1 As 4/2003 — Nejvyšší správní soud

9 Ans 1/2011- 186 - text 9 Ans 1/2011 - 191 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Ing. R. K., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Ječná 548/7, Praha 2, proti žalovaným: 1) Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské nám. 5, Praha 1, a 2) Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2009, č. j. 11 Ca 103/2008  56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e o d m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci stěžovatele Mgr. Pavlu Čižinskému, advokátu se sídlem Ječná 7, Praha 2, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 4800 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dál jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl odmítnut jeho návrh ze dne 3. 3. 2008. Tímto návrhem, podaným k poštovní přepravě v Jihoafrické republice dne 11. 3. 2008, se stěžovatel domáhal, aby „byli žalovaní odsouzeni k vydání technické zprávy, která bude zahrnovat popis vedených laboratorních zkoušek, seznam odborníků, kterým byl umožněn přístup k technologii Ionic correlation spectroscopy a Ionic correlation digital electro therapy a vyslovil stanovisko k převzetí této technologie“. Dále se domáhal „vyčíslení škody na majetku, požadoval, aby žalovaní byli odsouzeni pro nečinnost k platbě odškodnění formou měsíčního doživotního důchodu a rovněž se domáhal vydání předběžného rozsudku nebezpečí z prodlení“, kterým budou požadavky žalobce uznány. Podáním doručeným městskému soudu dne 14. 4. 2008 prostřednictvím držitele poštovní licence se stěžovatel dále v souvislosti se svým žalobním návrhem domáhal osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Městský soud shledal žalobu neurčitou, a proto vyzval žalobce usnesením ze dne 21. 7. 2008, č. j. 11 Ca 103/2008  10, k jejímu doplnění. Mezinárodní doručenka se dle záznamu na č. listu 13 soudního spisu nevrátila. Následně však bylo dne 23. 9. 2008 doručeno stěžovatelem doplnění žalobního návrhu. V doplnění bylo uvedeno, že cílem žaloby je zjistit, co se stalo s technickou dokumentací, doručenou dne 3. 3. 2003 do rukou vojenského přidělence v Pretorii (dle tvrzení stěžovatele se jednalo o kompletní technickou dokumentaci s obsahem cca 10 000 lékařských zpráv, konstrukčních plánů nových přístrojů, podkladů pro rychle pracující senzory a vyhodnocovacích laserových spektrolphotometrů). Stěžovatel apeluje na všechny pozůstalé po osobách zemřelých na virus HIV k tomu, aby se podrobili registraci a vyčíslili škody na zdraví, za účelem sestavení žaloby proti České republice u mezinárodního soudu v Haagu. Po té stěžovatel podal elektronicky, prostřednictvím veřejné datové sítě bez zaručeného elektronického podpisu (dále jen „elektronická zpráva“), několik obsáhlých podání, ze kterých však žádné skutkové ani právní důvody žalobního návrhu nebylo možné dovodit. Dne 8. 4. 2009 stěžovatel prostřednictvím elektronické zprávy informoval soud o odcizení osobních dokladů s tím, že žádá soud o doručování veškerých písemností „via email“, neboť jakoukoliv poštovní zásilku si nemůže osobně vyzvednout. Dle závěru městského soudu obsah všech podání zejména zdůrazňuje význam a důležitost dokumentace, jejímž původcem stěžovatel dle svého přesvědčení je, žádným způsobem však nepřispívá ke konkrétnosti žaloby a městský soud žalobu proto dle ustanovení § 37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“), odmítl. K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud v napadeném usnesení uvedl, že o této žádosti nebylo možné rozhodnout, neboť z podání není zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá a v návaznosti na to nelze určit ani druh soudního řízení, ani tomu odpovídající výši soudního poplatku. K žádosti o ustanovení zástupce soud uvedl, že o ní také nemohl rozhodovat, neboť po účastníku řízení lze požadovat, aby alespoň v základních rysech specifikoval druh podání či důvody, které ho k takovému podání vedou. Teprve po té lze žalobu doplňovat i v případné součinnosti s ustanoveným zástupcem. Ze soudního spisu kasační soud ověřil, že napadené usnesení bylo stěžovateli doručeno pouze elektronicky, a to na běžnou emailovu adresu stěžovatele. Dne 27. 