13 Kss 2/2015

13 Kss 2/2015- 124 - text

Pokračování 13 Kss 2/2015 - 155

R O Z H O D N U T Í

Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a členů JUDr. Františka Hrabce, Mgr. Jana Jursíka, JUDr. Vladimíra Kubíka, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Mgr. Martina Škopa, Ph.D. v právní věci kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu ve Zlíně, se sídlem Dlouhé Díly 351, Zlín, proti kárně obviněnému: JUDr. J. B., soudce Okresního soudu ve Zlíně, zast. obhájcem Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem Tyršovo nábřeží 401, Zlín, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 20. 5. 2015, při ústním jednání konaném dne 21. 10. 2015,

t a k t o :

soudce Okresního soudu ve Zlíně,

se podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů

u z n á v á v i n n ý m, ž e

jako soudce Okresního soudu ve Zlíně porušil § 158 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s. tím, že nedodržel zákonnou lhůtu k vyhotovení rozhodnutí, a to v následujících věcech, které mu byly přiděleny k vyřízení:

se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

z p r o š ť u j e k á r n é h o o b v i n ě n í

spočívajícího v tom, že

a) jako soudce Okresního soudu ve Zlíně porušil § 158 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s. tím, že nedodržel zákonnou lhůtu k vyhotovení rozhodnutí, a to v následujících věcech, které mu byly přiděleny k vyřízení:

O d ů v o d n ě n í :

Kárný navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení, neboť kárně obviněný soudce podle jeho názoru jako soudce Okresního soudu ve Zlíně nedodržel zákonem stanovenou povinnost dle § 158 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále také jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 1 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) vyhotovit a odeslat rozsudek ve lhůtě 30 dnů od jeho vyhlášení, případně ve lhůtě prodloužené předsedou soudu, v celkem 44 věcech (první část kárného návrhu). K těmto věcem kárný navrhovatel uvedl, že v takto specifikovaných případech JUDr. B. zaviněně porušil zákonem stanovenou povinnost svědomitě vykonávat funkci soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. K tomu kárný navrhovatel dodal, že přestože § 158 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s. stanoví povinnost soudci ve lhůtě 30 dnů od vyhlášení rozsudku zajistit odeslání stejnopisu vyhotovení rozsudku účastníkům řízení, kárně obviněnému je vytýkána pouze nečinnost v době od vyhlášení rozsudku do jeho nadiktování, resp. předání vyhotoveného rozsudku kanceláři, neboť poté již splnění zákonné lhůty závisí především na činnosti soudní kanceláře.

Kárný navrhovatel byl v kárném návrhu dále toho názoru, že JUDr. B. jako soudce Okresního soudu ve Zlíně dlouhodobě a opakovaně zahajoval soudní jednání se zpožděním bez objektivních důvodů, a to v celkem 62 případech (druhá část kárného návrhu). Pozdním zahájením jednání ve specifikovaných případech tak dle kárného navrhovatele JUDr. B. zaviněně narušil důstojnost soudcovské funkce, ohrozil důvěru účastníků ve spravedlivé rozhodování soudů a porušil zákonnou povinnost zachovávat úctu k účastníkům a stranám soudního řízení.

Dále kárný navrhovatel v kárném návrhu uvedl, že celkem ve třech případech JUDr. B. jako soudce Okresního soudu ve Zlíně nezajistil důstojný průběh jednání, nechoval se tak, aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a důstojnosti soudcovské funkce (třetí část kárného návrhu). Tím měl JUDr. B. zaviněně porušit zákonem stanovenou povinnost svědomitě vykonávat funkci soudce, narušit důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a především odborné a spravedlivé rozhodování soudů.

Kárný navrhovatel dále zdůraznil, že při podání kárného návrhu byla zachována subjektivní i objektivní lhůta stanovená v § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), neboť se o spáchání popsaných skutků dozvěděl až z výsledků prověrek provedených v souvislosti s kontrolou dodržování lhůt stanovených pro vypravení vyhlášených rozsudků v občanském soudním řízení a na základě stížností účastníků, když první související stížnost byla podána dne 9. 2. 2015 a první prověrka věcí přidělených JUDr. B. proběhla dne 19. 2. 2015.

Kárný navrhovatel připustil, že podání kárné žaloby je až krajním prostředkem, avšak je toho názoru, že jiné, mírnější prostředky nápravy již ztratily smysl. Aby si obviněný soudce plnil zákonné povinnosti, bylo nutno na něj vždy vyvíjet soustavný tlak prostřednictvím opakovaných kontrol, domluv, ústních či písemných výtek. Písemné výtky mu přitom byly uděleny za zaviněné porušení povinností soudce rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů. Rozhodnutím kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 1 Ds 9/2007, mu bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 20 % na dobu 4 měsíců za průtahy při vyřizování exekučních věcí v období od 1. 1. 2004 do 24. 5. 2007.

Kárný navrhovatel dále doplnil, že JUDr. B. není dle jeho názoru oproti jiným kolegům na daném soudu nijak nadměrně zatížen, současné vedení soudu vždy důsledně dbalo na rovnoměrné zatížení všech soudců, přičemž kárně obviněný svými výkony vždy pokulhával za ostatními bez ohledu na přidělenou agendu. Ze všech soudců s aktuální specializací na věci péče o nezletilé dosahuje nejhorších výsledků, co se týká množství neskončených věcí.

Kárně obviněný se dle kárného navrhovatele vždy vyznačoval velmi chaotickým přístupem k práci a absencí logického systému její organizace. I v této oblasti mu vedení soudu vycházelo vstříc, když mu byli do senátu přiděleni vždy takoví administrativní i odborní pracovníci, kteří byli schopni tyto jeho nedostatky alespoň částečně eliminovat. Vedení soudu také v jeho případě přistupovalo velmi vstřícně k žádostem o prodloužení zákonné lhůty k vyhotovení rozsudku, přestože tohoto institutu využíval nejčastěji ze všech soudců Okresního soudu ve Zlíně. Nespolehlivost a nedochvilnost JUDr. B. je dle kárného navrhovatele mezi podřízenými administrativními pracovníky daného soudu přímo pověstná. Skutečnost, že ke kárně obviněnému vedení soudu vždy přistupovalo velmi vstřícně a snažilo se mu zajistit ty nejlepší podmínky, potvrzuje i fakt, že dne 1. 9. 2012 byl na vlastní žádost pověřen vyřizováním jiné agendy, přičemž dosavadní specializace na rozhodování ve věcech exekučních mu byla změněna na rozhodování ve věcech péče o nezletilé.

V letošním roce se však dle kárného navrhovatele veškerá mírnější opatření začala zcela míjet účinkem, přičemž kárně obviněný své zákonné povinnosti nezačal řádně plnit ani přes opakované hrozby podání kárného návrhu. Navíc se nejedná o ojedinělá pochybení, ale o celkový komplex nedostatků představujících narušení důstojnosti soudcovské funkce a ohrožení důvěry v odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Řadu vyhlášených rozsudků písemně nevyhotovil ani po uplynutí několika měsíců i přes naléhání účastníků řízení či vedení soudu, čímž byla dle názoru kárného navrhovatele zásadně narušena právní jistota účastníků řízení a jejich důvěra v nezávislé a spravedlivé rozhodování soudů.

