9 Afs 59/2012 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 59/2012- 36 - text 9 Afs 59/2012 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: Ing. F. S., zast. Mgr. Petrem Pytlíkem, advokátem se sídlem Thámova 181/20, Praha  Karlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno (dříve Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu), proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 5. 9. 2008, č. j. 13846/08-1300-102716, ve věci daně z přidané hodnoty, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, č. j. 7 Ca 326/2008  62, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, č. j. 7 Ca 326/2008  62, s e z r u š u j e. II. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 5. 9. 2008, č. j. 13846/08-1300-102716, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a kasační stížnosti v celkové výši 17 608 Kč, rukám jeho zástupce Mgr. Petra Pytlíka, advokáta se sídlem Thámova 20, Praha - Karlín, do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadl v záhlaví označený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 8 ze dne 8. 8. 2007, č. j. 205430/07/008912/8078, na daň z přidané hodnoty ve výši 11 000 Kč za zdaňovací období červen 2003. Napadeným rozsudkem městský soud shledal žalobu nedůvodnou a podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), ji zamítl. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka unesení důkazního břemene stěžovatele ve věci jím uplatněného nároku na odpočet daně z přidané hodnoty za zdanitelné plnění deklarované jako zprostředkovatelská činnost uskutečněná ve prospěch stěžovatele společností POLARO-SENSORS, spol. s r.o. (dále jen „Polarosensors“). Pro posouzení oprávněnosti deklarovaného nároku je rozhodující, aby daňový subjekt prokázal, že zákonné podmínky pro uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty splnil. Stěžovatel sice v daňovém řízení předložil doklady o přijetí zdanitelného plnění (fakturu, doklady o zaplacení, doklady o vedení požadované evidence), včetně návrhů na provedení dalších důkazních prostředků, avšak tyto důkazy dle závěru městského soudu nesvědčily o faktickém uskutečnění zprostředkovatelské činnosti. Městský soud nepřisvědčil ani procesní námitce týkající se předčasně vydaného dodatečného platebního výměru. Ze správního spisu totiž ověřil, že Zpráva o daňové kontrole (dále také jen „Zpráva“) byla se stěžovatelem projednána dne 16. 5. 2007. Stěžovatel proti obsahu zprávy nevznesl žádné námitky a zprávu podepsal s tím, že se k jejím výsledkům vyjádří do 23. 5. 2007, což také učinil. V tomto vyjádření stěžovatel vyjádřil nesouhlas se závěry správce daně, opětovně navrhl výslech Ing. Františka Novotného (jednatele Polarosensors), se kterým dle svých tvrzení výlučně sjednával zprostředkovatelkou činnost, a navrhl vyžádání protokolů o výslechu svědků ve věci zprostředkování, které byly provedeny na Finančním ředitelství pro hl. město Prahu v roce 2003 s pracovníky společnosti TECHO, a.s. (objednatel díla, pozn. Nejvyššího správního soudu). Zpráva tak byla se stěžovatelem projednána, přičemž stěžovatel žádné konkrétní výhrady proti jejímu obsahu nevznesl. Dodatečný platební výměr byl vydán dne 8. 8. 2007, tj. až po písemném vyjádření stěžovatele k výsledkům uvedeným ve Zprávě. K obsahu vyjádření stěžovatele ke kontrolním výsledkům městský soud uvedl, že správce daně prvního stupně Ing. Františka Novotného opakovaně předvolával (2. 1. 2006 a 31. 1. 2006), přičemž svědek si zásilku s předvoláním opakovaně nevyzvedl. Uváděná adresa korespondovala s adresou společnosti Polarosensors, zapsanou v obchodním rejstříku. Poté, kdy byla o součinnost požádána Policie ČR, bylo zjištěno, že byt na uvedené adrese je označen vizitkou: S. B., D. B., Novotný František-Polarosensors. Na opakované zvonění a klepání nebylo hlídce otevřeno, přičemž šetřením v domě bylo zjištěno, že nájemníci tohoto bytu se zde zdržují ojediněle a nebyli zde již delší dobu spatřeni. Postupu správce daně nelze ničeho vytknout a skutečnost, že si svědek zásilky nepřebíral, nelze přičítat k jeho tíži. Ostatně svědek byl opakovaně předvoláván také odvolacím orgánem, kdy všechna předvolání na stejné adrese převzal, ale ze všech jednání se omluvil. Pokud jde o stěžovatelem navrhované důkazy - protokoly, které byly provedeny Finančním ředitelstvím pro hl. město Prahu v roce 2003, pak je nutno konstatovat, že správce daně prvního stupně pochybil, pokud se těmito návrhy stěžovatele nezabýval. S ohledem na skutečnost, že se však těmito návrhy zabýval odvolací orgán, kopie protokolů dne 28. 