4 As 47/2003 — Nejvyšší správní soud

Konf 110/2009- 11 - text Konf 110/2009 - 12 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Marie Žiškové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Milady Tomkové, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Brně na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Brně, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 98/2008, proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne 20. 10. 2003, zn. 1239/92/3  RBD+RNP: žalobkyně Z. J., zastoupené Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, a žalovaného Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, se sídlem v Brně, Kotlářská 53, t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 98/2008, v části směřující proti výroku I. rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne 20. 10. 2003, zn. 1239/92/3  RBD+RNP, týkající se úhrady nedoplatku přídělové ceny, j e soud v občanském soudním řízení. II. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 29 Ca 98/2008, v části směřující proti výroku III. rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne 20. 10. 2003, zn. 1239/92/3  RBD+RNP, týkající se zřízení věcného břemene, j e soud ve správním soudnictví. III. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2008, čj. 44 C 380/2003  119, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Návrhem doručeným dne 29. 9. 2009 se Krajský soud v Brně domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. mezi ním a Městským soudem v Brně ve věci žaloby proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Brno, ze dne 20. 10. 2003, zn. 1239/92/3 – RBD+RNP, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 29 Ca 98/2008. Z předložených soudních spisů vyplynuly následující skutečnosti: Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Brno, rozhodnutím ze dne 20. 10. 2003, zn. 1239/92/3 – RBD+RNP, rozhodlo ve výroku I., že žalobkyně je vlastníkem pozemku v k. ú. Horní Heršpice, dle PK část graf. přídělu č. 8, PO II role, dle KN část p. č. 204/1 orná půda, dle GP č. 847-71/2000 ze dne 18. 7. 2000 p. č. 204/10 orná půda o výměře 17 580 m2 a je povinna uhradit v souladu s ustanovením § 6 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o půdě“), nedoplatek přídělové ceny ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. pozemkový úřad konstatoval, že žalobkyně není vlastníkem pozemku v k. ú. Horní Heršpice, dle PK část graf. přídělu č. 8, PO II role, dle KN část p. č. 203 ost. pl. o výměře 400 m2 a část p. č. 197 orná půda o výměře 140 m2. Třetím výrokem rozhodl pozemkový úřad o zřízení věcného břemene na části pozemku KN 204/1 orná půda, dle GP č. 847-71/2000 ze dne 18. 7. 2000 p. č. 204/10 orná půda, k. ú. Horní Heršpice, spočívající v právu chůze osob a jízdy vozidly ve prospěch vlastníka pozemku p. č. 191, p. č. 195, p. č. 196, p. č. 197, p. č. 198, p. č. 199 a p. č. 202 v k. ú. Horní Heršpice. Výše uvedené rozhodnutí napadla žalobkyně dne 22. 12. 2003 žalobou u Městského soudu v Brně. Ten usnesením ze dne 7. 2. 2008, čj. 44 C 380/2003 - 119, řízení o žalobě zastavil v souladu s ustanovením § 104b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“), s odůvodněním, že daná věc náleží do věcné příslušnosti správního soudu. Rozhodnutí správního orgánu o nuceném omezení vlastnického práva zřízením věcného břemene je veřejnoprávní záležitostí, proto přezkum napadeného rozhodnutí náleží správním soudům, k čemuž městský soud odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003  50, a na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, čj. Konf 81/2004 - 12. Současně žalobkyni poučil o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu u Nejvyššího správního soudu. Žalobkyně se poučením řídila a dne 28. 3. 2008 podala žalobu u Nejvyššího správního soudu. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud nahradil část výroku I. výrokem, že žalobkyně splnila povinnost uhradit nedoplatek přídělové ceny před vydáním rozhodnutí, a aby výrok III. nahradil výrokem, že věcné břemeno spočívající v právu chůze osob a jízdy vozidly se nezřizuje. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 18. 4. 