3 As 74/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 74/2016- 47 - text 3 As 74/2016 - 51 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Mgr. J. F., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21 Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. P. J., zastoupený Mgr. Hanou Janovskou, advokátkou se sídlem, Husinecká 808/5, Praha 3, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2014, č. j. 031414/2014/KUSK-DOP/Svo, sp. zn. SZ_031414/2014/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 18. 3. 2016, č. j. 45 A 31/2014 – 65, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní řízení Městský úřad v Benešově (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 3. 1. 2014, sp. zn. OSSU/5301/2011/JIB, č. j. MUBN/483/2014/VÝST dodatečně povolil stavbu „komunikace Čerčany – lokalita Bulánka“ na pozemcích p. č. 973/3, 926/3, 959/4, 936/1, 937/1, 937/2, 940/2, 942/1, 920/3, 921/9, 1563/3, 920/1, 921/12, 921/1, 921/7, 921/22, 921/23, 921/24, 921/25, 921/26, 929/1, 929/2, 929/3, 929/4, 936/2, 936/3, 936/4, 936/5, 937/4, 937/5, 937/6, 940/9, 940/10, 940/11, 940/12, 942/12, 942/15, 942/16, 942/17 a 942/18, vše v k. ú. Čerčany (dále jen „stavba“). Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 3. 2014, č. j. 031414/2014/KUSK-DOP/Svo, sp. zn. SZ_031414/2014/KUSK zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně pro opožděnost. Uvedl, že rozhodnutí bylo žalobci doručeno na adresu, kterou oznámil správnímu orgánu. Zásilka s rozhodnutím byla uložena dne 7. 1. 2014, a protože si ji žalobce ve lhůtě 10 dní nevyzvedl, nastala zde fikce doručení posledním dnem této lhůty tj. dne 17. 1. 2014. Lhůta pro odvolání následně skončila dne 3. 2. 2014 (pondělí). Žalobce uplatnil opravný prostředek emailem dne 5. 2. 2014 a současně též prostřednictvím držitele poštovní licence. V obou případech však již bylo odvolání podáno opožděně. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Praze (dále též „krajský soud“) rozsudkem ze dne 18. 3. 2016, č. j. 45 A 31/2014 – 65. Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že správní orgán I. stupně nepostupoval při doručování rozhodnutí v souladu s právními předpisy a že z tohoto důvodu mělo být toto doručení neúčinné. Konstatoval, že žalobce měl na základě § 4 zákona o elektronických úkonech zřízenou datovou schránku podnikající fyzické osoby jakožto advokát. Datovou schránku fyzické osoby (nepodnikatele) však nikdy zřízenou neměl. Dále vyložil, že žalobce v řízení vystupoval jako nepodnikající fyzická osoba a nevystupoval v postavení advokáta. Správní orgán tedy nepochybil, jestliže žalobci doručoval prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu, kterou žalobce ve svých podáních správnímu orgánu uváděl. Krajský soud také podotkl, že v průběhu správního řízení se sám žalobce o datové schránce nikdy nezmínil a požadoval doručování prostřednictvím provozovatele poštovní licence na adresu pro doručování. Jelikož bylo žalobci rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručeno dne 17. 1. 2014, uplynula lhůta pro podání odvolání dne 3. 2. 2014 (pondělí). Odvolání žalobce podané dne 5. 2. 2014 bylo tudíž opožděné. II. Kasační stížnost Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž uplatnil důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Konkrétně namítl, že mu správní orgán měl doručovat písemnosti do zřízené datové schránky podnikající fyzické osoby. Poukázal na to, že tato otázka je komplikovaná, podotkl, že i krajský soud kasační stížností napadený rozsudek doručil do datové schránky podnikající fyzické osoby a rovněž tak i Nejvyšší správní soud mu do této datové schránky doručil usnesení ze dne 11. 4. 