou žalobu žalobkyně zamítl městský soud s tím, že magistrát svým postupem zbavil Ateliér možnosti účastnit se odvolacího řízení a domoci se tak věcného přezkoumání územního rozhodnutí. Uvedené pochybení pak mělo podstatný vliv na rozhodnutí o odvolání, protože v případě jeho správného posouzení by odvolací orgán nezamítl odvolání dle § 60 správního řádu, ale rozhodl by o něm meritorně dle § 59 uvedeného zákona, tedy rozhodnutím naprosto odlišného charakteru. Náprava daného pochybení přitom nemohla být zjednána v odvolacím řízení. Z uvedených důvodů městský soud konstatoval, že podmínky pro povolení obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu byly v daném případě splněny a za této situace bylo povinností správního orgánu obnovu povolit, s jedinou výjimkou případů stanovených v odstavci 3 téhož ustanovení, k nimž však projednávaný případ nenáleží. V daném případě nebylo nutné naplnit ani podmínku obecného zájmu na přezkoumání rozhodnutí uvedenou v § 62 odst. 2 citovaného zákona, neboť se nejednalo o nařízení obnovy z vlastního podnětu správního orgánu. Na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani žalobkyní namítaná změna faktického stavu v době rozhodování o povolení obnovy řízení (tedy skutečnost, že stavba, o jejímž umístění bylo v napadeném rozhodnutí rozhodováno, již byla povolena pravomocným stavebním povolením, následně byla realizována a zkolaudována pravomocným kolaudačním rozhodnutím). Městský soud neshledal důvodnou ani námitku nesprávného postupu magistrátu v otázce zrušení rozhodnutí o umístění stavby, protože důvod obnovy se týkal pouze řízení před magistrátem coby odvolacím orgánem. Magistrát tedy postupoval plně v souladu s § 64 odst. 2 správního řádu. Soud nakonec konstatoval, že neshledal důvodnými ani další námitky žalobkyně, dle kterých došlo vydáním uvedených rozhodnutí k porušení zásad hospodárnosti správního řízení, principu ochrany práv stavebníka nabytých v dobré víře a k porušení principu právního státu. Soud zdůraznil, že mu v tomto řízení nepříslušelo zkoumat, jakým způsobem a s jakým výsledkem lze o návrhu na umístění stavby v současné době rozhodnout. II. [9] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví uvedený rozsudek městského soudu napadla kasační stížností, která obsahovala dva okruhy námitek. Nejprve namítla pochybení dotčených orgánů spočívající v tom, že rozhodnutím magistrátu bylo vedle povolení obnovy řízení současně zrušeno i rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby „Přeložky inženýrských sítí“. Stěžovatelka vyjádřila nesouhlas se závěrem, že došlo k naplnění podmínky stanovené v § 64 odst. 2 správního řádu. Dle uvedeného ustanovení se rozhodnutí o obnově řízení spojí s novým rozhodnutím ve věci v případech, kdy se důvod obnovy řízení týká pouze řízení před odvolacím orgánem. V nyní posuzovaném případě se však důvod obnovy netýkal pouze vadného rozhodnutí magistrátu, nýbrž byl dán již od počátku správního řízení, a to tím, že správní orgán prvního