10 Azs 282/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 282/2016- 34 - text 10 Azs 282/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: B. K. B., zast. Mgr. Ing. Jakubem Backou, advokátem se sídlem Sevastopolská 378/16, Praha 10  Vršovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2016, čj. OAM-131/LE-LE05-LE05-PS-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2016, čj. 75 Az 40/2016-27, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubu Backovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 8228 Kč, která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství Ústeckého kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 16. 9. 2016 byl žalobce (dále jen „stěžovatel“) zajištěn za účelem správního vyhoštění na 60 dnů podle § 124 odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. [2] Stěžovatel požádal dne 19. 9. 2016 o mezinárodní ochranu dle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dne 23. 9. 2016 jej žalovaný zajistil na dobu do 7. 1. 2017 v zařízení pro zajištění cizinců podle § 46a odst. 1 písm. c) ve spojení s § 46a odst. 5 zákona o azylu, neboť dle jeho názoru bylo důvodné se domnívat, že by stěžovatel mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. [3] Žalovaný vycházel z toho, že se stěžovatel v minulosti dopouštěl trestné činnosti v oblasti drog, za kterou byl odsouzen belgickým i německým soudem k trestu odnětí svobody, je zařazen do Schengenského informačního systému jako nežádoucí osoba a nerespektoval správní vyhoštění a zákaz vstupu na území EU uložené německými správními úřady. Také vzal v úvahu neoprávněný pobyt stěžovatele na území České republiky po zrušení povolení k trvalému pobytu. Žalovaný neshledal podmínky pro uložení zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu a dospěl k závěru, že zde nejsou ani jiné důvody, které by aplikaci § 46a zákona o azylu bránily. [4] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu ke krajskému soudu. Namítal, že nebyly dány podmínky pro zajištění. Poukázal na skutečnost, že mu nikdy nebylo uloženo správní vyhoštění a nedopustil se žádné trestné činnosti ani porušení jiných právních předpisů na území ČR. Jeho jediným proviněním je, že zde pobýval po zrušení povolení k trvalému pobytu, o němž však nevěděl. Rozhodnutí o jeho odsouzení za úmyslný trestný čin v Německu nebylo uznáno českými soudy, a proto z něj nelze vycházet. Žalovaný se nijak nevypořádal se zásahem do soukromého a rodinného života stěžovatele, jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné. Nesprávně posoudil též podmínky pro aplikaci zvláštních opatření dle § 47 zákona o azylu. [5] Krajský soud se ztotožnil se závěry žalovaného, že byly naplněny podmínky pro zajištění podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu z důvodu možného nebezpečí stěžovatele pro veřejný pořádek. K případnému zásahu do rodinného a soukromého života uvedl, že skutečnost, že stěžovatel žije na území ČR s manželkou (žadatelkou o azyl), není relevantní. Stěžovatel neuvedl žádné podstatné okolnosti, které by odůvodňovaly podrobné zkoumání jeho rodinné situace a zohlednění jeho rodinného stavu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, a to z důvodu nesprávného posouzení právní otázky a existence vady řízení, která měla vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. [7] Stěžovatel namítá, že nebyly splněny podmínky pro aplikaci § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, neboť jediným důvodem pro zajištění byl cizozemský trestní rozsudek, k jehož uznání jsou však příslušné pouze soudy, a nikoliv správní orgány. S odkazem na § 11 odst. 1 trestního zákoníku uvádí, že trestní rozsudek vydaný soudem jiného členského státu EU nemůže být na území České republiky vykonán a ani zde mít jiné účinky. Žalovaný se dopustil porušení zásady presumpce neviny (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1965/15). Krajský soud nesprávně posoudil žalobní námitky týkající se absence důvodů pro konstatování ohrožení veřejného pořádku. V důsledku nahlížení na cizozemský rozsudek jako na věrohodný podklad pro rozhodnutí žalovaného soud předčasně zamítl také žalobní námitku týkající se nesprávné aplikace ustanovení o zvláštních opatřeních dle § 47 zákona o azylu. [8] Žalovaný neposoudil míru zásahu zajištění do soukromého a rodinného života. Krajský soud pochybil, pokud dospěl k závěru, že v řízení o zajištění není dán prostor pro podrobné zkoumání rodinné situace, pokud stěžovatel sám žádné zásadní důvody netvrdí. Při posouzení zásahu do rodinného a soukromého života měl žalovaný analogicky aplikovat § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť v řízení vyšlo najevo, že v České republice vedl stěžovatel společnou domácnost se svou manželkou, která je žadatelkou o azyl. Nesouhlasí se závěry soudu, že tato okolnost není v rámci tohoto posouzení relevantní. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Kasační stížnost je v souladu s § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud vázán (viz § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitku porušení zásady presumpce neviny a pochybení žalovaného při aplikaci § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, pokud úsudek o nebezpečí stěžovatele pro veřejný pořádek učinil pouze na základě cizozemského rozhodnutí o vině a trestu, které nebylo soudem České republiky uznáno dle příslušných trestněprávních předpisů, a proto zde nemohlo mít žádné účinky. Následně se zabýval námitkou týkající se nesprávného posouzení zásahu do soukromého a rodinného života krajským soudem. [11] V nyní projednávané věci byl stěžovatel zajištěn podle § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu, který stanoví, že [m]inisterstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže je důvodné se domnívat, že by mohl představovat nebezpečí pro bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. [12] Za nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu se považuje hrozba takového jednání, které bude představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Je tedy nutné v každém jednotlivém případě zohlednit osobní charakteristiku cizince a přihlédnout k individuálním okolnostem z jeho života (viz např. rozsudky NSS ze dne 17. 9. 2013, čj. 5 Azs 13/2013-30, a ze dne 16. 12. 2013, čj. 5 Azs 17/2013-25). [13] Skutečnost, že žadatel o mezinárodní ochranu nelegálně pobývá na území České republiky, popř. nerespektuje pravomocné a vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění, nepostačuje bez dalšího k závěru o tom, že představuje nebezpečí pro veřejný pořádek ve smyslu § 46a odst. 1 písm. c) zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 5. 2. 2014, čj. 1 Azs 21/2013-50, a rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2016, čj. 5 Azs 2/2016-30). [14] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že podkladem pro rozhodnutí správního orgánu mohou být jak návrhy účastníků, skutečnosti známé správnímu orgánu z jeho vlastní úřední činnosti, tak i podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci nebo skutečnosti obecně známé. Může se tedy jednat o cokoli, co má určitou vypovídací hodnotu pro dané řízení, může přispět ke zjištění stavu věci a bylo získáno v souladu se zákonem (viz § 2 odst. 1, § 50 a násl. správního řádu). [15] Ačkoliv lze stěžovateli přisvědčit, že cizozemský rozsudek nelze v České republice bez dalšího vykonat (§ 11 odst. 1 trestního zákoníku), ani z něj vyvozovat jiné formální právní skutečnosti, neznamená to, že by k němu soud (či jiný orgán) nemohl přihlédnout při posuzování osoby obžalovaného, zejména jeho sklonům k páchání trestné činnosti určité povahy (k tomu srov. R 16/1997-II, SR 146/2005). Cizozemský trestní rozsudek tedy může sloužit jako důkazní prostředek při hodnocení osoby obviněného, a to nejen v trestním řízení (k tomu srov. komentář k ustanovení § 89 odst. 2 trestního řádu, Šámal a kol. Trestní řád I, II, III, Nakladatelství C. H. Beck, 7. vydání, 2013, s. 1309 - 1395). [16] Odkaz stěžovatele na zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, a jiné předpisy trestního práva, není v nyní projednávané věci příhodný, neboť účelem