Nejvyšší správní soud 12 Ksz 7/2019 – Základy trestní odpovědnosti

Vzhledem k rozsahu odůvodnění tohoto rozhodnutí soud za účelem jeho větší přehlednosti uvádí, že je rozčleněno do následujících částí, které začínají dále uvedenými body:

Kárná navrhovatelka vymezila v návrhu skutek, kterým se měla kárně obviněná Radka Pavlišová dopustit kárného provinění následovně: „v postavení dozorové státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech v období od 16. 9. 2016 do 3. 4. 2019 porušila svou povinnost postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě, když (i) při výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti v přípravném řízení trestním řádně nepřezkoumala usnesení policejního orgánu ze dne 29. 7. 2016, č. j. KRPU-273091-65/TČ-2015-040781-71, kterým tento orgán zahájil trestní stíhání Mgr. Z. P., Mgr. K. S., Ing. R. M., Ing. P. R., Mgr. K. F., Ing. J. P., P. K., L. K., V. I., H. E. a P. E. jako obviněných ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 trestního zákoníku, a stížnosti obviněných zamítla, (ii) dne 20. 1. 2017 na obviněné Mgr. Z. P., Mgr. K. S., Ing. R. M., Ing. P. R., Mgr. K. F., Ing. J. P., L. K., V. I., H. E. a P. E. k Okresnímu soudu v Lounech podala obžalobu, aniž opatřila či navrhla provedení relevantních důkazů k naplnění všech podmínek pro kvalifikaci jejich jednání jako trestného činu, a to přesto, že byla obžalovanými na svůj chybný postup opakovaně upozorňována, a (iii) na svém názoru setrvala během řízení před soudem až do 3. 4. 2019, kdy při hlavním líčení před Okresním soudem v Chomutově navrhla obžalované zprostit obžaloby, což Okresní soud v Chomutově následně učinil“.

V odůvodnění návrhu se nejprve zabývala přípustností kárného návrhu z hlediska zachování lhůt podle § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon o kárném řízení“) a § 29 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“). Poukázala na rozhodnutí NSS ze dne 13. 10. 2014, čj. 12 Ksz 7/2014-91, ve věci V. B. (dále jen „rozhodnutí ve věci V. B.“). Z něj dovodila, že na jednání státního zástupce, který od převzetí věci k výkonu dozoru až do jejího pravomocného skončení nepostupoval odborně a nezabýval se základními skutkovými a právními otázkami, bez nichž nebylo možné skutek vymezený v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě kvalifikovat jako trestný čin, udržoval po celé trestní řízení protiprávní stav, který v jeho jednotlivých stádiích stále obnovoval. Na takové jednání je proto třeba nahlížet jako na trvající delikt. Posledním aktem kárné obviněné Radky Pavlišové podle ní bylo hlavní líčení konané 3. 4. 2019, při němž byl vydán zprošťující rozsudek. Teprve až tímto úkonem (a následným nabytím právní moci zprošťujícího rozsudku) došlo k ukončení trestního řízení, jež podle názoru kárné navrhovatelky nemělo být vůbec vedeno. Tímtéž okamžikem byly postaveny najisto okolnosti, které zakládají závěr o pochybení kárně obviněné. Zároveň s ohledem na nezávislost rozhodovací činnosti moci soudní a nezávislost státního zastupitelství nemohla kárný návrh podat v průběhu trestního řízení. Teprve jeho skončení bylo prvním okamžikem, v němž mohla svého práva podat kárný návrh teoreticky využít. Na skutečnost, že trestní řízení bylo skončeno, byla upozorněna až podnětem Ing. P. R. ze dne 2. 5. 2019. Kárný návrh je podle ní proto podán jak v šestiměsíční subjektivní lhůtě podle § 9 odst. 1 zákona o kárném řízení, tak ve dvouleté objektivní lhůtě podle § 29 zákona o státním zastupitelství.

Kárná navrhovatelka dále popsala průběh trestního řízení, v němž bylo stíháno deset zastupitelů města Postoloprty pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinností při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Upozornila zejména na to, že policejním orgánem přibraný znalec Ing. Jiří Vaněk ve svém znaleckém posudku, týkajícím se ceny prodané nemovitosti, výslovně uvedl, že tento byl zpracován podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), a vyhlášky Ministerstva financí č. 441/2013 Sb., k provedení zákona o oceňování majetku (oceňovací vyhláška) (dále jen „oceňovací vyhláška“). Je to zřejmé i z odkazů na metodiky podle těchto předpisů a způsobu výpočtu. Posudek neobsahuje žádnou pasáž, v níž by znalec identifikoval požadavky na stanovení ceny obvyklé, vyplývající z § 137 tr. zákoníku, nebo se snažil takovou cenu určit. Ve stížnostech obviněných proti usnesením o zahájení trestního stíhání bylo poukazováno na nesrovnalosti, které se týkaly ceny prodaných nemovitostí. Ještě před rozhodnutím kárně obviněné o stížnostech vyslechl policejní orgán obviněného Z. P. a P. R., přičemž oba ve svých výpovědích poukázali na to, že byl nevhodně zadán znalecký posudek, neboť se nevěnoval ceně obvyklé.

Kárně obviněná Radka Pavlišová stížnosti proti usnesením o zahájení trestního stíhání deseti zastupitelů zamítla. V odůvodnění mj. uvedla, že ze znaleckého posudku vyplývá, že obvyklá cena nemovitosti činí 1 502 840 Kč, přičemž vypracovaný znalecký posudek obsahuje všechny náležitosti, znalecký závěr ohledně výsledné ceny je v dostatečném rozsahu odůvodněn a logicky provázán s použitými metodami.

Po prostudování spisu obhájce obviněných navrhl zastavení trestního řízení, neboť znalecký posudek opatřený policejním orgánem nezobrazuje cenu obvyklou, nýbrž pouze cenu zjištěnou, přičemž obec není povinna prodávat majetek za cenu zjištěnou.

Kárně obviněná následně podala na obviněné obžalobu. Kladla jim za vinu, že v důsledku jejich úkonů došlo k prodeji nemovitosti v majetku města Postoloprty za kupní cenu, která měla být podstatně nižší, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná, neboť cena v době převodu měla odpovídat částce určené znaleckým posudkem. Městu tak vznikla škoda ve výši rozdílu mezi touto cenou a cenou určenou znaleckým posudkem ve výši 502 840 Kč. V obžalobě je uvedena i argumentace obžalovaného V. I., že znalecký posudek byl vypracován dle metodiky určené pro daňovou potřebu. Kárně obviněná v obžalobě uvedla, že součástí spisového materiálu je rovněž znalecký posudek, kterým byla určena obvyklá cena nemovitostí.

Věc byla řešena před Okresním soudem v Chomutově. Tomu byl doručen návrh obhajoby na zastavení trestního stíhání obžalovaných, přičemž soud byl upozorněn na chybné stanovení ceny. Soud vydal trestní příkazy, kterými obžalované uznal vinnými a uložil jim tresty. Na základě odporů obžalovaných bylo nařízeno hlavní líčení. Obžalovaní i v průběhu řízení před soudem opakovaně upozorňovali na vady znaleckého posudku. V průběhu řízení před soudem bylo trestní stíhání P. R. přerušeno. Při hlavním líčení dne 13. 6. 2018 byl slyšen znalec Ing. Vaněk, který mj. uvedl, že pro ocenění by bylo vhodné použít i metodu porovnávací, ale v době ocenění neměl žádné informace, že by se okolí podobná nemovitost prodávala, proto použil vyhláškovou cenu. Byl to pro něj zcela určitě nejpřesnější výpočet, jak dospět k nějaké ceně. V průběhu hlavního líčení dne 25. 7. 2018 byl slyšen znalec Petr Ort, který uvedl, že cena určená podle cenového předpisu a cena obvyklá jsou vzájemně nekompatibilní. Soud následně zadal zpracování revizního znaleckého posudku. V revizním posudku dospěl znalecký ústav k závěru o zásadní nevhodnosti postupu zvoleného v posudku Ing. Vaňka. Cenu nemovitostí ve smyslu § 137 tr. zákoníku stanovil na 950 000 Kč. V rámci své závěrečné řeči při hlavním líčení dne 3. 4. 2019 kárně obviněná uvedla, že oproti přípravnému řízení došlo k zásadní změně důkazní situace, neboť v hlavním líčení bylo prokázáno, že prodej byl realizován za odpovídající cenu. Nespatřovala žádné pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení, ale v metodice znalce, pro jejíž přezkoumání nemají orgány činné v trestním řízení odborné znalosti. Následně byl vyhlášen rozsudek, kterým byli obžalovaní obžaloby zproštěni. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že soud nemá za prokázané tvrzení obžaloby, že cena nemovitosti v době převodu odpovídala částce 1 502 840 Kč, která vycházela ze znaleckého posudku, protože se znalecký posudek reálně nezabýval otázkou tržní hodnoty nemovitosti a je tedy pro toto trestní řízení nepoužitelný.

Poté, co zprošťující rozsudek nabyl právní moci, se původní obžalovaní obrátili na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o odškodnění a náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s jejich nezákonným trestním stíháním přesahující v celkové výši částku 21 milionů Kč.

V rozhodnutí ve věci V. B. Nejvyšší správní soud stanovil, kdy může nezákonně vedené trestní řízení mít za následek kárnou odpovědnost státního zástupce. Mezi ně patří i situace, že by si státní zástupce neopatřil naprosto žádné důkazy ani nenavrhl soudu jejich provedení, pokud jde o základní skutkové otázky, bez nichž nemohl uvažovat o právní kvalifikaci skutku jako trestného činu. Do této kategorie patří i situace, pokud důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat, že podmínky pro naplnění dané kvalifikace jsou splněny. Důkazem, z nějž kárně obviněná dovozovala, že jednáním obviněných byla způsobena značná škoda ve smyslu § 221 ve spojení § 137 trestního zákoníku, byl posudek Ing. Vaňka. Posudek však nestanovil cenu obvyklou, ale cenu zjištěnou, tedy určenou podle zákona o oceňování majetku a oceňovací vyhlášky.

Nezpůsobilost posudku prokázat splnění podmínky způsobení značné škody je oproti tvrzením kárně obviněné v její závěrečné řeči na první pohled jasně seznatelná ze samotného textu posudku a běžně obezřetná osoba znalá práva si jí měla být vědoma. To potvrzuje i fakt, že na zásadní nevhodnost metody použité v posudku byla kárně obviněná opakovaně upozorňována v průběhu celého trestního řízení samotnými obviněnými a jejich obhájcem. Na tyto opakované argumenty však kárně obviněná v rozhodnutí o stížnostech ani později nijak nereagovala. Nedošlo ani k zásadní změně důkazní situace v hlavním líčení. Skutkové okolnosti související s jednáním obviněných se nezměnily.

Kárně obviněná tak v období od 16. 9. 2016 do 3. 4. 2019 flagrantně porušila svou povinnost postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě, když navzdory nezpůsobilosti posudku Ing. Vaňka prokázat splnění podmínky způsobení značné škody zamítla stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání, podala na ně obžalobu a setrvala na svém stanovisku až do hlavního líčení dne 3. 4. 2019, aniž by iniciovala doplnění dokazování k dané otázce či přijala jiné vhodné opatření.

Jednání kárně obviněné představuje vědomou nedbalost, a v každém případě pak nedbalost nevědomou. Kárně obviněná byla jednak na vady posudku Ing. Vaňka opakovaně upozorňována v rámci celého trestního řízení, jednak je osobou práva znalou a s ohledem na své postavení státní zástupkyně a povinnosti stanovené jí § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství je povinna být důsledně seznámena s příslušnými právními předpisy, a zejména pak s § 137 a § 221 trestního zákoníku. Kárně obviněná si tak musela být vědoma, že posudek Ing. Vaňka není způsobilý prokázat splnění podmínky způsobení značné škody, která je základní podmínkou pro to, aby daný skutek mohl být posouzen jako trestný čin.

Jednání kárně obviněné Radky Pavlišové vedlo k tomu, že bylo po dobu několika let nezákonně vedeno trestní stíhání proti značnému počtu osob, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Tato skutečnost významným způsobem zpochybňuje důvěru veřejnosti v odbornost státního zastupitelství a v jeho činnost obecně. S ohledem na podané žádosti o náhradu škody je vysoce pravděpodobné, že jejich žádostem bude částečně vyhověno přímo Ministerstvem spravedlnosti. Rovněž nelze vyloučit, že příslušný soud v případném soudním řízení přiřkne obžalovaným vyšší částky.

Jednání kárně obviněné tak s nejvyšší pravděpodobností bude mít nepříznivé následky pro státní rozpočet. Jednání kárně obviněné nicméně nebylo jediným faktorem, který přispěl k neopodstatněnému vedení trestního řízení. K pochybení kárně obviněné přistupuje pochybení dohledové státní zástupkyně, která v rámci výkonu dohledu nepřijala efektivní kroky k nápravě vady spočívající v nezpůsobilosti posudku Ing. Vaňka, na niž byla upozorňována, jakož i pochybení soudu, který nejprve navzdory této vadě vydal trestní příkaz. Tato skutečnost nicméně nevede k závěru, že by se kárně obviněná nedopustila flagrantního porušení svých povinností.

Zejména s ohledem na okolnost, že pochybení kárně obviněné Radky Pavlišové nebylo jediným faktorem, který přispěl k neoprávněnému vedení trestního řízení, považuje kárná navrhovatelka za dostatečné kárné opatření uložení důtky.

Dne 28. 11. 2019 kárná navrhovatelka zaslala informaci, ve které doplnila, že obdržela na základě své dřívější žádosti od nejvyššího státního zástupce přípis, v němž jí nejvyšší státní zástupce sděluje, že dospěl ohledně povahy a závažnosti pochybení kárně obviněné Radky Pavlišové k totožným závěrům jako kárná navrhovatelka. Dospěl nicméně k závěru, že již uplynuly lhůty pro podání kárného návrhu, s čímž se však navrhovatelka neztotožňuje. Dále sdělila, že předsedkyni senátu Okresního soudu v Chomutově, která v posuzované věci vydala trestní příkaz, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, udělila za toto pochybení výtku podle § 88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).

Kárná navrhovatelka vymezila v návrhu skutek, kterým se měla kárně obviněná Iveta Bollová dopustit kárného provinění následovně: „v postavení dohledové státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem v období nejméně od 28. 11. 2016 do 13. 8. 2019 v rozporu se svojí povinností postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě řádně nevykonávala dohled nad postupem státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Lounech Mgr. et Mgr. Radky Pavlišové ve věci vedené u tohoto státního zastupitelství pod sp. zn. ZT 286/2016 a následně u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 3T 19/2017“.

Úvodem se kárná navrhovatelka i v tomto návrhu věnovala subjektivní a objektivní lhůtě pro podání návrhu. Vyšla též z rozhodnutí ve věci V. B. Jeho závěry je třeba aplikovat i na případ, kdy vytýkané jednání spočívá v postupu dohledového státního zástupce, který řádně nevykonává dohled nad postupem dozorového státního zástupce. I v tomto případě je totiž neadekvátní výkon dohledu trvajícím protiprávním stavem, který představuje jeden skutek. Naposledy byl dohled vykonán ve dnech 9. až 13. 8. 2019, přičemž kárná navrhovatelka byla o jeho vykonání informována krajským státním zástupcem v Ústí nad Labem v jeho přípisu ze dne 24. 9. 2019. Zároveň i vůči kárně obviněné Ivetě Bollové mohla navrhovatelka podat kárný návrh až po skončení samotného trestního řízení, tedy po vyhlášení zprošťujícího rozsudku. Je tak přesvědčena, že i v tomto případě má zachovanou objektivní i subjektivní lhůtu pro podání kárného návrhu.

