9 As 100/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 100/2015- 43 - text 9 As 100/2015 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyň: a) Vodafone Czech Republic a.s., se sídlem náměstí Junkových 2808/2, Praha 5, zast. Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, b) T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zast. Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti rozhodnutí Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 9. 6. 2010, č. j. 64 831/2010-603, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2015, č. j. 6 A 171/2010 – 79, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá p r á v o na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobkyně b) (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla výrokem II. jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. [2] Tímto rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 15. 3. 2010, č. j. 89 533/2008-606/XXV.vyř. (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), o návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic a.s. (navrhovatel) proti společnosti Vodafone Czech Republic a.s. (odpůrce) ve věci sporu o zaplacení částky 38 064 401 Kč včetně DPH s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení za poskytování služby přenesení telefonního čísla v období od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008. [3] Po změně provedené napadeným rozhodnutím bylo o návrhu rozhodnuto tak, že návrhu na uložení povinnosti žalobkyně a) zaplatit za přenesená telefonní čísla v období od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008 se v části vyhovuje tak, že žalobkyně a) je povinna uhradit stěžovatelce částku ve výši výsledného salda, tj. 7 514 923,78 Kč včetně DPH do 10 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Návrhu na přiznání příslušenství pohledávky – úroků z prodlení – vyhověno nebylo (část I.a). [4] V části I.b výroku rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že návrhu co do částky 29 660 640,04 Kč včetně DPH s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení a částky 888 837,18 Kč včetně DPH představující nárok žalobkyně a) se nevyhovuje, v ostatním bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno (část I.c výroku rozhodnutí). Pod bodem I.d výroku rozhodnutí žalovaný rozhodl, že rozklad žalobkyně a) se zamítá jako opožděně podaný. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že náhrada nákladů řízení se žádnému z účastníků nepřiznává. [5] Předmětem sporu mezi stěžovatelkou a žalobkyní a) byly práva a povinnosti vyplývající z celkového salda účtovaných cen za službu přenesení čísla od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008. V tomto období však smluvní podmínky vzájemné spolupráce, tj. ceny za poskytovanou službu přenesení čísla, sjednány nebyly, a proto žalovaný ve sporném správním řízení autoritativně rozhodoval o návrhu stěžovatelky na zaplacení částky 38 064 401 Kč včetně DPH s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení. [6] Městský soud po shrnutí průběhu správního řízení a relevantních informací ze správního spisu konstatoval, že vydáním napadeného rozhodnutí nebyl porušen zákaz reformatio in peius. V daném případě došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí v důsledku jiného právního posouzení stejných skutečností, odvolací orgán dospěl k závěru, že způsob výpočtu pohledávky a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy. Proto mohl přistoupit ke změně napadeného rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Prvostupňové rozhodnutí bylo dle odvolacího orgánu v rozporu s právními předpisy, taková situace umožňuje změnu prvostupňového rozhodnutí i tehdy, jestliže změna znamená zhoršení pozice toho, kdo odvolání (rozklad) podal. Omezení změny prvostupňového rozhodnutí vyplývající z ustanovení § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu na daný případ nedopadá, neboť stěžovatelce nebyla ukládána povinnost. [7] Nedošlo ani k porušení § 141 odst. 9 správního řádu, podle kterého ve sporném řízení odvolací správní orgán přezkoumává napadené rozhodnutí jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání. Dle městského soudu odvolací orgán sice nezkoumá správnost napadeného rozhodnutí nad rámec námitek, to však neznamená, že by takové rozhodnutí i bez námitek nepřezkoumával z hlediska jeho souladu s právními předpisy. [8] Soud se neztotožnil s žalobní námitkou stěžovatelky, že s žalobkyní a) dosáhla shody na ceně za přenesení telefonního čísla ze sítě Vodafone do sítě T-Mobile ve výši 65,- Kč za přenesení jednoho telefonního čísla a ve výši 100,- Kč v souvislosti s komplexní objednávkou. Ze správního spisu vyplynulo, že k takové shodě nedošlo. [9] Ohledně ceny přenesení telefonního čísla ze sítě T-Mobile do sítě Vodafone (stěžovatelka požadovala cenu 588 Kč vyplývající z nepravomocného rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 3. 