3 Ads 58/2008 — Nejvyšší správní soud

6 Ans 1/2011- 118 - text 6 Ans 1/2011 - 123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: P. Č., zastoupen Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, se sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o ochraně proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, č. j. 5 Ca 269/2009 - 59, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2010, č. j. 5 Ca 269/2009 - 59, se ruší. II. Řízení o ochraně proti nečinnosti žalované se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Davidu Urbancovi, advokátovi, se sídlem Na Poříčí 1046/24, 110 00 Praha 1, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2880 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: Žalobce podal dne 30. 12. 2009 žalobu na ochranu proti nečinnosti, kterou se domáhal, aby městský soud nařídil žalované určit žalobci advokáta ve věci vedené pod sp. zn. 24 Nc 108/09. Žalobce k žalobě přiložil vyplněný formulář s žádostí o určení advokáta a kopii dopisu, v němž urgoval žalovanou, aby rozhodla o jeho žádosti „o určení advokáta ze dne 22. října“. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce jí zasílá neustále řadu žádostí o určení advokáta a další listiny, vkládá je zpravidla do jedné obálky a lze jen obtížně zjistit, co je žádost, co příloha k žádosti či doplnění žádosti s ohledem na chybějící identifikační údaje. K předmětnému řízení vedenému u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 24 Nc 108/09 navíc žalovaná žalobci určila advokáta již dvakrát. Žalobce na toto vyjádření reagoval v replice ze dne 31. 5. 2010 a nesouhlasil s tvrzením žalované, že by žádost byla podána společně s jinými podáními a listinami, ani s tím, že by žádosti a podání adresované žalované žalobce přesně neoznačoval. Na tvrzení žalované, že mu ke stejnému řízení už dvakrát ustanovila zástupce, reagoval žalobce touto námitkou: „odpůrce neurčil advokáta dvakrát, ale prvního určil podivným způsobem až skoro čtvrt roku po podání žádosti, a po podání žaloby na nečinnost neurčil druhého, ale nezákonným rozhodnutím jiného, o čemž přísluší vydat rozhodnutí jinému soudu (…) první advokát byl nesoučinný a musela mu být vyslovena nedůvěra“. Dále žalobce poukázal kromě jiného na to, že „spisový materiál není jinak blíže označen a správní orgán nemá průkazný doklad o vypravení rozhodnutí o předmětné žádosti o určení žadateli.“ Dne 3. 11. 2010 bylo na žádost žalobce nařízeno jednání ve věci řízení o ochraně proti nečinnosti a v průběhu jednání žalovaná předala soudu své písemné vyjádření k dosavadnímu průběhu řízení. Po ukončení jednání v 9:45 hod. vynesl městský soud rozsudek, jímž žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Téhož dne bylo městskému soudu doručeno (podle záznamu na obálce v 9:00 hod.) vyjádření žalobce, že žalovaná postupovala zákonně, nicméně teprve čtvrt roku po podání žádosti o určení advokáta vydala požadované rozhodnutí. S ohledem na to žalobce bere svou žalobu zpět a domáhá se, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 145 Kč, kterou by měla zaplatit žalovaná. V rozsudku ze dne 3. 11. 2010, č. j. 5 Ca 269/2009 - 59, městský soud uvedl, že v řízení o určení advokáta se podle § 55 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nepoužijí některá ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, mimo jiné se na toto řízení nevztahuje lhůta k vydání rozhodnutí do 30 dnů od zahájení řízení uvedená v § 71 odst. 3 správního řádu. Podle městského soudu se tedy žalobce mýlí, vychází-li z předpokladu, že se na žalovanou vztahují pravidla správního řádu v plném rozsahu, neboť pro žalovanou platí pouze pravidlo v § 71 odst. 1 správního řádu, podle nějž je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Zde se však o zbytečný odklad nejednalo, protože žalobce vznesl svou žádost v rámci obsažnější zásilky vztahující se k různým záležitostem, a tudíž nelze žalované vytýkat, že o žádosti nerozhodla ihned, tím spíše, že žalobcovy žádosti adresované žalované jsou velmi četné a opakovaně doplňované. Především však měl soud za prokázané, že žalovaná o žalobcově žádosti rozhodla, určila mu k zastupování advokáta a po zrušení tohoto určení ještě jiného advokáta. V řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (podle § 81 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), a hodnotí, zda je žalovaný nečinný v okamžiku vynesení rozsudku. Pokud tedy žalovaný vydal rozhodnutí po podání žaloby, avšak dříve, než soud rozhodl, je žaloba nedůvodná, cílem takové žaloby je totiž vyřešit pouze nečinnost, která trvá. Závěrem městský soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že se měl možnost seznámit teprve po vynesení rozsudku s obsahem podání, jímž žalobce bere žalobu zpět, nemohl k němu přihlížet. Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 15. 12. 2010 kasační stížnost. V ní namítá, že (a) pokud soud zjistil, že v jiném řízení je napadeno rozhodnutí, které žalovaná vydala po podání žaloby, měl řízení přerušit podle § 48 odst. 2 písm. f) s. ř. s.; (b) žalovaná předložila soudu vyjádření teprve u jednání a soud toto vyjádření stěžovateli zaslal až společně s rozsudkem; (c) rozhodující senát městského soudu nezjistil před jednáním, zda nebyla podána žádost o odročení jednání; (d) městskému soudu nemůže být z úřední činnosti známo, že „žalobcovy žádosti jsou velice četné, opakovaně doplňované“ a v tomto ohledu soud přejal zavádějící stanovisko žalované; (e) materiálně vadné rozhodnutí žalované vydané po lhůtě nemůže vést k závěru, že žalovaná dbala veřejného subjektivního práva žalobce; žalobce odkázal na řízení vedené pod sp. zn. 3 A 60/10. Stěžovatel navrhl provést důkazy k tomu, že žádost o určení byla podána odděleně od jiných podání, je zcela čitelná a nebyla doplňována, nýbrž urgována. Dále uvedl, že JUDr. Marešová z České advokátní komory v tom období manipulovala s podáními žalobce a přes podnět žalobce to nebylo prošetřeno. Podle stěžovatele se žalovaná nevyjádřila, zda k nečinnosti nedošlo například z důvodu stěhování jejího sídla v Praze. Konečně upozornil stěžovatel na to, že jeho žaloba na nečinnost této žalované není ojedinělá a že zpětvzetí žaloby bylo doručeno soudu před započetím jednání soudu. Žalovaná navrhla kasační stížnost zamítnout. Mimo jiné uvedla k námitce uvedené pod bodem (c), že pokud chtěl stěžovatel jednání odročit nebo vzít žalobu zpět, měl tak učinit s časovým předstihem nebo s využitím jiných komunikačních postupů (fax, telefon, mail), od okamžiku předvolání k jednání na to měl dostatek času. Pro řízení o kasační stížnosti požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Proti usnesení městského soudu o ustanovení zástupcem advokáta Mgr. Davida Urbance podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 7. 2011, č. j. 6 Ans 6/2011 - 124, zamítl. Pro toto řízení o kasační stížnosti je tedy stěžovatel zastoupen uvedeným advokátem. Ustanovený zástupce kasační stížnost stěžovatele doplnil v argumentaci k bodu uvedenému výše pod písmenem (e), přičemž uvedl, že žalovaná měla postupovat podle § 71 správního řádu a vydat rozhodnutí o určení advokáta bez zbytečného odkladu. Nelze tvrdit, že na vyřízení žádosti o určení advokáta potřebovala kvůli obsáhlosti a roztřídění zásilky více času, neboť upomínka žádosti o určení advokáta byla zaslána zcela samostatně a žalovaná měla dostatek času reagovat. Žalovaná tedy podle stěžovatele nesplnila povinnost vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. K bodu (d) dále ustanovený zástupce doplnil, že městský soud pochybil, pokud za situace, kdy stěžovatel vzal žalobu zpět před zahájením jednání dne 3. 11. 2010, řízení nezastavil, a tím stěžovateli odepřel právo na náhradu nákladů řízení. Na doplnění kasační stížnosti žalovaná reagovala dne 11. 5. 2011 a vyjádřila se k námitce, že řízení o žalobě mělo být zastaveno. Podle žalované se městský soud vypořádal v odůvodnění rozsudku s tím, proč řízení o žalobě nezastavil, a žalovaná souhlasí s tím, že nelze očekávat, že v řádu minut bude doručená zásilka předána příslušnému soudci či předsedovi senátu. Ze spisu je zřejmé, že zásilka stěžovatele byla doručena ranní poštou v 9,00 a soud rozhodl na základě stavu známého v okamžik vyhlašování rozhodnutí. Žalovaná se vyjádřila k otázce náhrady nákladů řízení pro případ, že by Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil kvůli tomu, že řízení mělo být zastaveno. Podle žalované zde není namístě použít druhou větu § 60 odst. 3 s. ř. s., podle