Na základě podnětu obhájce obviněných byl kárně obviněnou proveden dohled nad postupem Okresního státního zastupitelství v Lounech (dále „OSZ v Lounech“), o čemž byl 28. 11. 2016 sepsán záznam. Po přezkoumání obsahu dozorového spisu OSZ v Lounech a spisu policejního orgánu kárně obviněná Iveta Bollová dospěla k závěru, že usnesení kárně obviněné Radky Pavlišové o zamítnutí stížností je důvodné. Podnět k výkonu dohledu kárně obviněná shledala nedůvodným a vůči OSZ v Lounech neučinila žádná opatření.

Na základě podnětu tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D., ze dne 15. 5. 2017 byl kárně obviněnou proveden dohled nad postupem OSZ v Lounech, přičemž záznam o dohledu je datován ke dni 25. 7. 2017 a jeho doplnění ke dni 25. 8. 2017. Kárně obviněná Iveta Bollová dospěla k závěru, že se věc nachází ve stádiu řízení před soudem a bylo na něm, aby o ní rozhodl. Dále konstatovala, že kárně obviněná Radka Pavlišová se spokojila se závěry znaleckého posudku Ing. Vaňka, a to bez dalšího jeho doplnění a upřesnění, zda se jedná o cenu nemovitosti v místě a čase obvyklou či nikoliv. Trestní stíhání bylo nicméně dle kárně obviněné Ivety Bollové zahájeno důvodně i na základě takto vypracovaného znaleckého posudku v souvislosti s listinami ze zasedání zastupitelstva města Postoloprty, jednáními ohledně prodeje předmětné nemovitosti, jakož i předchozími snahami o její prodej. Obžaloba byla podána, aniž by při zjištění hodnoty majetku bylo důsledně postupováno dle § 137 tr. zákoníku, a přicházelo v úvahu ještě v rámci přípravného řízení opatřit doplnění znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že nalézací soud obžalobu přijal a nařídil hlavní líčení, když předtím vydal i trestní příkaz, bylo nicméně dle kárně obviněné Ivety Bollové namístě, aby intervenující státní zástupce trval na výslechu znalce, případně na doplnění znaleckého posudku. Dále upozornila na nově účinnou novelu zákona o obcích.

Ve dnech dne 9. až 13. 8. 2019 kárně obviněná Iveta Bollová provedla další dohled nad postupem kárně obviněné Radky Pavlišové. V průběhu tohoto dohledu nezjistila nic, co by měnilo závěry učiněné při předcházejících dohledech. Kárně obviněná Radka Pavlišová podle ní postupovala při výkonu dozoru řádně. Nesprávnost stanovené ceny nemovitosti pro účely trestního řízení se neodvíjela od nesprávně položené otázky znalci, nýbrž z neodpovídající aplikace pravidel pro oceňování znalcem. Takové odborné pochybení znalce je však mimo rozlišovací úroveň státního zástupce, který není současně odborníkem na oceňování nemovitostí. Nebyla zjištěna jiná pochybení či nedostatky než ty, na které bylo již OSZ v Lounech upozorněno.

Stejně jako podle rozhodnutí ve věci V. B. může být postižen za nikoliv řádný výkon dozoru dozorový státní zástupce, může kárnou odpovědnost státního zástupce založit i neadekvátní výkon dohledu nad postupem dozorového státního zástupce, který se dopustil některého z pochybení, která podle daného rozhodnutí zakládají kárnou odpovědnost dozorového státního zástupce. Pokud totiž státní zástupce při výkonu dohledu neidentifikuje flagrantní porušení povinnosti dozorového státního zástupce a nepřijme adekvátní opatření k tomu, aby byly následky tohoto porušení odstraněny, dopouští se sám obdobně flagrantního porušení vlastních povinnosti při výkonu dohledu.

Tak tomu bylo i v případě kárně obvinění Ivety Bollové. Nesprávnost znaleckého posudku Ing. Vaňka měla shledat na základě stejných skutečností jako dozorová státní zástupkyně. Na tuto vadu výslovně upozornil i tehdejší ministr spravedlnosti ve svém podnětu k výkonu dohledu z 15. 5. 2017. Za těchto okolností nelze přijmout tvrzení kárně obviněné ve zprávě o dohledu z 13. 8. 2019, podle nějž bylo pochybení znalce mimo rozlišovací úroveň státního zástupce. Nelze ani souhlasit s tím, že by trestní stíhání bylo zahájeno důvodně i na základě posudku Ing. Vaňka a dalších kárně obviněnou Ivetou Bollovou uvedených skutečností. Žádná z nich totiž neumožňuje konstatovat, jaká byla cena nemovitostí ve smyslu § 137 tr. zákoníku v okamžiku jejich prodeje.

Kárně obviněná Iveta Bollová tak v období nejméně od 28. 11. 2016 do 13. 8. 2019 flagrantně porušila své povinnosti při výkonu dohledu. Navzdory nezpůsobilosti posudku Ing. Vaňka prokázat splnění podmínky způsobení značné škody, na níž byla explicitně upozorňována, při prvním výkonu dohledu neshledala žádné pochybení dozorové státní zástupkyně, při druhém výkonu dohledu sice konstatovala, že dozorová státní zástupkyně nepostupovala důsledně podle § 137 tr. zákoníku, ale i přes toto konstatování dospěla k závěru, že trestní řízení bylo zahájeno důvodně, v důsledku čehož nepřijala opatření, která by vedla k odstranění následků pochybení dozorové státní zástupkyně, a při třetím výkonu dohledu nesprávně dospěla k závěru, že se dozorová státní zástupkyně nedopustila pochybení.

Zavinění shledává ze stejných důvodů jako u kárně obviněné Radky Pavlišové ve formě vědomé nedbalosti, případně alespoň ve formě nedbalosti nevědomé.

I jednání kárně obviněné Ivety Bollové je závažné, protože i ono přispělo k tomu, že bylo po dobu několika let nezákonně vedeno trestní stíhání proti značnému počtu osob, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky. Toto selhání kontrolních mechanismů trestního řízení významným způsobem zpochybňuje důvěru veřejnosti v odbornost státního zastupitelství a v jeho činnost obecně. I zde bude mít důsledek jejího pochybení velmi pravděpodobně dopad na výdaj ze státního rozpočtu. Stejně jako v případě Radky Pavlišové i u ní se na způsobení následku podílelo více osob. I u ní zejména z tohoto důvodu navrhuje kárné opatření v podobě důtky.

Dne 3. 12. 2019 kárná navrhovatelka zaslala informaci, ve které stejně jako u obviněné Radky Pavlišové sdělila, že i u Ivety Bollové nejvyšší státní zástupce dospěl ohledně povahy a závažnosti pochybení k totožným závěrům jako kárná navrhovatelka a informovala o udělení výtky předsedkyni senátu Okresního soudu v Chomutově.

V rámci závěrečného návrhu navrhovatelka dále uvedla, že pokud by nebylo nahlíženo i na výkon dohledu jako na trvající delikt, pak by i sebezávažnější pochybení v dohledu ve fázi přípravného řízení, byla často kárně nepostižitelná, zejména u těch řízení, která trvají dlouho.

Kárně obviněná Radka Pavlišová se ke kárnému obvinění vyjádřila písemně, v rámci svého výslechu, v dalším průběhu ústního jednání a v rámci závěrečné řeči.

V prvé řadě se domnívá, že i pokud by tvrzené jednání bylo kárným proviněním, pak zanikla její kárná odpovědnost za jeho spáchání podle § 29 zákona o státním zastupitelství.

Skutek, tak jak je vymezen ve skutkové větě návrhu, je uvozen návětím skutkové věty, které obecně popisuje postavení kárně obviněné a vyjadřuje právní hodnocení jejího jednání. Na to navazuje dějový popis skutku členěný do tří fází označených (i), (ii) a (iii). První fáze skutku nastala v podobě jednorázového úkonu, kterým bylo vyřízení stížnosti proti usnesení policejního orgánu, jímž bylo zahájeno trestní stíhání, a to dne 29. 7. 2016. Druhá fáze skutku spočívá rovněž v podobě jednorázového úkonu, a to podání obžaloby 20. 1. 2017. Třetí fáze skutku je pak definována tak, že „na svém názoru setrvala během řízení před soudem až do 3. 4. 2019 [...]“.

První dvě fáze, pokud by se posuzovaly samostatně jako jeden nebo dva skutky, by byly nepochybně promlčeny. Podmínkou jakýchkoliv úvah o trestnosti skutku jako celku je to, že třetí fáze je deliktním jednáním, které je nedílnou součástí prvních dvou skutkových fází nebo alespoň jedné z nich. V úvahu nepřichází tzv. pokračování v deliktním jednání, protože se nejedná o shodné a opakované útoky na právem chráněný zájem, které jsou vedeny jednotným úmyslem. Jediná teoretická možnost je tzv. trvající kárný delikt. Rozhodnutí ve věci V. B. však reagovalo na jinak postavenou skutkovou větu. V ní byly popsány jednotlivé procesní kroky, přičemž posledním krokem bylo podání odvolání proti zprošťujícímu rozsudku. Nebylo v ní nic o setrvání na názoru, ale byla v ní popsána konkrétní aktivní jednání. To, že by věc byla posouzena jako trvající kárné provinění, může nastat i navzdory špatnému odůvodnění kárného návrhu, protože kárný senát je vázán jen skutkovou větou, kterou může právně posoudit jinak. Pojem trvajícího deliktu je znám i v rámci správního trestání. Vyjádřil se k němu Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 22. 2. 2005, čj. 5 A 164/2002-44, č. 832/2006 Sb. NSS. Ten, kdo se však dopouštěl trvajícího deliktu, aktivně protiprávní stav udržoval, což je podstatou trvajících deliktů obecně. Tyto skutky pro to, aby byly (kárně) trestné, vyžadují aktivní udržování protiprávního stavu, které předpokládá seznatelnou trvající míru vnější vědomé aktivity pachatele. V nyní souzené věci jsou ovšem věci postaveny jinak.

Chráněnou hodnotou projednávaného deliktu je důvěra v činnost a odbornost státního zastupitelství a údajně nedodrženou povinností je povinnost postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě. Trestní řízení má svou časovou posloupnost a státní zástupce činí rozhodnutí v konkrétních fázích; jinak postupuje procedurálně. Být obžalován není protiprávní stav, a to ani za situace, kdy je obžalovaný posléze zproštěn. Protiprávní je porušení konkrétní povinnosti nebo její provedení jinak než „odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě“. I pokud by kárně obviněná připustila, že podání obžaloby bylo kárným proviněním, tak následný průběh hlavního líčení už sám o sobě jím být nemůže, protože setrvání na názoru, které nemá samo o sobě žádné procesní důsledky, vnější projevy nebo jiné výstupy, není protiprávní.

Státní zástupce je po podání obžaloby stranou trestního řízení, má povinnost se během hlavního líčení podílet na dokazování a na závěr je povinen je vyhodnotit a v souladu s tím vyjádřit názor v podobě závěrečného návrhu. Stání zástupce nemůže ani postupovat jinak, protože pokud se v průběhu dokazování postupně mění ustálený důkazní stav, nemůže státní zástupce řízení ukončit. Nejedná se tedy o udržování protiprávního stavu. Svůj změněný názor by měl vyjádřit až v závěrečném návrhu, pokud by to učinil dříve, postupoval by nevhodně.

Existuje sice možnost zpětvzetí obžaloby podle § 182 tr. řádu. Jedná se však o nástroj z povahy věci výjimečný. Pokud by důvodem pro zpětvzetí měla být zlepšující se důkazní situace ve prospěch obžalovaného, nemělo by být zpětvzetím jeho postavení zhoršeno. Takový postup by totiž byl obcházením zákazu ne bis in idem. Pokud by státní zástupce vzal obžalobu zpět, tak by mohl řízení zastavit pouze tehdy, pokud by dospěl k závěru, že skutek není trestným činem. Pro zproštění v hlavním líčení oproti tomu postačí pouhá důvodná pochybnost. Pokud sám státní zástupce navrhne zproštění, je to pro obžalovaného významně vstřícnější, než zpětvzetí obžaloby, které by jej uvrhlo zpět do režimu „v pochybnosti se podává obžaloba“. V takovém případě by totiž státní zástupce musel dokončit přípravné řízení a v pochybnostech opět podat obžalobu. Zpětvzetí je vyhrazeno pro situace odlišné a výjimečné. I proto je v případě zpětvzetí obžaloby po zahájení hlavního líčení zákonem stanovena podmínka souhlasu obžalovaného. Názor kárně obviněné nemohl být prezentován navenek nebo být procesně zohledněn dříve, než v závěrečném návrhu. Třetí fáze kárného deliktu je fakticky pouze kritika domnělého vnitřního přesvědčení kárně obviněné. Setrvání na názoru však trestné není. Názor, na kterém kárně obviněné údajně setrvala, není navíc ani ve skutkové větě popsán a není zřejmé, jaký názor by měl být správný. Třetí část skutku tak nelze považovat za součást jakéhokoliv jednání, protože se jedná pouze o mentální stav, který nemohl mít podle platného práva jevovou stránku v chování kárně obviněné. Pro účely zániku trestnosti je tedy třeba hodnotit pouze skutky popsané pod body (i) a (ii), které jsou nepochybně promlčené, ať už objektivně nebo subjektivně.

Nelze také přehlédnout, že s věcí byl seznámen po podání obžaloby již tehdejší ministr spravedlnosti. Nic mu nebránilo v tom, aby již tehdy zahájil kárné řízení, neboť nemusel vyčkávat na skončení trestního řízení, jak tvrdí kárná navrhovatelka. Smyslem kárného řízení a povinností kárného žalobce je podat kárný návrh ihned, jakmile jsou k tomu dány podmínky.

Pokud jde o vymezení kárného provinění, pak skutková věta každého deliktního jednání by měla obsahovat všechny prvky skutkové podstaty. Porušená povinnost by měla být přesně popsána. Skutková věta by naopak neměla obsahovat nepodložené právní závěry. V souzené věci je pod bodem (i) konstatováno, že kárně obviněná Radka Pavlišová řádně nepřezkoumala usnesení o zahájení trestního stíhání a současně je zde uvedeno, že stížnosti proti nim zamítla, což je procesní rámec takového přezkumu. Z textu tak není patrné, jaká zákonná povinnost byla porušena. Dále je jí pod bodem (ii) vytýkáno, že podala obžalobu, aniž by bylo specifikováno, co měla tedy učinit nebo v čem bylo podání obžaloby protiprávní nebo jakou povinnost uloženou zákonem porušila. Totéž pak platí v bodě (iii) o setrvání na názoru. Skutková věta tak vyznívá, že je samo o sobě kárně postižitelné rozhodnout o stížnosti proti zahájení trestního stíhání, podat obžalobu a mít vlastní názor. Kritérium nezákonnosti ve skutkové větě ovšem uvedeno není. Nedostatky skutkové věty kompenzuje její návětí, které ji uvozuje slovy, že dále rozvedený skutek je porušením povinnosti postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a spravedlivě. Co přesně konkrétně je porušením těchto principů se však čtenář nedozví.

Podstatu kárného stíhání lze snad zjistit až důsledným studiem odůvodnění, byť s určitými pochybami. I takto pojatá kárná odpovědnost se ovšem vymyká tomu, jak jsou definovány povinnosti státních zástupců dané trestním řádem a zákonem o státním zastupitelství.

Kárně obviněná se poprvé seznámila s daným trestním stíháním skrze stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Podle § 160 odst. 1 tr. řádu se pro zahájení trestního stíhání nevyžaduje rozumná jistota stran podkladů, postačí náznak v podobě „nasvědčují-li okolnosti“. Obvyklá praxe dokonce ani ve většině případů v podobných kauzách nevyžaduje znalecké posudky, ale spokojí se s odborným vyjádřením nebo podobným podkladem, přičemž podrobnější dokazování se činí později. V daném trestním stíhání navíc obvinění porušili jiná pravidla prodeje obecního majetku a indicií protiprávního jednání bylo více. Nebyl tak důvod postoj policejního orgánu revidovat, protože podmínky pro zahájení trestního stíhání splněny byly. Polemika obviněných s obsahem znaleckého posudku v daný okamžik nebyla formulována tak, jak tomu bylo později, byť kárný návrh předstírá opak.