Kárný navrhovatel dále uvedl, že zejména po zhlédnutí soudních jednání vedených JUDr. B. dospěl k závěru, že kárně obviněný není způsobilý pro výkon funkce soudce z důvodu své nedostatečné odbornosti a opakovaného narušování důstojnosti soudcovské funkce. Jeho přístup k projednávaným věcem lze dle kárného navrhovatele označit za tristní a nehodný soudcovského stavu. V průběhu jím vedených soudních jednání docházelo k častému porušování procesních předpisů (zejména v průběhu dokazování či vzhledem k tomu, že protokol nezachycuje to, co se v jednací síni událo), zásad soudcovské etiky (např. opakovaný neodůvodněný pozdní příchod) a důstojnosti soudního jednání (kárně obviněný po celou dobu jednání působil nejistě a zmateně, často se opakoval). Kárný navrhovatel připomněl, že JUDr. B. je soudcem od roku 1985 (s přestávkou pěti let) a již v jeho prvním období 1985 – 1990 byly dle jeho pracovního hodnocení zjišťovány nedostatky spočívající v průtazích při předkládání spisů krajskému soudu a při rozhodování náročnějších věcí. Posléze se v jeho činnosti projevila naprostá chaotičnost, nesystematičnost a neschopnost průběžného vyřizování jiných než sledovaných věcí.

Kárný navrhovatel uzavřel, že je nyní již zřejmé, že JUDr. B. není schopen zásadní změny svého zcela nevyhovujícího stylu práce, naopak začalo docházet k jeho výraznému zhoršování, což se neslučuje s řádným výkonem funkce soudce. Vzhledem k tomu kárný navrhovatel navrhl, jako dle svého názoru jediné vhodné kárné opatření, odvolání kárně obviněného z funkce soudce dle § 88 odst. 1 písm. d) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“).

JUDr. B. se prostřednictvím svého obhájce k návrhu vyjádřil ve stanovisku ze dne 24. 7. 2015. K první části kárného návrhu potvrdil, že nedodržel lhůty pro vyhotovení a vypravení rozhodnutí, a samozřejmě to vnímá jako porušení svých povinností. Příčinu vidí ve svých osobních a zdravotních problémech, které měl na konci roku 2014. Konkrétně se mu po 30 letech rozpadl manželský vztah a následně byl i nemocný. Kárně obviněný chápe, že to není omluva, protože soudce se nad tyto problémy musí povznést, avšak cítí potřebu tyto příčiny uvést. V současné době již kárně obviněný nemá, dle svého vyjádření, žádný rozsudek, který by byl po lhůtě k vyhotovení.

K vytýkanému pozdnímu zahajování jednání JUDr. B. uvedl, že je soudcem, který schvaluje nejvíce dohod rodičů o vzájemných právech a povinnostech k nezletilým dětem. Snaží se proto na začátku jednání dát rodičům prostor k dohodě, a je proto logické, že když se rodiče nedohodnou, začne jednání později.

Co se týká třetí části kárného návrhu, tedy výhrad k průběhu jednání, považuje JUDr. B. tyto výhrady za značně subjektivní. U advokátky JUDr. Jany Rejžkové (jejíž stížnost v dané souvislosti navrhl provést k důkazu kárný navrhovatel) jsou stížnosti na soudy či orgány činné v trestním řízení poměrně běžné, poukaz na tuto stížnost považuje JUDr. B. spíše za snahu doplnit návrh na zahájení kárného řízení o další skutečnosti.

Kárně obviněný si je vědom porušení svých povinností, nicméně se nedomnívá, že by dosáhla takové intenzity, aby odůvodňovala uložení kárného opatření ve formě odvolání z funkce soudce.

V dalším podání, které bylo kárnému soudu doručeno dne 20. 8. 2015, doplnil JUDr. B. prostřednictvím svého obhájce své vyjádření ke kárnému návrhu.

Především předložil potvrzení od své ošetřující lékařky o zdravotních problémech, které měl na přelomu roku, a dále statistiky za období října až července 2014, ze kterých má vyplývat, že v počtu vyřízených věcí výrazně nevybočil z průměru ostatních soudců rozhodujících opatrovnické věci, v některých měsících měl i nejvíce vyřízených věcí, přičemž přecházel své onemocnění. Pouze pro dokreslení pak JUDr. B. předložil i statistiku týkající se soudců na civilním úseku, byť tyto věci bývají obecně složitější. Na druhou stranu kárně obviněný musel v předmětném období ještě dozorovat některé věci na exekučním úseku, kde dříve působil.

Ve vyjádření k druhé části kárného návrhu JUDr. B. uvedl, že při kontrole spisů, a to především těch, kterými příslušný den začínal, zjistil, že v mnoha věcech došlo k uzavření dohody rodičů, což jako opatrovnický soudce absolutně preferuje, protože je z obou stran samozřejmě vůle soudem schválenou dohodu dodržovat. Tento postup je kvitován i kolizními opatrovníky dětí a nikdy se nestalo, že by se opatrovníci proti schváleným dohodám odvolali, a to ani v případech, kdy nebyli u jednání a schvalování dohod přítomni. JUDr. B. také dodal, že ve věci pozdního zahajování jednání určité své pochybení uznává, to však nemělo žádný vliv na kvalitu rozhodovacího procesu.

JUDr. B. se rovněž podrobněji vyjádřil k vytýkanému pozdnímu zahajování některých soudních jednání v konkrétních věcech (viz dále).

V případě tvrzeného nedůstojného průběhu jednání dne 4. 2. 2015 ve věci sp. zn. 27 Nc 30/2006 kárně obviněný zdůraznil, že jednání probíhalo od 12.45 do 16.30 hod., bylo velmi emotivní vzhledem k dlouholetému sporu a osobám účastníků a jejich zástupců. Dojem nedůstojného průběhu jednání tak mohly zapříčinit spíše jiné osoby. Kárně obviněný nesouhlasí s tím, jakým způsobem bylo stěžovatelce, JUDr. Rejžkové, dáno zapravdu. Navíc z její stížnosti vzniká dojem, jakoby ve věci neprobíhaly příslušné úkony, nicméně danou věc JUDr. B. převzal po jiném soudci, probíhala jednání o předběžných opatřeních a o výkonech rozhodnutí.

Ohledně kontroly dne 18. 2. 2015 ve věcech sp. zn. P 453/2008 a sp. zn. P 7/2013 kárně obviněný zdůraznil, že se letos na jaře účastnil na pracovišti školení v podobě tzv. vzorového jednání, které pro soudce okresního soudu uspořádal Mgr. T. P., předseda soudcovské rady daného soudu. Následně se byl Mgr. P. (zřejmě) v květnu roku 2015 podívat na další jednání JUDr. B. a zásadnější nedostatky neshledal.

