3 As 276/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 276/2015- 157 - text  3 As 276/2015 - 165 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: ČSAD Ústí nad Orlicí, a. s., se sídlem Ústí nad Orlicí, Třebovská 330, zastoupen JUDr. Pavlem Dejlem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, za účasti I) ČAD Blansko a.s., se sídlem Blansko, Nádražní 2369/10 a II) Jihomoravský kraj, se sídlem Brno, Žerotínovo nám. 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2015, č. j. 62 Af 104/2014 – 247, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) rozhodl dne 4. 12. 2013, č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh, o zastavení správního řízení v částech 8 až 20 veřejné zakázky „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě v rámci IDS JMK – oblast Jihovýchod“ (dále jen „veřejná zakázka“) podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť se žádosti žalobce v těchto částech staly zjevně bezpředmětnými. Žalobce podal proti rozhodnutí rozklad, který předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 6. 10. 2014, č. j. ÚOHS-R2/2014/VZ-18054/2014/321/PMa (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl. Žalobce brojil proti předmětnému rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem ze dne 3. 12. 2015, č. j. 62 Af 104/2014 – 247 (dále jen „napadený rozsudek“). Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu: Dne 29. 11. 2012 uveřejnil zadavatel – osoba zúčastněná na řízení II (dále jen „zadavatel“) – ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. 233201 oznámení otevřeného řízení o nadlimitní veřejné zakázce, jejíž celková předpokládaná hodnota činila více než 5 miliard Kč. Skládala se přitom z 20 částí. Žalobce podal svou nabídku dne 25. 2. 2013 pro části 8 až 20. Rozhodnutím ze dne 2. 5. 2013 zadavatel vyloučil žalobce z další účasti v zadávacím řízení pro údajné chyby v nabídce. Na tuto skutečnost reagoval žalobce podáním námitek, kterým zadavatel nevyhověl. Žalobce se proto obrátil na Úřad s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele ve smyslu § 113 a násl. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), přičemž současně navrhl nařízení předběžného opatření, kterým mělo být zadavateli zakázáno uzavřít smlouvu s vybraným uchazečem. Úřad svým rozhodnutím ze dne 31. 7. 2013, č. j. ÚOHS-S363/2013/VZ-14358/2013/522/ASh, návrh na předběžné opatření zamítnul. Předseda Úřadu následně dne 5. 3. 2014, č. j. ÚOHS-R233/2013-VZ-4801/2014/310/RBu, zamítnul i rozklad proti tomuto rozhodnutí. Zadavatel poté rozhodl o výběru nejvhodnější nabídky. Žalobce v této souvislosti dospěl k závěru, že v částech 8-10, 13-16 a 18-20, by byla jeho nabídka nejvýhodnější a podal proto proti rozhodnutí zadavatele námitky. Stejně jako v předchozím případě jim nebylo vyhověno a žalobce se proto opětovně obrátil na Úřad s návrhem na přezkoumání úkonů zadavatele (výběr nejvhodnější nabídky), spojený i nyní s návrhem na nařízení předběžného opatření (zákaz uzavření smlouvy). Ani druhému návrhu na předběžné opatření nebylo rozhodnutím Úřadu ze dne 9. 8. 2013, č. j. ÚOHS-S408/2013/VZ-15008/2013/522/ASh vyhověno, přičemž rozhodnutí bylo k rozkladu žalobce aprobováno předsedou Úřadu dne 10. 4. 2014, č. j. ÚOHS-R255/2013/VZ-7704/2014/310/MLr. Dne 26. 8. 2013 zadavatel uzavřel smlouvy na jednotlivé části veřejné zakázky. Úřad usnesením ze dne 4. 12. 2013, č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18128/2013/510/ASh, spojil obě řízení o návrzích žalobce na přezkum úkonů zadavatele, přičemž usnesením z téhož dne č. j. ÚOHS-S363,S408/2013/VZ-18851/2013/510/ASh, předmětné řízení zastavil podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, neboť se žádosti žalobce staly zjevně bezpředmětnými. Proti tomuto usnesení podal žalobce rozklad, který předseda Úřadu zamítnul napadeným rozhodnutím, vůči kterému žalobce brojil správní žalobou. V žalobě žalobce namítal popření svého práva na přezkum postupu zadavatele, které mu přísluší na základě unijního práva. Zdůraznil, že důvod zastavení řízení je absurdní, neboť bezpředmětnost návrhu mohl způsobit sám zadavatel. Podle názoru žalobce měl Úřad i po uzavření smluv na veřejnou zakázku postup zadavatele přezkoumat a to mj. z důvodu možných navazujících soukromoprávních sporů o náhradu škody, neboť pouhá možnost řízení z moci