5 Afs 35/2011 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 35/2011- 127 - text 5 Afs 35/2011 - 135 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: P. P., zastoupený JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem Jungmannova 1031, Kyjov, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem nám. Svobody 98/4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 29 Ca 204/2009  55, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2011, č. j. 29 Ca 204/2009 – 55, s e r u š í . II. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 26. 8. 2009, č. j. 11403/091100709857, rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne 26. 8. 2009, č. j. 11405/091100709857, rozhodnutí Finančního úřadu v Kyjově ze dne 25. 2. 2009, č. j. 16830/09/310912709258, a rozhodnutí Finančního úřadu v Kyjově ze dne 25. 2. 2009, č. j. 16831/09/310912709258, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 640 Kč do šedesáti (60) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Zdeňka Bučka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008, č. j. 89414/08/310912709258, vydaným podle § 55 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „zákon o správě daní“) v obnoveném řízení zrušil Finanční úřad v Kyjově rozhodnutí o konkludentním vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2000 a vyměřil žalobci daň ve výši 599 020 Kč. Dalším rozhodnutím ze dne 16. 12. 2008, č. j. 89425/08/310912709258, vydaným podle § 55 odst. 8 zákona o správě daní v obnoveném řízení zrušil Finanční úřad v Kyjově rozhodnutí o konkludentním vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2001 a vyměřil žalobci za toto zdaňovací období daň ve výši 366 772 Kč. Proti oběma rozhodnutím o vyměření daně podal žalobce odvolání. Finanční úřad v Kyjově však rozhodnutími ze dne 25. 2. 2009, č. j. 16830/09/310912709258 a č. j. 16831/09/310912709258, řízení o odvolání podle § 48 odst. 5 zákona o správě daní zastavil. V odůvodnění rozhodnutí správce daně uvedl, že žalobce podal odvolání dne 15. 1. 2009. Vzhledem k tomu, že odvolání neobsahovala předepsané náležitosti, byl žalobce vyzván podle § 48 odst. 5 zákona o správě daní k jejich doplnění ve lhůtě 15 dnů od dne následujícího po dni doručení výzev. Výzvy byly žalobci doručeny dne 20. 1. 2009, lhůta k doplnění tedy uplynula dne 5. 2. 2009. Žalobce však doplnil odvolání až po uplynutí stanovené lhůty, neboť podání, jimiž byla odvolání doplněna, byla předána k poštovní přepravě dne 11. 2. 2009 a doručena správci daně dne 12. 2. 2009. Z tohoto důvodu správce daně řízení o odvolání zastavil. Proti oběma rozhodnutím o zastavení řízení podal žalobce další odvolání, která žalovaný rozhodnutími ze dne 26. 8. 2009, č. j. 11403/091100709857 a č. j. 11405/091100709857, zamítl. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že správce daně nepochybil, neboť jeho postup odpovídal zákonu. Zcela správně vyzval žalobce k doplnění náležitostí odvolání výzvami ze dne 19. 1. 2009, v nichž uvedl chybějící zákonné náležitosti odvolání. K doplnění odvolání stanovil správce daně lhůtu 15 dnů a upozornil žalobce na následky nedoplnění odvolání. Vzhledem k tomu, že žalobce stanovenou lhůtu nedodržel, dospěl žalovaný k závěru, že správce daně oprávněně zastavil odvolací řízení. Žalobce podal proti uvedeným rozhodnutím žalovaného žalobu, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 3. 2011, č. j. 29 Ca 204/2009  55, zamítl. Krajský soud v prvé řadě uvedl, že nesouhlasí s tvrzením žalobce, že odvolání proti rozhodnutím o vyměření daně obsahovala pouze chyby v psaní. V této souvislosti uvedl, že odvolání byla označena jako „Odvolání proti rozhodnutí F. Ú. Kyjov č. j. 89425/08/310912709258, vydaného Finančním úřadem v Kyjově dne 16. 12. 2008“ a „Odvolání proti rozhodnutí F. Ú. Kyjov č. j. 894114/08/310912709258, vydaného Finančním úřadem v Kyjově dne 16. 12. 