Na závěr kárně obviněný doplnil, že od 1. 9. 2012 (tedy od počátku jeho působení v opatrovnické agendě) mu byly na základě odvolání účastníků řízení zrušeny (dle vlastního odhadu) odvolacím soudem nanejvýš tři rozsudky.

Při ústním jednání konaném dne 21. 10. 2015 kárný navrhovatel odkázal na obsah kárného návrhu.

Kárný navrhovatel dále doplnil, že kdyby se takové množství výtek týkalo běžného zaměstnance soudu, řešil by již dávno věc výpovědí. Takto musel přistoupit k podání kárného návrhu, ačkoli takový krok vnímá jako krajní a až poslední; vždy se totiž snaží najít příčinu problému s konkrétním pracovníkem a věc napravit. Stejně tak u JUDr. B. se kárný navrhovatel snažil věc řešit např. přidělením vyššího soudního úředníka, justičního čekatele nebo jiným opatřením, aby daný senát začal fungovat. Po odchodu takového pracovníka ale činnost senátu JUDr. B. začala vždy opět skřípat. Kárný navrhovatel tak jednak JUDr. B. opakovaně uděloval výtky, jednak mu zastavil na dobu až jednoho roku nápad, aby mohl odstranit nedodělky. Po žádosti JUDr. B., který se cítil vyhořelý, jej kárný navrhovatel převedl v září roku 2012 na opatrovnické oddělení. Tam se pod dobu zhruba jednoho a půl roku zdálo, že se situace zlepšila, ale po této době se začalo proslýchat, že kárně obviněný nezvládá soudní jednání, a objevovaly se stížnosti na jeho nestandardní jednání. Začali si stěžovat i civilní soudci, kteří marně čekali na potřebná opatrovnická rozhodnutí kárně obviněného. Co se týká oficiálních stížností advokátů, první z nich byla stížnost JUDr. Rejžkové ze dne 4. 2. 2015, která je přiložena ke kárnému návrhu. Z tohoto popudu se kárný navrhovatel zúčastnil též jednání vedeného JUDr. B., jehož průběh je pregnantně popsán v příslušné zprávě předsedy soudcovské rady Okresního soudu ve Zlíně. JUDr. B. na toto jednání jako obvykle přišel pozdě, a to s následným zdůvodněním, že si musel dát kávu. Taktéž vedení jednání vykazovalo nedostatky, nebylo zřejmé, kdy začalo, kdy se dokazovalo, chyběla poučení apod. Úroveň jednání byla taková, že účastníků řízení bylo kárnému navrhovateli líto. Proto také kárný navrhovatel kárnému senátu jako důkaz v nynějším řízení navrhl návštěvu libovolného jednání JUDr. B. Je přitom nepřípustné, aby soudce s třicetiletou praxí museli justiční čekatelé v rámci simulovaného jednání školit, jak je třeba se chovat v soudní síni a jak má být dodržován občanský soudní řád. Kárný navrhovatel tak má pocit, že JUDr. B. snad již ztratil i pud sebezáchovy, a dokladoval to na opakovaných stížnostech účastnice řízení, která se marně domáhala vyhotovení rozsudku; kárný navrhovatel po každé takové stížnosti šel za JUDr. B., který mu vždy přislíbil, že rozhodnutí brzy vypracuje, nikdy se to však nestalo. Situace se dle kárného navrhovatele stále zhoršuje. Je sice pravdou, jak se hájí kárně obviněný, že odvolacím soudem jsou rozhodnutí JUDr. B. rušena jen výjimečně, jsou však v rámci zájmu na rychlosti řízení pravidelně k odvolání účastníků řízení měněna. Z toho důvodu kárný navrhovatel požádal odvolací soud o zhodnocení činnosti JUDr. B. a toto hodnocení předkládá v řízení jako důkaz.

K druhé části kárného návrhu navrhovatel dodal, že kárně obviněnému nevytýká, že se někdy zpozdí, ale to, že první jednání daného dne, resp. první jednání po polední přestávce v podstatě nikdy nezahájí včas. Kárný navrhovatel v průběhu jednání dále zdůraznil, že není možné každý den zahajovat jednání v 8.40 hod. místo v 8.30 hod. Dne 18. 2. 2015 kárný navrhovatel na JUDr. B. čekal u jednací síně 20 minut a ihned jej upozornil na to, že není možné takto zahajovat jednání. Již 18. 2. mu tedy kárný navrhovatel důrazně sdělil, že pokud nestíhá se dostavit na 8.30 hod., nechť si jednání sám nebo prostřednictvím vyšší soudní úřednice nařizuje na 9.00 hod. Kárný navrhovatel také uvedl, že nevěří, že JUDr. B. každý den v 8.40 hod. nechává účastníky o věci jednat a následně schvaluje dohodu. Navíc si myslí, že není možné, aby kárně obviněný přišel před jednací síň a tam jej advokáti odchytili s tím, že se dohadují. Vždy totiž musí přijít advokáti nejprve do jednací síně za soudcem a říci, že chtějí uzavřít dohodu, nebo soudce musí říci, jak situaci vidí on a že by bylo možné schválit dohodu; teprve pak má soudce poslat účastníky a jejich zástupce před jednací síň a vše zaprotokolovat.

K třetí části kárného návrhu navrhovatel dále poukázal na to, že spisy na jednání připravuje, jakož i termín jednání stanoví vyšší soudní úřednice. Nebýt její práce, bylo by prohřešků JUDr. B. daleko více. Během jednání kárný navrhovatel k třetí části kárného návrhu dále doplnil, že předseda soudcovské rady Okresního soudu ve Zlíně, Mgr. T. P., nebyl pověřen k úkonům státní správy soudnictví, ale hodnocená jednání navštívil jako svědek, a jeho zpráva měla podat objektivní svědectví o způsobu vedení jednání ze strany JUDr. B. Zážitek z návštěvy jednání vedených JUDr. B. byl „hrůzný“, a také proto navrhl kárné opatření v podobě odvolání z funkce soudce. Simulované jednání, jehož se JUDr. B následně zúčastnil, bylo uspořádáno speciálně pro něj. Byla to iniciativa Mgr. P., který chtěl JUDr. B. pomoci.

Obhájce kárně obviněného odkázal na písemná vyjádření a dodal, že některá tvrzení kárného navrhovatele jsou zcela subjektivní. Určitá pochybení JUDr. B., jako například pozdní vyhotovení rozhodnutí, jsou poměrně závažná, nejedná se však, s přihlédnutím k 30 letům praxe JUDr. B., o nijak fatální situaci. Obhájce kárně obviněného opakovaně poukázal na osobní problémy kárně obviněného, které začaly v říjnu roku 2014, kdy se mu rozpadlo po dlouhých letech manželství a on začal přecházet různé nemoci; právě tyto skutečnosti měly vliv na zhoršený pracovní výkon JUDr. B. Problémy kárně obviněného lze vnímat jako přechodné. Obhájce k tomuto názoru předložil tabulku za období od 1. 8. do 31. 8. 2015 a od 1. 9. 2015 do 30. 9. 2015, kde jsou uvedeny počty vyřízených a nevyřízených věcí. Domnívá se, že z tohoto objektivního hlediska JUDr. B. patří možná k lehce podprůměrným soudcům Okresního soudu ve Zlíně, ale rozhodně není nejhorší. Je třeba se zabývat skutkem, jak je formálně vymezen v návrhu na zahájení kárného řízení, nikoli subjektivními stanovisky kárného navrhovatele.

