2 Afs 42/2011 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 42/2011- 57 - text 2 Afs 42/2011 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Ing. J. P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem Vinohradská 6, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2008, č. j. 14639/08-1700-703359, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2011, č. j. 30 Ca 230/2008 – 35, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Od ů v od n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 3. 9. 2008, č. j. 14639/08-1700-703359 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Pelhřimově ze dne 7. 5. 2008, č. j. 47226/08/091980/6337. Platebním výměrem finanční úřad uložil žalobci odvést do státního rozpočtu neoprávněně použité prostředky státního rozpočtu ve výši 690 617 Kč. Důvodem bylo neohlášení „změny právního subjektu“ farmy v obci Služátky, na jejíž stavbu byla žalobci a jeho otci v roce 1991 poskytnuta návratná finanční výpomoc Ministerstvem zemědělství. Rozhodnutí žalovaného stálo na argumentaci, že bylo prokázáno porušení povinnosti vyplývající z uzavřených smluv a Prováděcích pokynů Mze ČR, č. j. 157/1991-200 a MF ČR č. j. 193/3144/1991; porušení podmínek spočívalo v neoznámení prodeje farmy, která byla v roce 2005 převedena společnosti ALLCOMP, s. r. o., se sídlem v Netvořicích. Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel ze skutečnosti, že právní řád nezná pojem „změna právního subjektu“ a dospěl k závěru, že ze znění článku 8 smlouvy a z přílohy č. 2 Prováděcích pravidel lze dovodit, že povinnosti tam příkladmo uvedené se týkají pouze právnických osob. Stěžovatel kasační stížnost opírá o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; namítá tedy nezákonnost právního posouzení věci. Právní názor krajského soudu, dle jeho názoru, vychází z úzce jazykového výkladu a je povrchně formální. Z ustálených zásad dotační politiky plyne jednoznačně povinnost příjemců finančních prostředků hlásit v předstihu jejich záměr převést předmět dotace na jinou osobu, a to proto, aby poskytovatel mohl včas uzavřít nové smlouvy s novými právními subjekty. Dotační politika se pro všechny dotační tituly řídila mj. principem vázanosti na určitý objekt, jehož dotování je žádoucí. V daném případě byla poskytnuta finanční výpomoc na výstavbu rodinné farmy; podmínkou pro jejího příjemce bylo po určité období (9 let) podnikat na dotovaném objektu. Splnění této podmínky nebylo stěžovatelem zpochybněno, byla splněna ještě před prodejem farmy, a to již v roce 2000. Pokud bylo v odvolacím rozhodnutí poukázáno na skutečnost, že stavba nebyla dosud kolaudována, neznamená to, že to bylo důvodem pro uložení odvodu, byť z toho stěžovatel dovozuje, že žalobce se chce vyhnout povinnosti vrátit dotaci. Během kontroly však správce daně zjistil, že farma byla prodána v roce 2005 jinému subjektu, aniž by příjemce dotace poskytovatele o tom informoval. Tím byly porušeny podmínky pro její poskytnutí a pro toto porušení byla uložena povinnost finanční prostředky vrátit. Stěžovatel poukázal na přísnou účelovost dotace vyplývající z Prováděcích pokynů Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva financí ČR ze dne 31. 1. 1991, a rovněž na znění Prováděcích pokynů k usnesení vlády ze dne 22. 1. 1992, v nichž se rovněž uvádí mj., že v případě, kdy příjemce převede na jiného vlastnictví k pozemkům, stavbám či věcem souvisejícím s předmětem dotace, je povinen neprodleně tuto skutečnost oznámit druhé smluvní straně. Stěžovatel je názoru, že formulace užitá ve smlouvě není nesrozumitelná a při použití jednoduchého jazykového výkladu z ní plyne, že pojem „změna právního subjektu“ lze snadno nahradit pojmem „změna vlastníka“ či „změna subjektu vlastnického práva“. Mezi dotací, příjemcem dotace a dotovaným objektem musí zůstat zachována vazba a převedením dotovaného objektu na jiný subjekt je tato vazba narušena. Obdobná podmínka je zcela běžná ve smlouvách o poskytování dotace, a to i u jiných ministerstev. Stejně tak je běžný postih jejího porušení, aniž by to mělo za následek soudní spory. Není důvod omezovat podmínku jen na právnické osoby; týká se všech příjemců dotace. Nakonec stěžovatel poukazuje na nedostatečné zdůvodnění postupu soudu, který nespojil ke společnému projednání s touto věcí věc, v níž je žalován předpis penále souvisící s daným odvodem. Ze všech těchto důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce přes výzvu soudu vyjádření ke kasační stížnosti nepodal. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel formálně opírá kasační stížnost o důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Pokud ovšem poukazuje na nesprávný postup soudu spočívající v nespojení věcí ke společnému projednání, jedná se o kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Žalobci byl uložen odvod neoprávněně použitých rozpočtových prostředků podle § 77 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v souladu s § 30 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky). Podle § 30 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb. jsou subjekty povinny odvést neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státnímu rozpočtu. V daném případě žalovaný vycházel při uložení odvodu z toho, že se jedná o prostředky neoprávněně použité. Ve správním spise je založena smlouva o poskytnutí půjčky ve výši 1 200 000 Kč, uzavřená dne 29. 4. 1991 mezi Regionálním odborem ministerstva zemědělství ČR se sídlem v Táboře a J.P.st. a J.P. ml., a dále smlouva o poskytnutí půjčky ve výši 90 082 Kč, uzavřená Regionálním odborem ministerstva zemědělství ČR se sídlem v Jindřichově Hradci dne 18. 12. 1991 s ing. J.P. V obou případech byla půjčka poskytnuta na výstavbu (rodinné) farmy. Mezi podmínkami obou smluv je v bodě 8 uvedeno, že (v) případě, že dojde ke změně právního subjektu (např. rozdělení organizace, změna vlastnických forem, zánik organizace) je příjemce dotace (půjčky) povinen tuto skutečnost v dostatečném časovém předstihu (30 dnů) nahlásit Regionálnímu odboru Mze ČR v Táboře/Jindřichově Hradci. Ve zprávě o kontrole č. j. 28937/08/091980/6377 projednané dne 23. 4. 2008 jsou konstatovány smlouvy o půjčce a stavební povolení obsahující přehled objektů farmy. Dále je zde uvedeno, že objekty farmy byly ke dni 4. 3. 2005 úplatně převedeny ing. J. P. společnosti ALLCOMP, s. r. o., Netvořice, přičemž současným vlastníkem objektů je od 19. 12. 2005 společnost Pavlík Služátky, s. r. o. Ve spise je založena kupní smlouva uzavřená dne 2. 3. 2005 mezi Ing. J. P. a ALLCOMP, s. r. o., jejímž předmětem jsou konkrétně označené pozemky a rozestavěné stavby na nich. Pokud jde o posouzení sporné právní otázky, Nejvyšší správní soud konstatuje, že se totožnou právní otázkou zabýval v rozsudku ze dne 4. 5. 2001, č. j. 1 Afs 24/2011 - 51, v němž se jednalo o případ stěžovatelova otce, přičemž rozhodné skutečnosti jsou shodné či obdobné. Zde vyslovil: (z)a neoprávněné použití prostředků státního rozpočtu považovat pouze situace, byly-li by finanční prostředky užity tak, že by byl v podstatě zmařen zákonný smysl jejich poskytování. To znamená, že by buď jejich skutečné užití bylo zcela (nebo i částečně) v rozporu s jejich určením podle smlouvy či rozhodnutí, popřípadě by byly užity zcela zjevně nehospodárně, nebo by jejich zužitkování odporovalo obecným principům pro využití prostředků ze státního rozpočtu. (…) Podstatné pro věc v tomto ohledu je, že právní význam pro posuzování dodržení podmínek při užití prostředků ze státního rozpočtu mají jen ty podmínky, které jsou součástí smlouvy (případně rozhodnutí) o poskytnutí půjčky ze státního rozpočtu a ty, které vyplývají ze zákona. Ze správního spisu není zřejmé, že by k situaci předvídané v § 30 rozpočtových pravidel republiky došlo, ostatně to žalobci nevytýká ani žalovaný. Skutečnost, že žalobce plně respektoval cíl rozvoje farmy a do roku 2005 na ní podnikal sám, poté ji převedl do vlastnictví právnické osoby, v jejímž personálním obsazení se sám i jeho rodina navíc nadále nachází (což nyní z tohoto pohledu není již podstatné), pouze dokumentu