Pokud jde o podání obžaloby, pak poté, co policejní orgán postoupí věc státnímu zástupci s návrhem na podání obžaloby, musí státní zástupce, neshledá-li nutnost doplnění vyšetřování, volit mezi dvěma variantami. Buďto jsou dány podmínky pro zastavení řízení, podmíněné zastavení či postoupení jinému orgánu a je možné volit jeden z těchto postupů nebo je nutné podat obžalobu. Podmínky pro zastavení trestního stíhání, protože je postaveno najisto, že se skutek nestal, nebo že není trestným činem, v daný okamžik naplněny nebyly. Pro státního zástupce platí princip „v pochybnostech žaluj“.

Co se týče případných vad posudku, pak koncepce znaleckého zkoumání je založena na presumpci správnosti takových posudků. Za tímto účelem jsou znalci vybíráni podle své odbornosti, skládají slib a jsou vázání podobnými povinnostmi jako soudci a státní zástupci. Jejich posudky požívají primárně důvěru, pokud není prolomena. To může nastat zjevnou nesprávností či nelogičností nebo posudkem jiným a posouzení je vždy otázkou individuální. Ani jedna z těchto podmínek naplněna nebyla a kárně obviněná neměla zásadní důvod posudku nevěřit. K tomu se navíc přičítá skutečnost, že i praxe oceňování nemovitostí (či jiných hodnot) používá pro případ, že neexistují srovnatelné transakce, ze kterých je odvozena cena běžná, jiné náhradní metody, z nich tabulková metoda je jedna z nich. Revizní znalec ve výslechu u hlavního líčení upozornil na nekonzistentnost právní a ekonomické terminologie, pokud jde o určení ceny obvyklé. Poukázal na komentář Ministerstva financí k určování ceny obvyklé, dle něhož nelze-li cenu obvyklou určit statistickým vyhodnocením skutečně realizovaných prodejů, určí se cena zjištěná, čímž se řídil znalec Ing. Vaněk. Obdobné závěry uvedl i Ing. Racek, pokud jsou zohledněny všechny podmínky stanovené cenovým podpisem.

Odborná polemika s posudkem ze strany obviněných je pravidelným znakem téměř každého řízení, ve kterém dokládá posudek nějaký prvek skutkové podstaty. Znalec pochopil zadání posudku tak, jak bylo policejním orgánem zamýšleno, tedy, že má zjistit cenu obvyklou, což potvrdil u hlavního líčení. Zvolil nákladovou a výnosovou metodu s odůvodněním, že porovnávací metodu nemohl použít, protože se neuskutečnil potřebný počet realizovaných prodejů v dané době. Takto svůj postup vysvětlil u hlavního líčení. To odpovídá například i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 5 Tdo 141/2012. Doplnění znaleckého posudku v přípravném řízení kárně obviněná nezadala, jelikož v té době proti znalci nestál žádný jiný relevantní, odborný názor, a také byla znalcem neformálně telefonicky ujištěna, že tímto způsobem lze dospět k obvyklé ceně. O tom neučinila záznam do dozorového spisu, nicméně znalec jí to později potvrdil písemně v době po podání obžaloby a v době, kdy se rozhodovalo o vydání k trestnímu stíhání jednoho z obviněných Poslaneckou sněmovnou.

Součástí skutkové věty je slovní spojení „a to přesto, že byla obžalovanými na svůj chybný postoj opakovaně upozorňována“. Obviněný nemá povahu dohledového orgánu vůči znalci či státnímu zástupci. Státní zástupce není s to rozhodnout odborný spor mezi obviněným a znalcem. Obviněný má právo předložit posudek jiný, a to i v přípravném řízení, což se však stalo až v hlavním líčení. Samotná odborná kritika posudku v přípravném řízení není sama o sobě důvodem pro zjednání posudku revizního. Navíc ani předložení konkurenčního posudku nevedlo bezprostředně ke zproštění, ale k tomu, že soud pověřil znalecký ústav vypracováním revizního posudku, který ovšem dospěl k závěru, že ani jeden z obou předchozích vzájemně si konkurujících posudků nebyl správný. V přípravném řízení se kárně obviněná Radka Pavlišová nikdy nesetkala s tím, že by jen na základě námitek obviněných byl zadán revizní znalecký posudek.

Navíc námitky obviněných se v průběhu celého řízení vyvíjely. Zpočátku brojili proti celému posudku jako takovému, včetně toho, jakou dobu strávil znalec v nemovitosti. Ve stížnostech, pokud jde o obvyklou cenu, poukazovali na to, jak je vymezena v zákoně o obcích, s tím, že oceňovací předpis s ní není propojen. Pregnantní námitka, na které je kárné řízení postaveno, přišla až s podnětem k výkonu dohledu od ministra spravedlnosti, tedy po podání obžaloby.

Trestní řízení je po několika reformách založeno na tom, že těžiště kontradiktorního dialogu se odehrává před soudem. Míra zjišťování rozhodných okolností v přípravném řízení má své meze a klíčové okolnosti se objasňují před soudem. Nelze proto klást kárně obviněné k tíži, že nepokračovala v dalším objasňování či odstraňování pochyb obviněných a nezadala revizní posudek během přípravného řízení. Neměla k tomu věcný důvod.

Vzhledem k uvedenému nebyla problematičnost původního posudku zřejmá a cesta k jejímu poznání vyžadovala nikoliv jeden další posudek, ale posudky dva, z nichž jeden byl ústavní, přičemž takový postup není prakticky v přípravném řízení možný a své místo má až v hlavním líčení.

Kárný návrh, který staví na tom, že kárně obviněná postavila obžalobu na nezpůsobilém důkazu, je tedy nedůvodný. Rozhodnutí ve věci V. B. takový důvod pro odpovědnost státního zástupce při postupu v trestním řízení nezná a zároveň není pravda, že by se o nezpůsobilý důkaz jednalo. V okamžiku, kdy byla podávána obžaloba, neexistovaly objektivní indicie pro takový závěr. Jiný postup, než podání obžaloby, tak nebyl možný. Ani kárně obviněnou Ivetou Bollovou vykonaný dohled neshledal žádné pochyby v jejím postupu. Na postupu kárně obviněné Radky Pavlišové neshledal nic neobvyklého ani soud, který zprvu vydal trestní příkaz. Jeho vydání indikuje základní projednatelnost obžaloby a její způsobilost za určitých okolností uspět. Ostatně tento postup soudu mlčky aprobovala i kárná navrhovatelka, která na soudkyni, která v projednávané věci rozhodla trestním příkazem, kárnou žalobu nepodala.

Pravidla jsou nastavena tak, že trestní procedura se rozbíhá v případě, kdy okolnosti pouze „nasvědčují“, kdežto již rozběhlou proceduru je možné před soudním projednáním zastavit pouze tehdy, pokud je nevina postavena najisto. Princip, že v pochybnostech se vysloví nevina, se uplatní až po skončení veřejného hlavního líčení. Tyto principy mají své hluboké důvody. Existuje zájem na projednání všech věcí sporných a existuje zájem na odsouzení věcí pouze nesporně trestných. Je tedy pravidelným znakem právního státu, že existují případy, které končí zproštěním. Důsledkem tohoto nastavení je samozřejmě to, že existují lidé, kteří jsou souzeni nakonec nedůvodně a své stíhání vnímají úkorně. To je samozřejmě pochopitelné, stejně jako nezbytné. Bez zprošťujících rozsudků totiž neexistuje právní stát a rozsudky pouze odsuzující se vydávají ve státech, které právní nejsou.

Systém trestní justice v širším slova smyslu, jehož součástí jsou jak soudy, tak státní zastupitelství, ale i obhajoba a znalci, musí vykazovat určité parametry záruk fungování jednotlivých rolí. Z dosavadní judikatury, především Ústavního soudu, plyne, že funkce soudce, ale i státního zástupce musí vykazovat dostatečné záruky nezávislosti a nestrannosti. Kárné oprávnění ministra spravedlnosti k podání kárného návrhu je nástroj, kterým může zásadním způsobem změnit postavení státního zástupce, popřípadě jej po nějakou dobu vystavit zásadní právní nejistotě. V trestní věci se jednalo o důvodné podezření z hospodářské kriminality. Kárně obviněná čelila během řízení fakticitě podaného podnětu k dohledu ze strany ministra spravedlnosti, což už samo o sobě je poněkud nestandardní postup. Ministru je vyhrazeno právo stížnosti pro porušení zákona, kterým může zasáhnout do řízení ex post, pokud podle něj selžou nástroje standardní. Za situace, kdy již během řízení skrze podnět k dohledu intervenuje do živé kauzy, jeví se následný kárný návrh jako snaha vyjádřit kritiku za to, že státní zástupce postupoval nestranně a nikoliv v intencích, které mu byly skrze podnět naznačeny. Na tomto názoru kárně obviněná setrvává i za situace, kdy se důkazní situace před soudem vyvinula zcela jinak, než původně předpokládala; to je totiž přípustným znakem každého trestního řízení. Ostatně změnu situace reflektovala v závěrečném návrhu. Státní zástupce naopak musí mít relativně vysokou jistotu, že pokud bude postupovat podle zákona, ustálených pravidel a podle svého svědomí, nesmí být za takto nezávislý postup trestán. I pozdější podání kárného návrhu bylo odůvodněno tak, že do konce trestního řízení nebylo postaveno na jisto, zda je kárný návrh důvodný. Pokud to tvrdí i kárná navrhovatelka, pak nemůže zároveň klást kárně obviněné za vinu, že ta měla pochybení poznat od samého počátku. Pokud jde o posudky bank, tak banky si je nechávají zpracovat pro účely vlastního zajištění a cenu tak stlačují kvůli tomu značně dolů. O důvodnosti svého postupu byla také opakovaně utvrzována jak nadřízeným státním zastupitelstvím, tak i soudem.

Při svém výslechu na základě dotazů dále uvedla, že tato věc byla první věc, kterou dozorovala od začátku, ve které se setkala se znaleckým posudkem na oceňování majetku. Bylo to asi rok po jejím jmenování do funkce státní zástupkyně, přičemž nebyla na žádném školení, které by se věnovalo problematice oceňování majetku a informace k oceňování tak získávala zejména praxí. Nevšimla si nepřesnosti v zadání otázky znalci ze strany policejního orgánu, ale znalec později uvedl, že zadání pochopil správně jako určení ceny obvyklé. Základní metody oceňování úplně neznala, dívala se do judikatury a do zákona o oceňování majetku a postupně se s nimi seznámila. Již zjistila, že metodika oceňování nemovitostí je velmi složitá. Ostatně i revizní znalecký posudek dospěl k závěru, že obvyklou cenu nelze určit, protože nejde o relativně homogenní věci s nízkým rozpětím cen. Nebyla si úplně vědoma rozdílu mezi oceněním podle oceňovacího předpisu a určením obvyklé, respektive tržní, ceny. Vycházela zejména z toho, co jí řekl znalec. Při posuzování znaleckého posudku Ing. Vaňka se dívala na výpočty a na to, jakým způsobem byl koncipován výsledek, a jestli má posudek všechny náležitosti. Neřešila však metodiku, jejíž výběr považovala za výsostně odbornou otázkou, která náleží výhradně znalci. Došla však k závěru, že metoda je správná, neboť zákon o oceňování majetku připouští různou metodiku, včetně určení ceny obvyklé výnosovou a nákladovou metodou. Nicméně už si přesně nepamatuje, jak k tomu dospěla, když znalec hovořil v posudku o ceně podle oceňovacího předpisu a nikoliv o ceně obvyklé. Klíčové zřejmě bylo to, že k ceně obvyklé lze dospět i přes výnosovou a nákladovou metodu. Vycházela z praxe znalců, která už jí tehdy byla známa, že za určitých okolností, pokud neproběhne určitý počet realizovaných prodejů v době 6 měsíců po datu prodeje, může obvyklou cenu nahradit výpočet ceny zjištěné. Pokud by nicméně řešila obdobnou situaci dnes, zřejmě by nechala znalce znalecký posudek doplnit. To, že byly zpracovány i odhady pro banky ve výrazně nižší výši brala v úvahu již při rozhodování o stížnostech proti usnesením o zahájení trestního stíhání, ale do textu usnesení to nepromítla. Myslí si, že odhadce bank byl vyslechnut již v přípravném řízení a uvedl, že každá banka má jinou metodiku a cena je určována s ohledem na to, že má jít o zajištění úvěru. Z časové souslednosti a z toho, jak to probíhalo, to tehdy vyhodnotila tak, že tam byla jasná snaha prodat to téměř za jakoukoliv cenu nájemkyni, protože ta nabídková cena vzešla i od ní. Byl vyhotoven také ještě starší posudek, který byl na 1,6 mil Kč. I ten zohledňovala vzhledem k tomu, že obvinění tvrdili, že z něj vycházeli, ačkoliv tomu tak nebylo. V obžalobě se k námitkám obviněných nevyjádřila, ale za tím účelem navrhla výslech znalce, aby to osvětlil, proč zvolil tyto metody na základě jeho odborných znalostí.

Dále při výslechu upřesnila, že pokud u sebe měla vyšetřovací spis a policejní orgán ve věci prováděl úkony, tak ty byly do spisu zařazeny až po vrácení spisu. Před podáním obžaloby si podrobně studuje celý spis, protože se na jeho základě rozhoduje, zda podat obžalobu. I po podání obžaloby má věc na starosti a hlídá ji stejný státní zástupce, který ve věci vykonával dozor, pokud tomu něco důležitého nebrání. Ten také pokud možno chodí k soudu. V této věci u všech hlavních líčení intervenovala sama.

Kárné obviněná Iveta Bollová se vyjádřila písemně, v rámci svého výslechu, v dalším průběhu ústního jednání a v rámci závěrečné řeči.

V prvé řadě namítala, že ke skutku vymezenému ve skutkové větě se konkrétně vyjádřit nemůže, neboť z něj není zřejmé, jakým konkrétním postupem jako dohledová státní zástupkyně při výkonu dohledu nad postupem nižšího státního zastupitelství měla pochybit. Proto pouze popíše svůj postup v dané věci.

V případě prvního dohledu jí byly k vyřízení předány podněty obviněných. V nich namítali, že se dozorová státní zástupkyně nevypořádala se všemi stížnostními námitkami. Za účelem výkonu dohledu si vyžádala dozorový spis OSZ v Lounech a vyšetřovací spis policejního orgánu. V zákonem stanovené lhůtě vykonala 28. 11. 2016 dohled v rozsahu námitek obsažených v podnětech podatelů a o vykonaném dohledu je vyrozuměla. Podněty k výkonu dohledu byly totožné se stížnostmi proti usnesením policejního orgánu, o kterých rozhodovala dozorová státní zástupkyně. V postupu kárně obviněné Radky Pavlišové neshledala žádná pochybení. Pro zahájení trestního stíhání konkrétní osoby není nutné, aby byla trestná činnost spolehlivě prokázána, postačuje vyšší stupeň pravděpodobnosti. Vůči dozorové státní zástupkyni proto nepřijala žádné opatření. Poté, co byl vyžádaný spisový materiál zaslán zpět na OSZ v Lounech, dohledový spis založila.

