2 As 80/2011 — Nejvyšší správní soud

2 As 80/2011- 151 - text 2 As 80/2011 - 158 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: B. V., zast. JUDr. Pavlem Pfajfrem, advokátem se sídlem Ohrazenice 119, Turnov, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství - Ústřední pozemkový úřad, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. J. V., 2) Ing. S. V., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2009, č. j. 16387/09-13300-A, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010, č. j. 10 Ca 348/2009 - 91, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna advokáta JUDr. Pavla Pfajfra s e u r č u j e částkou 4800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2009, č. j. 16387/09-13300-A. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání M. P., ing. H. M. a B. V. a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Jablonec nad Nisou (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 16. 3. 2009, č. j. 9001/70/2009. Rozhodnutím pozemkového úřadu byl schválen návrh komplexních pozemkových úprav (dále též „KPÚ“) v katastrálním území Jenišovice u Jablonce nad Nisou, zpracovaný firmou Ateliér krajinné ekologie - AKE, spol. s r. o., č. zakázky 1/2003-9001, datovaný 10/2008. Ve vztahu ke stěžovatelce žalovaný v odvolacím rozhodnutí řešil její námitky, že návrh KPÚ maří její záměry a znevýhodňuje pozemky pro zemědělskou výrobu. Požadovala zachování pozemků v původním místě, aby mohla sama využít svého práva rozhodovat svobodně o svém majetku. Zabýval se i jejími námitkami proti umístění pozemků ve vztahu k jednotlivým lokalitám a kritikou způsobu zpracování i projednání návrhu. Žalovaný v odvolacím rozhodnutí popsal průběh řízení včetně skutečnosti, že stěžovatelka se zařazením pozemků do KPÚ souhlasila. Při pozemkových úpravách byly celkově dodrženy zákonné limity odchylek mezi původním a navrhovaným stavem co do výměry, ceny i co do vzdálenosti. Žalovaný popřel stěžovatelčinu námitku o umístění sloupů elektrického vedení i o snaze obce získat vlastnictví parcel k obci přilehlých, stejně tak jako námitky o horším přístupu k pozemkům. Městský soud v napadeném rozsudku porovnal postup žalovaného při projednání pozemkových úprav se zákonem a dospěl k závěru, že k jeho porušení nedošlo. Zdůraznil, že žalobkyně, která je vlastnicí či podílovou spoluvlastnicí pozemků mj. dotčených pozemkovými úpravami v daném katastrálním území, vyslovila se zahrnutím pozemků do pozemkových úprav souhlas ve smyslu § 3 odst. 3 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“ nebo „nový zákon o pozemkových úpravách“). Stejně tak byl dodržen předepsaný souhlas kvalifikované většiny řešených pozemků. Soud tak odmítl obecný nesouhlas žalobkyně s novým uspořádáním pozemků. Rovněž porovnal její vstupní nároky a jejich vykrytí dle schváleného návrhu a dospěl k závěru, že jsou v toleranci stanovené v § 10 zákona o pozemkových úpravách. Poukázal na mapové podklady, z nichž je zřejmé, že nové pozemky žalobkyně jsou v podstatné části v místě původních pozemků. Městský soud podrobně popsal průběh řízení, obsah žalobkyní podaných námitek a jejich vyřízení. Uzavřel, že jejím nárokům vzneseným v průběhu projednání bylo vyhověno vždy tam, kde se nestřetávaly s požadavky spoluvlastníků a záměrem úprav jako celku. Její námitky byly zodpovědně řešeny, a pokud jim nebylo možno vyhovět, vždy bylo dostatečně objasněno, z jakých důvodů. Odmítl i námitku, že KPÚ jsou nepřípustným zásahem do jejího vlastnického práva. Stěžovatelka kasační stížností v prvé řadě namítá, že nebyla k jednání soudu přizvána a tudíž nemohla vyjádřit svůj názor k projednávané věci. V doplnění kasační stížnosti upřesnila, že kasační stížnost opírá o § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s. Rozsudek městského soudu považuje především za nepřezkoumatelný, a to pro vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Soud totiž rozhodl bez jednání, aniž byly splněny podmínky stanovené v § 51 s. ř. s. Stěžovatelka nikdy od soudu neobdržela výzvu k vyjádření souhlasu k rozhodnutí věci bez jednání; tím bylo porušeno její základní právo na projednání věci soudem veřejně a za její účasti. Toto pochybení nepovažuje za formální; předpokládala, že bude mít možnost soudu vysvětlit důvody žaloby a že bude moci pokládáním otázek žalovanému osvětlit situaci. Ve skutečnosti totiž návrh nebyl tvořen na základě jejího souhlasu, ale pod vlivem nátlaku nekorektní projektantky. Stěžovatelka popírá údaje uvedené na doručence o doručení výzvy dne 18. 