12. 2007 zaslal stěžovateli a v rámci doplněného řízení, tj. ještě před vydáním napadeného rozhodnutí, s jejich vyhodnocením stěžovatele seznámil, nemá pochybení prvostupňového správce daně vliv na rozhodnutí ve věci samé a samo o sobě není důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Městský soud dále uvedl, že faktické uskutečnění zdanitelného plnění neprokázala ani svědecká výpověď Ing. L. N., který se ve společnosti Polarosensors zaměřoval na odbornou, nikoli obchodní, stránku činnosti firmy. Dle jeho vlastních tvrzení se běžně stávalo, že se s obchodními partnery firmy vůbec nesetkal, neboť tuto stránku činnosti zajišťoval jeho bratr. Obdobně městský soud vyhodnotil jak prohlášení Ing. Františka Novotného, který se pro účely tohoto prohlášení spolu se stěžovatelem dostavil dne 29. 10. 2007 do sídla správce daně prvního stupně (po vydání platebního výměru, avšak ještě před zahájením odvolacího řízení), jakož i jeho svědeckou výpověď ze dne 4. 12. 2007. Po podrobné rekapitulaci jednotlivých tvrzení dospěl městský soud shodně jako správní orgány k závěru, že se jedná o obecné proklamace, ze kterých nebylo vůbec možno seznat, jaká konkrétní zprostředkovatelská činnost v hodnotě 61 000 Kč měla být ve prospěch stěžovatele provedena. Svědek nebyl schopen popsat, o jaké plnění se jednalo. Skutečnost, že stěžovateli byla poskytnuta k 28. 5. 2003 zprostředkovatelská služba, nevyplývá ani z výpovědí Ing. Karla Ašenbrenera a J. D., zástupců společnosti TECHO, a.s. Z jejich výpovědí nelze dovodit ani zprostředkovatelskou ani jinou činnost společnosti Polarosensors v období roku 2003. Městský soud neuvěřil ani žalobnímu tvrzení, dle kterého zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena konkludentně v roce 1998, přičemž z ní bylo plněno až v roce 2002 a 2003, ani tvrzení, že zprostředkovatelská činnost zahrnovala nejen obstarání příležitosti uzavřít obchodní smlouvu, ale následně i aktivní činnost při sjednávání splátkového kalendáře. Z obsahu správního spisu je zřejmé, že k faktickému ukončení prací na zakázce TECHO došlo již 30. 8. 2001. Uvedené koresponduje se skutečností, že dne 22. 3. 2001 byla uzavřena smlouva o dílo podle § 563 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., Obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, mezi objednatelem společností TECHO, a.s., a zhotovitelem, jímž byl stěžovatel. Přesto z faktury, kterou je deklarována předmětná zprostředkovatelská činnost, vyplývá datum uskutečnění zdanitelného plnění dne 28. 5. 2003. Dle výpovědi samotného stěžovatele ze dne 16. 12. 2005 se zprostředkovatelská činnost uskutečňovala na základě smlouvy o zprostředkování ze dne 10. 1. 2002, uzavřené mezi stěžovatelem jako zájemcem a společností Polarosensors jako zprostředkovatelem. Jejím předmětem byla činnost směřující k zajištění zakázek (zákazníků pro stavebně inženýrskou činnost zájemce včetně montáže, oprav, revizí a zkoušek vyhrazených plynových zařízení). Smluvní odměna měla odpovídat objemu uskutečněných činností a zahrnovala i výdaje spojené s obstaráním věci. K plnění na základě této smlouvy tedy nemohlo až dne 28. 5. 2003 objektivně dojít, neboť smlouvu se společností TECHO, a.s., uzavřel stěžovatel již dne 22. 3. 2001. Ten také při své výpovědi uvedl, že smlouva ze dne 10. 1. 2002 nemá žádné dodatky a k dotazu správce daně, zda má o spolupráci se společností Polarosensors jiné písemnosti, prokazující v čem konkrétně zprostředkovatelská činnost spočívala, uvedl, že nemá. Teprve v žalobě začal stěžovatel tvrdit, že deklarované plnění souvisí s konkludentně uzavřenou smlouvou z roku 1998. Znakem právních úkonů vyjádřených jinak než slovy, tj. konkludentně, je skutečnost, že konkludentní projev vůle nesmí vzbuzovat pochybnosti v tom,