V průběhu jednání k první části kárného návrhu JUDr. B. uvedl, že do problémů s vyhotovováním rozhodnutí se v minulém roce dostal v souvislosti s rozpadem svého manželství, kdy se musel začít sám starat o celou domácnost a na nastalou situaci se adaptovat; roli hrála i nemoc, kterou přecházel ve snaze zabránit tomu, aby mu narůstal počet nerozhodnutých věcí. Poukázal na organizační změny a nápad na opatrovnickém oddělení, kvůli kterému raději nemoc přecházel a chodil do práce; množství nakumulovaných spisů by, v případě, že by odešel na nemocenskou, jen složitě odstraňoval. Uvedl, že v současnosti již nemá žádná rozhodnutí po lhůtě pro vyhotovení a odeslání rozhodnutí účastníkům. Tohoto stavu se mu podařilo docílit zvýšeným úsilím, např. prací o sobotách.

K druhé části kárného návrhu k dotazu předsedy kárného senátu JUDr. B. uvedl, že před oficiálním zahájením jednání dává stranám prostor k dohodě, a zopakoval, že takový přístup preferuje, a tento způsob vedení řízení se také v praxi osvědčuje. Pokud je o to stranami požádán nebo je zřejmé, že mezi nimi dochází ke komunikaci směřující k dohodě, dává jim k takovému postupu prostor. Tuto skutečnost neprotokoluje a stává se tak, že strany poté do jednací síně vstoupí po pěti, deseti minutách a v tento okamžik také JUDr. B. zahajuje jednání. Kárně obviněný nepřikládal takový význam tomu, zda je jednání dle údaje v protokolu zahájeno v 13.00 hod., nebo 13.10 hod., nepřipadalo mu to podstatné, neboť je soudcem, který má zájem na skončení věci a sleduje spíše tuto otázku. V tomto směru je třeba také interpretovat vyjádření, která podal k jednotlivým bodům kárného návrhu. Pokud jde o přestávky mezi jednáními, které se u JUDr. B. pohybují v rozmezí od 5 do 15 minut, uvedl kárně obviněný, že když má čas, jde si např. vyřizovat do kanceláře různé záležitosti nebo jde na toaletu. Nečiní tak, pokud již nabírá zpoždění. Jinak dělá jen nezbytné přestávky a snaží se časovou ztrátu dohnat a pokračuje bez dalšího v jednáních. Kárně obviněný přiznal, že v některých věcech se možná stalo, že v době, kdy měl silnou virózu či chřipku, přišel z tohoto důvodu o 5 minut později. Jak již uvedl dříve, nechtěl jít na nemocenskou, a proto vznikla tato situace; na druhou stranu však končil kolem 50 věcí měsíčně, a to za cenu zhoršené zdravotní situace.

K třetí části kárného návrhu kárně obviněný během jednání doplnil, že skutečně v minulosti některá poučení, která dával stranám, neprotokoloval. Poté, co navštívil simulované jednání (které podle jeho názoru nebylo uspořádáno pouze pro něj), však tak již činí. Rovněž Mgr. P. byl po návštěvách jednání kárně obviněného, ke kterým došlo po tomto simulovaném jednání, s jeho výkony spokojen a jednání shledával bez chyb. K první věci vytýkané v třetí části kárného návrhu JUDr. B. poznamenal, že dojem nedůstojného průběhu jednání mohl vzniknout v důsledku konfrontačního počínání stran a jejich zástupců. Zejména chování Ing. F., zástupce otce, vedlo k tomu, že ve věci došlo ke změně osoby soudce. Advokátka matky, JUDr. Rejžková, je zase známa tím, že podává velké množství stížností.

Předseda kárného senátu v souladu s § 13 a § 17 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. seznámil účastníky řízení s výsledky předběžného šetření kárného senátu ve věci s tím, že si kárný senát Nejvyššího správního soudu vyžádal u první a třetí části návrhu předmětné spisy (resp. jejich ověřené kopie) Okresního soudu ve Zlíně, jichž se týkají skutky, v nichž navrhovatel spatřuje kárné provinění. Pokud jde o skutky uvedené v druhé části návrhu, tedy o vytýkaná pozdní zahájení jednání, tam se kárný soud spokojil s protokoly z těchto jednání, z nichž je patrné, kdy bylo příslušné jednání zahájeno a kdy skončeno. Ovšem v případech, kdy se jednalo již o jednání časově navazující na jednání předešlé, vyžádal si soud také protokoly z předešlého jednání, aby měl představu o tom, kdy předcházející jednání skončilo a s jakým časovým odstupem navazovalo jednání posuzované, případně si vyžádal soud další relevantní listiny z příslušného spisu.

Předseda kárného senátu také předeslal, že v písemném vyjádření k návrhu, resp. v jeho doplnění, která prostřednictvím svého obhájce kárně obviněný učinil, kárně obviněný zpochybňuje po skutkové stránce pouze vytýkaná jednání uvedená ve třetí části návrhu, pokud jde o druhou část, nabízí spíše u některých vytýkaných skutků určitá vysvětlení, proč bylo jednání zahájeno později, přičemž má za to, že tyto skutky nenaplňují skutkovou podstatu kárného provinění. Účastníci řízení vyjádřili souhlas s tím, aby při jednání následně nebyly podrobně probírány veškeré jednotlivé skutky, ale pouze ty, k nimž účastnici již poskytly písemná vyjádření, nebo k nimž se chtěly vyjádřit během jednání kárného soudu, případně, k nimž se přímo vztahovaly další listiny účastníky řízení předložené, jež předseda kárného senátu zároveň při jednání provedl k důkazu, a rovněž ty skutky, kde členové kárného senátu vyzvali účastníky k objasnění určitých nejasností (popis relevantních částí spisů, případně konkrétní vyjádření účastníků k jednotlivých skutkům a relevantní skutkové závěry, k nimž kárný senát dospěl, jsou obsaženy v části IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí).

Kárný senát dále v souladu s § 17 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb. provedl další listinné důkazy, které byly předloženy kárným navrhovatelem nebo kárně obviněným ať již během písemné části řízení nebo při jednání, a dále důkazy, které si kárný soud vyžádal z vlastní iniciativy. Konkrétně bylo provedeno dokazování následujícími listinami:

Důkazy předložené kárným navrhovatelem k první části kárného návrhu:

- stížnost na liknavost soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 52 St 3/2015, a korespondující sdělení předsedy soudu ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 52 St 3/2015; stížnost na nečinnost soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 52 St 4/2015, a odpovídající sdělení předsedy soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 52 St 4/2015, dále stížnosti ze dne 1. 7. 2015, sp. zn. 52 St 8/2015, ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 52 St 12/2015 a ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 52 St 14/2015 [viz podrobně část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí, body A.1), A.19), A.40), A.23) a B.18)];

- výpisy z informačního systému ISAS (viz podrobně část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí).