Dne 28. 6. 2017 bylo na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem (dále „KSZ v Ústí nad Labem“) doručeno z Vrchního státního zastupitelství v Praze (dále „VSZ v Praze“) podání ministra spravedlnosti. V něm byl opět namítán nesprávný postup OSZ v Lounech ve věci vedené pod sp. zn. ZT 286/2016 a byl žádán výkon dohledu nad postupem tohoto státního zastupitelství. Podání bylo zaevidováno do stejného dohledového spisu, který tím obživl. V době doručení podání ministra spravedlnosti již byla ve věci podána obžaloba a Okresním soudem v Chomutově byl vydán trestní příkaz. Na základě odporu obviněných byl zrušen a bylo nařízeno hlavní líčení. Státní zástupkyně VSZ v Praze Mgr. D. H. v přípisu sdělila, že ve věci sice již byla podána obžaloba, ale dosud věc není pravomocně skončena, proto není výkon dohledu vyloučen. Tato žádost nebyla v souladu s Výkladovým stanoviskem k problematice výkonu dohledu nad činností státního zastupitelství ve stadiu po podání obžaloby Nejvyššího státního zastupitelství č. 1/2002 ze dne 8. 1. 2002 (dále jen „výkladové stanovisko k výkonu dohledu po podání obžaloby“). Dle tohoto stanoviska pokud se obžalovaný domáhá výkonu dohledu ve věci, v níž byla podána obžaloba, státní zastupitelství takové podání zpravidla bez dalšího opatření postoupí soudu, který o věci koná řízení, jako součást obhajoby uplatněné obžalovaným a podatele o tom vyrozumí. Státní zastupitelství takto postupuje vždy, jestliže obžalovaný namítá nesprávnost v tom, že státní zástupce své rozhodnutí o podání obžaloby učinil na základě nesprávného hodnocení důkazů. Přezkoumání obžaloby ve stadiu trestního řízení po podání obžaloby přísluší výlučně soudu. Podnět ministra spravedlnosti korespondoval s uplatňovanou obhajobou obviněných, právě proto mělo být přiměřeně dle označeného výkladového stanoviska postupováno.

Přesto kárně obviněná 25. 7. 2017 dohled provedla. Obsahově byl podnět ministra spravedlnosti opakovaným podnětem, který již byl vyřízen v rámci prvního dohledu. Kárně obviněná Iveta Bollová ani v tomto případě neshledala v postupu dozorové státní zástupkyně pochybení, proto podnět vyhodnotila jako nedůvodný. Výsledek dohledu byl předložen k aprobaci náměstkovi krajského státního zástupce v Ústí nad Labem, který jej vrátil zpět s pokynem zaměřit se na zpracovaný znalecký posudek na cenu převáděné nemovitosti, a to v rozsahu, zda tento znalecký posudek mohl být podkladem pro zahájení trestního stíhání a následně pro podání obžaloby. Poté 25. 8. 2017 dospěla k závěru, že znalecký posudek Ing. Vaňka mohl být podkladem pro zahájení trestního stíhání ve věci, a to ve spojení s dalšími listinami ze zasedání zastupitelstva města Postoloprty, jednání ohledně prodeje dané nemovitosti, jakož i předchozími snahami o její prodej. Pokud jde o podání obžaloby, konstatovala, že byla podána, aniž by při zjištění hodnoty nemovitosti bylo postupováno dle § 137 tr. zákoníku. Avšak vzhledem k tomu, že nalézací soud obžalobu přijal a nařídil hlavní líčení, když před tím vydal i trestní příkaz, bude na intervenujícím státním zástupci, aby trval na výslechu znalce, případně doplnění znaleckého posudku. Dále měla dozorová státní zástupkyně reagovat na novelu zákona o obcích. Před rozesláním výsledků vykonaného dohledu bylo vyrozumění předloženo k aprobaci náměstkovi krajského státního zástupce v Ústí nad Labem. Poté dohledový spis opět založila.

Následně spis 1 KZT 1538/2016 obživl na základě podnětu VSZ v Praze k výkonu dohledu ze dne 21. 5. 2019 ve věci obviněného P. R. Týkal se zákonnosti důvodů pro zpětvzetí obžaloby u obviněného P. R., jehož trestní stíhání bylo z důvodu nepřípustnosti přerušeno. S postupem dozorové státní zástupkyně souhlasila.

Poté byl k rukám náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem doručen pokyn dle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství náměstka vrchní státní zástupkyně v Praze JUDr. A. B. ze dne 29. 7. 2019 k výkonu dohledu nad postupem OSZ v Lounech, který měl být zaměřen na správnost a zákonnost postupu dozorové státní zástupkyně ve všech stadiích trestního řízení. Tento dohled Iveta Bollová vykonala 13. 8. 2019. Neshledala v postupu dozorové státní zástupkyně v žádném stadiu trestního řízení jiná pochybení, než ta, na která byla v rámci již dříve vykonaného dohledu upozorněna. V tomto směru připravila pro krajského státního zástupce nástin vyrozumění o vykonaném dohledu adresovaný náměstkovi vrchní státní zástupkyně v Praze. Tento nástin však byl upraven (kárně obviněná neví kým) a v pozměněné podobě odeslán 19. 8. 2019. Proti provedeným změnám však kárně obviněná žádné námitky nemá.

Kárně obviněná Iveta Bollová upozornila, že obžaloba byla před jejím podáním dne 18. 1. 2017 aprobována v rámci kontrolní činnosti tehdejším okresním státním zástupce v Lounech R. D.

Poukázala také na to, že o věci bylo v souladu s Pokynem obecné povahy nejvyššího státního zástupce č. 10/2011, o informacích, dozorovou státní zástupkyní informováno Nejvyšší státní zastupitelství (dále „NSZ“) ke sp. zn. 3 NZT 188/2016. Průběžně mu byly zasílány různé informace o průběhu řízení, které byly brány na vědomí. S ohledem na podrobnou informovanost NSZ se kárně obviněná Iveta Bollová podivila nad informací obsaženou v kárném návrhu, že nejvyšší státní zástupce se s celou záležitostí teprve seznamuje. V rámci výkonu dohledu, a to i opakovaného nebyla jakkoliv upozorněna, že by postupovala nesprávně ani ze strany VSZ v Praze ani NSZ, ač o věci byla tato nadřízená státní zastupitelství informována. Nad postupem kárně obviněné Ivety Bollové nebyl iniciován ani vykonán dohled nad dohledem.

Kárně obviněná má za to, že při výkonu dohledu nad postupem OSZ v Lounech postupovala v souladu s § 12d odst. 1 a § 16a odst. 6 zákona o státním zastupitelství i § 1 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech prováděných právními čekateli (dále jen „jednací řád státního zastupitelství“) a nedopustila se tak žádného kárného provinění.

První dohled k přezkoumání rozhodnutí o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání vykonala již 28. 11. 2016 a druhý, ve vztahu k důvodnosti podání obžaloby, pak 25. 8. 2017. Dohled vykonaný 13. 8. 2019 již jen opakuje závěry předchozích dohledů bez možnosti jakkoli zasáhnout do probíhajícího řízení, neboť v té době již byl v právní moci zprošťující rozsudek Okresního soudu v Chomutově. Ve věci se nejednalo o tzv. permanentní dohled, ale o dohled ad hoc na základě konkrétních podání, které byly kárně obviněné předloženy ke zpracování. V mezidobí mezi jednotlivými výkony dohledu si žádné dokumenty nevyžadovala, kromě požadavku na předložení rozsudku ve věci po provedení druhého dohledu ve věci. S ohledem na uvedené má za to, že kárný návrh byl podán po lhůtě stanovené v § 29 zákona o státním zastupitelství a je tedy opožděný.

Za zarážející označila, že pokud byla shledána pochybení při výkonu dohledu, nereagovalo VSZ v Praze již po vykonání druhého dohledu, ale výhrady si ponechalo až po třetím provedeném dohledu. Dohled po skončení trestní věci je zcela neobvyklý a je otázkou, zda je vůbec možný. Ačkoliv shledala postup dozorové státní zástupkyně jako řádný, i pokud by tomu tak nebylo, neměla již žádný zákonný prostředek, jak případné pochybení napravit. Takový dohled je nadbytečný a postrádá význam.

Při svém výslechu na základě dotazů dále uvedla, že pochybení shledané při druhém výkonu dohledu již znovu neopakovala, neboť výsledek výkonu dohledu byl určen VSZ v Praze, které již výsledek předchozího dohledu obdrželo. Považovala to tedy za nadbytečné. Dále sdělila, že se ve své praxi nikdy nesetkala s tím, že by ministr spravedlnosti dával podnět k výkonu dohledu. Vzhledem k tomu, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo pravomocné, mohl podat stížnost pro porušení zákona. Neví o tom, že by ze strany VSZ v Praze proběhl dohled nad jí vykonaným dohledem. V praxi také nikdy nezažila, že by VSZ v Praze provádělo dohled z vlastní iniciativy a také nikdy nezažila, že by se prováděl dohled po vydání rozsudku, který nabyl právní moci, ani neví, že by takový postup byl upraven nějakým předpisem.

Pokud jde o obhajobu kárně obviněné Radky Pavlišové, pak kárná navrhovatelka uvedla, že v rozhodnutí ve věci V. B. soud akceptoval, že vedení trestního stíhání a podání obžaloby, které byl obžalovaný soudem pravomocně zproštěn, může založit kárnou odpovědnost státního zástupce. Pokud se kárně obviněný nezabýval základními skutkovými a právními otázkami, bez nichž nebylo možné skutek vymezený v usnesení o zahájení trestního stíhání a v obžalobě kvalifikovat jako trestný čin, udržoval po celé trestní řízení protiprávní stav, který v jeho jednotlivých stádiích stále obnovoval. S ohledem na tento závěr není zjevné, z jakých konkrétních důvodů zpochybňuje kárně obviněná kvalifikaci jí vytýkaného jednání jako trvajícího deliktu.

Skutek kárně obviněné Radky Pavlišové byl v kárném návrhu rozčleněn do tří fází pouze z důvodu přehlednosti. Jak je nicméně z popisu skutku i odůvodnění kárného návrhu patrné, svou povahou se jedná o jedno jednání spočívající v tom, že kárně obviněná neodborným a nedbalým postupem udržovala protiprávní stav od zamítnutí stížnosti obviněných proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání přes podání obžaloby až po závěr hlavního líčení dne 3. 4. 2019, kdy navrhla zproštění obžaloby. To, že toto jednání kárné obviněné představuje porušení jejích povinností, je potvrzeno též vyjádřením nejvyššího státního zástupce.

K udržování protiprávního stavu docházelo i po podání obžaloby tím, že kárně obviněná adekvátním způsobem nereflektovala skutkový a důkazní stav věci, čímž rozhodujícím způsobem přispěla k neodůvodněnému několikaletému trestnímu stíhání 10 osob. Kárná navrhovatelka jí samozřejmě nehodlá nijak diktovat, jaké má mít vnitřní přesvědčení. Ve svém procesním postavení je však kárně obviněná povinna postupovat secundum et intra legem, což po valnou část trestního řízení flagrantním způsobem nečinila. Podle § 109 tr. řádu, je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutné požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, přibere se znalec jiný. Z procesního hlediska kárně obviněná mohla a měla s ohledem na okolnosti případu až do podání obžaloby věc vrátit policejnímu orgánu s pokyny k doplnění [§ 174 odst. 2 písm. d) tr. řádu] nebo zastavit trestní stíhání [§ 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu], po podání obžaloby pak vzít obžalobu zpět podle § 182 trestního řádu. Pokud v této situaci kárně obviněná tvrdí, že situace, kdy sám státní zástupce navrhne zproštění, je pro obžalovaného významně vstřícnější, než zpětvzetí obžaloby, pomíjí, že mezi podáním obžaloby a hlavním líčením uplynuly více než dva roky, po něž obvinění čelili podané obžalobě, a tedy i veškeré nejistotě a narušení pověsti vyplývajícím z postavení obžalovaných. S ohledem na skutkový stav věci by v přípravném řízení nezbylo než trestní stíhání zastavit, jak k tomu ostatně došlo v trestní věci obžalovaného Ing. R., která byla vyloučena k samostatnému projednání.

Pokud jde o tvrzenou opožděnost návrhu vůči Radce Pavlišové, pak část jednání uvedená pod bodem (iii) je neoddělitelnou součástí jednání kárně obviněné, které je trvajícím kárným proviněním. Objektivní lhůta pro podání kárné žaloby tedy nemohla začít běžet dříve, než bylo jednání ukončeno. Posledním aktem bylo až hlavní líčení konané 3. 4. 2019, při němž byl vydán zprošťující rozsudek. Teprve až tímto úkonem (a následným nabytím právní moci zprošťujícího rozsudku) totiž došlo k ukončení trestního řízení, jež podle názoru kárné navrhovatelky nemělo být vůbec vedeno; tímtéž okamžikem byly postaveny najisto okolnosti, které podle kárné navrhovatelky zakládají závěr o pochybení kárně obviněné.

Ve vyjádření k obhajobě Ivety Bollové kárná navrhovatelka uvedla, že kárně obviněná zejména mohla a měla v rámci výkonu dohledu ve stadiu přípravného řízení vydat dozorové státní zástupkyni pokyn, aby postupovala v souladu s příslušnými procesními ustanoveními, konkrétně s § 109 zákona tr. řádu. V krajním případě mohla kárně obviněná věc dozorové státní zástupkyni odejmout. Pokud jde o dohled ve fázi po podání obžaloby, kárná navrhovatelka se neztotožňuje s argumentací založenou na výkladovém stanovisku k výkonu dohledu po podání obžaloby, a to ze tří důvodů. Stanovisko se výslovně vztahuje na podněty k výkonu dohledu formulované obviněným. Zadruhé stanovisko samo vychází z toho, že půjde o postup nejčastější, nikoliv však jediný možný. Zatřetí kárně obviněná dohled k požadavku státní zástupkyně VSZ v Praze i přes odkaz na uvedené stanovisko vykonala. Pokud by ve stádiu řízení před soudem dohled vykonala řádně a zjistila pochybení v postupu dozorové státní zástupkyně, mohla ji na tato zjištění upozornit. Na uvážení dozorové státní zástupkyně by byla volba vhodného procesního postupu, tedy zda například podle § 109 tr. řádu požádat znalce o vysvětlení, navrhnout přibrání znalce jiného, nebo vzít obžalobu zpět dle § 182 tr. řádu. Co se týče výkonu dohledu po skončení trestního řízení, ani v tomto případě kárně obviněná Iveta Bollová neidentifikovala pochybení dozorové státní zástupkyně.

Pochybení kárně obviněné Ivety Bollové bylo v návrhu na zahájení kárného řízení podrobně popsáno. Kárné navrhovatelce není zřejmé, jaké nedostatky ve formulaci skutku jí kárně obviněná vytýká.

Pokud jde o opožděnost návrhu, pak výkon dohledu byl v daném případě ukončen až dne 13. 8. 2019, pochybení kárně obviněné proto trvalo až do tohoto data a před tímto okamžikem nemohly lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení začít běžet.

Dokazováním provedeným při ústním jednání zjistil Nejvyšší správní soud jako soud kárný následující skutečnosti.

