8 Afs 25/2012 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 25/2012- 351 - text 8 Afs 25/2012 - 425 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) Koninklijke Philips Electronics NV, se sídlem Groenewoudseweg 1, Eindhoven, 5621 BA, Nizozemsko, zastoupeného JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, b) Panasonic Corporation, se sídlem 1006, Kadoma, Kadoma City, Osaka 571-8501, Japonsko, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1079/1a, Praha 1, c) Toshiba Corporation, se sídlem 1-1, Shibaura 1 – Chome, Minato-ku, Tokio 105 – 8001, Japonsko, zastoupeného JUDr. Ivem Jandou, Ph.D., advokátem se sídlem Na Příkopě 8, Praha 1, d) MT Picture Display Co., Ltd., se sídlem 1-15 Matsu-cho, Kadoma City, Osaka 571 – 8504, Japonsko, zastoupeného JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Republiky 1079/1a, Praha 1, e) Technicolor S.A., se sídlem 1-5, rue Jeanne D´Arc, 92130 Issy Les Moulinaux, Francie, zastoupeného Dr. Radanem Kubrem, advokátem se sídlem Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Samsung SDI Co., Ltd., se sídlem 428-5, Gonse-dong, Giheung-gu, Yongin-si 446-577, Korejská republika, zastoupeného Mgr. Tomášem Fialou, Ph.D., advokátem se sídlem Italská 27, Praha 2, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 19. 11. 2010, čj. ÚOHS-R 131, 132, 133, 134, 135, 136/2010/HS-17247/2010/310, o kasačních stížnostech žalobců a) až e) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2012, čj. 62 Af 75/2010 – 318, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2012, čj. 62 Af 75/2010 – 318, s e z r u š u j e v č á s t i v ý r o k u II. , jímž byla zamítnuta žaloba žalobce a), a v č á s t i v ý r o k u III. , jímž bylo rozhodnuto, že žalobce a) nemá právo na náhradu nákladů řízení. II. Rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 19. 11. 2010, čj. ÚOHS-R 131, 132, 133, 134, 135, 136/2010/HS-17247/2010/310, s e z r u š u j e v č á s t i v ý r o k u , kterou byl zamítnut rozklad žalobce a), a věc s e v r a c í v t o m t o r o z s a h u žalovanému k dalšímu řízení. III. Kasační stížnosti žalobců b), c), d) a e) s e z a m í t a j í . IV. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobci a) náklady soudního řízení ve výši 24 424 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce a) JUDr. Pavla Dejla, LL.M., Ph.D. V. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců b), c), d) a e). VI. Žalobci b), c), d) a e) n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců a) až e). VII. Žalobce a) n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců b), c), d) a e). VIII. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobců a) až e). O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2010, čj. ÚOHS-S13/2009/KD-12816/2010/850EDo, žalovaný shledal, že žalobci a) až e), osoba zúčastněná na řízení, společnost Chunghwa Picture Tubes, Ltd. (dále jen „Chunghwa“) a společnost LG Electronics, Inc. (dále jen „LG“) uzavřeli a plnili zakázanou dohodu o určení cen, která vedla k narušení hospodářské soutěže na trhu barevných obrazovek pro televizory na území České republiky tím, že prostřednictvím pravidelných vzájemných kontaktů a schůzek určovali ceny barevných obrazovek pro televizory (CPT, colour picture tubes), a to formou pevně stanovených cen, cenových rozpětí a minimálních cen. 2. Účastníci řízení porušili uvedeným jednáním zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění účinném do 30. 6. 2001, a sice žalobce a) v období od 21. 9. 1999 do 30. 6. 2001, žalobce b) v období od 15. 7. 1999 do 30. 6. 2001, žalobce c) v období od 6. 3. 2000 do 30. 6. 2001, žalobce e) v období od 25. 3. 1999 do 30. 6. 2001, osoba zúčastněná na řízení, společnost Chunghwa a společnost LG v období od 7. 9. 1998 do 30. 6. 2001. 3. Dále účastníci řízení porušili zákaz obsažený v § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění účinném do 31. 8. 2009, a sice žalobce b) v období od 1. 7. 2001 do 31. 3. 2003, žalobce c) v období od 1. 7. 2001 do 31. 3. 2003, žalobce d) v období od 1. 4. 2003 do 30. 4. 2004, žalobce e) v období od 1. 7. 2001 do 30. 4. 2004, osoba zúčastněná na řízení a společnost Chunghwa v období od 1. 7. 2001 do 30. 4. 2004. 