2 Afs 260/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 260/2018- 62 - text 2 Afs 260/2018 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: MRB Sazovice, spol. s r. o., se sídlem U dubu 691/48, Praha 4, zastoupeného Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 2. 2016, č. j. 5100/16/520011432-707309, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 4. 2018, č. j. 29 Af 37/2016 – 158, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce, jakožto stěžovatel, proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). [2] Rozhodnutím žalovaného byla zamítnuta odvolání žalobce směřující proti třem dodatečným platebním výměrům Finančního úřadu pro Zlínský kraj (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů právnických osob, vydaným dne 28. 4. 2015 pod č. j. 952081/15/330151525711132 (zdaňovací období roku 2009), č. j. 952605/15/330151525-711132 (zdaňovací období roku 2010) a č. j. 952964/15/330151525-711132 (zdaňovací období roku 2011), a tato rozhodnutí byla žalovaným potvrzena (dodatečné platební výměry jsou dále označeny souhrnně jen jako „rozhodnutí správce daně“, případně v jednotlivostech jako „DPV 2009“, „DPV 2010“ a „DPV 2011“). [3] Ze zprávy o daňové kontrole (celkem 158 stran textu) ze dne 10. 4. 2018, č. j. 265527/15/3301-61562-710044 (dále jen „zpráva o daňové kontrole“) vyplývá, že stěžovatel do svého daňového přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2009 zahrnul mimo jiné částku 13 686 932,27 Kč, která měla sestávat z provizí za zprostředkování prodejů, kterážto byla stěžovateli fakturována společností RENTA GARDEN s.r.o., se sídlem tř. Tomáše Bati 1673, Otrokovice (dále jen „RENTA GARDEN“). Správce daně mimo jiné konstatoval, že ačkoli stěžovatel i RENTA GARDEN měli zřízeny bankovní účty, z fakturovaných provizí v předmětném zdaňovacím období v celkové výši přibližně 16,2 milionů Kč (tj. včetně daně z přidané hodnoty) bylo stěžovatelem vyplaceno společnosti RENTA GARDEN v hotovosti celkem 14,6 milionů Kč. Správce daně dospěl ke zjištění, že v době uzavření smlouvy o zprostředkování prodeje ze dne 25. 11. 2006 nebyl Ing. R. H. statutárním orgánem společnosti RENTA GARDEN a ani nebylo prokázáno, že by byl oprávněn za tuto společnost v předmětné době jednat. Nejednalo se tak o platně uzavřenou smlouvu. Tvrzení stěžovatele shledal být rozpornými se skutečnostmi zjištěnými z provedeného místního šetření a z výpovědí svědků. Přijaté faktury za provize, smlouva o zprostředkování, vyhodnocení jejich plnění a podklady pro daná vyhodnocení zprostředkovatelské činnosti nikterak nedokládají, že se rozšíření odbytu (realizovaných dodávek) uskutečnilo na základě plnění plynoucího ze zprostředkovatelské smlouvy a samotné činnosti zprostředkovatele. Podle správce daně stěžovatel doložil pouze formální důkazní prostředky, neprokázal věcné plnění předmětu smlouvy o zprostředkování prodeje jednotlivým odběratelům, neprokázal činnost zprostředkovatele (RENTA GARDEN) ve věci zprostředkování rozšíření odbytu deklarovaných společností (Zambelli – technik, spol. s r.o.; Taconova Production, s.r.o.; Gebauer a Griller Kabeltechnik, spol. s r.o.; Bag Solutions Worldwide s.r.o.; KAVAN spol. s r.o.; VIPAX, a.s.; PBF s.r.o.; ALGECO s.r.o.). Správce daně tedy zvýšil základ daně z příjmů právnických osob dle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o daních z příjmů“), také v rozsahu těchto fakturovaných nákladů. [4] Obdobně pak ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že správce daně zvýšil základ daně z příjmů právnických osob ve zdaňovacích obdobích let 2010 a 2011. V prvně uvedeném zdaňovacím období to byly náklady představované provizemi fakturovanými stěžovateli opět společností RENTA GARDEN (9 164 359,70 Kč) a nadto také nově Ing. R. H. (4 774 145,20 Kč), v celkové částce 13 938 504,90 Kč. Kromě výše uvedených odběratelů stěžovatele spojených s fakturovanými provizemi ve zdaňovacím období roku 2009 byly nově fakturovány provize za transakce se společnostmi KOVOP, spol. s.r.o., PEGAS CONTAINER s.r.o. a ALOKO s.r.o. Ze zprávy o daňové kontrole vyplývá, že se správce daně zabýval každým odběratelem, s nímž byly spojeny fakturované