1 As 88/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 88/2011- 171 - text 1 As 88/20101 - +178 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: STOP černým skládkám o. s., se sídlem Šimanov 67, Větrný Jeníkov, zastoupeného Mgr. Petrem Noskem, advokátem se sídlem Dvořákova 5, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: UNIVERZUM-Z s. r. o., se sídlem Sokolovská 132, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2009, č. j. 280/2009-220-SP/5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 11 Ca 260/2009 - 49. t a k t o : I. I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. IV. Osobě zúčastněné na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 20. 1. 2009 obdržela Letecká amatérská asociace České republiky (dále také jen „LAA ČR“) podání žalobce, ve kterém na základě § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále také jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“) požadoval být informován o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny v k. ú. Šimanov na Moravě. Dále žádal o účast ve všech správních řízeních zahajovaných LAA ČR jako pověřenou osobou, která se týkají provozování letecké činnosti na pozemcích specifikovaných v žádosti. [2] Dne 13. 4. 2009 podala obchodní společnost UNIVERZUM-Z s. r. o. (dále také jen „žadatel“¨), zastoupená Filipem Zejdou žádost k LAA ČR ve věci vydání souhlasu k provozování střediska výcviku pilotů jednotlivých druhů sportovních létajících zařízení (dále také jen „souhlas k provozování střediska pilotního výcviku“). [3] LAA ČR usnesením ze dne 27. 4. 2009, č. j. 3/2009-DOU-SP/3, rozhodla o tom, že žalobci nesvědčí právo být na základě § 70 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny účastníkem řízení o žádosti žadatele o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku. Svůj závěr v rozhodnutí zdůvodnila tím, že se výše uvedené řízení zájmů ochrany životního prostředí nijak nedotýká. [4] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dne 17. 5. 2009 odvolání, v němž namítl, že se v projednávaném případě jedná o řízení ve věci vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku, tedy o řízení, v němž mohou být dotčeny zájmy ochrany jednotlivých složek životního prostředí, nikoliv o řízení ve věci udělení samotné pilotní licence, v němž zájmy ochrany životního prostředí dotčeny nejsou. Dále uvedl, že předmětné usnesení bylo vydáno neoprávněnou osobou, která není správním úřadem, a tudíž nemůže v dané věci rozhodovat. Výrok rozhodnutí nemá předepsané náležitosti ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále také jen „správní řád“). [5] Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k odvolání žalobce částečně změnil text výroku rozhodnutí v části týkající se specifikace osoby žadatele. V ostatních částech napadené rozhodnutí potvrdil. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že specifické řízení o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku nahrazuje v oblasti civilního letectví řízení o vydání podnikatelského oprávnění, vedeného obecnými živnostenskými úřady. Vzhledem k vlastnímu obsahu předmětného řízení v žádném případě nemohly být dotčeny zájmy ochrany životního prostředí, natolik právně relevantním způsobem, že by to odůvodňovalo účastenství žalobce v tomto řízení. Dle odvolacího orgánu byla LAA ČR Ministerstvem dopravy pověřena na základě § 82 odst. 1 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o civilním letectví“), k výkonu státní správy ve věcech sportovních létajících zařízení a jednalo se tak o věcně a místně příslušný správní orgán. Jelikož byl účastníkem řízení pouze žadatel, okruh účastníků byl ve výroku vymezen správně. Zásadní procesní vadou ovšem bylo, že byla jako žadatel o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku označena fyzická osoba, která jednala jménem žadatele, nikoliv vlastní žadatel. Odvolací orgán tedy v souladu s § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu výrok v této části změnil. [6] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní namítal, že potvrzením rozhodnutí, v němž nebyl žalobce uznán jako účastník předmětného