2 As 26/2009 — Nejvyšší správní soud

2 As 26/2009- 87 - text 2 As 26/2009 - 92 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: M. F., zast. JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem Slovanská 136, Plzeň, proti žalovanému: Městský úřad Domažlice, se sídlem nám. Míru 1, Domažlice, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2009, č. j. 57 Ca 110/2008 - 55, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně jako stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byly zamítnuty její žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení o její žalobě ze dne 15. 12. 2008, která byla krajskému soudu doručena dne 29. 12. 2008. Krajský soud ve svém usnesení vyšel z toho, že stěžovatelka nedoložila, že nemá dostatečné prostředky, a proto nemohly být její žádosti úspěšné. Celkové příjmy stěžovatelky přesahují výrazně součet životního minima a normativních nákladů na bydlení, z nichž krajský soud ve své úvaze vycházel. Stěžovatelka proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“), namítá tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Výslovně sice rovněž uvádí, že její námitky jsou podřaditelné pod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost), vzhledem ovšem k tomu, že brojí proti usnesení, jímž byly její žádosti o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků zamítnuty, nepřipadají takové námitky vůbec v úvahu. Stěžovatelka uvádí, že je již starší osoba, která není právně orientována a která doposud již byla značně zatížena soudními výdaji. Nevěděla, jaký je rozdíl mezi břemenem tvrzení a břemenem důkazním, a proto soudu doložila, jaké jsou její majetkové poměry, ačkoliv v některých ohledech svoje výdaje zcela přesně nekonkretizovala a nerozvedla. Pokud uvedla, že je spoluvlastnicí domu, domnívala se, že již z tohoto faktu samotného plyne, že musí přispívat na jeho opravy a nutnou údržbu, a proto nepovažovala za nutné dokládat výpisy z účtu s rozvedením jednotlivých údajů. Stěžovatelka je rovněž velmi zatěžována soudními výlohami. V občanskoprávním řízení vedeném u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 257/2007 ve věci sousedských vztahů byla neúspěšná, a tak jí byla uložena povinnost nahradit protistraně náhradu nákladů řízení v celkové výši téměř 15 000 Kč. Tuto částku uhradila, což ji ještě více finančně zatížilo. Dále stěžovatelka vysvětluje, proč jí uváděné údaje se ve formuláři, které jí pro účely posouzení jejích majetkových poměrů zaslal krajský soud, naprosto rovnají jí uváděným příjmům. Stěžovatelka totiž nejprve uvedla veškeré nutné výdaje spojené s bydlením, spořením a stravou a zbývající část peněz uvedla v souhrnu jako výdaje na poplatky u lékařů, ošacení a obuv apod. Jde o výdaje sice proměnlivé, avšak jejich výše téměř každý měsíc dosahuje stěžovatelkou uváděných hodnot. V řízení o kasační stížnosti stěžovatelka – oproti řízení žalobnímu – již dokládá dokumenty, které přesně rozepisují a dokazují její výdaje. Měsíčně stěžovatelka platí zálohu na plyn ve výši 1500 Kč, zálohu na elektrickou energii ve výši 1 535 Kč, platbu za telefonické hovory ve výši cca 300 Kč, platbu do penzijního fondu 500 Kč a platbu na účet stavebního spoření 1500 Kč. Přibližně 4000 Kč vydá stěžovatelka za stravu, nápoje, léky (prodělala úraz páteře) a drogistické zboží. Účtenky za takovéto výdaje si neschovává, a tak je nemůže doložit. Domnívá se však, že jde o sumu přiměřenou. Ročně je třeba platit poplatek za odvoz komunálního odpadu ve výši 450 Kč, kvartálně platí stěžovatelka vodné 468 Kč. Vedle toho má stěžovatelka výdaje se soudními řízeními, právním zastoupením, zvyšováním vlastní právní kvalifikace a cestováním k jednáním před soudy. Měsíčně zbude stěžovatelce přibližně 2500 Kč. Ty vynaloží stěžovatelka za poplatky u lékařů, nákup a opravu obuvi a oblečení, výměnu a opravu nezbytných domácích elektrospotřebičů atd. Závěrem stěžovatelka dodává, že v předmětném žalobním řízení se pouze domáhá svého práva, neboť je poškozována ze strany sousední nemovitosti. Na úhradu soudního poplatku ale nemá peníze, tím méně je má na zastoupení advokátem, které je v tomto řízení dle zákona nezbytné. Domnívá se, že jí advokát měl být ustanoven a měla být rovněž osvobozena od soudních poplatků. Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby zdejší soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas. Stěžovatelka je zastoupena advokátem na základě plné moci, ačkoliv v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s. (blíže viz závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. 6 Azs 27/2004  41, publ. pod č. 486/2005 Sb. NSS). Podobně v rozsudku ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, dostupném na www.nssoud.cz, judikoval zdejší soud, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem. Konečně Nejvyšší správní soud shledal, že jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Důvodnost kasační stížnosti pak posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Ze spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že napadené usnesení krajského soudu bylo vydáno asistentkou soudce. Nabízí se tak otázka, zda soud rozhodoval ve správném složení. V tomto ohledu sice stěžovatelka sama zůstala bez námitek, avšak jde s ohledem na znění § 109 odst. 3 s. ř. s. o věc, kterou je třeba se zabývat ex offo. Nesprávné obsazení soudu by totiž mohlo způsobit zmatečnost řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Otázkou, zda je rozhodování o osvobození od soudních poplatků asistentem soudce v souladu se zákonem, se Nejvyšší správní soud již zabýval ve svém rozsudku ze dne 25. 6. 2008, č. j. 4 As 5/2008 - 49, publ. pod č. 1681/2008 Sb. NSS. Z něj vyplývá, že v situaci, kdy rozhodoval o osvobození od soudního poplatku ve věci správního soudnictví asistent soudce [§ 9 odst. 2 písm. e) zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve spojení s § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích], rozhodoval soud v nesprávném obsazení. Tento závěr ovšem soud učinil ve vztahu k zákonu č. 189/1994 Sb., který byl s účinností od 1. 7. 2008 zrušen zákonem č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů. Napadené usnesení bylo vydáno dne 20. 3. 2009, a tedy na věc dopadá právě již zákon č. 121/2008 Sb. Ten pamatuje již i na postavení asistentů soudce v soudním řízení správním. Podle § 10 odst. 3 písm. e) uvedeného zákona je vyšší soudní úředník oprávněn provádět též rozhodování ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o osvobození od soudních poplatků, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a o zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek souvisí s rozhodnutím o věci samé. Ve smyslu ustanovení § 36a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), platí totéž i o asistentech soudců. Zdejší soud setrvale judikuje, že právo na právní pomoc v řízení před soudy podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod není právem absolutním. Toto právo lze realizovat jen za zákonem stanovených podmínek; nelze tedy považovat za nezákonný postup soudu, který zamítne žádost účastníka o ustanovení zástupce z důvodu, že účastník řízení neprokázal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2004, č. j. 7 Ads 24/2003 - 90, dostupný na w