— Nejvyšší správní soud

13 Kss 5/2016- 75 - text 13 Kss 5/2016 - 91 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka, JUDr. Vladimíra Kubíka, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc., v právní věci kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu v Teplicích, se sídlem U Soudu 11, Teplice, proti kárně obviněnému: JUDr. M. Č., předseda senátu Okresního soudu v Teplicích, zast. obhájcem JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem se sídlem Kolínská 13, Praha 3, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 3. 8. 2016, při ústním jednání konaném dne 2. 11. 2016, t a k t o : JUDr. M. Č., nar. X, předseda senátu Okresního soudu v Teplicích, se podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z p r o š ť u j e k á r n é h o o b v i n ě n í spočívajícího v tom, že 1) dne 18. 2. 2016 doručil předsedovi Okresního soudu v Teplicích písemné sdělení ze dne 5. 2. 2016, nadepsané jako „ods. S. Š. nezákonné zasahování do spisu Mgr. M. R.“, kterým svého kolegu, soudce Okresního soudu v Teplicích Mgr. M. R., nevybíravým způsobem osočil z nezákonného, svévolného a neetického zásahu do trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 267/2014, kterou JUDr. Č. již dříve projednal a rozhodl, a apeloval na předsedu soudu, aby vůči Mgr. R. zahájil kárné řízení, a to přesto, že Mgr. R. postupoval plně v souladu se zákonem a učinil pouze to, co mu zákon výslovně ukládá; a dále nevybíravým způsobem osočil vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze selektivního přístupu k řešení pochybení jednotlivých soudců a vyslovil obavu, že by jeho další procesní postup ve věci sp. zn. 2 T 267/2014 mohlo využít jako účelovou záminku pro jeho opětovné kárné postižení, čímž měl zaviněně porušit povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 1 a 6 zákona č. 6/2002 Sb. a narušit tak důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a 2) souhlasil se svým jmenováním do funkce člena (a předsedy) rozkladové komise předsedkyně Českého statistického úřadu (ČSÚ), k němuž došlo s účinností ode dne 14. 4. 2016, a tuto funkci zastával nejméně do 29. 7. 2016, kdy – poté, co jej předseda Okresního soudu v Teplicích podruhé vyzval k ukončení tohoto členství z důvodu jeho neslučitelnosti s funkcí soudce  předsedkyni ČSÚ odeslal oznámení o vzdání se členství v rozkladové komisi, přičemž tento svůj postup (rezignaci) zdůvodnil nepřípustným nátlakem ze strany předsedy Okresního soudu v Teplicích, jehož názory v tomto ohledu nesdílí, čímž měl zaviněně porušit povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 1, 2 písm. b) a 6, § 85 a § 74 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb. a narušit tak důstojnost soudcovské funkce a ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, p r o t o ž e u v e d e n é s k u t k y n e j s o u k á r n ý m p r o v i n ě n í m. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu Kárný navrhovatel podal u kárného soudu návrh na zahájení kárného řízení, přičemž kárné provinění spatřoval v tom, že kárně obviněný soudce dle navrhovatele 1) dne 18. 2. 2016 doručil předsedovi Okresního soudu v Teplicích písemné sdělení ze dne 5. 2. 2016, nadepsané jako „ods. S. Š. nezákonné zasahování do spisu Mgr. M. R.“, kterým svého kolegu, soudce Okresního soudu v Teplicích Mgr. M. R., nevybíravým způsobem osočil z nezákonného, svévolného a neetického zásahu do trestní věci vedené pod sp. zn. 2 T 267/2014, kterou JUDr. Č. již dříve projednal a rozhodl, a apeloval na předsedu soudu, aby vůči Mgr. R. zahájil kárné řízení, a to přesto, že Mgr. R. postupoval plně v souladu se zákonem a učinil pouze to, co mu zákon výslovně ukládá; vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem kárně obviněný dle navrhovatele dále nevybíravým způsobem osočil ze selektivního přístupu k řešení pochybení jednotlivých soudců a vyslovil obavu, že by jeho další procesní postup ve věci sp. zn. 2 T 267/2014 mohlo využít jako účelovou záminku pro jeho opětovné kárné postižení, čímž se dle kárného navrhovatele dopustil kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002, o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), jelikož zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 1 a 6 citovaného zákona, a narušil tak důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů; a 2) souhlasil se svým jmenováním do funkce člena (a předsedy) rozkladové komise předsedkyně Českého statistického úřadu (dále jen „ČSÚ“), k němuž došlo s účinností ode dne 14. 