6 Azs 195/2016

Žalobkyně, státní příslušnice Ukrajiny, podala dne 7. srpna 2015 žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou odůvodnila tím, že chce zůstat se svým manželem, který je rovněž žadatelem o mezinárodní ochranu v České republice a který se nemůže z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajinu vrátit, neboť mu již bylo doručeno několik povolávacích rozkazů. Žalovaný neshledal v případě žalobkyně žádný azylově relevantní důvod a dne 15. února 2016 pod č. j. OAM-669/ZA-ZA14-K07-2015 rozhodl, že se žalobkyni mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, neuděluje.

Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). V žalobě uvedla toliko, že byla v řízení o udělení mezinárodní ochrany zkrácena na svých právech, výčet ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, která měl žalovaný porušit, a že žalobu doplní poté, co nahlédne do spisu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů. Krajský soud žalobu v záhlaví citovaným usnesením odmítl s odůvodněním, že žaloba neobsahovala označení žalobních bodů ve smyslu § 71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tento nedostatek nebyl odstraněn ani před uplynutím lhůty pro podání žaloby, ani ke dni rozhodnutí soudu.

Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítala, že krajský soud nesprávně aplikoval judikaturu týkající se žalobních bodů. Jelikož žaloba stěžovatelky žalobní bod obsahovala, byl krajský soud povinen ji podle § 37 odst. 5 s. ř. s. vyzvat k odstranění vad žaloby. Stěžovatelka následně prostřednictvím právního zástupce doplnila kasační stížnost argumentací, že rozhodnutí krajského soudu je nepřezkoumatelné a rozporné se současnou judikaturou, neboť nezohlednilo rozložení důkazního břemene v řízení o udělení mezinárodní ochrany, a že byl porušen § 14a zákona o azylu, neboť nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav stran vážné újmy hrozící stěžovatelce v případě návratu do země původu.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že při rozhodování vycházel z objektivních a aktuálních informací, posoudil všechny stěžovatelkou uvedené skutečnosti a jeho rozhodnutí je v souladu se zákonem a řádně odůvodněné. K otázce výzvy k doplnění žaloby žalovaný upozornil na nutnost dodržování zákonných lhůt k uplatnění žalobních bodů. Námitku o porušení § 14a zákona o azylu označil žalovaný za nepřípustnou, neboť ji stěžovatelka neuplatnila v žalobě.

Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zaměřil na otázku přípustnosti kasační stížnosti. Kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby lze podat pouze z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., přičemž tento důvod může zahrnovat také vadu řízení mající za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, zmatečnost řízení před krajským soudem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. dubna 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, č. 625/2005 Sb. NSS), jakož i nesprávné posouzení právní otázky či nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2016, č. j. 6 As 2/2015 - 128). Námitky vznesené stěžovatelkou v doplnění kasační stížnosti se však vztahují k otázce, zda stěžovatelce měla být udělena mezinárodní ochrana. Takové námitky nelze pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. podřadit, a proto jsou ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné.

Vzhledem k tomu, se projednávaná kasační stížnost vztahuje k řízení o udělení mezinárodní ochrany, je dále třeba posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, tedy zda je přijatelná (§ 104a odst. 1 s. ř. s.). Zákonný pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele představuje neurčitý právní pojem, který byl v usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. dubna 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 3) vyložen tak, že kasační stížnost bude posouzena jako přijatelná v případě, že (1) vznáší ne plně prejudikovanou právní otázku; (2) obsahuje právní otázku, která je dosavadní judikaturou řešena rozdílně; (3) je potřeba učinit judikatorní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

Žádné z vymezených kritérií přijatelnosti kasační stížnosti v projednávané věci splněno nebylo. K otázce vymezení žalobních bodů i k rozsahu povinnosti krajských soudů vyzývat žalobce k odstranění vad žaloby dle § 37 odst. 5 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. srpna 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, rozsudky ze dne 23. října 2013, č. j. 6 Azs 18/2013 - 37, ze dne 23. října 2009, č. j. 8 Afs 31/2009 - 75, ze dne 27. února 2004, č. j. 4 Azs 3/2004 - 48, či krajským soudem citovaný rozsudek ze dne 27. října 2004, č. j. 4 Azs 149/2004 - 52, č. 488/2005 Sb. NSS). Tato judikatura je ustálená, konzistentní a není důvod se od ní v projednávané věci odchylovat, nemůže tedy jít o případy uvedené výše pod body 1 – 3. Krajský soud citovanou judikaturu ve svém rozhodnutí zohlednil a přezkoumatelným způsobem aplikoval, nedopustil se tedy ani zásadního pochybení způsobilého ovlivnit hmotněprávní postavení stěžovatelky.

Pro úplnost je vhodné poznamenat, že kasační stížnosti manžela stěžovatelky ve věcech mezinárodní ochrany také nebyly úspěšné (usnesením č. j. 9 Azs 36/2015 - 36 ze 14. května 2015 byla první z nich odmítnuta pro nepřijatelnost, usnesením č. j. 4 Azs 140/2016 - 29 z 27. července 2016 ve věci zastavení řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu byla kasační stížnost odmítnuta pro neodstranění vad).

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.