1 As 196/2014 — Nejvyšší správní soud

Ars 3/2019- 43 - text pokračování Ars 3/2019 - 50 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Aleše Roztočila, Karla Šimky, Radovana Havelce a Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka, sídlem Štefánikova 119/50, Brno, zastoupeného JUDr. Miroslavem Pindešem, Ph.D., advokátem, sídlem Zámecká 550, Bučovice, proti žalovanému: Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, sídlem Kounicova 688/26, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 10. ledna 2019, č. j. UDH-70/2019 a č. j. UDH-71/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2019 č. j. 62 A 20/2019-22, takto: I. Usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku není rozhodnutím, kterým se pouze upravuje vedení řízení ve smyslu § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. II. Nevyhoví-li krajský soud zcela žádosti o osvobození od soudního poplatku, musí vyčkat marného uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v případě jejího podání i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o ní, než případně zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku. III. Skončí-li řízení před krajským soudem před tím, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků v tomto řízení, nesmí Nejvyšší správní soud odmítnout tuto kasační stížnost pro nedostatek podmínek řízení dříve, než buď marně uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, jímž řízení před krajským soudem končí, nebo (v případě podání takové kasační stížnosti) než o ní Nejvyšší správní soud rozhodne. IV. V kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku lze uplatnit námitku nezákonnosti předchozího usnesení krajského soudu o neosvobození od soudního poplatku za podmínky, že důvodem, pro nějž nedošlo k řádnému přezkumu usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků na základě kasační stížnosti podané proti němu, bylo pochybení v předchozím postupu soudů. V. Věc se vrací senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí. Odůvodnění: I. Jádro sporu a dosavadní postup ve věci [1] Spornou otázkou v projednávané věci je možnost přezkumu rozhodnutí krajského soudu, kterým soud nevyhověl (ať částečně či zcela) žádosti účastníka řízení o osvobození od soudního poplatku, (dále též „rozhodnutí o neosvobození“) v řízení o kasační stížnosti podané proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Předpokladem pro zodpovězení této otázky je posouzení přípustnosti kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků. [2] Žalobce podal u Krajského soudu v Brně žalobu proti shora uvedeným rozhodnutím. V průběhu řízení požádal o osvobození od soudních poplatků, tuto žádost však soud usnesením ze dne 14. 3. 2019, č. j. 62 A 20/2019-17, zamítl a vyzval žalobce ke splnění poplatkové povinnosti. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 19. 3. 2019, lhůta pro zaplacení soudního poplatku uplynula dne 29. 3. 2019. Jelikož žalobce k uvedenému dni soudní poplatek nezaplatil, krajský soud řízení usnesením ze dne 3. 4. 2019, č. j. 62 A 20/2019-22, zastavil. [3] Dne 1. 4. 2019 podal žalobce proti usnesení č. j. 62 A 20/2019-17, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, kasační stížnost. Tu Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 11. 6. 2019, č. j. Ars 2/2019-22, s odůvodněním, že v mezidobí krajský soud rozhodl nyní napadeným usnesením o zastavení řízení, a nastal tak neodstranitelný nedostatek podmínek řízení pro rozhodnutí o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození žalobce od soudních poplatků. I pokud by totiž Nejvyšší správní soud kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození žalobce od soudních poplatků vyhověl, nemohlo by se tím „otevřít“ pravomocně ukončené řízení před krajským soudem, pročež by věcné projednání kasační stížnosti nemohlo vést k účinné obraně práv žalobce. Soud v usnesení zároveň uvedl, že nápravy případného pochybení krajského soudu se žalobce může domoci podáním kasační stížnosti proti usnesení o zastavení řízení, ve které může namítat nezákonnost rozhodnutí o neosvobození od soudního poplatku coby vadu řízení před krajským soudem. Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu o zastavení řízení, která je předmětem nynějšího řízení, podal žalobce dne 29. 4. 2019. Uplatnil v ní jedinou námitku, a sice že krajský soud zastavil řízení, aniž bylo rozhodnuto o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození stěžovatele od soudních poplatků. II. Důvody pro postoupení věci rozšířenému senátu [4] Senát ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí (dále jen „volební senát“) při předběžném projednání věci zjistil, že způsob kasačního přezkumu rozhodnutí krajských soudů o neosvobození žalobce od soudních poplatků a rozhodnutí krajských soudů o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku vyplývající z judikatury Nejvyššího správního soudu by v určitých situacích mohl vést až k odepření účinné soudní ochrany. Zároveň v judikatuře existuje rozpor ohledně toho, zda lze v řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku přezkoumat i rozhodnutí krajského soudu o neosvobození žalobce od soudních poplatků. [5] Volební senát poukazuje na to, že pokud krajský soud poté, co zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků, zastaví řízení pro nezaplacení soudního poplatku dříve, než Nejvyšší správní soud rozhodne o kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků, jsou kasační stížnosti proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků odmítány podle § 46 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. proto, že (po podání kasační stížnosti) nastal neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. K tomu odkazuje na usnesení ze dne 20. 10. 2003, č. j. 6 Ads 42/2003-79, ze dne 1. 2. 2006, č. j. 1 As 23/2005-146, a ze dne 11. 4. 2013, č. j. 4 As 14/2013-17. Tato rozhodnutí byla vydána v situaci, kdy „hlavní řízení“ z něhož vzešlo napadené procesní usnesení krajského soudu, pravomocně skončilo a buď proti němu nebyla podána kasační stížnost, nebo ji Nejvyšší správní soud odmítl ještě před rozhodováním o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení. [6] Dále volební senát poukazuje na usnesení ze dne 24. 8. 2016, č. j. 8 As 124/2016-25, kdy Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení, proto, že v mezidobí krajský soud pravomocně rozhodl ve věci samé, a to přesto, že proti rozsudku krajského soudu byla podána kasační stížnost a nebylo o ní dosud rozhodnuto. Toto rozhodnutí by bylo možno chápat jako odlišení od výše uvedených rozhodnutí, neboť se jednalo o nepřiznání postavení osoby zúčastnění na řízení a takové osobě soudní řád správní výslovně umožňuje podat kasační stížnost proti konečnému rozhodnutí ve věci (viz § 106 odst. 2 s. ř. s.). [7] Usnesením ze dne 10. 7. 2018, č. j. 1 As 193/2018-17, odmítl Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti usnesení o (ne)ustanovení zástupce žalobci proto, že krajský soud po podání kasační stížnosti pravomocně zastavil řízení. Nejvyšší správní soud v této procesní situaci shledal, že rozhodnutí o kasační stížnosti nemůže stěžovateli přinést žádný užitek, nicméně tento závěr „neznamená, že by žalobce namítající nezákonnost rozhodnutí o ustanovení zástupce zůstal po skončení řízení před krajským soudem bez možnosti dosáhnout nápravy případného pochybení krajského soudu. V takovém případě je oprávněn podat kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu ve věci samé, v níž může namítnout vadu řízení před krajským soudem spočívající v tom, že existovaly důvody, které zpochybňují zákonnost rozhodnutí o ustanovení zástupce“. [8] První senát k tomu poznamenal, že si je vědom toho, že „v době podání návrhu byly podmínky řízení o kasační stížnosti splněny. Předmět řízení však v jeho průběhu odpadl, přičemž tento nedostatek podmínek řízení je neodstranitelný“. [9] Ve výše uvedených rozhodnutích odmítal Nejvyšší správní soud kasační stížnosti proti usnesení o nevyhovění žádosti o (úplné) osvobození od soudních poplatků a/nebo usnesení o nevyhovění žádosti o ustanovení (konkrétního) zástupce, které je typově stejné a je s rozhodováním o žádosti o osvobození od soudních poplatků zpravidla úzce svázáno, či proti usnesení o tom, že určitá osoba není osobou zúčastněnou na řízení (zde však s výhradou možného odlišení na základě § 106 odst. 2 s. ř. s.) proto, že řízení před krajským soudem ješ