2008“ (důraz doplněn). Krajský soud dále poukázal na to, že žalobce byl označen rodným číslem s jinou „koncovkou“, než jaká mu byla přidělena. V textu obou odvolání pak bylo nesprávně uvedeno, že se odvolání podává proti rozhodnutí č. j. 894114/08/310912709258 a že tímto rozhodnutím správce daně doměřil daň z příjmů právnických osob za rok 2001. Podle krajského soudu správce daně řádně poučil žalobce o uvedených vadách odvolání a vyzval ho k doplnění odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení výzev. Žalobce odstranil uvedené vady podáními, která byla předána k poštovní přepravě a doručena správci daně až po uplynutí stanovené lhůty. Z tohoto důvodu se krajský soud ztotožnil se závěrem žalovaného, že byly dány důvody k zastavení řízení. Dále uvedl, že v odvoláních chyběla řada zákonných náležitostí vymezených v § 48 odst. 4 zákona o správě daní, zejména jednoznačná identifikace napadeného rozhodnutí, neboť v obou odvoláních bylo uvedeno neexistující jednací číslo rozhodnutí: 894114/08/310912709258. Z odvolání nebylo zřejmé ani to, zda je podal žalobce, neboť v nich bylo uvedeno chybné rodné číslo. V textu bylo navíc nesprávně uvedeno, že žalobci byla doměřena daň z příjmů právnických osob, přičemž předmětná rozhodnutí se týkala vyměření daně z příjmů fyzických osob. Krajský soud proto dospěl k závěru, že byly dány důvody k vydání výzev k doplnění odvolání. Ostatně žalobce těmto výzvám správce daně vyhověl a vady, byť opožděně, odstranil. Krajský soud dále s poukazem na dřívější judikaturu správních soudů uvedl, že předmětem projednání může být pouze odvolání se všemi náležitostmi. Pokud si tedy správce daně postupem podle § 48 odst. 5 zákona o správě daní ujasňoval, která rozhodnutí byla napadena, nelze to považovat za zbytečné zatěžování účastníka řízení. V souvislosti s další žalobní námitkou krajský soud konstatoval, že správce daně neměl zastavovat řízení s odkazem na § 27 odst. 1 písm. g) zákona o správě daní, nýbrž pouze s odkazem na § 48 odst. 5 zákona o správě daní. Podle krajského soudu se však nejedná o vadu, pro kterou by bylo třeba rozhodnutí zrušit. Důvodnou neshledal krajský soud ani námitku, podle níž nebyla napadená rozhodnutí žalovaného žalobci řádně doručena. Žalobce v této souvislosti namítal, že v době doručení nebyl zastoupen dřívějším zástupcem JUDr. Andrýskem, jemuž byla rozhodnutí doručena, neboť od 16. 7. 2009 pověřil zastupováním JUDr. Bučka. Podle krajského soudu ovšem je rozhodující, že se správce daně dozvěděl o odvolání plné moci až po doručení rozhodnutí žalovaného JUDr. Andrýskovi a tato rozhodnutí tak byla doručena v souladu se zákonem. Krajský soud dále shledal nedůvodnou i námitku, že v řízení před finančními orgány došlo k porušení práva na spravedlivý proces a principu dobré správy. Pokud jde o žalobní námitky týkající se tvrzeného uplynutí prekluzivní lhůty k doměření daně, otázky doměření daně do budoucna, možnosti zahájení namátkové daňové kontroly a tvrzeného porušení práva na vyměření daně ve správné výši, konstatoval krajský soud, že nemají přímou souvislost s důvody zastavení řízení. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností. Uvedl, že ji opírá o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a e) s. ř. s., ve skutečnosti však uplatnil pouze námitky podřaditelné pod § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek podle § 107 ve spojení s § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s., ve znění účinném do 31. 12. 2011. Stěžovatel v prvé řadě namítá prekluzi práva na vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2000 a 2001. Uvedl přitom, že z důvodu prekluze práva na vyměření daně zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 14. 1. 2010, č. j. 29 Ca 40/2008 – 46, rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 12. 2007, č.j. 21064/07-1102-705050, a rozhodnutí správce daně ze dne 2. 11. 2007, č. j. 83305/07/310912/9258, kterým byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2002. Dále stěžovatel namítá, že nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro zastavení řízení. Výzvy k doplnění odvolání proti rozhodnutí správce daně podle jeho názoru jsou nezákonné, neboť podaná odvolání měla všechny zákonem stanovené náležitosti. Obsahovala chyby v psaní, přesto však bylo zřejmé, čeho se odvolání týkají, a byly namítány nesprávnosti rozhodnutí správce daně. Stěžovatel na výzvy k doplnění odvolání reagoval, byť pozdě, ale ke dni vydání rozhodnutí o zastavení řízení byla odvolání perfektní. Správce daně postupoval podle názoru stěžovatele při odstraňování vad formalisticky, pokud se nezabýval věcně námitkami uplatněnými v odvoláních. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěry krajského soudu ohledně pochybení správce daně spočívajícího v tom, že nesprávně opřel rozhodnutí o zastaven