3 As 54/2012 — Nejvyšší správní soud

3 As 54/2012- 23 - text 3 As 54/2012 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: Dr. K. H. G., zastoupen JUDr. Pavlem Trnkou, LL.M., advokátem se sídlem B. Smetany 2, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, o přezkoumání rozhodnutí odboru dopravy a silničního hospodářství žalovaného ze dne 21. 4. 2010, č.j. DSH/5428/10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 2. 2012, č. j. 57 A 43/2010 - 78, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 10. 3. 2008, čj. 45101/2007-273, vyhověl Městský úřad Nepomuk žádosti žalobce (dále „stěžovatel“) o udělení řidičského oprávnění skupiny „B“, a to po zjištění, že stěžovatel splnil zákonem požadované podmínky, včetně dalších podmínek dle § 91 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“). Součástí podkladů tohoto rozhodnutí bylo také potvrzení Integrované střední školy Cheb ze dne 23. 10. 2007, podepsané ředitelem této školy Ing. J. K., že stěžovatel „na této škole studuje od 1. 1. 2007 obor vzdělávání 23-68-E/001 Technické služby v autoservisu.“ Podle výpisu z karty řidiče, vydaném Zemským úřadem Rossenheim dne 30. 10. 2007, byl v té době stěžovateli jeho německý řidičský průkaz odebrán. Přípisem ze dne 4. 1. 2010, čj. DSH/68/10, postoupil odbor dopravy a silničního hospodářství Krajského úřadu Plzeňského kraje Městskému úřadu Nepomuk přípis odboru kontroly Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 18. 12. 2009, čj. 523/KN/09 s připojeným seznamem osob, sestaveným Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, čj. OFK-303/TČ-2008/25-SP. K tomuto seznamu přípis odboru kontroly Karlovarského kraje uvádí, že z veřejnoprávní kontroly vyplývá, že osoby na uvedeném seznamu policie nebyly studenty denního studia obor vzdělávání 23-68-E/501 technické služby v autoservisu Integrované střední školy Cheb. Přípisem ze dne 11. 1. 2010 oznámil Městský úřad Nepomuk stěžovateli zahájení řízení v souladu s § 46 zákona č. 500/2004 Sb. (dále „správní řád“) ve věci obnovy řízení o udělení řidičského oprávnění a vydání řidičského průkazu č. ED 402984. Na toto oznámení reagoval stěžovatel vyjádřením ze dne 15. 2. 2010, ve kterém nenamítl nepravdivost zjištění policie (že nestudoval na Integrované střední škole Cheb) nýbrž, kromě jiného, nedostatečné dokazování této skutečnosti a absenci veřejného zájmu na obnově řízení. Městský úřad Nepomuk rozhodnutím ze dne 2. 3. 2010, čj. DOP/56/2010-Han, nařídil obnovu řízení, stěžovatel se odvolal a Krajský úřad Plzeňského kraje odvolání zamítl a napadené rozhodnutí Městského úřadu Nepomuk potvrdil rozhodnutím ze dne 21. 4. 2010, čj. DSH/5428/ 10, teré napadl stěžovatel správní žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále „krajský soud“). Rozsudek Krajského soudu v Plzni Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu ze dne 22. 2. 2012, č. j. 57 A 43/2010 - 78, vycházel z následujících závěrů. Stěžovateli, státnímu občanu Spolkové republiky Německo, bylo na základě žádosti uděleno příslušné řidičské oprávnění. Prvoinstanční správní orgán postupoval při rozhodování o udělení řidičského oprávnění podle § 82 odst. 1 a § 92 odst. 3 písm. b) zákona o provozu na pozemních komunikacích, a to ve znění platném od 1. 7. 2006 (novela zákonem č. 411/2006 Sb.) uvádějící zákon v soulad s mezinárodními smlouvami a směrnicí Rady 91/439/EHS o řidičských průkazech (dále „Směrnice o řidičských průkazech“). V době rozhodování vycházel správní orgán z toho, že stěžovatel splňoval zákonné podmínky pro udělení řidičského oprávnění dle § 2 písm. hh) zákona o provozu na pozemních komunikacích, který od 1. 7. 2006 zněl: „…nebo jde-li o osobu, která nemá trvalý pobyt na území České republiky nebo přechodný pobyt na území České republiky, který trvá alespoň 185 dnů, pokud osoba neprokáže, že se na území České republiky připravuje na výkon povolání po dobu nejméně 6 měsíců“ samozřejmě pokud žadatel o řidičské oprávnění složil zkoušku z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu. Žalobce předložil prvoinstančnímu správnímu orgánu k prokázání přechodného pobytu na území České republiky [podmínky stanovené v § 82 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 2 písm. hh) zákona o provozu na pozemních komunikacích] potvrzení o studiu vydané Integrovanou střední školou Cheb, která tím úředně potvrdila, že žalobce od 1. 