8. 2009 obdržel městský soud elektronickou zprávu, ve které stěžovatel potvrdil přijetí napadeného usnesení a oznámil soudu, že „byl majiteli užitkových práv vyzván k odstoupení celkových práv na vynálezu nanotechnologické diagnostiky a léčby těžkých chorob, ke které bude vyslovovat souhlas“. Dále stěžovatel uvádí, že „noví majitelé, Ministerstvo obrany, zdravotnictví a financí převezmou dohled nad mírovým určením výsledných produktů“. Podání obsahuje dalších 5 bodů, v nichž jsou informace týkající se předmětné technologie. Podáním ze dne 2. 10. 2009, zaslaným opět pouze elektronicky, vyzval soud stěžovatele ke sdělení, zda shora uvedený přípis má považovat za kasační stížnost. Stěžovatel na tento přípis reagoval podáním ze dne 4. 10. 2009, čítajícím cca 30 stran, které bylo soudu zasláno opět pouze prostřednictvím emailové zprávy a ve kterém požádal o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. 11 Ca 103/2008  125, městský soud ustanovil stěžovateli zástupce pro řízení o kasační stížnosti a současně jej vyzval k doplnění náležitostí kasační stížnosti a sdělení údaje, kdy bylo stěžovateli napadené usnesení doručeno. Zástupce stěžovatele v doplnění ke kasační stížnosti mimo jiné uvedl, že za datum doručení napadeného usnesení lze dle jeho názoru považovat ve smyslu ustanovení § 50j odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), den podání kasační stížnosti, tj. 4. 10. 2009. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v dané věci dány podmínky řízení o kasační stížnosti. Ze soudního spisu vyplývá, že stejnopis usnesení městského soudu byl stěžovateli doručován do Jihoafrické republiky elektronicky, tj. prostřednictvím veřejné datové sítě, aniž by však stěžovatel byl držitelem datové schránky či tzv. zaručeného elektronického podpisu, tedy aniž by stěžovatel splňoval zákonem stanovené podmínky pro tento způsob doručování. Písemnosti doručuje soud v souladu s ustanovením § 42 s. ř. s. soudním doručovatelem, prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence či prostřednictvím veřejné datové sítě. V souladu s ustanovením § 42 odst. 5 s. ř. s. není-li stanoveno jinak, pro doručování se použijí předpisy platné pro občanské soudní řízení. Adresou pro doručování prostřednictvím veřejné datové sítě je adresa datové schránky evidovaná podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. V souladu s ustanovením § 45 o. s. ř. není-li možné doručit písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky, soud ji doručí na žádost adresáta na jinou adresu nebo na elektronickou adresu. Při doručení na elektronickou adresu je průkazem doručení datová zpráva adresáta opatřená jeho zaručeným elektronickým podpisem. Soud doručuje písemnosti na elektronickou adresu pouze tehdy, pokud nemá adresát písemnosti zřízenou datovou schránku podle citovaného zákona. Podmínkou takového doručování však i nadále zůstává, že k němu musí být adresátem vysloven předchozí souhlas, ať ve formě výslovné žádosti nebo v jiné zachytitelné podobě, a zároveň je to technicky možné s ohledem na zajištění bezpečnosti takové elektronické komunikace prostřednictvím akreditovaného poskytovatele certifikačních služeb nebo předložením platného kvalifikovaného certifikátu (srov. § 46 odst. 2 o. s. ř.). V předmětné věci je třeba vycházet ze skutečnosti, že k řádnému doručení napadeného usnesení stěžovateli nedošlo. Přestože usnesení městského soudu nebylo stěžovateli řádně doručeno, podal proti němu stěžovatel elektronicky dne 4. 10. 2009 kasační stížnost. Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí krajského soudu a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal, lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle § 40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání poslední den lhůty předáno soudu, nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit. Dle § 37 odst. 2 s. ř. s. podání obsahující úkon, jímž se disponuje řízením nebo jeho pře