3. 2010 ve 12.45 hod. Stěžovatelka zná doručovatelku, ví, kdy chodí doručovat a vzpomíná si, že ten den byla přítomna se svou dcerou I. V. u branky plotu, na níž je umístěna schránka. V tvrzený den a hodinu ke vhození obálky do schránky nedošlo. To může potvrdit i její další dcera G. P., která byla v té době v domě. K prokázání navrhuje výslech svůj i uvedených dvou dcer. Stěžovatelka žádá soud, aby prověřil z dokladů založených ve spise, zda doručení odpovídalo právním předpisům, aby si vyžádal vyjádření pracovníků podatelny soudu, stanovisko České pošty, pobočky Turnov, včetně dokladů, které má pošta k dispozici a které se vztahují k prokázání doručení této výzvy. Kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. spatřuje v tom, že správní orgán nemá ve spise k dispozici souhlas stěžovatelky ohledně pozemků nacházejících se v zastavěném, či zastavitelném území, který je podmínkou pro řešení pozemkových úprav. Prohlášení jí podepsané není souhlasem ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách, ale pouze souhlasem ke vstupu na pozemky ke zjišťování hranic. Stěžovatelka upozorňuje na to, že pozemkové úpravy byly zahájeny za účinnosti zákona č. 284/1991 Sb. a v souladu s přechodným ustanovením § 24 odst. 2 zákona č. 139/2002 Sb. byl na řízení aplikován tento nový zákon. Návrh KPÚ byl podle § 11 odst. 1 vystaven k veřejnému nahlédnutí až od 4. 11. 2008 do 4. 12. 2008. Řada pozemků se nachází v zastavěném a zastavitelném území obce Jenišovice, což je zřejmé z územního plánu a doloženo vyjádřením Městského úřadu v Turnově. Jde o pozemky p. p. č. 138/1, 138/2, 140/1, 140/2, 144/1, 147/1, 147/2, 149/3, 149/6, 155 zapsané na LV 663 a p. p. č. 149/1 zapsaný na LV 199; stěžovatelka je jejich spoluvlastnicí. Takové pozemky lze řešit pouze se souhlasem vlastníků. Stěžovatelka nikdy výslovný souhlas nedala, a tudíž se nemůže nacházet ve spise. Podle stěžovatelčina názoru správní orgán v řízení nedostatečně zjistil skutečný stav věci a neprovedl důkazy jí navrhované. Poukazuje na své námitky ze dne 9. 11. 2008 a důkazy navržené v odvolání ze dne 5. 4. a 6. 4. 2009 i na obecné námitky nesouhlasu se změnou uspořádání jejích pozemků. Nedostatky ve zjišťování skutečného stavu ji znevýhodnily při porovnávání vstupního a vykrývajícího stavu. Všechna tato svá předchozí vyjádření činí stěžovatelka obsahem své kasační stížnosti. Stěžovatelka, stejně jako další ze spoluvlastnic paní A., od samého počátku žádá o ponechání pozemků na původních místech a v původních výměrách tak, jak byly přebrány po předcích. Nerozumí tomu, k čemu jsou tyto úpravy dobré, když např. pozemek č. 352 je ubrán ve velkém rozsahu kvůli cestě, která není potřebná, dále se jí nedostalo vysvětlení k lokalitě KRSKOVNA, kterou chtěla ponechat jako v době záboru JZD. Dále konkretizuje své požadavky ohledně jednotlivých pozemků, jimž nebylo vyhověno. Nezákonnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. spatřuje v tom, že soud nesprávně vyložil právní úpravu, když zcela pominul nedostatek souhlasu stěžovatelky podle § 3 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách ve vztahu k zastavěným a zastavitelným pozemkům. Výsledkem byl nezákonný zásah do jejího vlastnického práva, za nějž se jí ani nedostalo náhrady v odpovídajícím rozsahu. Cítí se poškozena umístěním nových pozemků, jejich výměrou, kulturou, přístupností, možností obhospodařování, hodnotou a prodejností. Ze všech uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém stručném vyjádření ke kasační stížnosti popírá stěžovatelčino tvrzení o souhlasu vztahujícím se na dílčí poz