1 As 24/2009 — Nejvyšší správní soud

1 As 24/2009- 93 - text 1 As 24/2009 - 98 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobců a) Ing. E. R. a b) Ing. Z. R., zastoupeným JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem Moravní nábř. 1208, 686 01 Uherské Hradiště, proti žalovanému Městskému úřadu Uherské Hradiště, se sídlem Masarykovo nám. 19, 686 70 Uherské Hradiště, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2007, č. j. SO/22172/06/5325/2006/St/K 193, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2009, č. j. 31 Ca 111/2008 - 53, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kolaudačním rozhodnutím ze dne 7. 11. 2007, č. j. SO/22172/06/5325/2006/St/K 193, povolil užívání dočasné stavby dřevěné akustické zástěny se střechou pokrytou pálenou krytinou oddělující opticky a hlukově sezónní venkovní posezení s 25 místy při restauraci v přízemí domu č. p. 211 na pozemku stavební parc. č. 286 v katastrálním území Uherské Hradiště. Rozhodnutí bylo doručeno účastníkům kolaudačního řízení a nabylo právní moci dne 28. 11. 2007. Žalobou doručenou osobně Krajskému soudu v Brně dne 4. 8. 2008 se žalobci jako vlastníci rodinného domu sousedícího s kolaudovanou stavbou domáhali zrušení předmětného kolaudačního rozhodnutí. Napadali nedodržení závazné podmínky č. 12 předcházejícího stavebního povolení na předmětnou stavbu, podle níž mělo být v rámci zkušebního provozu stavby provedeno měření hlučnosti, dále namítali nesprávné zjištění skutkového stavu žalovaným a uváděli překračování hlukových limitů v chráněných obytných prostorech rodinného domu žalobců. Krajský soud s odkazem na § 78 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) dospěl k závěru, že žalobci nebyli ze zákona účastníky kolaudačního řízení. Dále uvedl, že žalovaný se žalobou napadeným kolaudačním rozhodnutím nedotkl práv žalobců, která by pro ně vyplývala z práva hmotného, ani nezasáhl do práv pro vedení řízení. Soud proto žalobu usnesením ze dne 7. 1. 2009, č. j. 31 Ca 111/2008 - 67, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), neboť žaloba byla podána osobami k tomu zjevně neoprávněnými. Proti usnesení krajského soudu podali žalobci včasnou kasační stížnost, v níž uvedli, že ve správním řízení neměli postavení účastníků řízení, přesto však byli v kolaudačním řízení v důsledku nezákonného postupu žalovaného a v důsledku vydaného kolaudačního rozhodnutí dotčeni a zkráceni na svých právech. Kolaudačním rozhodnutím byl povolen provoz stavby s nadlimitními hlukovými účinky na obytné prostory v rodinném domě žalobců, které přímo ohrožují jejich právo na klidné užívání domu. Žalobcům tak byla de facto stanovena povinnost tento nadměrný hluk provozu kolaudované stavby trpět až do doby rozhodnutí o zdržení se obtěžování sousedů hlukem podle § 127 odst. 1 o. s. ř. (pozn. soudu: správně občanského zákoníku), přestože hlučnost provozu je již nyní známa a doložena měřením. Žaloba na zrušení rozhodnutí správního orgánu není podmíněna tím, že žalobcem může být pouze účastník předchozího správního řízení, zejména pokud správní orgán odmítal žalobci postavení účastníka řízení přiznat. Ustanovení § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s. nevylučují aktivní legitimaci těch osob, které sice nebyly ze zákona účastníky správního řízení, nicméně se cítí být a prokazatelně jsou jeho dopady přímo dotčeni ve svých právech. Pokud se stavebník a stavební úřad dohodnou, že budou kolaudovat stavbu za současného porušení či nedodržení právních předpisů, nelze akceptovat fakt, že majitelé sousedních nemovitostí či jinak dotčené subjekty by neměli možnost takto vydané správní rozhodnutí napadnout či požádat o jeho přezkum v rámci správního soudnictví. Podle žalobců měl žalovaný v předmětném kolaudačním řízení (vedeném ze zákona zcela správně bez účasti stěžovatelů) dle § 81 odst. 1 stavebního zákona povinnost zkoumat, zda byly dodrženy podmínky stanovené pro předmětnou stavbu v jejím územním