9 As 108/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 108/2012- 23 - text 9 As 108/2012 - 25 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: M. M., zast. Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem se sídlem Slezská 3, Praha 2, proti žalovanému: Pozemkový úřad Praha - východ, se sídlem Za Poříčskou bránou 256/6, Praha 8, proti rozhodnutí Okresního úřadu Praha  východ, okresního pozemkového úřadu ze dne 27. 9. 2001, č. j. 050/90229/0108401R2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2012, č. j. 46 A 12/2012  30, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Včasnou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba stěžovatele, jíž se domáhal vyslovení nicotnosti rozhodnutí Okresního úřadu Praha  východ, pozemkového úřadu (dále jen „pozemkový úřad“) ze dne 27. 9. 2001, č. j. 050/90229/01-08401R2. Uvedeným rozhodnutím byly pozemkovým úřadem provedeny pozemkové úpravy dle ustanovení § 9 zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), zahrnující úpravy týkající se majetku stěžovatele. II. Relevantní skutkové okolnosti Na základě pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 26. 2. 2001, č. j. 050/90173/01-08401R1, jímž byl schválen návrh pozemkových úprav v obci Sluštice, katastrální území Sluštice, zahájil pozemkový úřad řízení o výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům. V tomto řízení následně pozemkový úřad vydal dne 27. 9. 2001 rozhodnutí o výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům, č. j. 050/90229/01-08401R2, které nabylo právní moci dne 5. 11. 2001 (dále jen „rozhodnutí o pozemkových úpravách“). Rozhodnutím o pozemkových úpravách bylo mimo jiné rozhodnuto o tom, že stěžovatel společně s P. K. pozbývají vlastnické právo k pozemkům uvedeným v příloze rozhodnutí a nabývají do spoluvlastnictví pozemky p. č. 724, 725, 726, 727, 728, 729 a 730. U těchto pozemků byla dále uvedena poznámka, že byla podána žaloba o neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví k ½ podílu těchto nemovitostí na P. K. u Okresního soudu Praha – východ. Stěžovatel podal dne 1. 12. 2010 k Ministerstvu zemědělství, Ústřednímu pozemkovému úřadu (dále jen „Ústřední pozemkový úřad“), podnět ke zrušení rozhodnutí o pozemkových úpravách, v němž tvrdil, že rozhodnutí je nicotné, nepřezkoumatelné a nesrozumitelné, a navrhl jeho zrušení. Ústřední pozemkový úřad na podnět odpověděl přípisem ze dne 20. 12. 2010, č. j. 35949/2010-17500, který byl stěžovateli doručen dne 3. 1. 2011 a kterým stěžovateli sdělil, že lhůty pro zahájení přezkumného řízení nebo pro jeho obnovu již uplynuly a nejsou dány ani důvody pro jejich zahájení. Dále bylo stěžovateli sděleno, že nebyly shledány ani důvody pro vyslovení nicotnosti rozhodnutí o pozemkových úpravách, neboť nenaplňuje znaky dle ustanovení § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). Stěžovatel na tento přípis reagoval podáním ze dne 17. 1. 2011, jímž se nadále domáhal vyslovení nicotnosti. Ústřední pozemkový úřad však odpovědí ze dne 15. 2. 2011, č. j. 28499/2011-MZE-13301, potvrdil své předešlé stanovisko. III. Řízení před krajským soudem Proti rozhodnutí o pozemkových úpravách podal stěžovatel žalobu ze dne 15. 3. 2012 dle části třetí, hlavy II, dílu 1, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), kterou se domáhal vyslovení nicotnosti rozhodnutí pozemkového úřadu. Dle tvrzení stěžovatele byl v katastru nemovitostí na základě zfalšované kupní smlouvy evidován jako spoluvlastník nemovitostí stěžovatele s ideálním podílem ½ nemovitostí P. K. Stěžovatel, který se považuje za výhradního vlastníka těchto nemovitostí, podal v srpnu roku 2000 žalobu o určení neplatnosti této kupní smlouvy. V mezidobí zahájil pozemkový úřad řízení o výměně nebo přechodu vlastnických práv, popřípadě o zřízení nebo zrušení věcného