4. Žalovaný zakázal do budoucna všem účastníkům řízení plnění zakázané a neplatné dohody uvedené ve výroku I. podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 8. 2009 a uložil jednotlivým účastníkům řízení pokutu, a sice žalobci b) ve výši 10 373 000 Kč, žalobci c) ve výši 11 726 000 Kč, žalobci d) ve výši 9 430 000 Kč, žalobci e) ve výši 13 858 000 Kč a společnosti Chunghwa ve výši 6 400 000 Kč. Žalobci a), osobě zúčastněné na řízení a společnosti LG pokuta uložena nebyla. 5. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 19. 11. 2010, čj. ÚOHS-R 131, 132, 133, 134, 135, 136/2010/HS-17247/2010/310, zamítl rozklady žalobců a) až e) a společnosti Chunghwa (obě správní rozhodnutí jsou dostupná ve Sbírce rozhodnutí na http://www.uohs.cz). II. 6. Žalobci a) až e) napadli rozhodnutí předsedy žalovaného žalobami u Krajského soudu v Brně, který rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, čj. 62 Af 75/2010 – 318, zamítl žaloby žalobců a), b), d) a e), snížil pokutu uloženou žalobci c) na částku 10 373 000 Kč a ve zbytku žalobu žalobce c) také zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 7. Žalobci a) až e) [stěžovatelé a) až e)] brojili proti rozsudku krajského soudu kasačními stížnostmi. III.1 Kasační stížnost stěžovatele a) 8. Stěžovatel a) uplatnil důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Porušení zákazu retroaktivity 9. Podle stěžovatele a) žalovaný porušil zákaz retroaktivity tím, že vyslovil ve výroku vinu stěžovatele a) za porušení zákona č. 63/1991 Sb. a současně v rámci potrestání tohoto jednání zakázal stěžovateli a) plnění zakázané dohody do budoucna podle § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., který však nebyl účinný v době údajného protiprávního jednání stěžovatele a), tedy v období od 21. 9. 1999 do 30. 6. 2001. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) se odpovědnost pachatele i uložení sankce posuzují podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, ledaže novější zákon je pro pachatele příznivější (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2007, čj. 4 Ads 113/2006 – 69). Žalovaný měl proto použít výlučně zákon č. 63/1991 Sb. Tento zákon neobsahoval žádné ustanovení srovnatelné s § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., podle kterého by byl žalovaný oprávněn deklarovat uzavření zakázané dohody a zakázat její plnění do budoucna. Stěžovatel a) nesouhlasil s názorem žalovaného, že zakázané dohody podle § 3 zákona č. 63/1991 Sb. je možné podřadit pod § 7 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb. 10. Použití zákona č. 143/2001 Sb. ve vztahu ke stěžovateli a) nebylo možné odůvodnit tím, že další účastníci řízení jednali protiprávně i za účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel a) nesouhlasil s tím, že by byl odpovědný za jednání třetích osob v době, kdy podle zjištění žalovaného stěžovatel a) již ukončil své (údajně) protiprávní jednání. Pokud krajský soud schválil tento nezákonný postup žalovaného, porušil pravidlo individuálního posouzení každého pachatele ve vztahu k porušení právní povinnosti i uložení sankce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 4 Tz 130/2003, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008, čj. 1 As 51/2008 – 72, č. 1882/2009 Sb. NSS, rozsudek Tribunálu ze dne 17. 5. 2011, Elf Aquitaine, T-299/08, bod 178, a rozsudek velkého senátu Soudního dvora ze dne 29. 3. 2011, ThyssenKrupp Nirosta, C-352/09 P). Krajský soud nesprávně uzavřel, že skutková věta výroku musí zahrnovat popis jednání všech subjektů, které se kdy kartelu účastnily bez ohledu na rozsah a období, v němž je jim jednání vytýkáno. Snaha krajského soudu dodatečně nalézt vysvětlení pro nezákonný postup žalovaného překračuje meze soudního přezkumu. 11. Konečně i z praxe žalovaného lze dovodit, že žalovaný považuje účastníky zakázaných dohod odpovědné pouze za dobu jejich účasti na zakázané dohodě. Podle rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 2. 2011, čj. UOHS-S169/2008/KD-368/2011/850/KNe, je odpovědnost za účast na zakázané dohodě vyloučena v případě, že se účastník od dohody distancuje např. ukončením účasti na dalších jednáních. V nyní posuzované věci přitom žalovaný shledal ukončení údajného protiprávního jednání stěžovatele a) ke dni 30. 6.