5 Afs 109/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 109/2008- 51 - text č. j. 5 Afs 109/2008 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. K., zast. Mgr. Petrem Renthem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 88, Náchod, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Hradci Králové, se sídlem Horova 17, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Ca 117/2007  27, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2008, č. j. 31 Ca 117/2007 – 27 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2007, č. j. 8951/07-1300-602331 byla zamítnuta odvolání žalobce, podaná proti dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu v Žamberku ze dne 27. 6. 2005, č. j. 38427/05/275903/7488 a č. j. 38428/05/275903/7488, jimiž byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. a 4. čtvrtletí roku 2002. Výše uvedené rozhodnutí žalovaného napadl žalobce dne 14. 12. 2007 žalobou, která byla shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové shledána jako důvodná, rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný (dále též stěžovatel) nyní podává kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení; uplatňuje tak stížní důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.). Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že se nezabýval hodnocením zjištění z pohledu ust. § 4, § 5 a § 39 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění (dále jen zákon o DPH). Dle stěžovatele byly veškeré odvolací námitky hodnoceny z pohledu možného dosažení povinného obratu pro registraci a na základě právního názoru krajského soudu uvedeného v rozsudcích ze dne 27. 4. 2007 č. j. 31 Ca 61/2006 - 17 a 31 Ca 62/2006 - 15 také z pohledu, zda firma PALET STUDIO CZ s. r. o. byla vůbec osobou podléhající dani. Stěžovatel se neztotožňuje s názorem krajského soudu, že uvedená firma PALET STUDIO byla nepochybně registrována jako plátce daně. V době kdy si žalobce uplatňoval z vystavených dokladů nárok na odpočet daně na vstupu, nebyla uvedená firma po dni zrušení registrace 24. 9. 2002 ani plátcem DPH dobrovolným ani povinným. Dle stěžovatele nemohla být firma PALET STUDIO dobrovolným plátcem, protože se jím mohla stát pouze při naplnění podmínek dle ust. § 5 odst. 3 zákona o DPH, dle kterého se plátcem může stát osoba podléhající dani, která je na základě předložené žádosti o registraci správcem daně zaregistrována osvědčením o registraci a plátcem se stává od data účinnosti uvedeného na osvědčení o registraci. Z průběhu řízení ani ze spisu nebyly zjištěny okolnosti, které by tomu nasvědčovaly a nelze vyslovit závěr, že uvedená firma byla dobrovolným plátcem daně. Stěžovatel uvádí, že dle ust. § 39 zákona o DPH je správce daně oprávněn zrušit registraci plátce, pokud tento plátce neuskutečnil bez udání důvodu po dobu 12 po sobě následujících měsíců zdanitelné plnění nebo pokud neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Jak vyplývá z listiny „Sdělení výsledku daňové kontroly na DPH za zdaňovací období III. čtvrtletí 2002“ u daňového subjektu PALET STUDIO, byla dne 24. 9. 2002 této firmě zrušena registrace plátce z důvodu neplnění povinností vyplývajících z uvedeného zákona. Z vyhodnocení důkazních prostředků navržených žalobcem, tak jak je popsáno v rozhodnutí o odvolání, nebylo u firmy PALET STUDIO zjištěno, že by za měsíce květen, červen a červenec 2002 překročila obrat pro povinnou registraci způsobem uvedeným v ust. § 5 odst. 1 zákona o DPH, takže nebyla v době uplatnění nároku na odpočet daně na vstupu žalobcem plátcem daně a žalobce si nárokoval odpočet daně na vstupu z předmětných dokladů neoprávněně. Stěžovatel proto navrhuje, aby byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukazuje na skutečnost, že stěžovatel chybně uvádí datum doručení rozsudku krajského soudu (20. 7. 