5 As 137/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 137/2016- 33 - text 5 As 137/2016 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Schindler CZ, a.s., se sídlem Řevnická 170/4, Praha 5, zast. Mgr. Eliškou Barthelemy, advokátkou se sídlem Voršilská 10, Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Horní náměstí 103/2, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2016, č. j. 5 A 169/2012 - 62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 5. 2012, č. j. 4851/3.30/0610/12/14.3, kterým byla stěžovateli za spáchání správních deliktů na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. q) a r) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o inspekci“), uložena pokuta ve výši 200 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení v částce 1000 Kč. I. Vymezení věci Stěžovatel prováděl jakožto zhotovitel stavebně montážní práce pro Bytové družstvo Boloňská 303 na základě smlouvy o dílo. Ve dnech 9. 9. - 24. 11. správní orgán I. stupně provedl u stěžovatele kontrolu dodržování právních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při provozování technických zdvihacích zařízení. Kontrola byla provedena v souvislosti s vyšetřováním příčin a okolností nehodové události dne 9. 9. 2011, při níž došlo ke vzniku úrazu I.C. Při kontrole bylo zjištěno porušení několika povinností vyplývajících z právních předpisů: Správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. q) zákona o inspekci práce se stěžovatel dopustil tím, že dne 9. 9. 2011 (tj. v den vzniku pracovního úrazu pana I. C.) jako zhotovitel stavebně montážních prací pro jinou právnickou osobu nezajistil vybavení pracoviště pro bezpečný výkon práce a nedodržel další požadavky kladené na bezpečnost a ochranu zdraví tím, že připustil, aby demontáž staré technologie výtahu a následnou úpravu části výtahové kabiny na montážní plošinu, která byla dočasně používána za účelem dopravy materiálu a osob ve výtahové šachtě, prováděl smluvní zhotovitel – společnost SAM, s.r.o., který není pro tyto činnosti odborně způsobilý; tímto jednáním nesplnil povinnost vyplývající z § 3 odst. 1 a 2 písm. g) a p) zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), v návaznosti k povinnostem stanoveným v § 3 odst. 1 písm. e) nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí; stěžovatel rovněž nezajistil pro práci na plošině bezpečnost a ochranu zdraví při práci ve výšce, když nezajistil osoby provádějící montážní práce proti pádu technickou konstrukcí, neboť plošina nebyla vybavena prostředky kolektivní ochrany, konkrétně zábradlím s výškou horní tyče nejméně 1,1 m nad podlahou a střední příčkou zábradlí, případně jinou vhodnou výplní, chybělo zajištění proti podklouznutí, tj. ochranná zarážka (lišta) u podlahy plošiny o výšce minimálně 0,15 m. Tímto jednáním stěžovatel nesplnil svou povinnost vyplývající z § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. v návaznosti na povinnosti stanovené v § 3 odst. 1 písm. b) a odst. 2 a § 4 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky a v bodu I. 4. Přílohy k tomuto nařízení. Správního deliktu dle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce se stěžovatel dopustil tím, že nezajistil řádné vedení provozní dokumentace, zejména provozního deníku montážní plošiny, nestanovil odpovědné osoby k obsluze, k provádění funkčních prohlídek zařízení před zahájením provozu a odpovědné odborně způsobilé osoby k provádění funkčních kontrol a zkoušek před uvedením zařízení do provozu včetně stanovení povinností zapisování výsledků z těchto kontrol a nestanovil jejich rozsah; tímto jednáním nesplnil svou povinnost vyplývající z § 3 odst. 2 písm. f) zákona č. 309/2006 Sb. v návaznosti k povinnostem stanoveným v § 4 odst. 1, 2 a 3 nařízení vlády č. 378/2001 Sb. a § 3 odst. 3 písm. b) a odst. 4 písm. a) nařízení vlády č. 101/2005 Sb. Za rozhodující pro stanovení odpovědnosti vzal správní orgán I. stupně skutečnost, že stěžovatel, který prováděl