5 Ads 289/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 289/2020- 26 - text 5 Ads 289/2020 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. J. Z., zastoupen Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, Hradec Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2020, č. j. 8 Ad 6/2020 – 24, takto: I. Kasační stížnost se v části, jíž se žalobce domáhá, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 10. 3. 2020, č. j. 42000/004848/20/020/DP, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, odmítá. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení o části kasační stížnosti, která byla odmítnuta. IV. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o části kasační stížnosti, která byla zamítnuta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti rozhodnutí ze dne 10. 3. 2020, č. j. 42000/004848/20/020/DP, jímž žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 1. 2020, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím Pražské správy sociálního zabezpečení bylo dle § 104i zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zřízeno zástavní právo ke spoluvlastnickému podílu žalobce ve výši 3/16 na nemovitostech zapsaných na LV X, k. ú. K. P., obec K. P., okres P. – z., za účelem zajištění pohledávky za žalobcem založené platebním výměrem Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 12. 2014, č. j. X. [2] Podanou žalobu městský soud dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 65 odst. 1 s. ř. s. odmítl, neboť dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou, jelikož žalobce namítal toliko porušení procesních práv jiných osob, nikoliv svých, když tvrdil, že účastníkem řízení ve věci zřízení předmětného zástavního práva měli být i ostatní spoluvlastníci daných nemovitostí. Ať již žalovaná z pohledu objektivního práva pochybila, či nikoliv, namítané pochybení nemohlo představovat zásah do práv žalobce. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [3] Žalobce („stěžovatel“) napadá usnesení městského soudu z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jež se však týká pouze namítaných vad řízení před správním orgánem, které v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského (městského) soudu o odmítnutí žaloby vůbec nelze posuzovat (k tomu viz dále). Fakticky však lze stížní námitky v rozsahu, v jakém stěžovatel brojil proti důvodu odmítnutí své žaloby městským soudem, podřadit pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [4] Stěžovatel především zpochybňuje závěr městského soudu, podle něhož se žalobou nedomáhal ochrany svých práv, ale práv dalších osob. Stěžovatel sice v žalobě namítal, že do správního řízení nebyli jako účastníci přizváni ostatní spoluvlastníci předmětných nemovitostí, sledoval tím však ochranu svých vlastních práv. Dle stěžovatele zřízením zástavního práva k jeho podílu klesla tržní hodnota podílů ostatních spoluvlastníků předmětných nemovitostí, i když přímo zatíženy nebyly. Rozhodnutí o zřízení zástavního práva k jeho podílu tedy ve svém důsledku zasahuje rovněž do zájmů ostatních spoluvlastníků, a ti proto měli být dle § 27 odst. 2 správního řádu účastníky daného správního řízení. Stěžovatel uvádí, že tvrzená vada řízení ve svém důsledku narušuje jeho právní jistotu, neboť opomenutí účastníci mají k dispozici procesní prostředky nápravy, které mohou vést ke zrušení rozhodnutí ve věci zřízení zástavního práva. [5] Dále stěžovatel namítá porušení svého práva na veřejné projednání věci, neboť městský soud rozhodl bez jednání, ačkoliv mu stěžovatel dne 3. 7. 2020 oznámil, že na nařízení jednání trvá. [6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu i rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na své vyjádření k žalobě, v němž uvedla, že nebylo na místě do řízení o zařízení zástavního práva povolávat ostatní spoluvlastníky příslušných nemovitostí, neboť dané zástavní právo se vztahuje pouze k pohledávkám za stěžovatelem a je tedy zřízeno výhradně vůči němu (jeho spoluvlastnickému podílu). Vzhledem k uvedenému žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud předmětnou kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [8] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [9] Z hlediska posouzení přípustnosti kasační stížnosti ovšem Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatel kasační stížností napadl usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53). Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí městského soudu, nemůže se ani Nejvyšší správní soud zabývat věcí samou, tedy přezkoumávat zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí či správního řízení, jež mu předcházelo. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu v nynější věci může být toliko otázka, zda městský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl pro nedostatek jeho aktivní procesní legitimace. [10] Jinými slovy, pokud jde o námitku, podle níž měli být účastníky řízení i další spoluvlastníci příslušných nemovitostí, Nejvyšší správní soud se v této věci mohl zabývat výlučně tím, zda byl stěžovatel oprávněn tuto námitku uplatnit v žalobě a zda toto jeho tvrzení zakládá jeho procesní legitimaci k podání žaloby, nemohl se však zabývat důvodností této námitky, tedy tím, zda správní orgány postupovaly správně, když v řízení ve věci zřízení zástavního práva jednaly výlučně se stěžovatelem jakožto účastníkem řízení, neboť touto otázkou se ani městský soud, vzhledem k odmítnutí žaloby stěžovatele, vůbec nezabýval. Kasační stížnost je tedy v rozsahu, v jakém se stěžovatel domáhal, dle obsahu kasační stížnosti i jejího petitu, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o věci samé, jak ji stěžovatel vymezil v řízení před městským soudem, ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť se opírá o jiné než přípustné důvody kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 s. ř. s. (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2003, č. j. 6 Azs 44/2003 – 31, publ. pod č. 738/2006 Sb. NSS). V této části tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 120 s. ř. s. odmítl. [11] Ve zbytku shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost přípustnou a přistoupil tedy k jejímu posouzení v mezích uplatněných důvodů namítajících nezákonnost napadeného usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [12] Podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou“. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní zákon jinak“ (důraz doplněn NSS). [13] Výkladem zvýrazněné části § 65 odst. 1 s. ř. s. se Nejvyšší správní soud zabýval například ve svém rozsudku ze dne 29. 8. 2008, č. j. 5 As 10/2008 – 103, publ. pod č. 2256/2011 Sb. NSS: „Krajský soud přitom svůj závěr o nepřípustnosti zmíněných žalobních námitek opřel o úvahu, podle