1. 2007 na této škole studuje. Prvoinstanční správní orgán rozhodoval o obnově řízení podle § 100 odst. 3 správního řádu. Vycházel při tom ze zjištění, že je zde dán důvod uvedený v § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu, neboť se provedený důkaz (listinou – potvrzením Integrované střední školy Cheb o studiu stěžovatele) ukázal nepravdivý. Soud k prvému žalobnímu bodu uzavřel, že stěžovatelovo tvrzení, že správní orgán při zahájení řízení vyšel jen z podezření žalovaného podloženého pouhým konstatováním Police, není pravdivé. Nesprávnost potvrzení o studiu nebylo nutné řešit v rámci předběžné otázky. Žalobce byl se zahájením řízení o obnově řízení řádně seznámen, byl poučen o právech v tomto řízení, včetně možnosti prokázat vlastní tvrzení, tedy i to, že na dané škole studoval, a splnil tak jednu z podmínek pro udělení řidičského oprávnění v České republice. Žalobce žádné důkazy k prokázání tohoto tvrzení nepředložil. Prvoinstanční správní orgán dostatečnými důkazy prokázal stran potvrzení o studiu jeho nepravdivost. V odůvodnění rozhodnutí se zabýval všemi námitkami žalobce, včetně námitky vůči zjištění Policie. Ve správním řízení o obnově řízení postupoval správní orgán tak, aby byl ve smyslu § 3 správního řádu zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný se v rámci odvolacího řízení se závěry prvoinstančního správního orgánu důvodně ztotožnil a v odůvodnění napadeného rozhodnutí se řádně vypořádal se všemi námitkami vznesenými žalobcem v odvolání. Stěžovatel dále namítal, že správní orgány obou stupňů neuvedly, v čem spatřují veřejný zájem na obnově daného řízení. Soud ani tuto námitku neshledal důvodnou. Prvoinstanční správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že: „(…) správní orgán při zahájení řízení postupoval v souladu s veřejným zájmem s tím cílem, aby na základě zjištěného stavu (…) byla otázka udělení či neudělení řidičského oprávnění uvedena do souladu s příslušnou právní úpravou. V tomto případě správní orgán vyhodnotil podmínky pro udělení řidičského oprávnění dle zákona. Vyhodnotil údaje, které žadatel podal na počátku řízení a jež se nezakládají na pravdě, přičemž v rámci své pravomoci využil zákonné možnosti pro zahájení obnovy řízení v souladu s § 100 správního řádu. (…)“. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgány obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí stručně vyjádřily, v čem spatřují veřejný zájem na obnově daného řízení, kterým bylo uvedení stavu do souladu se zákonem o provozu na pozemních komunikacích. Žalobce namítal porušení základní zásady správního řízení zakotvené v § 2 odst. 4 správního řádu, podle které správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Krajský soud nedal stěžovateli zapravdu ani v této námitce. Součástí správního spisu je seznam vypracovaný Policií (Vyhodnocení správních spisů zajištěných na MÚ Nepomuk – bydliště občanů SRN), kde je uvedeno několik desítek jmen státních občanů SRN, jimž bylo vydáno potvrzení o studiu na Integrované střední škole Cheb. Krajský soud připomněl, že je mu u úřední činnosti známo, že je veden větší počet řízení shodného předmětu jako v této právní věci. U nich pak správní orgány obou stupňů rozhodovaly shodně, jako v právě posuzované věci. Při rozhodování o těchto skutkově podobných případech tak žádné nedůvodné rozdíly nevznikaly. Důvodem obnovy řízení v posuzované věci bylo zjištění, že se v původním řízení provedený důkaz (potvrzením o studiu) ukázal nepravdivý, nikoliv to, že by vyšly najevo nové dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení. Prvoinstanční správní orgán neměl v době vydání řidičského oprávnění důvod pochybovat o správnosti obsahu listiny (potvrzení Integrované střední školy, které považoval za veřejnou listinu), a to až do doby, než získal důkaz o nepravdivosti potvrzení o studiu. Nebylo jeho povinností zjišťovat v původním řízení, zda jsou dány právě tyto podmínky pro udělení řidičského oprávnění. Ve světle řečeného tak neobstojí žalobcovo tvrzení, že prvoinstanční správní orgán nemůže nyní uplatňovat vlast