4 As 150/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 150/2015- 78 - text 4 As 150/2015 - 84 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Sokolovská uhelná, právní nástupce, a.s., se sídlem Staré náměstí 69, Sokolov, zast. Mgr. Lukášem Zdvihalem, advokátem, se sídlem Dušní 10, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEZ, a.s., se sídlem Duhová 2, Praha 4, zast. JUDr. Karlem Muzikářem, LL.M., advokátem, se sídlem Křižovnické náměstí 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 6. 2015, č. j. 62 A 41/2015 – 173, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Žalobou ze dne 9. 3. 2015 se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v tom, že ji žalovaný neumožnil účast ve správním řízení, které vede s osobou zúčastněnou na řízení ohledně jejího možného zneužívání dominantního postavení na trhu s hnědým energetickým uhlím v České republice. Žalobkyně se svého postavení účastníka řízení aktivně domáhala, avšak žalovaný ji přípisem ze dne 8. 1. 20015 sdělil, že ji postavení účastníka předmětného správního řízení nenáleží. [2] Žalobkyně poukazovala na to, že ustanovení § 21a odst. 2 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOHS“) je nutné vykládat a aplikovat materiálně s ohledem na všechny okolnosti případu; v citovaném ustanovení nadto není výslovně řečeno, že žalovaný řízení o zneužívání dominantního postavení vede pouze s tím subjektem, který se vytýkaného protiprávního jednání dopustil. Účastníkem správního řízení byla ostatně žalobkyně i v minulosti, kdy žalovaný šetřil totožné protiprávní jednání osoby zúčastněné, přičemž nyní řešený delikt je podle jejího názoru pouze pokračováním původního protiprávního jednání. Žalovaný měl při svém postupu rovněž přihlédnout k tomu, že na primárním trhu s hnědým energetickým uhlím jsou přítomni pouze 3 dodavatelé, tudíž protiprávní jednání osoby zúčastněné na řízení má podstatný vliv i na žalobkyni, neobstojí tudíž obecné tvrzení žalovaného, že musí chránit abstraktní hospodářskou soutěž. Pokud ji žalovaný s jejími námitkami odkazuje na civilní soud, pozastavuje se nad tím, jak má své nároky u civilního soudu vznést, když ten bude vycházet z rozhodnutí žalovaného, na jehož obsah nebude mít žalobkyně jakýkoli vliv. Neumožnění její účasti v předmětném správním řízení navíc může způsobit, že nedojde k dostatečnému prošetření věci a vydání zákonného meritorního rozhodnutí. Rozhodnutí, jímž žalovaný osobě zúčastněné na řízení uloží splnění závazků, přitom založí práva i povinnosti žalobkyně, tudíž není možné jí upírat postavení účastníka správního řízení. Pokud v dané věci vznikl spor o účastenství v řízení, měl žalovaný i tak použít správní řád jako pomocné východisko, jak ostatně požaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. [3] Žalobkyně trvala na tom, že pokud podala podnět k zahájení předmětného řízení a pokud tímto protiprávním jednáním byla poškozena, měla by mít postavení účastníka předmětného správního řízení, které bude mít podstatný vliv na její situaci. Skutečnost, že protiprávním jednáním osoby zúčastněné na řízení je žalobkyně dotčena na svých právech, dokládá tím, že osoba zúčastněná na řízení vůči ní uplatňuje likvidační smluvní pokuty a nárok na náhradu škody bez relevantní opory ve skutkovém stavu věci; pokud tyto věci bude žalovaný řešit, bude z povahy věci rozhodovat i o jejích právech. Jestliže žalovaný tvrdí, že primárním cílem jeho činnosti je ochrana hospodářské soutěže jako fenoménu, pak v žádném případě tuto ochranu nelze podle žalobkyně oddělovat od ochrany jednotlivých soutěžitelů, kterým je ochrana poskytována právě ve spojení s ochranou hospodářské soutěže. Žalobkyně nemá záruku, že pokud jí nebude přiznáno postavení účastníka řízení, žalovaný k jejím jednotlivým připomínkám přihlédne, přičemž považuje za důležité, aby tak žalovaný učinil, protože jinak nebudou její práva dostatečně chráněna a hrozí, že bude pokračováno v protiprávním jednání ze strany osoby zúčastněné na řízení. Protiprávní postup žalovaného v neposlední řadě dokládá i to, že o jejím účastenství nerozhodoval usnesením, ale neformálními přípisy, čímž jí zabránil v možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud konstatoval, že žalovaný se dopustil nezákonného zásahu do jejích práv tím, že jí nepřiznal postavení účastníka správního řízení vedeného pod sp. zn. S 594/2014/DP, a aby mu uložil, že musí tento nezákonný zásah odstranit. Dále požadovala, aby soud určil, že žalovaný postupem při vyřízení její námitky o nepřiznání účastenství v předmětném správním řízení ji nezákonně zkrátil na základním právu na spravedlivý proces a nepřímo na jejích veřejných subjektivních právech podle § 11 ZOHS. [4] Žalovaný se k věci vyjádřil v přípisu ze dne 27. 