úřední stran správního deliktu zadavatele je podle žalobce nedostatečná. Žalobce dále poukázal na údajná pochybení zadavatele, která měla vést k porušení zákona o veřejných zakázkách způsobem, který měl zásadní dopad na výběr nejvhodnější nabídky. Žalobce proto navrhl zrušit správní rozhodnutí obou stupňů. Krajský soud v napadeném rozsudku úvodem zdůraznil, že předmětem přezkumu je rozhodnutí o zastavení správního řízení pro bezpředmětnost, nikoli pro věcnou nedůvodnost. Z tohoto důvodu byl přezkum krajského soudu zaměřen na důvody zastavení řízení, zatímco meritorní argumentace žalobce směřující na údajná pochybení zadavatele nebyla brána v potaz, neboť se míjela s důvody, pro které bylo řízení zastaveno. Dále krajský soud odkázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 62 Af 110/2012, v němž za skutkově obdobné situace vyjádřil názor, že Úřad měl za daných okolností řízení zastavit, avšak ne ve smyslu § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, ale podle § 118 odst. 1 in fine zákona o veřejných zakázkách, neboť šlo o speciální ustanovení, které předmětnou situaci předvídalo a Úřadu navazující procesní postup přesně ukládalo. Krajský soud zdůraznil, že Úřad měl zhodnotit, které ze tří podmínek stanovených v § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách („[n]edodrží-li zadavatel postup stanovený pro zadání veřejné zakázky nebo pro soutěž o návrh, přičemž tento postup podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky nebo návrhu, a dosud nedošlo k uzavření smlouvy, Úřad zruší zadávací řízení nebo soutěž o návrh nebo jen jednotlivý úkon zadavatele.“) byly naplněny a které nikoli. Nesplněním byť jediné z nich pak měl odůvodnit zastavení řízení. Obdobně krajský soud odkázal na svůj rozsudek ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 62 Af 105/2013, kde vyslovil, že se Úřad měl zaměřit na (ne)splnění podmínek podle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a následně měl postupovat (v kontextu nyní aplikované úpravy) podle § 118 odst. 5 písm. a) téhož zákona a návrh podaný na základě § 114 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách zamítnout. Neměl uplatňovat § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu a řízení pro zjevnou bezpředmětnost zastavovat. Krajský soud ve vztahu k nastíněné situaci vyslovil v napadeném rozsudku názor, že stačilo-li by vždy po uzavření smlouvy, aby se Úřad v odůvodnění rozhodnutí vyjádřil toliko k tomu, že smlouva již byla uzavřena, pak by fakticky každé správní řízení zahájené na návrh podle § 114 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, bylo-li by bez vydání předběžného opatření zakazujícího smlouvu uzavřít vedeno „dostatečně dlouhou dobu“, mohlo být ukončeno unifikovaným rozhodnutím Úřadu, které by navrhovateli fakticky jen sdělovalo, že se Úřadu („bohužel“) nepodařilo správní řízení ukončit dříve, než byla smlouva uzavřena. Krajský soud nicméně dodal, že jím zastávaný názor na procesní postup Úřadu nebyl přijat Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 As 249/2014 – 43. Zdejší soud při řešení totožné právní otázky dospěl k závěru, že je-li uzavřena v průběhu správního řízení smlouva na veřejnou zakázku, jsou tím splněny podmínky pro aplikaci § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, tedy pro zastavení správního řízení pro zjevnou bezpředmětnost žádosti. Uvedl přitom tyto důvody: 1) nelze konstruovat nad rámec platné právní úpravy a zákonem stanovené pravomoci Úřadu povinnost vést řízení i po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, tj. poté, co odpadl předmět řízení, kterým je trvající zadávací řízení, které lze korigovat uložením opatření dle § 118 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, a vydat de facto deklaratorní rozhodnutí o tom, zda došlo ke kvalifikovanému porušení povinností zadavatele, 2) principy dobré zprávy zahrnují i povinnost respektovat zásadu proporcionality, která zapovídá správnímu orgánu mj. zjišťování skutečností, které jsou pro rozhodnutí ve věci (již) irelevantní a obtěžování účastníků zasahováním do jejich práv a oprávněných zájmů, není-li to nezbytné pro dosažení zákonem stanoveného účelu, 3) pokud by Úřad v rozhodnutí o zamítnutí návrhu [§ 118 odst. 5 písm. a) zákona o veřejných zakázkách] vydaném po uzavření smlouvy na veřejnou zakázk