- zprávy o kontrole spisů přidělených do soudního oddělení č. 47 ze dne 20. 2., 25. 3., 27. 4. a 20. 5. 2015, sp. zn. 50 Spr 75/2015, jejichž obsah dle zjištění kárného soudu odpovídá vymezení skutků, kterých se měl JUDr. B. dle kárného návrhu dopustit [viz část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí, body A.1) – A.44)];

- tzv. seznamy nevypravených rozsudků řešitele JUDr. B. zachycující stav ke dni 24. 3. 2015, 24. 4. 2015 a 20. 5. 2015, jejichž obsah dle zjištění kárného soudu odpovídá tvrzením dle části první kárného návrhu.

Kárný soud si k první části kárného návrhu dále vyžádal vyjádření dozorčího úředníka Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 10. 2015, z něhož vyplývá závěr potvrzující tvrzení kárně obviněného, že v senátu JUDr. B. v opatrovnické agendě nejsou v současné době vykazována žádná rozhodnutí po zákonné (či prodloužené) lhůtě k vypravení, přičemž v tomto senátu bylo k uvedenému datu pouze 7 rozhodnutí, u nichž byla prodloužena zákonná lhůta pro vypravení. Zároveň dozorčí úředník potvrdil vyjádření kárně obviněného rovněž v tom ohledu, že v období od 1. 1. 2013 do 30. 9. 2015 byla v opatrovnické agendě odvolacím soudem JUDr. B. zrušena pouze 4 meritorní rozhodnutí.

Důkazy předložené kárným navrhovatelem k druhé části kárného návrhu:

- rozpisy věcí projednávaných JUDr. B. za období od 11. 2. 2015 do 13. 5. 2015 a příslušné protokoly o jednání (viz podrobně část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí);

- zpráva o kontrole včasnosti zahájení jednání předsedy senátu JUDr. J. B. ze dne 15. 5. 2015, sp. zn. 50 Spr 75/2015, jejíž obsah dle zjištění kárného soudu odpovídá druhé části kárného návrhu.

Ke třetí části kárného návrhu kárný navrhovatel předložil vedle jednotlivých spisů obsahujících mj. protokoly z předmětných jednání také další listinné důkazy, tj. stížnost advokátky JUDr. Rejžkové ze dne 8. 2. 2015, sp. zn. 52 St 2/2015 a sdělení předsedy soudu ze dne 6. 3. 2015, sp. zn. 52 St 2/2015, odpovídající na tuto stížnost, výpis ze systému ISAS k jednání JUDr. J. B. dne 4. 2. 2015 [viz část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí – bod C. 1)] a Zprávu o dohledu nad úrovní soudních jednání ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 50 Spr 75/2015 [viz podrobně část IV. Zjištění kárného soudu k jednotlivým vytýkaným skutkům tohoto rozhodnutí – body C. 2) a C. 3)].

Dále kárný soud provedl další listinné důkazy relevantní pro celkové posouzení jednání kárně obviněného:

Kárný navrhovatel předložil v prvé řadě rozvrhy práce Okresního soudu ve Zlíně pro roky 2013-2015, z nichž kárný soud zjistil, že kárně obviněnému byly v uvedených letech přidělovány věci péče o nezletilé a další nesporná řízení dle § 180a-§185, § 186-§ 193, § 194-§ 200 o. s. ř., resp. od roku 2014 dle § 2 písm. a), b), c), d) a s) z. ř. s.; shodnou agendu rozhodovali v uvedených letech rovněž JUDr. P. a JUDr. H.

Obě strany předložily soudu také výkazy o výkonnosti jednotlivých soudců, resp. senátů OS ve Zlíně; a to navrhovatel: měsíční výkazy o výkonnosti senátů/soudců v agendě rejstříků P a NC, a to za jednotlivé měsíce září 2012 až dubna 2015 a kárně obviněný: měsíční výkazy o výkonnosti senátů/soudců v agendě rejstříků P a NC, a to za jednotlivé měsíce října 2014 až září 2015; z nich kárný soud zjistil, že tyto výkazy sledují počty převzatých, obživlých, napadlých, vyřízených a nevyřízených věcí u jednotlivých soudců rozhodujících tuto agendu, přičemž nevyřízené věci jsou dále tříděny podle stáří. Kárný soud konstatoval ve vztahu k počtu věcí vyřízených kárně obviněným a počtu věcí vyřízených z hlediska nápadu srovnatelnými soudci za roky 2013 až 2015, za které má kárný soud k dispozici zmiňované rozvrhy práce, že:

- v roce 2013 JUDr. B. vyřídil 413 věcí, JUDr. P. 466 a JUDr. H. 484;

- v roce 2014 JUDr. B. vyřídil 498 věcí, JUDr. P. 479 a JUDr. H. 486;

- v lednu až září roku 2015 JUDr. B. vyřídil 372 věcí, JUDr. P. 359, JUDr. H. 354.

Kárný soud z uvedeného přehledu za měsíc září 2015 rovněž zjistil, že JUDr. B. měl na konci uvedeného měsíce celkem 127 nevyřízených věcí, z toho 74 do 3 měsíců starých, 18 od 3 do 6 měsíců, 23 od 6 měsíců do 1 roku, 11 od 1 roku do 3 let a 1 věc starší 3 let; JUDr. P. měla k témuž datu celkem 139 nevyřízených věcí, z toho 73 do 3 měsíců starých, 17 od 3 do 6 měsíců, 36 od 6 měsíců do 1 roku a 13 od 1 roku do 3 let; JUDr. H. měl k témuž datu celkem 100 nevyřízených věcí, z toho 69 do 3 měsíců starých, 13 od 3 do 6 měsíců, 15 od 6 měsíců do 1 roku a 3 od 1 roku do 3 let.

Kárný navrhovatel předložil rovněž přehled skončených a neskončených věcí JUDr. B. od září 2012 do října 2014, z něhož vyplynuly shodné údaje jako z citovaných měsíčních výkazů za dané období.

Kárně obviněný předložil rovněž:

- přehled na jednotlivé řešitele – občanskoprávní agenda I. stupeň – rejstřík C, který obsahuje obdobné údaje o výkonnosti jednotlivých soudců OS Zlín za období ledna až července 2015 v agendě C;

- potvrzení praktické lékařky MUDr. P. B. ze dne 6. 8. 2015, podle něhož měl JUDr. B. zdravotní problémy již od konce měsíce listopadu 2014 až do února 2015. Měl silnou chřipku vleklého charakteru, bral několik dávek léků a antibiotika. Tuto nemoc přecházel a z pracovních důvodů nechtěl jít do stavu nemocných. Po ukončení nemoci byl jeho organismus oslabený, a proto se cítil unavený. Byl také nucen brát několik různých potravinových doplňků na regeneraci organismu.