4. 2016, a tuto funkci zastával nejméně do 29. 7. 2016, kdy – poté, co jej předseda Okresního soudu v Teplicích podruhé vyzval k ukončení tohoto členství z důvodu jeho neslučitelnosti s funkcí soudce  předsedkyni ČSÚ odeslal oznámení o vzdání se členství v rozkladové komisi, přičemž tento svůj postup (rezignaci) zdůvodnil nepřípustným nátlakem ze strany předsedy Okresního soudu v Teplicích, jehož názory v tomto ohledu nesdílí, čímž se dle kárného navrhovatele dopustil kárného provinění dle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, jelikož zaviněně porušil povinnosti soudce vyplývající z § 80 odst. 1, 2 písm. b) a 6, § 85 a § 74 odst. 2 zákona o soudech a soudcích, a narušil tak důstojnost soudcovské funkce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Kárný navrhovatel k okolnostem kárného provinění ve vztahu ke skutku vytýkanému pod bodem 1) kárného návrhu uvedl, že dne 18. 2. 2016 doručil JUDr. Č. předsedovi Okresního soudu v Teplicích, jímž tehdy byl JUDr. Roman Dobeš, písemné sdělení, ve kterém se „důrazně ohradil“ proti postupu soudce Mgr. M. R., spočívajícímu v tom, že „pod svou spisovou značkou 6 T 129/2014, aniž by svůj postup s JUDr. Č. jakkoliv konzultoval, svévolně a nezákonně sepsal dne 13. 10. 2015 podnět k podání návrhu na obnovu řízení, resp. podnět ke stížnosti pro porušení zákona, a to do věci sp. zn. 2 T 267/2014, kterou řešil JUDr. Č. a v níž dne 12. 2. 2015 vyhlásil rozsudek“. V té souvislosti JUDr. Č. dále konstatoval, že Mgr. R. takto „hrubě, v rozporu se soudcovskou etikou, protizákonně a v rozporu se zásadou zákonného soudce zasáhl do cizí trestní věci“, a požádal, aby „celá věc byla prošetřena a byla vyvozena odpovídající opatření, o nichž bude informován“. Upozornil též na možnost zániku odpovědnosti za kárné provinění. Na podporu svého závěru o nutnosti kárného postihu Mgr. R. JUDr. Č. poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci vedené pod sp. zn. 16 Kss 5/2014, kterým byl jiný soudce kárně postižen za to, že v rozporu s platným rozvrhem práce referoval ve věci, v níž nebyl oprávněn činit žádný úkon (ani udělovat pokyn soudní kanceláři). JUDr. Č. současně poukázal na podle svého názoru selektivní přístup vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem k řešení pochybení jednotlivých soudců (dle jejich „obliby či neobliby“) a vyslovil obavu, že by jeho další postup ve věci sp. zn. 2 T 267/2014 (ve vztahu k návrhu na obnovu řízení, který podal státní zástupce na základě „nezákonného podnětu“ Mgr. R.) mohl sloužit jako „účelová záminka pro jeho další opakované kárné postižení“. Na základě výzvy tehdejšího předsedy Okresního soudu v Teplicích se k uvedenému sdělení JUDr. Č. ze dne 5. 2. 2016 vyjádřil Mgr. R. přípisem ze dne 25. 2. 2016, v němž uvedl, že takto postupoval na základě § 280 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“) a odkázal na odůvodnění svého podnětu. Z obsahu spisu vedeného ve věci sp. zn. 6 T 129/2014 dle navrhovatele vyplývá, že Mgr. R., který tuto věc řešil jako zákonný soudce, předložil Okresnímu státnímu zastupitelství v Teplicích podnět ke zvážení podání návrhu na obnovu řízení ve prospěch odsouzeného S. Š. ve věci sp. zn. 2 T 267/2014. Podnět odůvodnil tím, že ve věci sp. zn. 2 T 267/2014 měl být odsouzenému uložen souhrnný, popř. společný trest, a to s ohledem na dva přečiny, za které byl již pravomocně odsouzen trestním příkazem ze dne 23. 6. 2014, č. j. 6 T 129/2014 – 42. Mgr. R. udělil soudní kanceláři zároveň pokyn, aby kopii podnětu založila do spisu sp. zn. 2 T 267/2014. Z obsahu spisu vedeného ve věci sp. zn. 2 T 267/2014 vyplývá, že dne 4. 1. 2016 podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Teplicích návrh na povolení obnovy řízení, který odůvodnila shodně jako Mgr. R. svůj podnět. Usnesením ze dne 28. 6. 2016, č. j. 2 T 267/2014 – 312, tomuto návrhu JUDr. Č. vyhověl a obnovu řízení povolil. Poté rozsudkem z téhož dne odsouzenému uložil – v souladu s důvody povolení obnovy řízení  souhrnný trest (a zároveň zrušil výrok o trestu trestního příkazu č. j. 6 T 129/2014 – 42). Z uvedeného je dle kárného navrhovatele zřejmé, že Mgr. R. postupoval v souladu s § 280 odst. 5 trestního řádu, k