4 Ads 65/2011 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 65/2011- 111 - text 4 Ads 65/2011 - 116 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: JUDr. L. S., zast. Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, se sídlem Náměstí Republiky 28, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2011, č. j. 17 A 14/2010 – 77, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované, pracoviště Plzeň, se sídlem Lobezská 12, Plzeň, ze dne 29. 10. 2009, č. j. 44091/01063132.10.2009-27/F, bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-město (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 9. 2009, č. j. 44006/100-6311-9.9.2009-144/PPM-1/300, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán prvního stupně rozhodl tak, že ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“), žalobkyni náleží nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství od 10. 4. 2009 z pojištění zaměstnance, nenáleží jí z pojištění osob samostatně výdělečně činných. V odůvodnění rozhodnutí žalovaná vyložila, že pro výplatu peněžité pomoci v mateřství musí být v případě osob samostatně výdělečně činných podle § 32 odst. 2 a 3 zákona o nemocenském pojištění splněny dvě podmínky, a to 1) účast na nemocenském pojištění musí trvat minimálně 270 kalendářních dní ve dvou letech předcházejících dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství, a zároveň 2) musí trvat účast na nemocenském pojištění alespoň 180 kalendářních dní v posledním roce přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla jako osoba samostatně výdělečně činná účastna nemocenského pojištění po dobu 207 dní, splňuje pouze druhou z uvedených podmínek. Její situace odpovídá § 32 odst. 5 věta druhá zákona o nemocenském pojištění, a nárok na peněžitou pomoc v mateřství tedy vznikl pouze na základě pojištění ze zaměstnání. Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou ze dne 30. 12. 2009, ve které navrhla, aby Krajský soud v Plzni napadené rozhodnutí zrušil a současně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že vycházela ze sdělení správního orgánu prvního stupně, že splnila podmínky pro výplatu peněžité pomoci v mateřství i jako osoba samostatně výdělečně činná. Pokud bylo toto poučení chybné, správní orgán prvního stupně způsobil, že žalobkyně v období od října 2008 do dubna 2009 zbytečně platila pojistné ve výši 717 Kč měsíčně. Z dikce § 32 odst. 3 a 5 zákona o nemocenském pojištění je podle žalobkyně třeba dovodit, že má nárok na peněžitou pomoc v mateřství i z pojištění osob samostatně výdělečně činných, v němž má nejvyšší denní vyměřovací základ, a nikoli pouze z pojištění zaměstnance. Vzhledem k tomu, že měla vyšší denní vyměřovací základ z pojištění jako osoba samostatně výdělečně činná, měla jí být do doby tohoto pojištění započtena i doba pojištění ze zaměstnání. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 1. 2011, č. j. 17 A 14/2010 – 77, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku poukázal na ustanovení § 14 odst. 1, § 32 odst. 2, 3 a 5 zákona o nemocenském pojištění a konstatoval, že správní orgány postupovaly zcela v souladu s příslušnými ustanoveními zákona. Podle názoru krajského soudu není v posuzované věci z logiky věci důvod dopočítávat dobu pojištění v případech, kdy ze zaměstnaneckého poměru je splněna celá doba a z pojištění osoby samostatně výdělečně činné splněna není. Zákon v tomto případě nepřipouští, aby si pojištěnec zvolil, ze kterého pojištění bude dávka vycházet, přestože by to pro něj bylo výhodnější. Sčítání dob pojištění zákon umožňuje pouze v případech, kdy nebyla v ani jednom pojištění splněna zákonná podmínka potřebné doby účasti na pojištění. Žalobkyně jako osoba samostatně výdělečně činná byla pojištěna v období od 9. 10. 2008 do 30. 4. 2009, a dosáhla tak doby pojištění 207 dnů. Teprve pokud by nebyla splněn požadavek zákona podle § 32 odst. 2 věty první, bylo by lze postupovat podle § 32 odst. 5. To však v projednávané věci nebylo zapotřebí s ohledem na dobu zaměstnání (a z něj plynoucího pojištění) žalobkyně od 1. 8. 2002. Krajský soud vyložil, že vypočítat peněžitou pomoc v mateřství z pojištění žalobkyně jako osoby samostatně výdělečně činné by bylo možno pouze v případě ukončení pracovního poměru nebo v případě, že by i jako osoba samostatně výdělečně činná získala dobu pojištění alespoň 270 dnů. Pokud však souběh obou pojištění trval pouze 207 dnů, nelze dávku vypočítat z nejvyššího zaplaceného pojistného, a to bez ohledu na to, že by to bylo pro žalobkyni výhodnější. Pokud se žalobkyně cítí poškozena nesprávným poučením pracovníky správního orgánu prvního stupně, má možnost postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) bránila kasační stížností ze dne 7. 2. 2011, ve které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Namítala, že nesouhlasí s výkladem ustanovení § 32 zákona o nemocenském pojištění, jak byl proveden krajským soudem. Poukázala na to, že byla ze strany správního orgánu prvního stupně ubezpečena, že získá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z obou pojištění. Je přesvědčena, že ve smyslu § 32 odst. 3 splnila podmínku pro výplatu peněžité pomoci v mateřství i z titulu pojištění osob samostatně výdělečně činných, tedy vedle nároku ve smyslu § 32 odst. 2 z titulu pojištění zaměstnance. Z ustanovení § 32 odst. 5 podle stěžovatelky vyplývá, že jí měly být započteny doby účasti na tom pojištění, v němž dosáhla nejvyššího denního vyměřovacího základu, tj. jako osoby samostatně výdělečně činné; do doby tohoto pojištění by jí měla být započtena i doba pojištění zaměstnance. Ohradila se proti závěru krajského soudu, že za účelem získání nároku z titulu pojištění osoby samostatně výdělečně činné měla ukončit zaměstnanecký poměr, neboť takový vývod negativně diskriminuje osoby, které se zapojují do pracovního procesu hned ve dvou pozicích. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 22. 2. 2011 navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta; s napadeným rozsudkem se plně ztotožňuje. Podle jejího názoru nelze výkladem ustanovení § 32 zákona o nemocenském pojištění dospět k závěru, že stěžovatelka má nárok na peněžitou pomoc v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatelka podala z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.“ Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení spočívá v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen. Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Podle § 32 odst. 2 zákona o nemocenském pojištění „podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství je účast pojištěnce na pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech přede dnem nástupu na peněžitou pomoc v mateřství (§ 34 odst. 1). Je-li uplatňován nárok na peněžitou pomoc v mateřství z více pojištění, musí být tato podmínka účasti na pojištění splněna v každém z těchto pojištění.“ Podle § 32 odst. 3 věty první zákona o nemocenském pojištění „podmínkou nároku na peněžitou pomoc v mateřství osoby samostatně výdělečně činné je kromě splnění podmínky účasti na pojištění podle odstavce 2 účast na pojištění jako osoby samostatně výdělečně činné podle § 11 po dobu alespoň 180 kalen