Navrhovatel dále předložil:

- vyjádření JUDr. Jiřího Rezka, pověřeného zastupováním místopředsedy Krajského soudu v Brně v rozsahu činnosti pobočky ve Zlíně, ze dne 15. 10. 2015, obsahující zhodnocení rozhodovací činnosti JUDr. B.a odvolacím soudem. Z tohoto vyjádření vyplývá, že ve věcech exekučních neměl specializovaný senát rozhodující o opravných prostředcích v těchto věcech výraznějších výhrad ke způsobu rozhodování JUDr. B., avšak v těchto řízeních se vyskytovaly časté prodlevy. O opatrovnických věcech JUDr. B. rozhoduje odvolací soud teprve krátce a celkovou úroveň rozhodování lze obtížně zobecnit, nicméně v jednotlivých věcech se vyskytují prodlevy mezi jednotlivými úkony a k určitým pochybením procesního i hmotněprávního rázu v rozhodování JUDr. B. rovněž dochází;

- písemnou výtku dle § 88a zákona o soudech a soudcích ze dne 7. 12. 2012, sp. zn. 50 Spr 644/2012, kterou udělil předseda Okresního soudu ve Zlíně JUDr. B. za nečinnost při vyřizování celkem 13 exekučních věcí, přičemž měl JUDr. B. zaviněně porušit povinnost soudce rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů stanovenou v § 79 zákona o soudech a soudcích. V závěru je uvedeno, že vzhledem k tomu, že JUDr. B. v průběhu subjektivní lhůty k podání kárného návrhu učinil ve všech specifikovaných věcech úkony směřující k jejich ukončení a většina z nich je již pravomocně skončena, jeví se udělení výtky jako postačující opatření. Dále je uvedeno, že při úvaze o kárném postihu bylo rovněž vzato v úvahu i značné množství exekučních nedodělků, které ještě v nedávné době mohly exekučním soudcům bránit v plynulém vyřizování věcí; do budoucna však by již nebylo možné od vedení soudu v obdobných případech očekávat jakoukoli shovívavost;

- písemnou výtku dle § 88a zákona o soudech a soudcích ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. Spr 587/2009, kterou udělil předseda Okresního soudu ve Zlíně JUDr. B. v souvislosti s prověrkou věcí výkonů rozhodnutí starších pěti let, které nebyly dosud pravomocně nařízeny; v šestnácti exekučních věcech nebyl přitom ve vymezeném období učiněn žádný úkon a v jedné věci nebyla exekuce nařízena v zákonem stanovené lhůtě;

- rozhodnutí kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 1 Ds 9/2007, jímž bylo JUDr. B. uloženo kárné opatření dle § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích spočívající ve snížení platu o 20 % na dobu čtyř měsíců za spáchání kárného provinění spočívajícího v průtazích v celkem 51 exekučních věcech; z přiloženého přípisu předsedy tehdejšího kárného senátu vyplývá, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 18. 10. 2007;

-stanovisko soudcovské rady OS ve Zlíně ze dne 3. 9. 2007, které se vztahuje ke zmiňovanému kárnému řízení ve věci sp. zn. 1 Ds 9/2007 a v němž soudcovská rada poukázala na složitou pozici JUDr. B. po roce 2000, kdy zůstal, při několikatisícovém nápadu návrhů na exekuce, na exekučním oddělení jako jediný soudce. Až v roce 2007 pak došlo ke stabilizaci exekučního oddělení. JUDr. B. dle soudcovské rady ve vytýkaných věcech pochybil, avšak v posledních měsících enormním úsilím v předmětných věcech sjednal nápravu, přičemž se uvádí, že „[j]istě i do budoucna bude platným členem soudcovského stavu“. Soudcovská rada proto s ohledem na složitou pracovní situaci JUDr. B., v níž se ocitl, žádala o citlivé a shovívavé rozhodnutí;

- pracovní charakteristiku JUDr. B. ze dne 13. 8. 2007, sp. zn. Spr 303/2007, která se rovněž vztahuje ke zmiňovanému kárnému řízení ve věci sp. zn. 1 Ds 9/2007, přičemž dle vyjádření tehdejšího předsedy Okresního soudu ve Zlíně, JUDr. Jiřího Dufka, JUDr. B. v rámci exekuční agendy „doposud působil v poměrně složitých podmínkách“, které jsou v tomto dokumentu podrobně charakterizovány. Dále se ovšem uvádí, že se JUDr. B. ani v nejmenším nedařilo se s touto situací vypořádat. Po celé období jeho soudcovské činnosti v ní totiž měla dominovat chaotičnost a nesystematičnost, kdy JUDr. B. neměl představu o stavu jím vyřizované agendy, o jejím aktuálním složení, byť se mu dařilo vyřizovat alespoň ty věci, které byly sledovány, tzn. především ty, v nichž se účastníci dožadovali provedení úkonů směřujících k rozhodnutí. Po celé dané období měla být JUDr. B. věnována nadstandardní péče ze strany kanceláře, alespoň tedy ve smyslu uspořádání stovek spisů v jeho kanceláři dle druhu agendy, ve smyslu upozorňování na nutnost provést ihned v té či oné věci neodkladný úkon apod.;

- pracovní posudek JUDr. J. B. ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. Spr 973/95, vypracovaný tehdejší místopředsedkyní Okresního soudu ve Frýdku - Místku JUDr. Helenou Veličkovou, z něhož kárný soud zjistil, že u JUDr. B. byly „[v] počátcích jeho rozhodovací činnosti (…) zjišťovány občasné nedostatky spočívající v průtazích při předkládání spisů krajskému soudu a při rozhodování náročnějších věcí. Po vytknutí uvedených závad projevil snahu o nápravu, zrychlil postup řízení a došlo ke zlepšení rozhodovací činnosti. Pracoval bez větších nedostatků, docházku do zaměstnání měl dobrou. Po stránce charakterové a povahové lze hodnotit JUDr. B. jako snaživého soudce, ochotného zastoupit za chybějící pracovníky. V kolektivu spolupracovníků byl jmenovaný pro své povahové vlastnosti a bezkonfliktní přístup oblíben“.

K výzvě soudu kárný navrhovatel předložil též kompletní osobní spis JUDr. B., sp. zn. 853/95, z něhož kárný soud zjistil, že od 18. 12. 1985 do 30. 6. 1990 kárně obviněný vykonával funkci soudce na občanskoprávním úseku u Okresního soudu ve Frýdku - Místku (čekatelem u tohoto soudu byl přitom od 1. 10. 1983). Tento pracovní poměr byl ukončen výpovědí ze strany JUDr. B.. V období od 1. 7. 1990 do 30. 6. 1993 JUDr. B. působil jako právník u Třineckých železáren, a. s. Od 1. 7. 1993 do 2. 10. 1995 vykonával advokacii. Dne 3. 10. 1995 byl JUDr. B. opětovně jmenován soudcem, dne 4. 10. 1995 byl přidělen k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu ve Zlíně a jmenován předsedou senátu tohoto soudu a v této pozici působí dosud.