2008, čj. Na 103/2008  10, postoupil věc Krajskému soudu v Brně podle § 7 odst. 5 s. ř. s., neboť k řízení o žalobě je věcně příslušný krajský soud. Krajský soud v Brně (dále též „navrhovatel“) poté podal zvláštnímu senátu návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu, ve kterém popřel svoji pravomoc vydat v předmětné věci rozhodnutí. Poukázal na předchozí usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 34/2007  15, v němž bylo vysloveno, že počínaje 1. 1. 2007 zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. Judikatura zvláštního senátu je rovněž konstantní v tom, že rozhodnutí správního orgánu podle § 9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní, přičemž příslušný vydat rozhodnutí je soud rozhodující v občanském soudním řízení. K tomu odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Konf 123/2003, ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. Konf 113/2005, ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. Konf 16/2009. Krajský soud proto navrhl, aby zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí v předmětné věci je soud v občanském soudním řízení, a současně aby zrušil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2008, čj. 44 C 380/2003  119. Při řešení vzniklého sporu o věcnou příslušnost mezi soudem ve správním soudnictví a soudem v občanském soudním řízení se zvláštní senát musel odděleně zabývat dvěma okruhy problémů, neboť z povahy věci nebylo možné na věc nahlížet komplexně. Nejprve se tedy zvláštní senát vyjádřil k příslušnosti rozhodovat spory o určení výše nedoplatku přídělové ceny (ad I.) a následně k otázce příslušnosti k rozhodování sporů vyvolaných rozhodnutím pozemkového úřadu o zřízení věcného břemene podle § 9 odst. 5 zákona o půdě (ad II). I. Příslušnost k rozhodování sporů o určení výše nedoplatku přídělové ceny Z ustanovení § 9 odst. 1 zákona o půdě vyplývá, že oprávněná osoba uplatní nárok na vydání nemovitosti u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k jejímu vydání. Do 60 dnů od podání výzvy uzavře povinná osoba s oprávněnou osobou dohodu o vydání nemovitosti. Tato dohoda podle § 9 odst. 2 zákona o půdě podléhá schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí vydaného ve správním řízení. Nedojde-li k této dohodě, rozhodne o vlastnictví oprávněné osoby pozemkový úřad (§ 9 odst. 4 zákona). Správní orgán v daném případě rozhoduje o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti až poté, kdy nebylo dosaženo vzájemné dohody o vydání nemovitosti. Předmětem tohoto správního řízení je vlastnické právo oprávněné osoby, které je soukromým právem, tradičně považovaným za výraz soukromého zájmu. Správnímu orgánu (pozemkovému úřadu) je sice - nedojde-li k dohodě o vydání nemovitosti mezi oprávněnou a povinnou osobou - svěřeno autoritativní rozhodování; rozhoduje se tu ale o tom, zda oprávněná osoba je nebo není vlastníkem, tedy o věci soukromoprávní. Nelze zde totiž odhlédnout jednak od povahy vlastnického právního vztahu a jednak od způsobu působení jednotlivých účastníků právního vztahu na jeho vznik a jeho rozvíjení. Schvaluje-li pozemkový úřad dohodu, kterou uzavřela povinná osoba s oprávněnou osobou, je minimální jeho vliv již na samotný vznik tohoto právního vztahu. V případě, kdy pak pozemkový úřad rozhoduje o vlastnictví podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, právní vztah sice vzniká vrchnostensky, tj. konstitutivním rozhodnutím správního orgánu, nicméně další působení správního orgánu na formování samotného obsahu tohoto právního obsahu je již minimální. Nelze proto uzavřít jinak, než že rozhodnutí podle § 9 odst. 2 a rozhodnutí podle § 9 odst. 4 zákona o půdě je rozhodnutím správního orgánu ve věci soukromoprávní. Od 1. 1. 2003 pak žalobu podanou v této věci mají projednávat a rozhodovat soudy v občanském soudním řízení podle nové části páté občanského soudního řádu (ve znění zákona č. 151/2002 Sb.). Tato nová právní úprava poskytuje soukromým právům větší ochranu, neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhodnutí s možností v případě zjištěné nezákonnosti pouze takové rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k novému projednání, ale je povolán k tomu, aby v případě, kdy dospěje k závěru, že o věci mělo být rozhodnuto jinak než rozhodl správní orgán, sám o věci rozhodl a nahradil tak rozhodnutí správního orgánu (§ 250j o. s. ř.), a to v takovém rozsahu, v jakém je rozhodnutí správního orgánu rozsudkem