5 Afs 2/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 2/2011- 701 - text 5 Afs 2/2011 - 730 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy, v právní věci žalobců: a) BILLA, spol. s r. o., se sídlem Říčany u Prahy, Modletice 67, zastoupená JUDr. Robertem Čepkem, LL.M., Dr., advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 38, b) CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem Praha 2, Vinohrady, Anny Letenské 34/7 (dříve JULIUS MEINL, a. s.), zastoupená JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 30, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasačních stížnostech stěžovatele a) BILLA, spol. s r. o. a stěžovatele b) CREDITEX HOLDING, a. s, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2010, č. j. 62 Ca 41/2009  542, t a k t o : I. Kasační stížnost stěžovatele a) s e z a m í t á . II. Kasační stížnost stěžovatele b) s e z a m í t á . III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech stěžovatelů a) a b). O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 21. 10. 2002, č.j. S 94/02-2136/02-VOII, bylo vysloveno, že se oba žalobci v rámci spolupráce při koordinovaném vyjednávání o nákupních podmínkách, uzavřené mezi nimi ústně v lednu 2001 a písemně vyjádřené ve společném dopise ze dne 31. 1. 2001, zaslaném jejich dodavatelům zboží, s účinností od 1. 1. 2001 až do doby vydání tohoto rozhodnutí, dohodli koordinovat a slaďovat své nákupní ceny zboží a kondice vůči dodavatelům. Tím porušili v období od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) v té době účinného zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon 63/1991 Sb.“), a v období od 1. 7. 2001 zákaz dohod o cenách uvedený v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon č. 143/2001 Sb.“). Tato dohoda (dle výroku I. rozhodnutí) vedla k omezení hospodářské soutěže na trhu zboží denní spotřeby určeného k maloobchodnímu prodeji spotřebitelům, a to na poptávkové straně tohoto trhu s dopadem na dodavatele. Výrokem II. bylo oběma žalobcům, s odkazem na § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., zakázáno plnění této dohody do budoucna. Výrokem III. byla ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb. za jednání popsané ve výroku I. žalobci a) uložena pokuta ve výši 28 milionů Kč a žalobci b) 23 milionů Kč. Výrokem IV. byla žalobcům uložena opatření k nápravě, a to s odkazem na § 23 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „rozhodnutí žalovaného“) ze dne 13. 10. 2003, č.j. R 70,71/2002, bylo prvostupňové rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže na základě § 59 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád), ve spojení s § 61 odst. 2 tohoto zákona, změněno. Výrok I. prvostupňového rozhodnutí byl změněn omezením doby prokázaného protisoutěžního jednání z (minimálně) 21. 10. 2002 na 22. 4. 2002. Dále došlo k formulačním úpravám výroků II., III. a IV., které neměly vliv na významový obsah měněných výroků prvostupňového rozhodnutí, a ve výroku IV. došlo ke konkretizaci uloženého nápravného opatření ve vztahu k orgánu dohledu. Oba žalobci se následně včas podanými žalobami domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného i zrušení jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též „ÚOHS“), popřípadě vydání rozsudku, kterým by soud využil svého moderačního práva, pokud jde o výši pokuty správními rozhodnutími oběma žalobcům uložené. Věc žalobce a) byla u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) vedena pod sp. zn. 31 Ca 41/2003 a věc žalobce b) pod sp. zn. 31 Ca 42/2003. Usnesením ze dne 1. 9. 2004, č. j. 31 Ca 42/2003 - 142, krajský soud žaloby spojil ke společnému projednání s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 31 Ca 41/2003. Rozsudkem krajského soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 31 Ca 41/2003 – 265, byl výrokem I. zrušen výrok III. rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 10. 