řízení, mu bylo znemožněno účastnit se na řízení a došlo tak k přímému zásahu do jeho práv. Právo na účastenství v řízení opětovně jako v předchozích podáních odvozoval na základě § 70 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dle žalobce při zhodnocení skutečného postupu žadatele a dalších skutečností vyšlo najevo, že v praxi je právě rozhodnutí o souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku hlavní podmínkou a předpokladem toho, zda započne činnost, která bude potenciálně zasahovat do ochrany přírody a krajiny. Dále uvedl, že LAA ČR není subjektem nadaným veřejnou mocí, tudíž nemůže být příslušným správním orgánem, a to na základě absence uzavřené veřejnoprávní smlouvy jak předpokládá § 82 odst. 3 zákona o civilním letectví. [7] Městský soud tuto žalobu zamítl. Došel k závěru, že z okruhu a rozsahu předmětu zkoumání žádosti žadatele o vydání souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku nevyplývá dotčení zájmů ochrany životního prostředí natolik právně relevantním způsobem, že by tato skutečnost v posuzovaném případě mohla odůvodňovat účastenství žalobce v tomto správním řízení. Souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku totiž neobsahuje opatření upravující práva a povinnosti žadatele o vydání souhlasu, která by se týkala bezprostředně ochrany životního prostředí. [8] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., správní řád soudní (dále též jen „s. ř. s.“) kasační stížnost. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [9] Letecká amatérská asociace ČR, žalovaný správní orgán i správní soud podle stěžovatele zcela opomíjely skutečnost, že z hlediska ploch pro leteckou činnost existují plochy, které ve smyslu pozitivní právní úpravy „nejsou letištěm“ a ani „nejsou plochami vymezenými v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí o využití území určenými ke vzletům a přistáním letadel“ a jsou využívány k provozování obchodní letecké dopravy, k provozování leteckých prací nebo k provozování letecké činnosti pro vlastní potřebu na základě licence, tedy mimo jiné na základě rozhodnutí o udělení souhlasu k provozování střediska výcviku pilotů jednotlivých druhů sportovních létajících zařízení. [10] V případě výše uvedených ploch mohou být zájmy na ochranu přírody a krajiny dotčeny právě v řízení o udělení souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku, tedy řízení dle § 83 odst. 1 písm. g) zákona o civilním letectví, neboť žádné řízení dle kompetenčního ustanovení § 83 odst. 1 písm. h) zákona o civilním letectví nenásleduje. [11] Vyjmenované orgány se i přes zcela konkrétní skutková tvrzení stěžovatele nezabývaly tím, zda potenciální rozhodnutí o udělení souhlasu k provozování střediska pilotního výcviku společnosti UNIVERZUM-Z s. r. o. nezasáhne do zájmu ochrany přírody a krajiny. Z předmětu řízení, které bylo předmětem přezkumu správním soudem, sice vyplývá, že žádné zájmy ochrany přírody a krajiny zde nemohou být dotčeny, ale realita je taková, že na základě jeho kladného výsledku bude žadatel legálně provozovat leteckou činnost. [12] Dále stěžovatel namítl s ohledem na čl. 79 odst. 1 Ústavy České republiky absenci „pravomoci“ správního orgánu prvního stupně, s ohledem na tu skutečnost, že není založena „výslovným ustanovením zákona“ a ani zákonem předvídanou „veřejnoprávní smlouvou“. Tímto žalobním důvodem se dle stěžovatele správní soud vůbec nezabýval a v odůvodnění napadeného rozsudku se s touto skutečností ani nikterak nevypořádal. III. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného [13] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s tvrzením stěžovatele, dle kterého existují plochy, které ve smyslu pozitivní právní úpravy nejsou „letištěm“ a ani nejsou „plochami vymezenými v územně plánovací dokumentaci nebo v územním rozhodnutí o využití území určenými ke vzletům a přistáním letadel“ a přitom mohou být využívány k letecké činnosti. V souladu s § 35 odst. 2 a § 84d zákona o civilním letectví lze k vymezené letecké činnosti za splnění stanovených podmínek využívat jakoukoliv technicky způsobilou plochu. [14] Žalovaný ovšem nesouhlasil se názorem stěžovatel