1 Afs 331/2019 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 331/2019- 44 - text pokračování 1 Afs 331/2019 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupené Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kamenická 2378/1, Plzeň, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: P. D., zastoupený Mgr. Ing. Jindřichem Hrochem, advokátem se sídlem Bohuslava ze Švamberka 1284/12, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10173/15/5100-41458-702154, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, č. j. 8 Af 41/2015 – 48, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2019, č. j. 8 Af 41/2015 – 48, se zrušuje. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2015, č. j. 10173/15/5100-41458-702154, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10, ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3939006/14/2010-25201-109657, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 20. 8. 2014, č. j. 5184816/14/2010-25201-109657, se zrušuje. IV. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. V. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 24.450 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce stěžovatelky Mgr. Mojmíra Přívary, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10 (dále jen „správce daně“ nebo „správní orgán I. stupně“), vydal dne 18. 2. 2014 ve věci daňové exekuce nařízené exekučními příkazy ze dne 1. 10. 2012, č. j. 5717406/12/010941107374, a ze dne 16. 9. 2013, č. j. 4867570/13/2010-25201-109657, dražební vyhlášku, a to za účelem vymožení daňových nedoplatků dlužníka M. H.. Předmětem dražby nařízené na 21. 5. 2014 byl spoluvlastnický podíl o velikosti ½ váznoucí na těchto nemovitých věcech: pozemek parcelní číslo st. X, o výměře 189 m², zastavěná plocha a nádvoří s příslušenstvím, rodinný dům č. p. X, na pozemku parcelní číslo st. X a garáž bez č. p./č. e., vše v katastrálním území L. X, obec K. n. V., okres Mělník, zapsané na LV číslo X (dále také „dražené nemovitosti“). V dražební vyhlášce mezi jiným poučil dražitele o možnosti učinit nabídku předražku dle § 336ja zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Je vhodné předeslat, že žalobkyně je ideální spoluvlastnicí zbývající poloviny nemovitých věcí a v rodinném domě bydlí. [2] Dražba proběhla dne 21. 5. 2014. Dražby se zúčastnila mimo jiné i žalobkyně, neučinila však nejvyšší dražební podání. Správce daně rozhodnutím o udělení příklepu ze dne 11. 6. 2014, č. j. 3939006/14/2010-25201-109657, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 20. 8. 2014, č. j. 5184816/14/2010-25201-109657, udělil příklep vydražiteli P. D. – osobě zúčastněné na řízení - na uvedené dražené nemovitosti za 720.000 Kč. [3] Žalobkyně po vydání rozhodnutí o udělení příklepu písemně navrhla dne 28. 5. 2014 správci daně, že chce nabýt vydraženou nemovitost alespoň za částku o čtvrtinu vyšší, než bylo nejvyšší podání, konkrétně za 1.000.000 Kč (učinila nabídku předražku dle § 336ja o. s. ř.). Požádala současně správce daně o sdělení čísla účtu a variabilního symbolu pro zaplacení předražku. Předražek poukázala na účet správce daně dne 2. 6. 2014. [4] Správce daně vyzval osobu zúčastněnou na řízení (vydražitele) dle § 336ja odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 177 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, aby do tří dnů od doručení výzvy sdělila, zda zvyšuje své nejvyšší podání na částku nejvyššího předražku. Ta podáním ze dne 26. 6. 2014 správce daně upozornila na skutečnost, že v projednávané věci nešlo uplatnit předražek, neboť ten dopadal až na exekuční řízení zahájená nejdříve 1. 1. 2013, neboť zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „novela o. s. ř. č. 396/2012 Sb.“), nabyl účinnosti právě až k 1. 1. 2013. Exekuční řízení v projednávané věci však bylo zahájeno exekučním příkazem ze dne 1. 10. 2012, tedy před účinností novely, která institut předražku do českého právního řádu zavedla. Poukázala přitom na přechodná ustanovení citované novely. Správce daně dne 14. 7. 