2007, č. j. 44 398/2005-610/XVIII. vyř.), soud aproboval postup žalovaného, který na tento přenos aplikoval cenu ve výši 519 Kč z pravomocného rozhodnutí ze dne 25. 3. 2008, č. j. 44 398/2005-610/XXVI.vyř. [10] Soud dospěl k závěru, že při výpočtu sporných cen žalovaný vycházel z obecného vzorce, dle kterého se přírůstkové náklady dělí počtem přenesených čísel za posuzované období 5 let. Jestliže zde v době vydání napadeného rozhodnutí existovalo pravomocné rozhodnutí o ceně za přenesení telefonního čísla, jeví se jako logické, že žalovaný z tohoto rozhodnutí vycházel při rozhodování, jakou částku má žalobkyně a) doplatit stěžovatelce za období od 15. 1. 2006 do 30. 4. 2008. [11] Cena musí být stanovena tak, aby zajistila návratnost investic v přiměřeném časovém období. V daném případě to bylo období pěti let od počátku doby, kdy docházelo k přenesení telefonních čísel z jedné sítě do druhé. Do výpočtu ceny byly zahrnuty údaje z let vztahujících se k období, za které žalobkyni a) byla napadeným rozhodnutím uložena povinnost uhradit výsledné saldo. Výsledná cena tedy vychází z podkladů, které mají původ v letech 2006 až 2008 a byla oprávněně využita při určení výše povinnosti uložené žalobkyni a). Byť byla cena stanovena až v průběhu roku 2008, neznamená to, že by z ní nemohl správní orgán vycházet i zpětně, a to právě s ohledem na to, že výpočet zahrnoval náklady vtahující se k posuzovanému období. Nesprávnost stanovené výše nemůže být předmětem přezkumu soudem v tomto řízení. [12] Městský soud s ohledem na výše uvedené žalobu stěžovatelky zamítl. [13] Žaloba žalobkyně a) byla výrokem I. odmítnuta jako nepřípustná, neboť žalobkyně a) v důsledku opožděně podaného rozkladu nevyčerpala řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, a prvostupňové rozhodnutí správního orgánu nebylo změněno k opravnému prostředku stěžovatelky na újmu jejích práv. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [14] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatelka kasační stížností, jejíž důvody lze podřadit pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [15] Trvá na tom, že s ohledem na změnu prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem v její neprospěch došlo k porušení § 90 odst. 3 správního řádu. Závěry soudu v této otázce jsou nezákonné a nesprávné. Soud se omezil na pouhé konstatování, že způsob výpočtu pohledávky a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy, aniž by jakkoliv blíže specifikoval, v čem konkrétně porušení právních předpisů vůbec spatřoval. Toto hodnocení je nepřezkoumatelné. [16] Neobstojí ani hodnocení, že omezení změny dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu na daný případ nedopadá, neboť stěžovatelce nebyla ukládána povinnost. Stěžovatelka má za to, že změnou prvostupňového rozhodnutí byl zohledněn i nárok žalobkyně a), a proto jí de facto povinnost ukládána byla, která se projevila ve sníženém kladném saldu. [17] Dále nesouhlasí ani s výkladem § 141 odst. 9 správního řádu. Ve sporném řízení se správní orgán řídí jen námitkami uvedenými v odvolání, nesmí námitky účastníků extenzivně rozšiřovat vlastním výkladem. Odvolací orgán se ve veřejném zájmu nezabývá správností rozhodnutí, pokud ji sám odvolatel nenamítne. I v této otázce považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný, protože soud se omezil na pouhé konstatování, že způsob výpočtu pohledávky a přiznání příslušenství není v souladu s právními předpisy. [18] Stěžovatelka poukazuje na to, že nebyla schopna dosáhnout s žalobkyní a) shody pouze na ceně přenesení čísla ze sítě T-Mobile do sítě Vodafone, nikoliv však naopak. Má za to, že bylo prokázáno, že cena přenosu jedno