břemene k dotčeným pozemkům, na jehož základě došlo k zapsání spoluvlastnictví stěžovatele a P. K. k nově nabytým nemovitostem do katastru nemovitostí. Žalobce uvedl, že rozhodnutí o pozemkových úpravách je nicotné, neboť je v něm uvedena poznámka o soudním sporu ohledně vlastnictví nemovitostí, přičemž dle rozhodnutí samotného mají být spoluvlastníky stěžovatel a P. K. Dle stěžovatele je proto rozhodnutí o pozemkových úpravách vnitřně rozporné a nicotné. Soudy navíc chápou účinky tohoto rozhodnutí jinak než Ústřední pozemkový úřad. Dle názoru stěžovatele se proto jedná o paakt, tj. rozhodnutí, které z hlediska práva neexistuje a je třeba vyslovit jeho neplatnost. Krajský soud napadeným usnesením žalobu odmítl. Z jeho odůvodnění vyplývá, že žaloba byla podána opožděně, neboť žalobu proti rozhodnutí správního orgánu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Krajský soud věc rozhodl, vědom si předložení řešení podobné otázky rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu. Rozhodnutí o pozemkových úpravách nabylo právní moci dne 5. 11. 2001 a správní žaloba byla podána 19. 3. 2012, tedy zcela evidentně opožděně. Odpověď Ústředního pozemkového úřadu ze dne 20. 12. 2010, č. j. 35949/2010-17500, byla stěžovateli doručena dne 3. 1. 2011, přičemž, jak je výše uvedeno, žaloba byla podána až 19. 3. 2012. Vzhledem k tomu, že otázka počátku běhu této lhůty byla předložena rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu, zvažoval krajský soud i variantu počítání lhůty k podání žaloby od okamžiku doručení rozhodnutí správního orgánu ve věci vyslovení nicotnosti. Dospěl přitom k závěru, že i v takovém případě je třeba žalobu jako opožděnou odmítnout. Krajský soud neshledal s ohledem na výše uvedené důvod pro přerušení řízení a vyčkání na rozhodnutí rozšířeného senátu. IV. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného Usnesení krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností bez výslovného uvedení či označení důvodů kasační stížnosti. Stěžovatel namítal, že názor krajského soudu na věc není správný, neboť sdělení správního orgánu ze dne 20. 12. 2010, č. j. 35949/2010-17500, není správním rozhodnutím dle § 68 správního řádu, protože neobsahuje výrokovou část, odůvodnění, poučení účastníků, označení rozhodnutí ani jméno a příjmení účastníka řízení. Dle stěžovatele se jedná pouze o vzájemnou korespondenci a ve své podstatě lze spíše dovodit, že žaloba byla podána předčasně, neboť správní orgán ještě o podnětu k vyslovení nicotnosti řádně nerozhodl. Kasační stížnost dále opětovně poukazuje na rozdílnost v chápání rozhodnutí o pozemkových úpravách soudy a správními orgány. Rozhodnutí o pozemkových úpravách je dle kasačních námitek rozporné, neboť obsahuje poznámku o probíhajícím soudním sporu o určení vlastnictví dotčených nemovitostí. P. K. dosáhl vlastnictví ½ podílu na dotčených nemovitostech na základě zfalšované kupní smlouvy. V průběhu soudních řízení o určení neplatnosti této smlouvy vydal pozemkový úřad rozhodnutí o pozemkových úpravách, na jehož základě bylo do katastru nemovitostí zapsáno spoluvlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčící společně stěžovateli i P. K. ve výši ½ podílu každého z nich. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil dalšímu řízení. Žalovaný svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. V. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná. Stěžovatel sám důvody, o něž opírá kasační stížnost dle ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s., nespecifikoval. Je-li však kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze důvody dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98, dostupný na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Na základě ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Nejvyšší správní s