Kárný soud si vyžádal rovněž stanovisko soudcovské rady Okresního soudu ve Zlíně k osobě soudce JUDr. B., podle jehož závěrů se jedná o člověka nekonfliktního, který je spíše pasivní, přičemž z rozhovoru s ním lze nabýt dojmu, že nemá odbornost a vlastnosti potřebné pro výkon funkce soudce. Ačkoliv dle soudcovské rady vykazuje znaky, že je pod enormním stresem, jehož příčinou je jednoznačně výkon funkce soudce, je veden jedinou snahou, a to přežít v pozici soudce do dosažení důchodového věku. Z lidského hlediska je tato snaha pochopitelná, na druhou stranu z pozice profesní JUDr. B. jako soudce svým počínáním poškozuje nejen justici, jejíž renomé budují ostatní soudci a soudní personál, ale hlavně účastníky řízení (v jeho případě zejména nezletilé děti), aniž by zde byla reálná možnost jeho nápravy. Soudcovská rada ovšem zároveň konstatovala, že ve věci úrovně soudních jednání učinil JUDr. B. pozitivní posun.

Kárný navrhovatel navíc navrhl v kárném návrhu provedení důkazu účastí kárného senátu na libovolně vybraném jednání vedeném kárně obviněným. Kárný senát po důkladném zvážení tohoto návrhu rozhodl, že tento důkaz neprovede, a to nejen z důvodu jeho obtížné proveditelnosti, jakož i pochybností z hlediska práva na spravedlivý proces těch účastníků řízení, v jejichž věci by JUDr. B. takto jednal a rozhodoval, ale zejména proto, že byť tento důkaz kárný navrhovatel uvedl v obecné části svého návrhu, jeho předmětem učinil mj. vedení 3 konkrétních soudních jednání kárně obviněným a tato jednání již přirozeně proběhla, a tedy navrhovaný důkaz by nemohl mít přímou souvislost se skutky, jež jsou předmětem kárného návrhu.

V rámci svého výslechu kárně obviněný uvedl, že jako soudce pracuje u Okresního soudu ve Zlíně od roku 1995. Až do roku 2012 přitom vyřizoval exekuční agendu. Poukázal na v podstatě nezvladatelný nápad věcí na tomto soudním oddělení, který vlastně vedl i k prvnímu kárnému řízení proti jeho osobě. Rovněž organizačně na soudu ve vztahu k exekuční agendě nebylo vše optimální. Od roku 2012 vyřizuje opatrovnickou agendu (a to i na základě vlastního rozhodnutí, neboť se po letech na exekučním oddělení cítil vyhořelý a měl pocit, že potřebuje změnu a nový impulz), přičemž donedávna ho v této práci do jisté míry zdržovala i nutnost dokončit exekuční věci, které ještě byly v běhu. Co se týká současného nápadu na opatrovnickém oddělení, ten oproti dřívějšku, kdy činil 50 – 60 věcí na soudce měsíčně, což již bylo příliš, činí 40 – 50 věcí na jednoho soudce. JUDr. B. dále vypověděl, že v minitýmu má šikovné spolupracovníky, s vyššími soudními úřednicemi je radost spolupracovat, nicméně v minulosti skutečně byla výše nápadu problematická a na soudu musela s vyřizováním opatrovnické agendy vypomáhat např. pracovnice z olomoucké právnické fakulty; v současnosti je již vše v pořádku a úsek je stabilizovaný. Na nedostatcích v jeho práci se dle JUDr. B. bezpochyby podepsal již zmiňovaný rozpad manželství, odchod manželky, nutnost starat se o domácnost a nemoc, kterou navíc přecházel. Nelze také přehlednout to, že musel, jak již bylo zmíněno, dokončovat některé své starší exekuční věci (což zabralo týdně zhruba 5 – 7 hodin), že bylo třeba vyrovnat se s účinností nového občanského zákoníku, který mj. zavedl nutnost přezkoumat dosavadní rozhodnutí ve věcech omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům (nyní svéprávnosti), a že na opatrovnickém oddělení kolegové soudci přesluhují nebo se chystají do důchodu; množství vyřizovaných spisů se tak zvýšilo. Co se týká skutečnosti, že některá rozhodnutí nevypracoval ani po urgencích a stížnostech, kárně obviněný přiznal, že ačkoli se snažil na taková podání reagovat v řádu dnů, někdy se stalo, že na některou věc při množství práce zapomněl.

Ohledně zpoždění se zahajováním jednání kárně obviněný vypověděl, že se týkalo zejména období, kdy měl první jednání nařízena na 8.30 hod. a trpěl nemocí. Bral léky a někdy se skutečně stalo, že přišel později. Rovněž přiznává, že se někdy zpozdil bez vážnějšího důvodu. Nyní nařizuje jednání až na 8.45 hod. a zpoždění již nemívá. Pokud jde o třetí část kárného návrhu, kárně obviněný vypověděl, že jednání v opatrovnických věcech jsou mírně odlišná, možná méně formální než jednání v civilních věcech, nicméně protokolaci, poučení apod. provádí obdobně jako v občanském soudním řízení. Poučení ve smyslu § 118 odst. 2 o. s. ř. přitom provádí. Obsahy protokolů však odpovídají průběhu jednání. Obecně JUDr. B. dodal, že pracovní podmínky jsou dle jeho názoru na Okresním soudu ve Zlíně dobré, zejména po zavedení minitýmů (i když je třeba vzít v potaz již zmiňovaný nárůst nápadu). On sám měl podporu ze strany vedení soudu, problémy pramenily z jeho osobních potíží a nemoci. Vztahy jsou na soudu přátelské.

Kárný navrhovatel v rámci závěrečné řeči poznamenal, že provedeným dokazováním bylo dle jeho názoru prokázáno, že JUDr. B. se dopustil kárného provinění a mělo by mu být uloženo kárné opatření. Kárnému navrhovateli šlo vždy jen o to, aby soud fungoval. To se týká i opatrovnického oddělení; pokud se po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku zvýšil nápad, posílil toto oddělení tak, že má v současnosti 4,5 soudce, na každé dva soudce připadá jedna vyšší soudní úřednice, je zajištěno, aby alespoň jednoduché rozsudky psali asistenti nebo vyšší soudní úřednice. U JUDr. B. už ovšem kárný navrhovatel neví, jakým způsobem dále postupovat. I když mu dal k dispozici vyšší soudní úřednici, která mu nařizuje celé jednání, píše mu rozsudky, tajemníka, který mu pomáhá v exekučních věcech, přesto není schopen adekvátně reagovat. Kárný navrhovatel se snažil JUDr. B. pomoci, ale pokud mu sdělil, jak má efektivně vyřizovat spisy, vydržel to kárně obviněný týden a po té se opět vrátil do svého nefungujícího systému organizace práce. Základním problémem je pak jeho neschopnost vést jednání. Chová se submisivně i mimo jednací síň, v podstatě není schopen si zajistit autoritu – to jsou jeho povahové vlastnosti, jejichž deficity nelze, na rozdíl od neznalosti procesních předpisů, odstranit studiem. I to, jak JUDr. B. působí, svědčí o tom, že není schopen svou práci zvládnout. Proto kárný navrhovatel navrhuje, aby byl kárně obviněný z funkce soudce odvolán. Odkazuje přitom na svůj písemný návrh a na stanovisko soudcovské rady, které je objektivní a odráží realitu; nikdo ze soudců nemá nějaké osobní antipatie vůči JUDr. B., naopak jej berou jako kamaráda, nicméně to, co předvádí v jednací síni, se nedá dále tolerovat. Je třeba dbát ohled na dobré jméno justice, které je vystupováním kárně obviněného značně pošramoceno.