2016, č. j. 3 As 74/2016 – 14, jímž jej vyzval k zaplacení soudního poplatku a k odstranění vad kasační stížnosti. Podle názoru stěžovatele ze spisové dokumentace nevyplývá, že v řízení nevystupoval jako advokát. Během správního řízení totiž poskytl četné rady ostatním účastníkům, kteří se stavbou taktéž nesouhlasili. Krajský soud přitom nesprávně vycházel z toho, že spisová dokumentace je úplná a nezohlednil přitom, že ze spisu mohla být část vyjmuta. Podle stěžovatele je v tomto rozsahu rozsudek nepřezkoumatelný. Stěžovatel poukázal na to, že za základní premisu postavení jeho osoby jako advokáta je třeba považovat ustanovení § 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. V postavení advokáta je tedy po celou dobu zapsání v seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou. Stěžovatel dále shrnul dosavadní průběh doručování a poukázal na odlišnosti v jednotlivých stupních správního či soudního řízení. Správní orgán I. stupně mu nejprve doručoval písemnosti na adresu tehdejšího trvalého pobytu. Poté na výslovnou žádost doručoval na adresu jeho advokátní kanceláře: Praha 1, Týn 1049/3. V souvislosti s přemístěním sídla do nové budovy od 1. ledna 2014 poté dne 4. 12. 2013 požádal, aby mu písemnosti nebyly doručovány na sdělenou doručovací adresu a aby Městský úřad v Benešově nadále doručoval písemnosti dle příslušných právních předpisů. Správní orgán I. stupně nadále doručoval písemnosti na adresu jeho trvalého pobytu. Zásilka byla vhozena do domovní schránky dne 20. 1. 2014. V této souvislosti je stěžovatel toho názoru, že odvolací lhůta by uplynula 4. 2. 2014 a nikoliv už dne 3. 2. 2014, jak uvedl krajský soud. Dále uvedl, že počet účastníků správního řízení byl vyšší než 30 a správní orgán I. stupně doručoval i veřejnou vyhláškou. Stěžovatel byl účastníkem řízení ve smyslu § 27 odst. 2 správního řádu. Účastníkům, kterým mělo být doručeno stavební povolení veřejnou vyhláškou, bylo takto doručeno dne 21. 1. 2014, lhůta k odvolání jim skončila dne 5. 2. 2014. Stěžovatel je názoru, že pokud by správní orgán I. stupně postupoval podle příslušných ustanovení správního řádu a doručoval mu veřejnou vyhláškou, bylo by odvolání ze dne 5. 2. 2014 včasné. Stěžovatel citoval ustanovení § 19 odst. 1 a § 20 odst. 1 správního řádu a ustanovení § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o autorizované konverzi dokumentů. Z nich dovozuje, že doručující orgán veřejné moci je povinen doručovat subjektu, který má zřízenu datovou schránku, primárně do jeho datové schránky. Na základě uvedených ustanovení platí, že má-li adresát písemnosti zřízenu jednu ze čtyř forem datových schránek, vztahuje se na správní orgány povinnost doručovat písemnosti touto formou. V tom je rozdíl oproti způsobu doručování jiným způsobem než datovou schránkou, kdy se rozlišuje např. to, zda se jedná o věc podnikání a poté se doručuje do místa podnikání. Ze zákona o elektronických úkonech nevyplývá, v jakých případech má být do datové schránky doručováno. Podle stanoviska Legislativního výboru České advokátní komory má-li fyzická osoba zřízenu datovou schránku, bude jí tam také doručováno bez ohledu na její typ. Opačný právní názor zaujal Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 6. 1. 2016, č. j. 8 As 109/2015 – 38. Stěžovatel je však názoru, že pokud by zákonodárce zamýšlel rozlišit charakter písemností pro účely doručování do datové schránky, jak to učinil v případě doručování prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, výslovně by to zakotvil v právních předpisech. Pokud tak zákonodárce neučinil, je třeba vycházet z toho, že zamýšlel upravit doručování tak, aby veškeré písemnosti určené fyzické osobě byly doručovány do datové schránky této osoby bez ohledu na její typ. Tento výklad posiluje i účel zavedení systému datových schránek vyplývající z důvodové zprávy zákona o elektronických úkonech. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozhodným pro posouzení, zda ve správním řízení má osoba postavení účastníka řízení nebo advokáta je ustanovení § 1 zákona o advokacii. Podle § 12 zákona o advokacii poté platí, že při výkonu advokacie je advokát povinen používat označení „advokát“. Podotkl, že jednou z povinností advokáta je také jednat čestně a svědomitě, postupovat při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky. Dále uvedl, že stěžovateli nic nebránilo, aby požádal přímo o doručování do datové schránky. Pokud byl nečinný v téže otázce, musí se s následky své nečinnosti smířit. Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel neuvedl ani v řízení před krajským soudem ani před Nejvyšším správním soudem, jaké dokumenty měly být ze spisu vyjmuty, pouze v podání ze d