Kárně obviněná Mgr. et Mgr. Radka Pavlišová vykonávala před vstupem do soustavy státního zastupitelství praxi jako advokátní koncipientka, asistentka soudce a vedoucí právní poradny Právního protikorupčního střediska Transparency International – Česká republika, o. p. s. V roce 2008 složila odbornou justiční zkoušku s prospěchem výtečně způsobilá. V listopadu 2014 uspěla ve výběrovém řízení k obsazení míst státních zástupců v obvodu KSZ v Ústí nad Labem. Státní zástupkyní byla jmenována 12. 2. 2015 a ke dni 1. 4. 2015 byla přidělena k OSZ v Lounech. Od 1. 9. 2017 do 31. 10. 2017 byla dočasně přidělena ke KSZ v Ústí nad Labem. Její stáž byla hodnocena kladně jak po odborné, tak po lidské stránce. Od 3. 9. 2018 byla pověřena zastupováním funkce okresního státního zástupce v Lounech. S účinností od 1. 5. 2019 byla jmenována okresní státní zástupkyní v Lounech. Její specializací je od začátku jejího jmenování státní zástupkyní hospodářská a majetková trestná činnost a mezinárodní justiční spolupráce. Vedle výkonu funkce státní zástupkyně je externí vyučující na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Podle hodnocení krajského státního zástupce v Ústí nad Labem z 8. 3. 2019 je hodnocena jako velmi kultivovaná osobnost, která jedná vždy věcně, k řešení problémů přistupuje s klidem a rozvahou. Je svědomitá a její pracovní výkony stabilně prokazují vysokou odbornou úroveň. Je schopna samostatného a proaktivního řízení úřadu. Jako velmi dobré byly hodnoceny její manažerské schopnosti při organizaci vlastní práce i při řízení podřízených státních zástupců, kvalita a produktivita práce, odborné znalosti a dovednosti, mezilidské dovednosti, intelektuální schopnosti, zaujetí pro práci i osobní rozvoj. Svědek JUDr. Bc. R. D., Ph.D., dřívější okresní státní zástupce v Lounech, uvedl, že ji poznal jako velmi pečlivou a precizní státní zástupkyni. K účasti ve výběrovém řízení na státní zástupkyni ji sám oslovil.

Kárně obviněná Iveta Bollová nastoupila jako právní čekatelka u okresní prokuratury v Teplicích 1. 9. 1986. Dne 18. 12. 1987 složila závěrečnou zkoušku právního čekatele. Ke dni 1. 1. 1988 byla ustanovena do funkce prokurátorky okresní prokuratury v Teplicích. Zpočátku vyřizovala veškerou trestní agendu, později se stala specialistkou na trestní věci mladistvých a nezletilých pachatelů. Dne 16. 6. 1994 se vzdala funkce státní zástupkyně a její pracovní poměr zanikl 31. 8. 1994. Poté byla právničkou v Komerční bance, a.s. Ke dni 10. 4. 1995 byla opět jmenována státní zástupkyní a přidělena k výkonu funkce státní zástupkyně u KSZ v Ústí nad Labem. V současné době je zařazena v oddělení dohledu a přezkumu. Před tím působila jako dozorová státní zástupkyně. Je jí přidělena agenda týkající se hospodářských trestných činů a majetkové trestné činnosti. Podle hodnocení náměstkyně krajského státního zástupce v Ústí nad Labem z 24. 10. 2019 ke zpracovávání přidělených věcí přistupuje zodpovědně a samostatně. Je schopna si náležitě zorganizovat svou práci, stanovit priority a dodržovat zadané termíny. V případě složitějších trestních věcí pracuje s dostupnou judikaturou, na jejímž podkladě pak činí své závěry. Průběžně se seznamuje s aktuální legislativou i judikaturou. Je vstřícná ke svým kolegům, pokud jde o konzultaci odborné problematiky, a vždy ochotná pomoci při řešení případných personálních problémů, například zastoupením kolegů při účasti u veřejných zasedání. V době od 1. 4. 2018 jsou výstupy z výkonu dohledu zpracované všemi státními zástupci oddělení dohledu a přezkumu KSZ v Ústí nad Labem podrobeny aprobaci náměstkyně pro dohled a přezkum. Byly zjištěny občasné nedostatky v její práci. Jednalo se však toliko například o nedostatečné reagování na uplatněné námitky ve výsledném vyrozumění podatele, nedostatečně odůvodněný vyslovený právní názor, když z provedeného vyhodnocení však bylo vždy zjevné, že se věcí zabývala do hloubky na základě předloženého spisového materiálu, který přezkoumala. Zřídka bylo zaznamenáno vyřízení podnětu k výkonu dohledu po uplynutí zákonné lhůty. Iveta Bollová vyřídila v roce 2018 celkem 399 věcí zapsaných v rejstřících KZT, KZN, KZZ či KZO. Nejvíce věcí se týkalo dohledu nad činností státního zástupce v rámci dozoru nad vyšetřováním, včetně rozhodování o podaných stížnostech, jakož i řízení odvolacího. Dosud nebyla postižena formální výtkou vedoucího státního zástupce, ani po dobu svého působení ve funkci státní zástupkyně nečelila kárnému obvinění.

Dne 3. 2. 2016 sepsala Policie České republiky, Krajské ředitelství Ústeckého kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Územní odbor Louny, oddělení hospodářské kriminality (dále jen „policejní orgán“), záznam o zahájení úkonů trestního řízení, čj. KRPU-273091-7/TČ-2015-040781-37, neboť učinila závěr, že mohl být spáchán přečin porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 tr. zákoníku tím, že neznámý pachatel dne 21. 10. 2015 na 12. zasedání Zastupitelstva města Postoloprty schválil prodeje pozemku p. č. 1035, jehož součástí je dům č. p. 74, v k. ú. Postoloprty (dále také jen „nemovitost“) za cenu 1 000 000 Kč manželům P., přičemž město v letech 2013 a 2014 provedlo v domě rekonstrukce za 469 631 Kč, čímž mohla být způsobena městu dosud nezjištěná škoda (č. l. 2 trestního spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 3 T 19/2017 – dále jen „trestní spis“).

Policejní orgán přibral opatřením ze dne 8. 2. 2016 k vypracování znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Jiřího Vaňka (č. l. 704 trestního spisu). Znalci bylo uloženo zodpovědět otázky, jaká byla cena pozemku (včetně domu) v době schválení jeho prodeje, případně uvést další relevantní skutečnosti.

Posudek byl vypracován dne 12. 3. 2016 (č. l. 706-720 trestního spisu, dále jen „posudek Ing. Vaňka“). Na titulní straně je vymezen účel znaleckého posudku ocenění nemovitosti jako podklad v trestní věci porušení povinnosti při správě cizího majetku. Dále je na úvodní straně uvedeno, že znalecký posudek byl vypracován dle zákona o oceňování majetku a podle oceňovací vyhlášky, podle stavu k 21. 10. 2015. Stejná informace, pokud jde o informaci, podle čeho bylo oceňováno, je uvedena i na str. 3 posudku. Posudek neobsahuje žádnou informaci o tom, že by se zabýval srovnatelnou nemovitostí a neobsahuje ani vysvětlení, proč byly zvoleny znalcem použité metody nebo popis zvolených metod. Kromě popisu nemovitosti v něm jsou uvedeny opakovaně výpočty prostřednictvím vzorců, indexů a koeficientů bez bližších vysvětlení. Při jejich určení je odkazována na ustanovení označená § nebo jako příloha bez bližšího určení. Po nahlédnutí do oceňovací vyhlášky je zřejmé, že jde právě o ustanovení a přílohy této vyhlášky. Například na str. 7 je uvedeno: „Zatřídění pro potřeby ocenění Budova § 12 D. budovy pro společenské a kulturní účely“. V § 12 oceňovací vyhlášky je uveden výpočet ceny stavby, kterou nelze zařadit podle účelu jejího užití mezi stavby oceňované podle § 13 až 22, mezi kterými budova pro společenské a kulturní účely není. Obdobné odkazy jsou alespoň jednou například i na str. 4, 10, 12, 13 a 14, na str. 11 celkem šestkrát. Na závěrečné str. 15 posudku je u výsledné ceny 1 502 840 Kč uvedeno „po zaokrouhlení dle § 50“. Závěr znaleckého posudku zněl: „Na základě prohlídky a posouzení původního stavu objektu stanovuji cenu dle platného cenového předpisu v době prodeje uvedené nemovitosti ve výši 1 502 840 Kč. Ve výpočtu opotřebení jsou zahrnuty údaje o opravách a výměně prvků krátkodobé životnosti provedení v roce 2013-4.“ Na konci znaleckého posudku je připojena znalecká doložka s uvedením, že znalec byl jmenován pro základní obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí.

V rámci prověřování podali vysvětlení někteří zastupitelé. Dne 12. 4. 2016 podal vysvětlení mj. R. P., X (č. l. 243 – 247 trestního spisu). V něm popsal předchozí historii prodeje nemovitosti, kterou se nedařilo prodat ani za 1 mil Kč, respektive zájem koupit ji za takovou cenu projevil pouze zájemce, kterého nepovažovalo město za vhodného. Poukázal dále na to, že paní P. nemohla sehnat hypotéku, neboť se odhady bank pohybovaly mezi 700 tis Kč – 1 mil Kč. Obdobné informace poskytl V. I., místostarosta města, v podaném vysvětlení téhož dne (č. l. 255 – 259 trestního spisu). V podaných vysvětleních od radních K. F. (č. l. 264 – 268 trestního spisu) a P. R. (č. l. 274 – 277 trestního spisu) je obsažena informace o tom, že paní P. měla problémy získat na koupi nemovitosti za cenu 1 mil Kč hypotéku od bank.

Kárně obviněná Radka Pavlišová byla s věcí obeznámena již ve fázi prověřování, jak vyplývá ze spisu OSZ v Lounech sp. zn. 0 ZN 1173/2016, který se později stal součástí dozorového spisu OSZ v Lounech sp. zn. ZT 286/2016 (dále jen „dozorový spis“). Tehdejší okresní státní zástupce R. D. uvedl, že věc přidělil Radce Pavlišové proto, že tato agenda spadala do její specializace a byla pečlivou a precizní státní zástupkyní. Trestní oznámení bylo učiněno na OSZ v Lounech a kárně obviněná jej postoupila policejnímu orgánu. Policejní orgán jí podal zprávu o stavu prověřování podle § 159 odst. 2 tr. řádu 25. 4. 2016 spolu se spisovým materiálem v rozsahu dvou šanonů (č. l. 4 a 5 spisu OSZ v Lounech sp. zn. 0 ZN 1173/2016). Ve zprávě o stavu prověřování je mimo jiné uvedeno, že již byl zpracován posudek Ing. Vaňka a osoby uvedené shora v bodě [79] podaly vysvětlení. Radka Pavlišová přípisem ze dne 30. 6. 2016 vrátila policejnímu orgánu spisový materiál a uložila mu jeho vyhodnocení, zejména ohledně naplnění podmínky hrubé nedbalosti ze strany podezřelých.

Dne 29. 6. 2016 policejní orgán vydal usnesení, kterým zahájil trestní stíhání Mgr. Z. P., Mgr. K. S., Ing. R. M., Ing. P. R., Mgr. K. F., Ing. J. P., P. K., L. K., V. I., H. E. a P. E. jako obviněných ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 3-7 trestního spisu). Tohoto trestného činu se měli dopustit tím, že jako členové Zastupitelstva města Postoloprty nebo členové Rady města Postoloprty porušili své povinnosti při opatrování nebo správě cizího majetku vyplývající jim ze zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) (dále jen „obecní zřízení“) doporučili schválit prodej nemovitosti nebo jej přímo schválili za cenu 1 000 000 Kč a následně i tím, že doporučili a schválili žádost o uhrazení kupní ceny ve splátkách. Cena měla být podstatně nižší, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná, neboť dosažitelná cena byla dle znaleckého posudku Ing. Vaňka stanovena na částku 1 502 840 Kč, ačkoliv byli na zasedání zastupitelstva upozornění jinými členy zastupitelstva na skutečnosti, z nichž vyplývala možnost příliš nízké kupní ceny, tyto vědomě pominuli, zejména jako zastupitelé nerespektovali zastupitelstvem dříve schválené závazné podmínky, nenechali si vypracovat znalecký posudek ke zjištění ceny v místě a čase obvyklé a byli si vědomi, že město investovalo do oprav nemovitosti v letech 2013 a 2014 celkem 469 631,76 Kč. Došlo tak k převodu nemovitosti za cenu nikoliv obvyklou, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná, čímž způsobili škodu na majetku města Postoloprty škodu ve výši 502 840 Kč. V odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání bylo odkazováno i na některá podaná vysvětlení. V rekapitulaci vysvětlení L. P. je mj. uvedeno, že se již před schvalováním prodeje pokoušela získat hypotéku na nemovitost ve výši 1 mil Kč v ČSOB, jejíž interní odhadce stanovil cenu nemovitosti na 700 tis Kč a banka proto odmítla hypotéku poskytnout. J. V. uvedl, že k prodeji měl výhrady, zejména protože nebyl udělán soudní odhad a zájemkyně neměla finance na koupi nemovitosti. P. Ř. měl připomínky k desetiletému splácení kupní ceny, když se při schvalování splátek objevil staronový zájemce o koupi J. T., který v hotovosti nabízel cenu 1 050 000 Kč. M. F. popsal genezi prodeje nemovitosti. Město chtělo prodat nemovitost v roce 2008 asi za 1,6 mil Kč, ale nebyl žádný zájemce. Dům chátral a cena byla v roce 2011 snížena na 1 mil Kč. To se objevili dva zájemci. Jeden byl ochoten dát 1 mil Kč, ale s prodejem město nesouhlasilo, a druhá nabídka byla od J. T. za 500 tis Kč. Asi v roce 2013 si pronajala nemovitost L. P., která tam začala provozovat svatební salón. V té době došlo k opravám, které se promítly do nájmu. Po vyvěšení záměru prodat nemovitost za 1 mil Kč se nikdo jiný nepřihlásil. Zastupitelstvo schválilo prodej a následně rozložení kupní ceny do splátek. J. T. učinil svou nabídku ve výši 1 050 000 Kč až při schvalování splátek. H. P. popsala průběh schvalování obdobně jako P. Ř. V usnesení je také odkaz na posudek Ing. Vaňka s uvedením, že znalec stanovil cenu dle platného cenového předpisu. Při právním hodnocení věci bylo poukázáno i na § 39 odst. 2 obecního zřízení, podle nějž se při úplatném převodu majetku cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá.

Jak uvedl tehdejší okresní státní zástupce R. D., věc znovu posoudil po zahájení trestního stíhání a ponechal ji k výkonu dozoru kárně obviněné Radce Pavlišové.

V období od 3. 8. do 11. 8. 2016 byly postupně policejnímu orgánu doručeny stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 16 – 124 trestního spisu). Samostatnou stížnost podali Z. P., P. K. a K. F. K. F. pak podal stížnost i prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Milana Hadravy, advokáta. Ostatní pouze prostřednictvím téhož obhájce. Z. P. ve své stížnosti uvedl, že za zásadní problém považuje to, zda přijetím usnesení o souhlasu s prodejem nemovitosti vznikla nějaká škoda. Ta je vypočtena z odhadu, který si nechal zpracovat policejní orgán. Není jisté, zda zohledňuje úpravy provedené již novým majitelem. Podle jeho přesvědčení je odhad zkreslený, zavádějící a nedůvěryhodný. Zásadní problém viděl v chybějících odhadech bankovních ústavů, které prováděly odhady v době prodeje. Ty byly na částky 700 tis Kč a 1 mil Kč. Je zde tedy zásadní rozpor. Uvedl, že v případě dalšího stíhání bude žádat zpracování oponentního posudku. Dále poukázal i na to, že o částky, které byly investovány v letech 2013 a 2014, se nezvedá cena nemovitosti, ale lze počítat jen s určitou alikvótní částkou. Práce byly provedeny, aby mohl být objekt pronajat, a zahrnují i položky jako je úklid, vyklizení, odvoz materiálu, apod. Upozornil i na to, že v době, kdy byla nemovitost na prodej za ni J. T. nabídl 500 tis. Kč. Dále poukazoval na to, že obec nemusí nutně prodávat jen za cenu obvyklou, přičemž důvod tohoto postupu ve věci byl zřejmý, že věc byla konzultována s advokátem a vznesl i další námitky, které přímo nesouvisí s určením výše škody. K. F. poukazoval také na dřívější nabídku J. T. a na další otázky přímo nesouvisející s výší škody dle znaleckého posudku. P. K. uvedl, že navrhoval revokaci usnesení o prodeji nemovitosti. Stížnosti podané prostřednictvím zvoleného obhájce Milana Hadravy byly totožné. Bylo v nich uvedeno, že byla chybně určena kupní cena, za kterou byla nemovitost prodána, neboť cena zaplacená kupujícími bude díky splátkovému kalendáři o 250 788,88 Kč vyšší. Dále poukázal na to, že je sporné, jak má být určena cena obvyklá podle § 39 obecního zřízení, která podle něj neodpovídá ceně obvyklé podle zákona o oceňování majetku. Podrobně se věnoval i vývoji prodeje nemovitosti, obdobně tak, jak byl popsán v podaném vysvětlení M. F. uvedeném shora v bodě [79]. Zejména bylo poukázáno na neprodejnost nemovitosti za cenu původně určenou znaleckým posudkem, která vedla k jejímu snížení na 1 mil Kč, přičemž ani za tuto cenu se původně nenašel vhodný kupec. Poukázal i na to, že si policejní orgán neobstaral odhady od bank, které zněly na výrazně nižší částku, než byla cena určená znaleckým posudkem. Stížnost dále poukazovala na další tvrzené vady usnesení o zahájení trestního stíhání.