Obhájce kárně obviněného v závěrečné řeči připomněl, že by se kárný senát měl zabývat těmi skutky, které jsou popsány v návrhu. Z dokazování vyplynulo, že období od listopadu 2014 do května 2015, ve kterém se objevovaly nedostatky v práci JUDr. B., bylo přechodného charakteru, neboť veškeré další důkazy svědčící o období od začátku srpna tohoto roku a také o období roku 2013 a dříve neodůvodňují závěr, že by u JUDr. B. docházelo k výraznějším průtahům. Z hlediska rozhodování patří JUDr. B. spíše mezi průměrné soudce Okresního soudu ve Zlíně a potíže s jeho pracovními výkony jsou tedy skutečně přechodné, byť není možné bagatelizovat ty skutky, které jsou popsány v první části kárného návrhu; každopádně k jejich opakování nedochází. Nadto i z projevu kárného navrhovatele vyplývají určité emoce, jistý akcent na to, že s kárně obviněným ztratil trpělivost. Na to je třeba poukázat a zdůraznit, že není vhodné, aby vzhledem k popsaným skutkům došlo bez dalšího k odvolání z funkce soudce. V tomto směru by obhájce kárně obviněného upřednostňoval kárné opatření ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích, tedy snížení platu.

Kárný senát Nejvyššího správního soudu si, jak již bylo řečeno, v rámci předběžného šetření vyžádal předmětné spisy (resp. jejich části) Okresního soudu ve Zlíně a pečlivě se zabýval jednotlivými vytýkanými skutky. Tyto skutky Nejvyšší správní soud v souladu s kárným návrhem rozčlenil do tří skupin – A), B) a C) – charakterizovaných dle obsahu kárného návrhu. Z obsahu předložených spisů (nebo jejich relevantních částí), vyjádření stran učiněných na ústním jednání a již zmiňovaných důkazů vážících se přímo k jednotlivým skutkům vyplynula následující zjištění:

A) Nedodržení zákonem stanovené povinnosti soudce dle § 158 odst. 4 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 2 z. ř. s. vyhotovit a odeslat rozsudek ve lhůtě 30 dnů od jeho vyhlášení, případně ve lhůtě prodloužené předsedou soudu

Kárný navrhovatel v podstatě ve všech případech jako den skončení průtahu udává den, kdy JUDr. B. rozsudek nadiktoval, resp. vypracoval; níže jsou proto uvedena jak tato data, tak data, kdy JUDr. B. věc předal soudní kanceláři. Byť dle dosavadní rozhodovací praxe kárného senátu je za rozhodný považován den předání vyhotoveného rozhodnutí kanceláři, zároveň kárný soud ve svých předcházejících rozhodnutích vycházel z toho, že je vázán skutkem, jak ho definoval kárný navrhovatel (§ 9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.), a nemůže ho tedy sám měnit v neprospěch kárně obviněného. Pokud jde o počátek průtahu, byl počítán od prvního pracovního dne následujícího po skončení prodloužené lhůty k vyhotovení rozsudku, resp. od prvního pracovního dne následujícího po uplynutí posledního dne zákonné lhůty.

1) P 411/2008

Dle kárného návrhu byl rozsudek vyhlášený dne 27. 10. 2014 nadiktován, i přes stížnost účastníka řízení předsedovi soudu ze dne 11. 2. 2015, až dne 20. 2. 2015, přestože byla zákonná lhůta k vypravení rozsudku prodloužena pouze do 12. 1. 2015.

Nejvyšší správní soud z obsahu spisu zjistil, že ve věci návrhu otce na změnu výchovného prostředí nezletilých dětí – návrhu na svěření do střídavé péče proběhlo jednání před soudem dne 27. 10. 2014, po němž byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo rozhodnuto ve věci zmíněného návrhu otce. Po vyhlášení rozsudku JUDr. B. požádal dne 21. 11. 2014, podle § 158 odst. 4 o. s. ř., o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku ve věci do 5. 12. 2014, a to „z důvodu skončení hodně věcí“. Této žádosti místopředseda soudu vyhověl. Další žádost o prodloužení předmětné lhůty do 17. 12. 2014, opřenou o tytéž důvody, podal JUDr. B. dne 3. 12. 2014 a bylo jí opět vyhověno. O další prodloužení lhůty požádal JUDr. B. z týchž důvodů dne 16. 12. 2014 a lhůta byla v souladu se žádostí prodloužena do 12. 1. 2015. Rozsudek byl nadiktován do diktafonu dne 20. 2. 2015. Téhož dne vydal JUDr. B. pokyn, který dne 23. 3. 2015 převzala kancelář, aby byl rozsudek doručen účastníkům řízení. Rozsudek pak byl vypraven dne 24. 2. 2015. Uvedeným údajům odpovídá výpis z evidence v informačním systému ISAS. Z listin vedených ve stížnostním spisu sp. zn. 52 St 3/2015 kárný soud zjistil, že podáním ze dne 11. 2. 2015 se na předsedu soudu obrátil účastník řízení (otec) se stížností „na průtahy a liknavost v řízení vedeném u Okresního soudu ve Zlíně se spisovou značkou P 411/2008“; stěžovatel mj. uvedl, že k 11. 2. 2014 mu stále nebyl doručen rozsudek, přičemž zjistil, že bylo rozhodnuto o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 12. 1. 2015 a od té doby třikrát týdně volal JUDr. B., vždy mu bylo slibováno, že do tří dnů, po nadiktování zapisovatelce, bude rozsudek doručen.

Zákonná lhůta dle § 158 odst. 4 o. s. ř. byla překročena o více než měsíc (13. 1. 2015

– 20. 2. 2015).

2) P 50/2014

Podle kárného návrhu byl rozsudek vyhlášený dne 24. 11. 2014 nadiktován až dne 24. 4. 2015, přestože zákonná lhůta k vypravení rozsudku byla prodloužena pouze do 16. 1. 2015.

Ze spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v řízení o svěření nezletilého do péče jiné fyzické osoby a o úpravě rodičovské odpo