jako hlavní zhotovitel stavebně montážní činnosti na základě závazkového smluvního vztahu pro třetí osobu, a zdvihací zařízení od této osoby za účelem rekonstrukce převzal, je plně odpovědný za jeho další provoz. Správní orgán označil názor znalce, že se na demontáž nevztahuje § 3 odst. 1 vyhlášky č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, a tedy že společnost, která bude bezpečnostní prvky z vyhrazeného technického zařízení odstraňovat, nemusí disponovat příslušným oprávněním, za neakceptovatelný z hlediska bezpečnosti práce. Znalec se dle správního orgánu nezabýval spornými otázkami, kdy a za jakých podmínek bylo vyrobeno a užíváno vyhrazené zdvihací zařízení – montážní plošina (tvrzení znalce zpochybňuje také skutečnost, že byl v minulosti vedoucím pracovníkem stěžovatele). Při určování výše pokuty správní orgán postupoval dle § 36 odst. 1 zákona o inspekci práce a hodnotil skutečnosti zjištěné při kontrole, skutečnosti vyplývající z obchodního rejstříku a ze sbírky listin a podklady zaslané stěžovatelem; posoudil význam bezpečnosti práce, závažnost spáchaných deliktů a polehčující a přitěžující okolnosti. Žalovaný zamítl odvolání s tím, že pokuta byla uložena v souladu se zákonem a byla řádně odůvodněna. Uvedl, že montážní plošina, která vznikla odstraněním stěn kabiny výtahu a všech jejích částí, je vyhrazeným zdvihacím zařízením ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 19/1979 Sb. Demontáží výtahu vzniklo vyhrazené zdvihací zařízení odlišné od původního, přičemž původní výtah byl rovněž vyhrazeným zdvihacím zařízením dle § 2 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 19/1979 Sb.; mezi vyhrazenými zdvihacími zařízeními jsou pracovní plošiny s výškou zdvihu nad 3 m výslovně uvedeny. Žalovaný se neztotožnil s vyjádřením znalce Vaňka a poznamenal, že se nejedná o znalecký posudek z důvodu nesplnění formálních náležitostí – znalec, který byl mimo jiné bývalým zaměstnancem stěžovatele, ve vyjádření neuvedl, z jakých podkladů (skutečností) vycházel. Žalovaný zdůraznil, že podle rozhodnutí o stavebním povolení prováděl stavbu stěžovatel. Hlavním stavbyvedoucím, jehož povinností je mimo jiné zajistit dodržování povinností k ochraně života, zdraví, životního prostředí a bezpečnosti práce vyplývající ze zvláštních právních předpisů (k nimž se bezesporu řadí i zákon č. 309/2006 Sb.), byl pan M. H., vedoucí oddělení montáží a pověřený montážní mistr stěžovatele; výrobu montážní plošiny započal F. J. (montážní mistr stěžovatele), demontáž opláštění kabiny výtahu za účelem zřízení montážní plošiny nicméně provedli zaměstnanci smluvního zhotovitele. Jelikož předmětné činnosti nesměřovaly k likvidaci existujícího výtahu, ale jeho nahrazení montážní plošinou, tj. vyhrazeným zdvihacím zařízením, bylo nutné mít po celou dobu jeho výroby příslušné oprávnění. Smluvní zhotovitel však nebyl k demontáži odborně způsobilý, neboť neměl oprávnění dle § 3 vyhlášky č. 19/1979 Sb. Žalovaný konstatoval, že smluvní přenesení odpovědnosti ze stěžovatele na smluvního zhotovitele je pro určení odpovědnosti irelevantní. Jelikož montážní mistr stěžovatele ani jiný jeho zaměstnanec nebyl přítomen ani první jízdě montážní plošiny, nemohl stěžovatel splnit povinnost zajištění řádného vedení provozní dokumentace zejména provozního deníku montážní plošiny, stanovení odpovědné osoby k obsluze, k provádění funkčních prohlídek zařízení před zahájením provozu a odpovědné odborně způsobilé osoby k provádění funkčních kontrol a zkoušek před uvedením zařízení do provozu včetně stanovení povinností zapisování výsledků z těchto kontrol a stanovení jejich rozsahu. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného městský soud rozsudkem nyní napadeným kasační stížností zamítl. Soud se podrobně zabýval především povahou montážní plošiny, neboť od vyřešení této otázky se následně odvíjely další žalobní námitky. Námitku, že montážní plošinu nelze považovat za vyhrazené technické zařízení a