Přípisem ze dne 12. 8. 2016 předložil podané stížnosti policejní orgán OSZ v Lounech dne 15. 8. 2016. Podle záznamu na č. l. 16 dozorového spisu byl OSZ v Lounech doručen i spis, který byl policejnímu orgánu vrácen 16. 9. 2016.

Kárně obviněná Radka Pavlišová vyhověla stížnosti obviněného P. K. a usnesení, kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání, zrušila, neboť dospěla k závěru, že tím, že se pokoušel usnesení o prodeji revokovat, nešlo v jeho případě o hrubou nedbalost (č. l. 168 – 170 trestního spisu). Ostatní stížnosti obviněných usneseními ze dne 16. 9. 2016 zamítla (č. l. 127 – 167 trestního spisu). Usnesení jsou, pokud jde o většinu obsahu, identická. Drobně se liší u těch obviněných, kteří podali samostatně stížnosti, pokud v nich byly jiné námitky, než u ostatních. Pokud jde o závěry znaleckého posudku a výpočet škody, pak jsou závěry shodné. Radka Pavlišová v nich mj. konstatovala, že „Ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, je zřejmé, že obvyklá cena předmětné nemovitosti činí 1.502.840 Kč, což představuje rozdíl o 502.840 Kč oproti realizované kupní ceně. Jelikož vypracovaný znalecký posudek obsahuje všechny náležitosti, znalecký závěr ohledně výsledné ceny je v dostatečném rozsahu odůvodněn a logicky provázán s použitými metodami, nelze než konstatovat, že závěry znaleckého zkoumání jsou plně způsobilé k procesnímu postupu, který vyústil ve vydání napadeného rozhodnutí, pro které je dostatečným podkladem.“ Při vyřízení stížností podaných prostřednictvím obhájce uvedla, že nelze přihlížet k částce 250 788,88 Kč, neboť ta je představována pouze úroky za to, že kupní cena nebyla zaplacena hned. V usneseních však nebylo reagováno na to, že se město v minulosti již pokoušelo nemovitost prodat za cenu vyšší, ale nebylo úspěšné. Nebylo reagováno ani na to, jak má být určena výše škody s ohledem na § 39 obecního zřízení. V souvislosti s tímto ustanovením bylo pouze poukázáno na nepřesnost policejního orgánu, při jeho citaci, která však nemá žádný dopad na posouzení věci. Ani na námitky Z. P. týkající se zásadních rozporů s odhady bank Radka Pavlišová nijak nereagovala, ačkoliv tato část stížnosti byla rekapitulována v zamítavém usnesení (č. l. 143 – 146 trestního spisu). Obdobně nebylo reagováno na poukaz obhájce Milana Hadravy, že policejní orgán nijak nereagoval na tvrzení o posudcích od bank, které se výrazně lišily od ceny uvedené v posudku Ing. Vaňka.

Dne 8. 9. 2016 policejní orgán vyslechl obviněného Z. P. (č. l. 238 – 241 trestního spisu). Mimo jiné se vyjádřil i k historii prodeje domu, kdy se město pokusilo dům prodat v listopadu 2008 za cenu 1 609 325 Kč, která vycházela ze znaleckého posudku, který jeho cenu stanovil na 1 558 000 Kč. Dům se však za tuto cenu nepodařilo ani do roku 2011 prodat a město tak přistoupilo na snížení nabídkové ceny na 1 mil Kč. Pokud jde o znalecký posudek Ing. Vaňka, pak k němu mj. uvedl: „Dále upozorňuji na nevěrohodnost zn. posudku, který byl vypracován soudním znalcem p. Vaňkem, z těchto důvodů: a- opatření vydané k vyhotovení posudku bylo nevhodně zadáno, protože nebyl požadován odhad tržní hodnoty nemovitosti, který zobrazuje prodejnost, ale cituji požadavek policie ČR ‚jaká byla cena nemovitosti v době schválení prodeje‘. Na základě tohoto zadání provedl soudní znalec odhad pro potřebu daňovou dle metodiky, která vychází z vyhlášky MV ČR č. 199/2014. Tento odhad je pro potřeby vyšetřování policie zcela nevhodný…“. Uváděl i další výhrady ke znaleckému posudku, zejména pokud jde o kvalitu jeho zpracování. Vznášel pochybnosti ohledně toho, ke kterému dni byla nemovitost skutečně oceněna. A opět požádal, aby byly zajištěny odhady bank, které jsou na částky výrazně nižší. Dne 8. 9. 2016 policejní orgán vyslechl též Ing. P. R. (č. l. 270 – 273 trestního spisu), který mj. uvedl: „Dále se chci vyjádřit ke zpracovanému znaleckému posudku, který si nechal zpracovat policejní orgán. Tento posudek neřeší stanovení prodejní ceny nebo ceny obvyklé.“ Obdobně jako Z. P. též poukázal na další tvrzené vady znaleckého posudku. Uvedl, že v době rozhodování o prodeji měl k dispozici odhady bank, které byly oba na částku přibližně 1 mil Kč. Na odhady bank v nižší výši a prodeje obdobných nemovitostí i za ceny nižší než 1 mil Kč poukázal ve své výpovědi 29. 9. 2016 též obviněný J. P. (č. l. 304 – 306 trestního spisu). Na posudky od bank upozornili i R. M. dne 8. 9. 2016 (č. l. 312 – 315 trestního spisu) a H. E. dne 29. 9. 2016 (č. l. 322 – 324). Druhá jmenovaná založila zároveň do spisu odhad od Equa bank na cenu ke dni 2. 10. 2015 ve výši 1 010 000 Kč a první stranu odhadu od České spořitelny ze 4. 8. 2015 ve výši 1 000 000 Kč (č. l. 325 – 339 trestního spisu). Jak vyplývá z dozorového spisu i z výpovědi kárně obviněné, i ty shora uvedené výslechy, které byly provedené ještě před rozhodnutími o stížnostech proti usnesením o zahájení trestního stíhání, nebyly policejním orgánem doplněny do vyšetřovacího spisu, který byl předložen kárně obviněné dne 15. 8. 2016, ale byly do něj doplněny až po jeho vrácení po rozhodnutí Radky Pavlišové o stížnostech o zahájení trestního stíhání. Kárně obviněná je tak neměla k dispozici v době rozhodování.

Dne 18. 11. 2016 obvinění prostudovali spis a jejich obhájce policejnímu orgánu do protokolu navrhl následující (č. l. 846 trestního spisu): „Obhájce navrhuje, aby trestní stíhání všech jeho klientů bylo dle § 172 odst. 1. písm. a) tr. řádu zastaveno, neboť je nepochybné, že se nestal skutek, pro který se vede trestní stíhání. Obvinění neporušili žádnou povinnost a už vůbec nezpůsobili žádnou škodu. Znalecký posudek opatřený policejním orgánem nezobrazuje cenu obvyklou ve smyslu zák. o obcích ani zákona o oceňování majetku, ale zobrazuje pouze cenu zjištěnou. Obec však není povinna prodávat majetek za cenu zjištěnou. S ohledem na uvedené nemohla městu Postoloprty vzniknout tvrzená škoda.“ Zároveň obhájce nechal založit do trestního spisu komentář ke znaleckému posudku Ing. Vaňka vypracovaný znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí Ing. Jiřím Rackem (č. l. 847-850 trestního spisu). Ing. Racek v něm poukázal na definici ceny obvyklé v již zrušeném zákoně o cenách a v zákoně o oceňování majetku s tím, že výsledek posudku Ing. Vaňka nelze považovat za cenu obvyklou. Cena vypočtená podle cenového předpisu slouží kromě případů uvedených v zákoně o oceňování majetku pro výběr daně z převodu nemovitostí. Dále popsal metody, jak zjistit cenu obvyklou s tím, že se zpravidla jedná o kombinaci metody věcné, výnosové a srovnávací. Finanční úřady shromažďují údaje o cenách zjištěných při oceňování nemovitých věcí a o cenách sjednaných za tyto nemovité věci v případě jejich prodeje a tyto údaje předávají Ministerstvu financí a Českému statistickému úřadu. Ty na základě těchto údajů aktualizují oceňovací předpisy. Hlavní důraz při stanovení ceny obvyklé je kladen na srovnávání obchodování na místním trhu obdobných nemovitostí v období přibližně 6 měsíců. Případ Postoloprt však není vypovídající, protože se ve sledovaném období prodaly jen dvě nemovitosti, které navíc nebyly příliš obdobné. Ukazatelem obvyklé ceny je také přístup bank k zástavním právům. Závěrem uvedl, že byť je znalecký posudek dle cenového předpisu správný, nelze jej považovat za porovnávací etalon, tedy vypovídající, přičemž řešením by bylo vypracování návrhu ceny obvyklé dle standardní metodiky.

Dne 21. 11. 2016 zpracoval policejní orgán návrh na podání obžaloby, aniž by na uvedené výtky reagoval. Tento návrh předložil OSZ v Lounech 22. 11. 2016, včetně spisu (č. l. 58 – 61 dozorového spisu). Na základě dotazu Radka Pavlišová sdělila 4. 1. 2017 obhájci, že studuje spisový materiál a vzhledem k rozsáhlosti věci lze očekávat rozhodnutí o dalším postupu začátkem února 2017.

Dne 2. 12. 2016 obdržela Radka Pavlišová vyrozumění sepsané Ivetou Bollovou o vykonaném dohledu ze strany KSZ v Ústí nad Labem s tím, že podnět k výkonu dohledu nebyl shledán důvodným. Přílohou byla mj. vyrozumění podatelů a samotné podněty k výkonu dohledu. K tomu podrobněji viz dále body [114] a [115]. Ve stručnosti lze i zde uvést, že podnět k výkonu dohledu ze strany obhájce Milana Hadravy obsahoval pasáž věnovanou tomu, že z posudku Ing. Vaňka není zřejmé, že by se věnoval ceně v místě a v čase obvyklé podle § 39 obecního zřízení. V podnětu Z. P. bylo poukazováno na nevhodné zadání posudku, protože nebyl požadován odhad tržní hodnoty, ale odhad pro potřebu daňovou.

Dne 20. 1. 2017 podala kárně obviněná Radka Pavlišová obžalobu k Okresnímu soudu v Lounech na všech deset obviněných pro spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 858 – 869 trestního spisu). Skutek byl vymezen obdobně jako v usneseních o zahájení trestního stíhání (viz shora bod [79]). Ve skutkové větě bylo mj. uvedeno, že nemovitost byla převedena za cenu 1 mil Kč, „[t]edy za podstatně nižší kupní cenu, než jaká byla v daném místě a čase dosažitelná, neboť cena v době převodu odpovídala částce 1,502,840,- Kč, …“. V rámci argumentace obžalovaného V. I. je rekapitulováno: „Co se týče znaleckého posudku, tak odhad znalce je nevěrohodný, neboť pracoval dle metodiky určené pro daňovou potřebu“. Kárně obviněná Radka Pavlišová v obžalobě konstatovala: „Součástí spisového materiálu je rovněž Znalecký posudek č. 14/3006/2016 z oboru Ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, zpracovaný soudním znalcem Ing. Jiřím Vaňkem, kterým byla určena obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni 21. 10. 2015 ve výši 1,502.840 Kč.“ V odůvodnění obžaloby dále uvedla: „Obvinění schválili prodej předmětné nemovitosti, aniž si ještě před samotným rozhodnutím o prodeji a před zveřejněním záměru o prodeji obstarali odborné posouzení ke stanovení ceny v místě a čase obvyklé. … Vzhledem k tomu, že na základě rozhodnutí zastupitelstva byl proveden vklad vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch kupujících, vznikla poškozenému Městu Postoloprty škoda ve výši odpovídající rozdílu prodejní ceny (1,000.000,- Kč) a ceny obvyklé (1,502.840 Kč), tedy škoda ve výši nejméně 502.840,- Kč, což je částka nepochybně přesahující hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 trestního zákoníku.“ Na námitky uváděné obviněnými v jejich výsleších a uvedené v návrhu na zastavení trestního stíhání při seznámení se spisem, týkající se toho, že znalecký posudek Ing. Vaňka neobsahuje cenu obvyklou, nijak nereagovala.

Podle bodu 3) opatření okresního státního zástupce k postupu při schvalování a podepisování písemností na OSZ v Lounech (aprobační řád) ze dne 20. 8. 2008, platného v době podání obžaloby, si okresní státní zástupce vyžádal ke schválení po podpisu příslušným státním zástupcem mj. obžaloby (č. l. 82 spisu NSS)

Obžalobu aproboval tehdejší okresní státní zástupce R. D. Ve své výpovědi k tomu uvedl, že s Radkou Pavlišovou při podání obžaloby debatovali nakolik je na místě stíhat zastupitele obce s ohledem na subsidiaritu trestního postihu. K věci samotné uvedl, že ji sám nijak podrobně nestudoval, o tudíž o určení výše škody a o eventuálních problémech se znaleckým posudkem se s Radkou Pavlišovou nebavili. Aprobace standardně probíhá tak, že si obžalobu přečte, aby tam případně vychytal nějaké chyby, které mohou vzniknout překopírováním (například je uveden jiný obžalovaný), dále aby odpovídal popis skutkového stavu s právní větou, a aby odpovídala právní kvalifikace. Při aprobaci připojil též poznámku, že by měla být zkoumána možnost podat žalobu na neplatnost uzavřené smlouvy (č. l. 88 dozorového spisu). Na přesný důvod připojení poznámky si již nepamatuje, ale zřejmě to bylo z důvodu, že obecně se zdůrazňovala důležitost i netrestní působnosti státního zastupitelství.

Věc měla kárně obviněná Radka Pavlišová na starosti i po podání obžaloby a byla intervenujícím státním zástupcem u všech částí hlavního líčení. Jak vyplynulo z jejího výslechu i výslechu R. D., jednalo se o standardní praxi na OSZ v Lounech. Výjimkou bývají zpravidla pouze situace, že se původní dozorový státní zástupce nemůže účastnit hlavního líčení z objektivních důvodů.

Dne 1. 3. 2017 Krajský soud v Ústí nad Labem k návrhu samosoudkyně Okresního soudu v Lounech vydal usnesení, kterým podle § 25 tr. řádu odňal věc Okresnímu soudu v Lounech a přikázal ji Okresnímu soudu v Chomutově. Tomu bylo toto usnesení doručeno 21. 3. 2017 a věci byla přiřazena spisová značka 3 T 19/2017(č. l. 909 trestního spisu).

Obhájce obviněných Milan Hadrava podal 24. 3. 2017 Okresnímu soudu v Chomutově návrh na zastavení trestního stíhání (č. l. 910 – 913 trestního spisu). V něm uvedl, že bylo opakovaně poukazováno na vady posudku Ing. Vaňka, které byly ze strany policie i státního zastupitelství zcela přehlíženy. Vzhledem k tomu předložil znalecký posudek znalce Ing. Petra Orta, Ph.D., který dospěl k závěru, že obvyklá cena nemovitosti k 21. 10. 2015 byla 1 100 000 Kč. Dále poukázal na stanovisko Ministerstva vnitra jako dohledového orgánu nad samostatnou působností týkající se převodu nemovitosti a na rozsudek týkající se rozsahu povinnosti odůvodňování volby jiné než obvyklé ceny při prodeji obecního majetku.

