6 Ads 282/2014 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 282/2014- 40 - text  6 Ads 282/2014 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Bc. L. R., zastoupen JUDr. Robertem Falbrem, advokátem, se sídlem Na Příkopě 859/22, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 – detašované pracoviště Ostrava, Zelená 3158/34a, 702 00 Ostrava, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. 48091/010-9014-14.09.10-1850/245/RO/KR ze dne 11. 10. 2010, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 78 Ad 1/2011 - 143 ze dne 20. 11. 2014, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Robertu Falbrovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.146 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Okresní správa sociálního zabezpečení Frýdek-Místek uložila podle § 104c odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „zákon o organizaci a provádění SZ“), žalobci platebním výměrem č. j. 48002/130-9014-06.08.10-34077/471/RO ze dne 6. 8. 2010 povinnost uhradit doplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti za období roku 2004 – 2009, penále z doplatku na pojistném za období roku 2002 – 2008 a penále ze záloh na pojistné za rok 2004 - 2009 v souhrnné výši 133.254 Kč. Žalobce byl v evidenci okresní správy sociálního zabezpečení veden jako osoba samostatně výdělečně činná od 4. 10 2000 do 14. 7. 2002 a od 6. 12. 2002 do dne vydání rozhodnutí. Podrobné vyčíslení celkové částky je nedílnou přílohou rozhodnutí. Žalovaná rozhodnutím ze dne 11. 10. 2010, č. j. 48091/010-9014-14.09.10-1850/245/RO/KR (dále též „napadené rozhodnutí“), zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení potvrdila. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 2. 3. 2011, č. j. 12 Ad 4/2011 – 21, postoupil věc místně příslušnému Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Žalobce měl za to, že žalovaný vůbec nezohlednil skutečnost, že nedoplatky a penále souvisí se dvěma autonehodami se 100 % cizím zaviněním a ublížením na zdraví a nebyla zohledněna prosba žalobce o odstranění tvrdosti zákona. Ze strany okresní správy sociálního zabezpečení se jedná o šikanu a mstu KSČ soudců za to, že žalobcův děda byl politickým vězněm. Soudy záměrně neřeší autonehodu ze dne 1. 6. 2002, aby mohly v jiných věcech rozhodovat v jeho neprospěch. Žalobce dluží na pojistném na sociální zabezpečení až po této autonehodě a navíc se musí léčit v souvislosti s druhou autonehodou se 100 % cizím zaviněním, která se stala dne 12. 7. 2006. Soud zakrývá trestnou činnost viníka autonehody MUDr. A. W. Při uvedených autonehodách utrpěl žalobce středně těžká zranění, v jejichž důsledku nemohl vykonávat výdělečnou činnost, kterou do té doby vykonával. Okresní správa sociálního zabezpečení se těmito skutečnostmi nezabývala, a tudíž nezjistila řádně skutkový stav věci. [3] Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 11. 2014 žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalobce předestřel výhrady k vyšetřování autonehod ze strany příslušných orgánů činných v trestním řízení, předkládal domněnky o souvislosti mezi tímto vyšetřováním a mstou za činy jeho dědy, požadoval, aby soud neumožnil porušování příslušných ustanovení trestního zákoníku a zahájil trestní stíhání MUDr. A. W., která zmanipulovala autonehodu ze dne 1. 6. 2002 a dožadoval se rekonstrukce a zajištění nové řádné lékařské zprávy odpovídající skutečnosti. Krajský soud uvedl, že tento okruh námitek nemůže s ohledem na ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumávat, jelikož nesouvisí se zásahem do práv žalobce v důsledku napadeného rozhodnutí žalované. Domáhá-li se žalobce tímto nápravy případných pochybení, k nimž došlo v rámci trestního řízení ve věci uváděných dopravních nehod, měl možnost využít opravných prostředků v rámci trestního řízení. [4] Krajský soud dále uvedl, že podstatou žalobcových námitek nebyl způsob vyčíslení výše nedoplatku na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti včetně vyčíslení penále, ale to, že žalovaná nepřihlédla k jeho žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Dle ust. § 4 odst. 3 zákona o organizaci a provádění SZ může ministr práce a sociálních věcí odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, a může pověřit správy sociálního zabezpečení, aby odstraňovaly tvrdosti v jednotlivých případech. Podle ust. § 2 téhož zákona sociální zabezpečení podle tohoto zákona zahrnuje důchodové pojištění, které je upraveno zákonem č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Institut odstraňování tvrdosti zákona je možno použít toliko a výlučně v případech tvrdostí, které vznikly při aplikaci zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění a nikoliv pro účely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení (dále jen „zákon o pojistném na SZ“), jak plyne z vývoje právní úpravy, kterou krajský soud dále rozvedl. II. Kasační stížnost [5] Žalobce / stěžovatel / napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. Kasační stížnost odůvodňuje trestnou činností soudce, která spočívá v tom, že odmítl provést rekonstrukci autonehody ze dne 1. 6. 2002. Poté opakovaně poukazuje na trestní řízení, ve kterých dochází k průtahům z důvodu zaujatosti soudců, kteří se stěžovateli mstí za protikomunistické postoje jeho děda. [6] Krajský soud dále nesprávně posoudil právní otázku (důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), a to možnost odstranění tvrdosti zákona, když se nezabýval ustanovením § 106 zákona o organizaci a provádění SZ. Důsledkem výkladu krajského soudu je nerovnost v zacházení s poplatníky důchodového pojištění a s poplatníky nemocenského pojištění. Aby došlo k odstranění této nerovnosti, měl by být institut odstranění tvrdostí zákona dle zákona o organizaci a provádění SZ aplikován také pro účely nemocenského pojištění dle zákona o pojistném na SZ. [7] Stěžovatel je přesvědčen, že postup žalovaného a krajského soudu je v rozporu se zásadou rovnosti před zákonem a obecným principem spravedlnosti, jelikož by měl hradit pojistné na sociálním zabezpečení, aniž stát zajistil spravedlivé vyšetření trestného činu v souvislosti s dopravní nehodou a aniž proto stěžovatel hradit pojistné mohl. Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spočívá v tom, že krajský soud nehodnotil předložené listiny o úkonech trestního řízení v souvislosti s touto nehodou, nezjistil tak správně stav věci a neshledal v témže postupu ani vady rozhodnutí žalované [důvod dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. [8] Řízení před krajským soudem bylo zmatečné [důvod dle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], jelikož ve věci rozhodoval nepříslušný soud a bylo rozhodnuto v neprospěch stěžovatele v důsledku trestného činu soudce. Místně příslušný k projednání žaloby byl Městský soud v Praze a nikoliv krajský soud, jelikož odvolacím orgánem proti rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení je Česká správa sociálního zabezpečení, která má sídlo v Praze. Obsah rozhodování v tomto řízení byl způsoben soudci, na něž stěžovatel podal trestní oznámení. Stěžovatel dále spatřuje vadu řízení před soudem, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé v tom, že jsou upřednostňovány finanční zájmy státu před jeho životem a zdravím (důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Z obsahu kasační stížnosti se podává, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, vad řízení, zmatečnosti řízení a nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. [11] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [12] Z rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení vyplývá, že stěžovatel byl za všechna posuzovaná obdo