2014 vrátil žalobkyni poukázanou částku zpět s odůvodněním, že institut předražku nelze podle platné právní úpravy použít. [5] Proti rozhodnutí o udělení příklepu podala žalobkyně odvolání, o němž žalovaný rozhodl tak, že rozhodnutí správce daně potvrdil a upřesnil, že příklep se uděluje na spoluvlastnický podíl - ideální ½ na pozemku parcelní číslo st., zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 189 m², to vše zapsáno v Katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, pro obec K. n. V., část obce L., katastrální území L., na LV číslo, a jeho součástem, které tvoří stavby, rodinný dům č. p. a garáž bez č. p./č. e., postavené na pozemku parcelní číslo s. p. X v katastrálním území L.. Žalovaný zdůraznil, že nesprávné poučení o předražku, který tehdy účinný o. s. ř. neznal, nemělo příčinnou souvislost s udělením příklepu. Správce daně tak nemohl činit, co mu zákon nedovoluje – rozhodnout o předražku. [6] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. V ní uvedla, že se žalovaný nedostatečně zabýval dnem vzniku daňové exekuce, tedy otázkou právní moci exekučního příkazu vydaného dne 1. 10. 2012 a z toho plynoucími důsledky pro okamžik zahájení exekučního řízení. Nesouhlasila rovněž s posouzením možnosti uplatnění předražku a s úvahou žalovaného, že špatné poučení, jehož se jí dostalo, nemohlo mít vliv na udělení příklepu vydražiteli. Naopak zdůraznila, že její rozhodování bylo postupem správce daně vůči ní ovlivněno. [7] Městský soud žalobu zamítl. V odůvodnění zdůraznil především data jednotlivých procesních úkonů správce daně a rámec právní úpravy dražeb v rozhodném období. [8] Daňová exekuce byla v projednávané věci zahájena dne 1. 10. 2012, její průběh se proto řídil daňovým řádem a občanským soudním řádem ve zněních účinných do 31. 12. 2012. [9] Žalobním námitkám ohledně nezákonného postupu správce daně nepřitakal. Příklep nebyl udělen v důsledku porušení zákona při nařízení nebo provedení dražby. Mezi tímto porušením zákona a udělením dražby totiž musí existovat příčinná souvislost, tu soud neshledal. V projednávané věci mohla žalobkyně uplatňovat svá práva. Dražby se zúčastnila, předkupní právo uplatnila, avšak její dražební podání nebylo nejvyšší; správce daně proto v souladu se zákonem udělil příklep osobě zúčastněné na řízení. [10] Ve většině městský soud převzal závěry žalovaného. II. Kasační stížnost a navazující podání účastníků řízení [11] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. [12] Vadné poučení o možnosti uplatnění předražku mělo naprosto zásadní vliv na průběh dražby. S vědomím možnosti předražku mohla být stěžovatelka v průběhu dražby zdrženlivější. Ačkoliv je poučení v dražební vyhlášce toliko informativního charakteru, mělo potenciál zcela paralyzovat jednání stěžovatelky v průběhu dražby. Nelze trvat na tom, že jednání licitátora či správce daně je nezákonné pouze pokud dražitele zcela vylučuje z účasti na dražbě. Samotný správce daně činil ve věci zaslané nabídky další úkony. [13] Městský soud se vůbec nevyjádřil k otázce uplatnění předkupního práva před odpočítáváním licitátora a poučení o něm. Rozsudek je proto částečně nepřezkoumatelný. [14] Žalovaný ve vyjádření ze dne 3. 12. 2019 poukázal na to, že i kdyby bylo poučení v dražební vyhlášce formulováno správně, příklep by za daných skutkových okolností nebyl udělen stěžovatelce, ale osobě zúčastněné na řízení, neboť ta učinila nejvyšší dražební nabídku. Hypotetický scénář o vlivu poučení na její chování vznáší stěžovatelka až v kasační stížnosti. V žalobě navíc stěžovatelka prezentovala, že s ohledem na dobrou víru v poučení, se nemusela vůbec účastnit dražby, v kasační stížnosti si však protiřečí, když uvádí, že s ohledem na dobrou víru v možnost předražku se na dražbě chovala zdrženlivěji. Rozdílná tvrzení stěžovatelky vyvolávají dojem, že spekulativní námitka nesprávného poučení je zjevně účelová. [15] Rozsudek městského soudu je přezkoumatelný. S námitkou nesprávného poučení ohledně předkupního práva se městský soud vypořádal v bodu [38] rozsudku, odkázal přitom na rozhodnutí žalovaného. [16] Osoba zúčastněná na řízení se k doplnění kasační stížnosti vyjádřila tak, že se ztotožňuje se závěry městského soudu. Městský soud se s otázkou