provize. Ohledně provizí fakturovaných společností RENTA GARDEN ve zdaňovacím období roku 2010 odkázal správce daně v případech souvisejících s opětovně figurujícími odběrateli na svá zjištění vztahující se k předchozímu zdaňovacímu období, přičemž v případech nových odběratelů (KOVOP, spol. s. r.o., PEGAS CONTAINER s.r.o. a ALOKO s.r.o.) buďto zjistil, že svědci (osoby jednající za tyto společnosti nebo osoby k tomuto pověřené) neznají ani RENTA GARDEN, ani Ing. H., nebo že sice znají Ing. H. a jednaly s ním, avšak v situaci, kdy zprostředkovatelem měla být naopak RENTA GARDEN, za kterou nebyl Ing. H. oprávněn jednat (podle zjištění a názoru správce daně), či vice versa. Správce daně zjistil, že mezi stěžovatelem a Ing. H. byly uzavřeny nové smlouvy o zprostředkování, vesměs s datem 31. 8. 2010, s totožným předmětem činnosti, tj. závazkem zprostředkovat stěžovateli rozšíření odbytu, jež nahradily zprostředkovatelskou činnost společnosti RENTA GARDEN. Správce daně nicméně z provedených svědeckých výpovědí zjistil, že Ing. H. po uzavření nových zprostředkovatelských smluv nevykonal žádné činnosti, ke kterým se v nich zavázal. K eventuálním kontaktům Ing. H. s odběrateli došlo na počátku navázání obchodní spolupráce se stěžovatelem a jednalo se vesměs o jedno jednání. K jednání s odběrateli nebyl ani žádný důvod, jelikož obchodní spolupráce a dodávky odběratelům již fungovaly na základě nastavených pravidel z počátků spolupráce. Nejednalo se tedy o žádné nové odběratele, kteří by byli Ing. H. zprostředkováni, ale o stávající a vesměs dlouhodobé stěžovatelovy odběratele. Správce daně tedy opětovně dospěl k závěru, že se stěžovateli nepodařilo prokázat věcné plnění předmětu smluv o zprostředkování prodeje jednotlivým odběratelům, neprokázal činnost zprostředkovatele ve věci zprostředkování rozšíření odbytu uvedených společností, a tedy ani faktickou realizaci předmětu jednotlivých smluv. O částky fakturovaných provizí proto zvýšil stěžovateli základ daně z příjmů právnických osob. [5] Ve zdaňovacím období roku 2011 pak dle zprávy o daňové kontrole šlo o provize fakturované stěžovateli Ing. R. H. (8 981 650,50 Kč) a společností Topgard real s.r.o. (13 273 898,30 Kč), celkem 22 255 548,80 Kč. Nově mezi odběrateli, jejichž objednávkami mělo dojít na základě zprostředkovatelské činnosti ke zvýšení odbytu stěžovatele, figurovala společnost Spojmat CZ s.r.o. Správce daně se opět zabýval jednotlivými odběrateli a zjišťoval, zda jejich objednávky vycházely ze zprostředkovatelské činnosti Ing. H., resp. společnosti Topgard real. Pokud jde o zprostředkovatelskou činnost Ing. H., odkázal stěžovatel na svá zjištění uvedená u předchozích zdaňovacích období. Ohledně činnosti společnosti Topgard real správce daně uvedl, že mezi touto společností (jakožto novým zprostředkovatelem) a stěžovatelem byly uzavřeny nové smlouvy o zprostředkování, datované vesměs dny 31. 5. 2011 nebo 17. 1. 2011, a to se stejným předmětem činnosti, jaký byl dohodnut v předcházejících zprostředkovatelských smlouvách. I v tomto případě správce daně dospěl k závěru, že Topgard real nevykonala žádné činnosti, ke kterým se v těchto smlouvách zavázala, neboť se v podstatě jednalo pouze o pokračování již zavedené obchodní spolupráce se stávajícími odběrateli. [6] Správce daně ve zprávě o daňové kontrole dále konstatoval, že stěžovatel nebyl schopen specifikovat obchodní případ a jaké služby vlastně od Ing. H. a následně společnosti RENTA GARDEN a Topgard real přijal. Současně nebyl schopen konkretizovat časové období, kdy mu byly služby těmito subjekty poskytnuty. Nedoložil ani žádné důkazy o termínech jednání s jednotlivými odběrateli. Formálně bezvadné doklady předložené stěžovatelem samy o sobě neprokazují, že deklarovaný obchodní případ se opravdu uskutečnil tak, jak je na nich uvedeno. Správce daně si přitom zajistil důkazní prostředky, které vyvolaly pochybnosti stran faktické realizace deklarované předmětnými fakturami a smlouvami, tj. odpovědi dožádaných správců daně a svědecké výpovědi. [7] Žalovaný ve svém rozhodnutí předně poukázal na nepřehlednost a obšírnost stěžovatelových podání. Dále nepřisvědčil stěžovatelově