2003, č. j. R 70,71/2002, o uložení pokuty. Současně krajský soud výrokem II. ve zbytku žaloby obou žalobců zamítl a výrokem III. rozhodl, že se žádnému z účastníků nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Výrok správního rozhodnutí, jímž byla žalobcům uložena pokuta, zrušil krajský soud proto, že předseda žalovaného zkrátil délku trvání deliktního jednání o cca 28 %, aniž by se tato skutečnost projevila na výši ukládané sankce, nebo se nějakým způsobem odrazila v odůvodnění rozhodnutí. Část správního rozhodnutí, která se týkala stanovení výše pokuty, proto krajský soud považoval za nepřezkoumatelnou. Ostatní žalobní námitky nebyly shledány důvodnými, a proto byla žaloba ve zbytku zamítnuta. Proti výroku o zamítnutí žalob podali oba žalobci v zákonné lhůtě kasační stížnosti. Na jejich základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2009, č. j. 5 Afs 95/2007 - 353, rozsudek krajského soudu ve výroku II. o zamítnutí žalob ve zbytku a ve výroku III. o nákladech řízení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal rozsudek krajského soudu částečně nepřezkoumatelný. Konkrétně v otázce, zda obsah korespondence advokát – soutěžitel zásadním způsobem směřoval šetření a rozhodování správního orgánu a případného vlivu tohoto zjištění na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Nepřezkoumatelný byl rozsudek shledán i z důvodu nevyjádření se ohledně neprovedení navržených důkazů u žalobního bodu č. 8 a nevypořádání se s žalobními body O., Q. a R a s žalobní argumentací žalobce b), že na poptávkové straně trhu ve skutečnosti žádná soutěž neexistuje a na nabídkové straně nebyla soutěž v oblasti cen nikterak omezena. Krajský soud po vrácení věci Nejvyšším správním soudem věc označil novou sp. zn. 62 Ca 41/2009 a nyní napadeným rozsudkem o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu rozhodl tak, že žaloby se zamítají, žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o žalobách a žalobcům se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku krajského soudu ze dne 31. 5. 2006, č. j. 31 Ca 41/2003 - 265. Předseda ÚOHS mezitím znovu rozhodoval o pokutě za výše popsané protisoutěžní jednání a rozhodnutím ze dne 21. 3. 2007, č.j. R 70,71/2002-02678/2007/300 změnil výrokovou část III. prvostupňového rozhodnutí ÚOHS ze dne 21. 10. 2002, č.j. S 94/02-2136/02-VOII tak, že za jednání popsané ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí byla žalobci a) uložena pokuta ve výši 23 800 000 Kč a žalobci b) ve výši 19 550 000 Kč. I proti tomuto rozhodnutí správního orgánu podali oba žalobci ke krajskému soudu samostatné žaloby, které byly usnesením krajského soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 62 Ca 10/2007 - 67 a 62 Ca 12/2007 - 242 spojeny ke společnému projednání se žalobami vedenými pod sp. zn. 62 Ca 41/2009, s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 62 Ca 41/2009. Kasační námitky Proti výroku I. a III. nyní napadeného rozsudku krajského soudu ze dne 5. 8. 2010, č. j. 62 Ca 41/2009 - 542, podal žalobce a) jako stěžovatel a) kasační stížnost, kdy za primární důvod označil důvod zakotvený v § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost napadených rozhodnutí a taktéž, že skutková podstata, o níž se napadená rozhodnutí opírají nemají dostatečnou oporu ve spisech. Stěžovatel a) v kasační stížnosti dále namítl, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v rozsudku ze dne 29. 5. 2009, č. j. 5 Afs 95/2007 - 353, a že řízení před krajským soudem bylo zmatečné z důvodu, že složení senátu neodpovídalo sdělením soudu ani rozvrhu práce krajského soudu. Podle obsahu kasační stížnosti stěžovatel a) namítl také nesprávné posouzení právních otázek krajským soudem v předcházejícím řízení dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a v jiné vadě řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel a) navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil výrok I. a III. napadeného rozsudku a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, případně aby sám provedl dokazování a ve věci meritorně rozhodl. Žalobce b), nyní jako stěžovatel b), ve své kasační stížnosti napadl rozsudek krajského soudu v plném rozsahu z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právních otázek krajským soudem v předcházejícím řízení a z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku spočívající v nedostatku dů