rozhodnutí a stavebním povolení. V případě již výše zmíněné závazné podmínky č. 12 uvedené ve stavebním povolení bylo lze dle žalobců očekávat, že tato podmínka vyžaduje provedení odborného měření reálné hlukové zátěže zejména v obytných prostorech rodinného domu žalobců v průběhu zkušebního provozu stavby. Žádné takové měření však provedeno nebylo a žalovaný se v kolaudačním řízení spokojil s nedostačujícími důkazy nezávadnosti provozu a v rozporu s podmínkami stavebního povolení vydal následně předmětné kolaudační rozhodnutí. Žalovaný proto porušil své povinnosti stanovené v § 81 odst. 1 stavebního zákona a současně tak porušil práva žalobců, která nevzal v potaz ani je nechránil. Žalobci byli nuceni provést na vlastní náklady odborné měření hluku provozu dané stavby a jeho výsledky prokázaly, že neoprávněně kolaudovaným provozem jsou skutečně překračovány maximální povolené a hygienicky přípustné hodnoty hluku v obytných prostorech rodinného domu žalobců, a že tedy předmětné kolaudační rozhodnutí nemělo být vůbec vydáno (resp. bylo vydáno nezákonně). Právě za účelem ochrany svých práv a dodržování zákonnosti ve správním řízení žalobcům nezbylo, než se proti nezákonnému kolaudačnímu rozhodnutí domáhat ochrany žalobou u soudu. Žalobci proto navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že majitelé sousedních pozemků a staveb nejsou podle stavebního zákona účastníky kolaudačního řízení. V daném případě navazovalo kolaudační řízení na zkušební provoz, v rámci nějž bylo provedeno měření hlučnosti s kladným výsledkem. Podmínkami kolaudačního rozhodnutí bylo stavebníkovi obecně stanoveno zdržet se užívání provozovny takovým způsobem, který by omezoval nad přípustnou míru užívání sousedních nemovitostí. Žalovaný musel v kolaudačním řízení rozhodnout tak, jak rozhodl, neboť byl vázán stanovisky dotčených orgánů, která byla k užívání provozovny kladná. I s ohledem na sezónní provoz venkovního posezení by vyhovění kasační stížnosti nebylo podle žalovaného tím nejlepším řešením. Jakékoliv porušení podmínek užívání provozovny uvedených v napadeném kolaudačním rozhodnutí je možné řešit přímo s žalovaným, který má k řešení takové situace kompetence. Žalovaný však od žalobců doposud neobdržel žádný konkrétní podnět na porušení podmínek kolaudačního rozhodnutí řádně doložený měřením hlučnosti. O tom, že bylo žalobci provedeno měření hlučnosti, při kterém byly naměřeny nevyhovující hodnoty, se žalovaný dozvěděl až z kasační stížnosti. Kasační stížnost není důvodná Nejvyšší správní soud na úvod předesílá, že kasační stížnost napadá usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, a proto přichází pro žalobce v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Nejvyšší správní soud může posoudit pouze správnost závěrů krajského soudu, které jej vedly k odmítnutí žaloby; nemůže se však zabývat námitkami žalobců směřujícími k porušení § 81 odst. 1 stavebního zákona žalovaným či k nesprávně zjištěnému skutkovému stavu v kolaudačním řízení. V uvedených případech jde o jiné důvody kasační stížnosti, než které umožňuje citovaný § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a tyto námitky jsou tedy ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. platí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Podle odst. 2 téhož ustanovení může žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí. Ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s., není na žalobce v právě projednávané věci aplikovatelné: žalobní legitimace v tomto odstavci je totiž vázána na účastenství v předchozím správním řízení. Žalobci však účastníky kolaudačního řízení nebyli, neboť nespadají do žádné z kategorií účastníků taxativně vymezených v § 78 odst. 1 stavebního zákona (srov. též výklad k účelu tohoto ustanovení níže). Tuto skutečnost ostatně žalobci nijak nesporují a výslovně ji potvrdili i v kasační stížnosti. Pokud jde o první odstavec předmětného ustanovení, pak zdejší soud za relativně krátkou do