Dne 29. 3. 2017 vydala samosoudkyně Okresního soudu v Chomutově JUDr. Kateřina Vltavská trestní příkaz, kterým uznala obžalované vinnými ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku. Za toto jednání jim uložila peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, přičemž denní sazba činila 250 Kč. Zároveň jim byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce 3 měsíců.

Dne 3. 7. 2017 obdržela Radka Pavlišová přípis od Ivety Bollové, ve kterém byla požádána o předložení spisu a vyjádření se k podnětu ministra spravedlnosti z 15. 5. 2017, zejména pokud jde o námitky ohledně výše škody. Podnět ministra byl k přípisu přiložen (č. l. 135 – 139 dozorového spisu). Podrobněji viz dále bod [116]. Kárně obviněná Radka Pavlišová v odpovědi (č. l. 143 – 144 dozorového spisu) uvedla, že výše škody byla stanovena posudkem Ing. Vaňka, k čemuž uvedla: „Byť v otázce, kterou znalci položil policejní orgán, není výslovně uveden požadavek na zjištění obvyklé ceny, tak z kontextu je zřejmé, že jde o posouzení ceny v místě a čase obvyklé, přičemž volba příslušné metody byla ponechána na znalci. Pokud jde o použitou metodu, tak cenové předpisy rovněž odrážejí aktuální tržní ceny nemovitostí, neboť na základě zjištění statistického úřadu se v předmětných cenových předpisech upravují koeficienty dle realizovaných prodejů. Ke shora uvedeným skutečnostem ohledně zjištění ceny předmětné nemovitosti je v obžalobě navrhován výslech znalce.“

Na základě obžalovanými podaných odporů byl trestní příkaz zrušen a soud ve věci nařídil hlavní líčení. To proběhlo ve dnech 26. 7. 2017, 13. 6. 2018, 25. 7. 2018 a 3. 4. 2019. Ve všech dnech byla intervenující státní zástupkyní kárně obviněná Radka Pavlišová.

V průběhu hlavního líčení dne 26. 7. 2017 obžalovaný P. R. v rámci své výpovědi mj. uvedl: „Pokud policie zadá znalecký posudek ve dvou bodech, aby znalec stanovil cenu prodávané nemovitosti, a není stanoveno, o jakou cenu se jedná a je tam vyčíslena podle vyhláškové ceny, která je na daň z nemovitosti a liší se v místě obvyklém a projde to přes státní zástupkyni, která si tyto 2 ceny plete, tak je něco špatně. … Jestli mě někdo žaluje za fiktivní cenu, která by mohla možná být, a ještě podle špatného znaleckého posudku, tak se mě to dotýká. Kdyby byl zpracován řádně znalecký posudek, tak bychom zde nemuseli být.“ (č. l. 1097, 2. str., trestního spisu). Obžalovaný V. I. při svém výslechu mj. uvedl: „Dříve jsem pracoval pro firmu OVB, kde jsme zpracovávali smlouvy a odhady a nikdy jsme je nenechali odhadnout podle této vyhlášky č. 199/2014, protože tato vyhláška se používá pouze jako daňová. … Pan N. (pozn. NSS, šlo o policistu vedoucího vyšetřování) nikde neoznačil, že odhad musí být za cenu obvyklou, ani to nikde nekonstatoval a závěr státní zástupkyně Pavlišové je takový. Ani Ing. Vaněk nikde neurčil, že odhad je cena obvyklá. Udělali jsme si kontrolní odhady, abychom zjistili, jaká ta cena je.“ (č. l. 1099, 2. str., trestního spisu). Všichni obžalovaní během svých výslechů také opakovaně odkazovali na to, že odhady zpracované bankami odpovídaly sjednané kupní ceně, a na to, že v minulosti nešlo nemovitost prodat vhodnému zájemci ani za 1 mil Kč. Hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování.

Naplánované pokračování v hlavním líčení bylo odročeno z důvodu chybějícího písemného protokolu z hlavního líčení ze dne 26. 7. 2017 a následně byla řešena přípustnost trestního stíhání obviněného P. R. z důvodu jeho zvolení poslancem. Z důvodu nesouhlasu Poslanecké sněmovny s jeho trestním stíháním nejprve Okresní soud v Chomutově jeho trestní stíhání zastavil. Ke stížnosti kárně obviněné Radky Pavlišové bylo toto usnesení zrušeno. Okresní soud v Chomutově následně trestní stíhání P. R. přerušil usnesením ze dne 20. 4. 2018.

Dne 28. 8. 2017 obdržela kárně obviněná Radka Pavlišová přípis od kárně obviněné Ivety Bollové, že podnět k výkonu dohledu byl shledán zčásti důvodným, přičemž bylo odkázáno na vyrozumění ministra, které bylo přiloženo (č. l. 158 – 161 dozorového spisu). V podrobnostech viz dále body [117] až [120] Zde lze stručně uvést, že závěrem dohledu bylo mj. to, že bylo třeba reagovat na vypracovaný znalecký posudek a již v přípravném řízení opatřit jeho doplnění ke stanovení ceny obvyklé, tržní. Zároveň bylo uvedeno, že tímto směrem je třeba klást otázky znalci při jeho výslechu a případně navrhnout doplnění znaleckého posudku.

Dne 18. 1. 2018 obdržela kárně obviněná Radka Pavlišová e-mail od znalce Ing. Vaňka, ve kterém jí sděluje, že jí dle domluvy zasílá vyjádření ke kauze Postoloprty a pro informaci připojuje kopii dopisu na Krajský soud v Ústí nad Labem (č. l. 158 spisu NSS). V přiloženém vyjádření uvádí, že znalecký posudek zpracoval k ceně obvyklé k datu 21. 10. 2015. Uvedl, že si je vědom, že pro stanovení ceny obvyklé je základní metodou metoda porovnávací. V době zpracování posudku však neměl k dispozici žádné srovnatelné nemovitosti, jejichž prodej by byl proveden v období 6 měsíců. Proto zvolil jako náhradní metodu stanovení ceny obvyklé nákladovou metodu dle platného cenového předpisu, přičemž se snažil co nejobjektivněji zohlednit skutečný stav objektu. Dle jeho zkušeností a subjektivního úsudku vypočtená cena odpovídá odhadované hodnotě v místě a čase obvyklé. V přiloženém dopisu pro krajský soud ze dne 1. 7. 2017 se k metodice stanovení ceny nijak nevyjadřuje. Tento e-mail nebyl založen do trestního spisu ani do dozorového spisu., ale byl předložen až při ústním jednání v nyní projednávané kárné věci.

V odročeném hlavním líčení bylo nakonec pokračováno až 13. 6. 2018. Na něm byla vyloučena věc P. R. k samostatnému projednání. Tohoto dne byl proveden mj. výslech znalce Ing. Vaňka (č. l. 1264), který uvedl, že pro ocenění by bylo vhodné použít i metodu porovnávací, ale v době ocenění neměl žádné informace o prodejích okolo Postoloprt, a proto, jak mu zákon umožňuje, použil vyhláškovou cenu, která je každý rok aktualizována koeficienty prodejnosti. Výslovně uvedl: „Je to pro mě zcela určitě nejpřesnější výpočet, jak dospět k nějaké ceně.“ K dotazu soudu, zda kdyby měl k dispozici jiné údaje a použil porovnávací metodu, zda by mohl dojít k jinému závěru, uvedl: „Myslím, že ne. Myslím, že ta cena je objektivní.“ Dále byl dotazován k tomu, zda si byl vědom, že má určit cenu tak, jak se v době a místě činu obvykle prodává. K tomu uvedl, že si myslí, že takto cenu určil. K tomu, že nikde v posudku neuvedl, že jde o cenu obvyklou, došlo zřejmě opomenutím. Následně uvedl, že šlo o cenu zjištěnou, protože cena obvyklá nemohla být zjištěna. Dále znalec uvedl, že pojmy cena v místě a čase obvyklá a cena vyhlášková pro daňové účely jsou odlišné, i když každý rok se koeficienty aktualizují a cena vyhlášková by se měla přibližovat k ceně obvyklé. Zákon umožňuje vycházet z ceny vyhláškové, pokud nejsou jiné informace, jako z ceny obvyklé. Taktéž uvedl, že z vlastní zkušenosti je přesvědčen, že tyto ceny jsou stejné. Obratem však zároveň k dotazu uvedl, že se samozřejmě mohou lišit. Jako svědek byl vyslechnut Ing. Racek, který je také znalcem. Mj. uvedl, že cena zjištěná je cena podle cenového předpisu, zatímco cena obvyklá je cena, která se nedá spočítat, ale může se jen navrhnout. Předmětná nemovitost se dala prodat maximálně za 1 mil Kč. Cena zjištěná se blíží ceně obvyklé ve standardních případech, ale ne u atypických nemovitostí. Dále byl jako svědek vyslechnut Ing. Tejkl, který prováděl odhady pro banky. Mj. uvedl, že při určení ceny prováděl porovnání s jinými nabízenými nemovitostmi v Postoloprtech. Vzhledem k tomu, že se vychází z nabízených cen, ceny dosažené následným prodejem bývají nakonec zpravidla nižší. Vychází se primárně z ceny za metr čtverečný. Částečně se liší metody pro jednotlivé banky, proto se výsledná cena u dvou bank lišila o 10 tis Kč. Hlavní líčení bylo opět odročeno za účelem doplnění dokazování.

K pokračování v hlavním líčení došlo 25. 7. 2018. Vyslechnut byl znalec Ing. Petr Ort, Ph.D. (č. l. 1318 – 1330 trestního spisu), který vypracoval znalecký posudek na základě objednávky obžalované H. E. Při svém výslechu mj. uvedl: „Závěrem posudku je to, že jsem indikoval cenu obvyklou ve smyslu § 2 odst. 1 zákona 151 ve výši 1 100 000 Kč ve stavu toho objektu ke dni 21. 10. 2015 za předpokladu, že technický stav objektu byl shodný s technickým stavem, který byl zjištěn při místním šetření 28. 2. 2017.“ Znalec také uvedl, že primárně používal porovnávací metodu a naopak nevyužil metodu výnosovou, protože jí považoval za zavádějící, protože v tomto případě půjde o velmi malou část hodnoty nemovitosti. Kárně obviněná Radka Pavlišová v průběhu hlavního líčení kladla znalci podrobné otázky a bylo zřejmé, že se s posudkem detailně seznámila. K jejímu dotazu, zda se může obvyklá cena přiblížit ceně vypočtené dle aktuálního cenového předpisu, Ing. Ort uvedl: „Ty ceny jsou nekompatibilní.“ K dalšímu dotazu rozvedl, že pokud jde o cenu zjištěnou podle § 2 odst. 3 zákona o oceňování majetku, je to umělá cena. Někdy se cena obvyklá a cena zjištěná mohou shodnout, ale jde spíše o náhodu, protože každá ta cena je metodicky naprosto jiná. Po výslechu znalce bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem vypracování srovnávacího nebo revizního znaleckého posudku.

Soud opatřením ze dne 20. 8. 2018 přibral k podání znaleckého posudku jako znalecký ústav Vysokou školu ekonomickou v Praze, Institut oceňování majetku (č. l. 1347 – 1349 trestního spisu). Znaleckému ústavu uložil, aby ve znaleckém posudku byla stanovena cena nemovitosti ve smyslu § 137 tr. zákoníku. Dále mu soud uložil podrobit revizi posudek Ing. Vaňka a znalecký posudek Ing. Orta, a to zvláště ohledně vhodnosti použitých metod oceňování a správnosti výsledné ceny nemovitosti pro účely trestního řízení.

Posudek zpracovaný znaleckým ústavem (dále jen „revizní posudek“) byl vypracován 31. 1. 2019 a soudu doručen 8. 2. 2019 (č. l. 1362-1438 trestního spisu). Stanovil cenu nemovitosti podle § 137 tr. zákoníku na 950 000 Kč. V revizním posudku dospěl znalecký ústav k závěru o zásadní nevhodnosti postupu zvoleného v posudku Ing. Vaňka, když mimo jiné konstatoval, že s ohledem na požadavek § 137 tr. zákoníku měla být určena cena tržní. K tomu pak uvedl: „Takto vymezené tržní hodnotě však tento posudek vůbec neodpovídá. Posudek se totiž situací na trhu s nemovitostmi v daném segmentu vůbec nezabývá, a ani neanalyzuje, jaké postavení by na tomto trhu posuzované nemovitosti mohly mít. Jedinou snahou zohlednit tržní situaci mohl být koeficient situace na dílčím trhu, který však v ocenění nemá prakticky žádný význam, protože se na celkové ceně podílí zcela zanedbatelnou částkou a navíc je zcela neodůvodněný.“ Dále revizní posudek uvedl: „Hlavní příčinou shora uvedeného postupu je skutečnost, že se zpracovatel nesprávně rozhodl využít pro určení tržní hodnoty objektu metodiku, která je určena výhradně pro stanovení tzv. ceny zjištěné, a která byla Ministerstvem financí ČR vytvořena především pro účely finanční správy, resp. pro řádný výběr daní. Pro stanovení tržní hodnoty je ale tento postup naprosto nevhodný a místo aplikace oceňovací vyhlášky Ministerstva financí platné ke dni ocenění, jak tomu je v případě revidovaného znaleckého posudku, bylo třeba postupovat podle zásad tržního oceňování …“. Znalecký ústav uzavřel, že „Ze shora uvedených důvodů je třeba konstatovat, že metodiku stanovení ceny dle vyhlášky č. 441/2013 Sb. ve znění vyhlášky č. 199/2014 Sb., která byla použita v revidovaném znaleckém posudku, nelze považovat za použitelnou pro určení ceny ve smyslu § 137 trestního zákoníku, a to ani v případě, že by se ve výsledku tyto ceny shodovaly.“ K výpovědi znalce Ing. Vaňka revizní znalecký posudek uvedl, že znalec zjevně vůbec nerozlišuje mezi oceňováním podle platného cenového předpisu a oceňováním na tržních principech. K posudku znalce Ing. Orta revizní znalecký posudek uvedl, že ani cena obvyklá zcela neodpovídá ceně uvedené v § 137 tr. zákoníku. Dále uvedl, že celková koncepce posudku Ing. Orta plně odpovídá zásadám tržního oceňování, ale i u něj se vyskytují některé nedostatky, které jej znevěrohodňují. Největším nedostatkem je chybějící výnosový přístup, který mohl zásadním způsobem přispět k indikaci výsledné hodnoty. Vytknuty byly i další dílčí nedostatky, zejména pokud jde o průkaznost a podrobnost odůvodnění. Závěrem bylo uvedeno: „ze shora uvedených důvodů je třeba konstatovat, že revidovaný znalecký posudek byl sice zpracován metodikou odpovídající určení ceny posuzovaných nemovitostí ve smyslu § 137 tr. zákoníku, avšak s ohledem na shora uvedené nedostatky spočívající zejména v oblasti tržní argumentace nelze výslednou hodnotu považovat za cenu posuzovaných nemovitostí ve smyslu § 137 trestního zákoníku, a to opět nikoliv z důvodu její výše, ale z pohledu dostatečné průkaznosti aplikovaných přístupů.“ Pokud jde o výpověď znalce Ing. Orta, pak byla revizním posudkem zejména kritizována jeho obhajoba toho, proč nebyla použita výnosová metoda, která byla podle závěrů revizního posudku až školáckým vymlouváním se.