3. 2015, v němž zdůraznil, že nejsou splněny všechny procesní podmínky pro přijetí této žaloby, neboť žalobkyně netvrdí, že byla jeho postupem zkrácena na svých právech přímo, ale pouze nepřímo. Veškeré obavy žalobkyně vyjádřené v žalobě nemají navíc původ v činnosti nebo nečinnosti žalovaného, ale osoby zúčastněné na řízení. Žalovaný ani nemohl zkrátit práva žalobkyně, neboť jak vyplývá ze ZOHS, nemůže být žalobkyně účastníkem řízení, jehož předmětem je zneužívání dominantního postavení jiným soutěžitelem. ZOHS přitom jakékoli výjimky z tohoto pravidla neumožňuje. Pokud žalobkyně požaduje, aby mohla být účastníkem předmětného správního řízení s ohledem na možnost uložení nápravných opatření, žalovaný vysvětlil, že nápravná opatření budou uložena pouze osobě zúčastněné na řízení, nikoli žalobkyni, tudíž ani z tohoto důvodu nelze dovozovat, že by žalobkyně byla dotčena na svých právech a povinnostech. Účastníkem řízení by žalobkyně byla tehdy, pokud by jí žalovaný ukládal pokutu nebo nápravné opatření, to však není posuzovaný případ, neboť žalobkyně se žádného protiprávního jednání nedopustila. Žalovaný souhlasil s tím, že v minulosti mu právní úprava účinná do 1. 6. 2004 umožňovala přiznat účastenství i osobě, jejíž práva nebo povinnosti mohla být jeho rozhodnutím podstatně dotčena, pokud o to požádá, avšak novela provedená zákonem č. 340/2004 Sb. tuto možnost zrušila. Odkaz žalobkyně na judikaturu Nejvyššího správního soudu není na místě, neboť se týká zcela jiných právních předpisů, které obsahovaly odlišnou právní úpravu. Závěr o specialitě právní úpravy obsažené v ZOHS ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 9 Afs 72/2013. Žalovaný proto navrhoval, aby soud předmětnou žalobu odmítl v části, v níž se žalobkyně domáhá konstatování, že do jejích práv bylo nepřímo zasaženo, ve zbytku navrhoval zamítnutí žaloby. [5] Osoba zúčastněná na řízení se k žalobě vyjádřila v přípisu ze dne 30. 4. 2015, v němž namítala, že žaloba je opožděná, protože žalobkyně nesprávně vychází z data doručení přípisu žalovaného dne 8. 1. 2015, avšak rozhodujícím okamžikem pro stanovení počátku běhu zákonné lhůty pro podání žaloby dle § 84 odst. 1 s. ř. s. byla znalost žalobkyně o skutkových okolnostech případu, z nichž vyplývá konání či nekonání správního orgánu, v němž je spatřován nezákonný zásah. Znalost o tom, že ji žalovaný neumožní postavení účastníka řízení, měla žalobkyně nejpozději již dne 8. 10. 2014, kdy o této skutečnosti byla poprvé žalovaným informována. Pokud by snad soud neodmítl žalobu jako opožděnou, nesplnila žalobkyně základní podmínku aktivní žalobní legitimace pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, když v rozporu s § 82 s. ř. s. vůbec netvrdí, že by byla zkrácena přímo na svých právech tvrzeným nezákonným zásahem, pouze uvádí nepatřičné konstrukce bez jakékoli právní či skutkové opory. Žalobkyně nadto nemohla být vůbec dotčena na svých právech, neboť ustanovení § 21a odst. 2 ZOHS naprosto vylučuje, že by v dané věci nějaké právo měla. Žalovaný ani ZOHS totiž nechrání konkrétního soutěžitele a jeho subjektivní práva, ale hospodářskou soutěž jako celek. Argumentace žalobkyně tedy jde proti znění ZOHS, stávající rozhodovací praxi a proti závěrům příslušné odborné literatury. Osoba zúčastněná na řízení proto navrhovala, aby soud žalobu odmítl jako nepřípustnou, resp. ji zamítl. [6] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11. 6. 2015, č. j. 62 A 41/2015 – 173, žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění dospěl k závěru, že žaloba je přípustná, žalobkyně je k podání žaloby aktivně procesně legitimována, neboť ve své