5 As 69/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 69/2012- 35 - text 5 As 69/2012 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové, soudkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: G. M. G., zastoupená JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 2, Opava, proti žalované: Vězeňská služba České Republiky, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, č. j. 22 A 86/2011 - 5, t a k t o : I. Návrh žalobkyně na zrušení ustanovení a na ustanovení nového zástupce s e z a m í t á . II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, č. j. 22 A 86/2011 - 5, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. III. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky JUDr. Jaroslavy Heřmanové s e u r č u j e částkou 5760 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) odmítl žalobu žalobkyně proti postupu rozhodnutí žalované ze dne 6. 5. 2011 o použití poutacího opasku při eskortě žalobkyně. Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností. V kasační stížnosti ze dne 9. 8. 2011 stěžovatelka obecně namítala, že usnesení krajského soudu, jímž odmítl její žalobu proti „faktickému rozhodnutí“ žalované, je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť žalobou napadené „rozhodnutí“ je přezkoumatelné ve správním soudnictví. K žádosti stěžovatelky krajský soud usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 86/2011  16, ustanovil její zástupkyní JUDr. Jaroslavu Heřmanovou, advokátku. Ustanovená zástupkyně k výzvě soudu kasační stížnost podáním ze dne 16. 11. 2011 doplnila. V doplnění kasační stížnosti napadla postup soudu, který se vůbec nezabýval konkrétním porušením práv žalovanou tj. jakým způsobem byla stěžovatelka eskortována do civilního zdravotnického zařízení. Dle stěžovatelky byl způsob eskorty s ohledem na zdravotní stav stěžovatelky nevhodný. Žalovaný se neřídil předpisy, které bylo namístě použít při eskortě do zdravotnického zařízení, zákonem č. 555/1992 Sb. Stěžovatelka namítala, že má nárok na odpovídající zacházení, že je nutno přihlédnout též k tomu, že byla trestána poprvé, že nebyla postihována za žádné vážné přestupky ve výkonu trestu. Žalovaná se ke kasační stížnosti ve stanované lhůtě nevyjádřila. K výzvě Nejvyššího správního soudu předložila dva dokumenty, a to Pokyn k provádění eskort do civilních zdravotnických zařízení a Trvale platné závěry z porad vedoucích oddělení vězeňské a justiční stráže, spolu s písemným sdělením ze dne 12. 3. 2012, v němž uvedla, že v posuzované věci nebyl vydán žádný správní akt. Problematiku poutání odsouzených pouty s poutacím opaskem upravuje zmíněný pokyn, který vydal dne 7. 9. 2010 vedoucí oddělení vězeňské a justiční stráže a schválil ředitel Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava. Danou problematiku dále upravují také doložené Trvale platné závěry z porad vedoucích odborů vězeňské a justiční stráže, které zpracoval ke dni 28. 12. 2011 ředitel odboru vězeňské a justiční stráže a které dne 29. 12. 2011 schválil generální ředitel Vězeňské služby ČR. Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS]. Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný na www.nssoud.cz). Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude se ani Nejvyšší správní soud moci zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti žalobou napadeného výsledku činnosti žalované. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu v daném řízení bude toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatelky podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, když dospěl k závěru, že směřovala proti úkonu žalované, který je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. I. Dne 16. 12. 2011 bylo krajskému soudu doručeno podání ze dne 13. 12. 2011, ve kterém stěžovatelka žádá soud, aby advokátku JUDr. Jaroslavu Heřmanovou zprostil povinnosti ji v dané věci zastupovat. Jako důvod své žádosti stěžovatelka uvedla, že ustanovená zástupkyně jí sice ve věznici navštívila, avšak doplnění kasační stížnosti k rukám stěžovatelky nezaslala. Doplnění obsahuje lživé informace. Stěžovatelka podává stížnost na ČAK a zvažuji i podání trestního oznámení. Stěžovatelka dále žádá, aby jejím zástupcem byl ustanoven JUDr. Mario Hartmann, advokát, o němž ví, že by ji ve věznici Světlá nad Sázavou, kam byla dne 1. 12. 2011 přeložena, navštívil a kasační stížnost řádně doplnil. Při posouzení předmětných návrhů Nejvyšší správní soud vycházel ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem, tak jak jsou stanoveny v § 35 odst. 8 s. ř. s. Soud na jedné straně vážil zájem stěžovatelky na tom, aby jí byl pro dané řízení ustanoven nový zástupce z řad advokátů, na druhé straně pak soud zohlednil náklady, které by státu v důsledku zastoupení stěžovatelky takto nově ustanoveným advokátem vznikly. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě nejsou dány důvody pro zrušení ustanovení JUDr. Jaroslavy Heřmanové, advokátky, zástupcem stěžovatelky a pro ustanovení nového zástupce z řad advokátů. K uvedenému závěru Nejvyšší správní soud vedly následující důvody: Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. platí, že „navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát“. Z citace uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že účastníku řízení lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou kumulativně splněny dvě podmínky, tj. musí jít o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále musí být ustanovení zástupce soudem v určitém konkrétním případě nezbytné pro ochranu práv takového účastníka. Stěžovatelka byla od soudních poplatků osvobozena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 86/2011  16. Z této skutečnosti Nejvyšší správní soud pro účely tohoto rozhodnutí vycházel i přestože, jak vyplývá ze sdělení Vězeňské služby ČR, Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno založeného ve spisu, byla stěžovatelka dne 14. 2. 2012, tj. v průběhu řízení o kasační stížnosti, z trestu odnětí svobody podmíněně propuštěna, mohlo tedy u ní následně dojít ke změně majetkových poměrů. Pokud jde o v pořadí druhou podmínku, řízení o kasační stížnosti je specifické potud, že zastoupení stěžovatele bez odpovídajícího právnického vzdělání advokátem je podmínkou řízení o kasační stížnosti, takže obecně při posuzování návrhu takového stěžovatele na ustanovení zástupce není třeba zjišťovat, zda tato druhá podmínka je či není splněna, neboť nezbytnost jeho zastoupení v řízení o kasační stížnosti se předpokládá ze zákona. V daném případě nicméně nelze přehlédnout, že stěžovatelce již zástupce z řad advokátů ustanoven byl a stěžovatelka tedy je v daném řízení advokátem zastoupena. Ustanovená advokátka pak v dané věci jménem stěžovatelky, po doručení usnesení o ustanovení, poté, co stěžovatelku ve věznici navštívila, kasační stížnost ve lhůtě soudem stanovené dne 16. 11. 2011 řádně doplnila. K tomu Nejvyšší správní soud připomíná, že v daném případě je kasační stížností napadeno rozhodnutí, jímž krajský soud žalobu stěžovatelky odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V takovém případě je Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti oprávněn toliko zkoumat, zda rozhodnutí krajského soudu a důvody, o které se toto rozhodnutí opírá, jsou v souladu se zákonem. Z obsahu předmětné kasační stížnosti, tak jak byla doplněna podáním ze dne 16. 11. 2011, je zřejmé, že ustanovená zástupkyně kasační stížnost odůvodnila dostatečným způsobem, když ji opřela o důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., přičemž zároveň uvedla konkrétní důvody, pro které se domnívá, že kasační stížností napadené usnesení krajského soudu je nedostatečně odůvodněno. Nejvyšší správní soud konstatuje, že předmětná kasační stížnost je plně projednatelná