V odročeném hlavním líčení bylo pokračováno 3. 4. 2019. Při něm byl za znalecký ústav slyšen znalec JUDr. Karel Mošna (č. l. 1469 – 1485 trestního spisu). Při svém výslechu na dotaz soudu, zda lze oba znalecké posudky považovat za nesprávné uvedl: „U prvního znaleckého posudku bych to považoval za nesprávný, jak z toho metodologického hlediska, tak z hlediska ceny. U toho druhého bych ho považoval za správný z hlediska metodiky, ale bohužel nikoliv z hlediska obhajitelnosti.“

Na výslech znalce a provedení listinných důkazů navazovaly závěrečné řeči. Kárně obviněná Radka Pavlišová při ní uvedla: „Na základě proběhnuvšího dokazování v hlavním líčení a s ohledem na revizní znalecký posudek a dnešní přesvědčivou výpověď znalce, který byl dnes slyšen, je nutno konstatovat, že oproti přípravnému řízení došlo k zásadní změně důkazní situace, kdy v hlavním líčení bylo prokázáno, že k předmětnému prodeji sice došlo, nicméně prodej byl realizován za odpovídající cenu. Skutek, který je předmětem obžaloby, se tedy stal, není však trestným činem a proto navrhuji, aby obžalovaní byli podle § 226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěni. Pokud jde o postup OČTŘ v této věci, tak orgány činné v trestním řízení, jak policejní orgán, tak státní zástupce, pokud nemají odborné znalosti, přibírají znalce s tím, že těžko pak mohou předvídat, zda znalec použije či nepoužije špatnou metodu. … Policejní orgán opatřením o přibrání znalce při formulování otázky nepochybil, což ostatně potvrdil i revizní posudek, z něhož je zřejmé, že zadání znaleckého posudku je v souladu s ustanovením § 137 tr. zákoníku. Institut znaleckého posudku pak vychází z toho, že znalec má odborné znalosti, kterými OČTŘ nedisponují. Znalec je zde pak od toho, aby tyto odborné znalosti sdělil a OČTŘ z něj vycházely. Nad to zde šlo o poměrně složitou věc, kdy dle revizního posudku a dnes slyšeného revizního znalce, nelze určit cenu obvyklou té předmětné nemovitosti pouze porovnávací metodou, ale bylo nutno stanovit tržní hodnotu nemovitosti kombinací metod nákladové, výnosové a rovněž porovnávací. Nejen znalec přibraný OČTŘ podal nevyhovující posudek, ale taktéž znalec obhajoby pochybil a nebyl schopen si svoje závěry při výslechu v hlavním líčení obhájit, jak v revizním posudku konstatoval revizní znalec a i dnes to zde připomněl. Těžko pak lze chtít po policejním orgánu a po OČTŘ, aby vůbec byly schopny vyhodnotit odbornou metodiku posudku.“

Závěrem hlavního líčení dne 3. 4. 2019 byl vyhlášen rozsudek, č. j. 3T 19/2017-1492, kterým byli obžalovaní podle § 226 písm. b) tr. řádu obžaloby zproštěni, neboť v obžalobě označený skutek není trestným činem. Rozsudek nabyl právní moci postupně ohledně jednotlivých obžalovaných, přičemž vůči poslednímu z nich se tak stalo 4. 6. 2019.

V bodě 135 odůvodnění rozsudku je konstatováno: „Soud nemá za prokázané tvrzení obžaloby, že cena předmětné nemovitosti v době převodu odpovídala částce 1 502 840 Kč. Tato částka vycházela ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Vaňka, způsob výpočtu ceny nemovitosti znalcem byl následně zpochybněn revizním znaleckým posudkem Vysoké školy ekonomické v Praze, podle kterého se Ing. Vaněk reálně nezabýval stanovením tržní hodnoty předmětné nemovitosti, kdy se vůbec nezabýval situací na trhu s nemovitostmi a cena, stanovená tímto posudkem, nemohla být cenou, které by na trhu bylo možné reálně dosáhnout. Soud se závěry revizního znaleckého posudku ztotožnil, kdy pro toto trestní řízení je důležité zjištění ceny, za kterou by bylo v době uvedené v obžalobě možné předmětnou nemovitost reálně prodat v tržním prostředí. Protože se znalecký posudek Ing. Vaňka reálně nezabýval otázkou tržní hodnoty předmětné nemovitosti a je tedy pro toto trestní řízení nepoužitelný, jsou další vytýkané vady posudku již zcela bez významu.“

Dne 14. 6. 2019 vzala kárně obviněná Radka Pavlišová podle § 182 tr. řádu zpět obžalobu proti P. R. (č. l. 1544 trestního spisu)

Dne 22. 8. 2019 Radka Pavlišová vydala usnesení čj. ZT 240/2019 – 7, kterým jednak rozhodla o pokračování v trestním stíhání P. R., neboť pominul důvod přerušení a zároveň jeho trestní stíhání zastavila podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť tento skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci (č. l. 139 spisu NSZ sp. zn. 3 NZT 188/2016). V odůvodnění uvedla, že v hlavním líčení proti ostatním obviněným bylo prokázáno, že městu nevznikla škoda, čímž se změnila důkazní situace oproti přípravnému řízení. Vzhledem k tomu, že jediným důvodem rozhodnutí o pokračování v trestním řízení bylo jeho zastavení, nic podle kárně obviněné Radky Pavlišové nebránilo v tom, aby tak učinila a ukončila trestní stíhání, pokud je zřejmé, že se trestný čin nestal.

Obvinění požádali dne 11. 12. 2019 o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonně vedeným trestním řízením vůči Ministerstvu spravedlnosti 5. 8. 2019 a to každý ve výši 2 – 2,5 mil Kč (č. l. 365 – 425 dozorového spisu).

Obhájce Milan Hadrava učinil u KSZ v Ústí nad Labem dne 13. 10. 2016 podnět k výkonu dohledu nad postupem kárně obviněné Radky Pavlišové v dané trestní věci (č. l. 1 – 3 spisu KSZ v Ústí nad Labem sp. zn. 1 KZT 1538/2016 – dále jen „dohledový spis“). Poukázal na to, že byly zamítnuty stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. V podnětu mj. popsal, že trestní stíhání je od počátku založeno na znaleckém posudku Ing. Vaňka. Konkrétně k tomu uvedl: „Dozorující státní zástupkyně ve výše uvedených usneseních uvádí, že z předmětného znaleckého posudku má být zřejmé, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činí 1.502.840,- Kč a výše způsobené škody má proto činit 502.840,- Kč. Z uvedeného znaleckého posudku vůbec není zřejmé, že by se mělo jednat o cenu v místě a čase obvyklou, o níž hovoří ust. § 39 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích …“ Podnět k výkonu dohledu byl učiněn též obviněným Z. P., který byl doručen KSZ v Ústí nad Labem 19. 10. 2016 (č. l. 7 a 8 dohledového spisu). V bodě IV. tohoto podnětu Z. P. uvedl, že za zcela zásadní pochybení policejního orgánu i státní zástupkyně považuje vyjádření údajně vzniklé škody. Kromě dalších vytýkaných vad posudku Ing. Vaňka k němu uvedl: „Samotné opatření k vyhotovení posudku bylo nevhodně zadáno, protože nebyl požadován odhad tržní hodnoty, který zobrazuje prodejnost. Na základě toho provedl soudní znalec odhad pro potřebu daňovou dle Metodiky, která vychází z vyhlášky MVČR č. 199/2014. tento odhad je pro potřebu vyšetřování PČR zcela nevhodný a jedná se o evidentní pochybení znalce při odhadu nebo vyšetřovatele při vydání opatření k vyhotovení posudku.“

V záznamu o výkonu dohledu ze dne 28. 11. 2016 (č. l. 13 – 15 dohledového spisu) kárně obviněná Iveta Bollová nejprve zrekapitulovala podněty k výkonu dohledu, kde mj. byl uveden i poukaz Z. P. na nevhodně zadaný znalecký posudek. Následuje popis vyžádaného dozorového spisu a vyšetřovacího spisu. Je uvedeno, že ve spise již byly založeny výslechy obviněných i svědků po zahájení trestního stíhání. Následuje stručný závěr v rozsahu dvou odstavců o tom, že podnět není důvodný. Po obecných informacích o rozdílu mezi výkonem dohledu a opravnými prostředky v prvním odstavci bylo ve druhém odstavci uvedeno: „Usnesení státní zástupkyně o zamítnutí stížností je důvodné. Dozorová státní zástupkyně se zabývala námitkami uplatněnými ve stížnosti, které se opakují i v podnětu k výkonu dohledu, přičemž je zřejmé, že se ztotožňuje s hodnocením důkazní situace policejním orgánem.“ Následuje text, který ve zcela obecné rovině poukazuje na pravděpodobnost potřebnou k zahájení trestní stíhání s tím, že uplatněná obhajoba bude nepochybně v rámci trestního stíhání prověřována.“ Následně stejným textem vyrozuměla o vykonaném dohledu podatele a přípis zaslala na vědomí i OSZ v Lounech s upozorněním navíc, že usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo zasláno opatrovníkovi města (č. l. 16 – 20 dohledového spisu).

Dne 28. 6. 2017 byl KSZ v Ústí nad Labem postoupen od VSZ v Praze podnět tehdejšího ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D. (č. l. 29 – 31 dohledového spisu). VSZ v Praze uvedlo, že sice byla podána obžaloba, ale věc není pravomocně skončena, a proto výkon dohledu není vyloučen. Požádalo proto KSZ v Ústí nad Labem, aby byl k důvodnosti námitek podatele vykonán dohled. V podnětu ministra bylo uvedeno, že má závažné pochybnosti o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro zahájení trestního stíhání a následně pro podání obžaloby. Z posudku Ing. Vaňka je patrné, že znalcem stanovená cena představuje nikoliv cenu obvyklou, nýbrž cenu zjištěnou podle cenového předpisu. Upozornil na rozdílné vymezení ceny obvyklé a ceny zjištěné v zákoně o oceňování majetku s tím, že obě ceny se vzhledem k rozdílným způsobům jejich stanovení zpravidla liší, někdy dost podstatně, přičemž vztah mezi nimi je nahodilý. Znalec, zřejmě s ohledem na nejasné zadání od policejního orgánu, stanovil cenu administrativně zjištěnou. Aplikoval pouze platné cenové předpisy, rozhodně neprováděl tržní analýzu. Při vyčíslení škody podle § 137 tr. zákoníku tak nebylo možné ze znaleckého posudku vycházet. To nebylo dozorovou státní zástupkyní nijak reflektováno, když podala obžalobu, v níž obvyklou cenu určila podle ceny zjištěné. To, že je cena obvyklá zřejmě jiná, lze vypozorovat z průběhu prodeje nemovitosti, posudků bank, jakož i konkurenční nabídky od J. T. Zaslal i stanovisko Ministerstva vnitra jako dohledového orgánu nad samosprávou obcí. Kárně obviněná Iveta Bollová si na základě toho vyžádala dozorový a vyšetřovací spis a požádala kárně obviněnou Radku Pavlišovou o vyjádření. Požadované bylo doručeno 17. 7. 2017 s vyjádřením Radky Pavlišové, jehož rekapitulace je uvedena shora v bodě [97].

Dne 25. 7. 2017 byl sepsán záznam o druhém provedeném dohledu (č. l. 36 – 43 dohledového spisu). V něm bylo zejména uvedeno, že Iveta Bollová nesouhlasí s tím, že by dohled nebyl vyloučen. Poukázala na výkladové stanovisko k výkonu dohledu po podání obžaloby a sama dále rozvedla, proč se domnívá, že výkon dohledu být vykonán nemá. Zmínila zvýšenou odpovědnost intervenujícího státního zástupce. Zejména je dohled bezpředmětný s ohledem na to, že po podání obžaloby nebude mít nadřízené státní zastupitelství obvykle možnost učinit žádné opatření, jak by mohlo vzniklou situaci řešit. Mezi možnostmi zmínila i zpětvzetí obžaloby, které však nebude zásadně podloženo pouhým přehodnocením důkazů učiněných na základě pokynu nejblíže vyššího státního zastupitelství. Po této obecné pasáži je provedena rekapitulace obsahu dozorového a vyšetřovacího spisu. Poté dospěla Iveta Bollová k závěru, že podnět je nedůvodný. První odstavec odůvodnění zcela obecně popisuje principy dohledu. Druhý odstavec uvádí to, co již bylo uvedeno v rámci první části, tedy zejména to, že věc je nyní v pravomoci soudu a nejsou naplněny žádné možnosti nadřízeného státního zastupitelství do věci zasáhnout.

Následuje záznam náměstka krajského státního zástupce JUDr. D. A. z 26. 7. 2017 (č. l. 45 dohledového spisu) konstatující, že výstup z dohledu nemůže obstát. Vykonaný dohled se nevypořádává s hlavní podstatou podnětu, zda mohl být posudek Ing. Vaňka podkladem pro zahájení trestního stíhání a pro podání obžaloby. V rámci toho je třeba zkoumat, zda znalec určil cenu zjištěnou nebo cenu obvyklou. Upozornil též na to, že na toto poukazovali opakovaně obvinění a jejich obhájce. Je tak na místě se zabývat i tím, zda se policejní orgán a dozorová státní zástupkyně s těmito námitkami řádně vypořádali. Je na místě osvětlit, na základě čeho dozorová státní zástupkyně považuje v obžalobě uvedenou cenu za cenu obvyklou.

Dne 25. 8. 2017 kárně obviněná Iveta Bollová vyhotovila doplnění záznamu z 25. 7. 2017 (č. l. 49 – 51 dohledového spisu). V něm zejména rekapituluje některé části spisu. Následně učinila tento závěr: „Lze přisvědčit tomu, že dozorová státní zástupkyně se spokojila se závěry znaleckého posudku vypracovaného bez dalšího jeho doplnění a upřesnění, zda se jedná o cenu nemovitosti v místě a čase obvyklou či nikoliv. Trestní stíhání bylo zahájeno důvodně i na základě takto vypracovaného znaleckého posudku v souvislosti s listinami ze zasedání zastupitelstva Města Postoloprty, jednání ohledně prodeje předmětné nemovitosti, jakož i předchozími snahami o její prodej. Ze zápisů z jednání zastupitelstva a dalších listin, pravidel prodeje majetku z vlastnictví obce, které si samo město stanovilo, je třeba odmítnout tvrzení podatele, že jednáním zastupitelů města, obviněnými, nebyla porušena důležitá povinnost při opatrování či správě cizího majetku (v tomto případě i hrubým způsobem). Lze tedy konstatovat, že obžaloba byla podána (byť je uvedeno, že ze znaleckého posudku se zjišťuje cena obvyklá), aniž by při zjištění hodnoty předmětného majetku bylo postupováno dle § 137 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že nalézací soud obžalobu přijal a nařídil hlavní líčení, když předtím vydal i trestní příkaz, bude na intervenujícím státním zástupci trvat na výslechu znalce, případně na doplnění znaleckého posudku. Dále bude dozorová státní zástupkyně upozorněna na novelu zákona č. 128/2000 Sb., o obcích č. 257/2017 Sb., účinnou od 2. 9. 2017, spočívající v doplnění § 38 odst. 1.“

Kárně obviněná zároveň připravila vyrozumění o vykonaném dohledu (č. l. 52 – 54 dohledového spisu). V něm upozornila na to, že po podání obžaloby je to soud, který má rozhodnout. Dále uvedla shodný závěr, jako je uveden v závěru doplnění záznamu (viz shora v bodě [119]), v němž bylo pouze doplněno, že před podáním obžaloby přicházelo v úvahu ještě v rámci přípravného řízení opatřit doplnění znaleckého posudku. Vyrozumění bylo doručeno Ministerstvu spravedlnosti 28. 8. 2018. Vyrozumění podateli bylo zasláno na vědomí i kárně obviněné Radce Pavlišové (č. l. 55 dohledového spisu) a v přípisu byla zopakována shledaná pochybení a zdůrazněna potřeba ujasnit danou otázku v řízení před soudem.