2008) a z podání tedy není zřejmé, zda byla podána kasační stížnost v zákonné lhůtě dvou týdnů. Tímto jde o vadu podání a pokud nebude zmíněný údaj doplněn, měla by být kasační stížnost odmítnuta. Ve věci meritorního posouzení se žalobce ztotožňuje se závěry krajského soudu, kdy v odůvodnění soud uvedl, že skutečnost, zda osoba je či není plátcem DPH, nebylo možno dovozovat z toho, zda je či není zapsána jako plátce DPH v registru plátců, ale bylo nutno vycházet ze skutkového stavu, který prokazatelně existoval, tedy z toho, zda osoba podléhající dani překročila zákonem stanovený obrat (srov. rozsudek NSS č. j. 5 Afs 101/2006 - 178). Žalobce uvádí, že vytýkal stěžovateli způsob zajištění důkazů v daňovém řízení. Dle žalobce, výklad zásady zákonnosti a volného hodnocení důkazů, tak, jak se s nimi vypořádal stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí, když konstatoval s ohledem na prioritu zájmů státu, že není povinen vyhledávat důkazní prostředky svědčící ve prospěch daňového subjektu a z tohoto důvodu není nucen respektovat všechny důkazní prostředky žalobcem předložené nebo navržené, je nepřijatelný. Stěžovatel tak nesprávně postupoval při vydání rozhodnutí dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, když neprovedl navrhované důkazy a ani řádně nezdůvodnil, proč navržené důkazy vyloučil. Žalobce se tedy ztotožňuje se závěry rozsudku krajského soudu a navrhuje kasační stížnost zamítnout. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Ze správního spisu vyplývá, že správce daně I. stupně při provádění daňové kontroly u žalobce zjistil, že tento si uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty dle dokladů č. FP108/270902, FP115/260902, FP134/071102, FP144/061102, FP151/131102 a FP152/161102 vystavených společností PALET STUDIO CZ s. r. o. (dále jen PALET STUDIO), která v době vystavení dokladů resp. uskutečnění zdanitelných plnění, nebyla plátcem daně. Tímto došlo dle správce daně k porušení § 19 odst. 1 a 2 a daň vykazovanou na vstupu žalobci neuznal. S tímto závěrem žalobce nesouhlasil a tvrdil, že daňové subjekty F. K., L. K., V. Š., B. O., M. M. a P. D. přijímaly zdanitelná plnění od spol. PALET STUDIO. V rámci odvolacího řízení žalobce za účelem prokázání obratu uvedené společnosti v roce 2002 předložil daňový doklad č. 130802, čestné prohlášení L. K. a navrhl jako další důkazní prostředky účetnictví a bankovní výpisy firmy PALET STUDIO, informace od Policie v Českých Budějovicích, týkající se trestního oznámení na Ivo Makuderu (bývalý jednatel spol. PALET STUDIO) a jeho čestné prohlášení. Za účelem ověření obratu společnosti PALET STUDIO, byly odvolacím orgánem tj. stěžovatelem prověřovány účetní doklady a provedeny svědecké výpovědi. Po provedeném doplnění dokazování stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí o odvolání uvedl, že se v daném případě nejednalo o doklady vystavené plátcem daně. Uplatněním odpočtu daně na vstupu z dokladů vystavených neplátcem daně došlo k porušení ust. § 19 odst. 2 zákona o DPH. Pro uplatnění nároku na odpočet nebyla splněna podmínka zakotvená v ust. § 19 odst. 1 zákona o DPH. Nebylo tedy prokázáno, že přijatá zdanitelná plnění, ze kterých si žalobce uplatnil nárok na odpočet daně, deklarovaná na dokladech č. FP108/270902, FP115/260902, FP134/071102, FP144/061102, FP151/131102 a FP152/161102, uskutečnil plátce daně. Stěžovatel v odůvodnění rozhodnutí o odvolání rovněž uvedl, že v době uskutečnění plnění společnost PALET STUDIO nenaplňovala ani znaky podnikání, když jediná jednatelka a společnice nikdy nebyla v sídle společnosti, obchodů se nezúčastňovala a nemohla potvrdit, zda se vůbec uskutečnily. Stěžovatel uzavřel, že za měsíce květen, červen a červenec 2002 nebyl společností PALET STUDIO překročen obrat 750 000 Kč, a proto od 25. 9. 2002 nebyla plátcem daně z přidané hodnoty. O podané žalobě rozhodl krajský soud tak, že i kdyby tvrzení žalovaného (stěžovatele), že v uvedených měsících nedosáhl obrat předmětné společnosti požadované výše, odpovídal učiněným zjištěním, žalovaný se vůbec nezabýval hodnocením těchto zjištění z pohledu ust. § 4, § 5 a § 39 zákona o DPH. Krajský soud uvedl, že společnost PALET STUDIO byla nepochybně registrována jako plátce DPH, i když ze spisu není patrno, zda jako dobrovolný nebo ze zákona po dosažení zákonem určeného obratu. Zda byla plát