4 As 372/2021 — Nejvyšší správní soud

4 As 372/2021- 74 - text  4 As 372/2021 - 77 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: O. Ch., zast. Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem, se sídlem Thámova 402/4, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2019, č. j. MHMP 2214231/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 17 A 13/2019  70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Úřad městské části Praha 12 (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 11. 9. 2019, č. j. P12 36498/2019 OED, podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), zrušil údaj o místě trvalého pobytu žalobkyně na adrese K D. X, P. X  Ch. [2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 11. 2019, č. j. MHMP 2214231/2019, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. [3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2021, č. j. 17 A 13/2019  70, žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl. [4] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve zrekapituloval relevantní skutkové okolnosti případu. Dále upozornil, že řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je vedeno dispoziční zásadou. Připomněl, že nebylo jeho úlohou dotvářet argumentaci žalobkyně, kterou mohl vyhodnotit pouze v míře její obecnosti. Městský soud také s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2014, č. j. 6 As 54/2013  128, uvedl, že pokud žalobkyně v žalobních bodech dostatečně neprezentovala konkrétní názorovou oponenturu vedoucí ke zpochybnění závěrů správního orgánu, nemusel hledat způsob pro jejich alternativní a originální vyjádření. [5] Dále městský soud citoval § 10 a § 12 zákona o evidenci obyvatel a konstatoval, že z povahy věci nelze mít nahlášen trvalý pobyt na adrese neexistujícího objektu. Z těchto ustanovení totiž vyplývá jasná vazba mezi údajem o trvalém pobytu v evidenci obyvatel a referenčním údajem o adrese v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“). V této souvislosti městský soud odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 22. 11. 2017, č. j. 30 A 61/2017  67, v němž byl popsán význam registru RÚIAN. Dále se zabýval postupem správních orgánů při vymazání původního objektu z RÚIAN. Příslušný stavební úřad nejprve popsal způsob vzniku RÚIAN v roce 2010 a způsob odstraňování chybových hlášení vzniklých dřívějšími podklady. Předmětná stavba byla označena chybou, a proto se jí začal v roce 2018 zabývat. Po prošetření stavební úřad zjistil, že předmětná stavba byla vymazána v roce 1999 z katastru nemovitostí. Nezbývalo tak nic jiného než stavbu vymazat rovněž z RÚIAN, k čemuž došlo v roce 2019. Městský soud tedy zdůraznil, že předmětná stavba nebyla vedena v katastru nemovitostí ani v RÚIAN, přičemž od roku 1992 neexistovala ani fyzicky, což sama žalobkyně potvrdila. V této souvislosti doplnil, že údaj o trvalém pobytu má pouze evidenční charakter a jako takový nezakládá jakákoli práva k objektu. [6] K argumentu žalobkyně ohledně 27 leté prodlevy mezi odstraněním stavby a zrušením trvalého pobytu poukázal městský soud na skutečnost, že k vymazání údaje z RÚIAN došlo v roce 2019, a to v souvislosti s uvedením stavu registru do souladu se skutečností. Skutečnost, že k výmazu předmětné stavby došlo až v roce 2019, nevylučuje naplnění zákonných důvodů pro její odstranění. Současně nebylo možné, aby vyloučení trvalého pobytu u neexistujících objektů působilo toliko pro futuro a nikoli na objekty odstraněné před nabytím účinnosti novely č. 53/2004 Sb., čemuž ostatně neodpovídá ani jazykové znění příslušného ustanovení zákona o evidenci obyvatel. Uplynulá doba ani vědomí stavebního úřadu o zániku stavby pak nemohly založit legitimní očekávání žalobkyně o zachování údaje o trvalém pobytu k již fyzicky neexistující stavbě. [7] Co se týče objektu „hotel Garni“ postaveného na pozemcích parc. č. XA, XB, XC v k. ú. Ch. (dále jen „nový objekt“), který měl nahradit původní stavbu, městský soud uvedl, že nový objekt pouze využíval číslo popisné původní stavby. Nebyl proto ani veden v RÚIAN. Výstavba nového objektu na tomtéž pozemku neznamenala automatické nahrazení původního objektu a převod jeho čísla popisného, a to zvláště tehdy, nebylli zkolaudovaný. Smluvně zajištěné užívání bytové jednotky žalobkyní bylo pro posuzovanou právní otázku bez významu, stejně jako žalobkyní zmíněné doručování písemností na tuto adresu po dobu více než 20 let. Uvedené skutečnosti totiž nemohly odůvodnit zápis údaje o trvalém pobytu a neměly vliv ani na řádnost doručování. Závěrem městský soud zopakoval, že ani probíhající dědické řízení nebylo pro posuzovaný případ rozhodné. Podstatné bylo jen odstranění původní stavby a její vymazání z RÚIAN. Správní orgány proto nepostupovaly účelově. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení [8] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, v níž označila důvody uvedené v ustanoveních § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [9] V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že správní orgány postupovaly účelově. V daném případě se totiž odvolávaly na řešení reklamace v automatickém systému, ačkoli o likvidaci předmětné stavby i jejím nahrazení novým objektem připraveným ke kolaudaci v září 1993 věděly již od roku 1992, resp. 1993. Proto nebylo možné aplikovat zákonná ustanovení účinná od roku 2000. [10] Stěžovatelka také namítla, že se žalovaný nezabýval novým objektem, který se nachází na místě původní stavby. Po zániku původního trvalého pobytu následoval trvalý pobyt nový, aby jej nemusela mít proti své vůli na adrese sídla ohlašovny. V novém objektu má současně smluvně zaručeno doživotní užívání bytové jednotky. Skutečnost, že stavební úřad rozhoduje o uvedení nového objektu do provozu více než 27 let, nemůže jít k její tíži. Podle zmíněného smluvního ujednání pak je novým místem trvalého pobytu nový objekt s názvem „Pension Vojtěch“. [11] Dále stěžovatelka zmínila, že s ohledem na změnu adresy trvalého pobytu v důsledku rozhodnutí žalovaného bude povinna informovat veškeré úřady spolu s exekutorem a nucena uhradit příslušné správní poplatky. Na nové adrese bude muset vybírat poštu, jejíž nevyzvednutí pro ni může mít fatální následky. Veškerá korespondence jí přitom byla po dobu 27 let zasílána na předchozí adresu, a tyto písemnosti tak jsou neplatné. Správní orgány účelově využily její situace s ohledem na probíhající dědické řízení po zesnulém manželovi. Závěrem stěžovatelka připomněla, že právní základ pro zrušení údaje o trvalém pobytu vznikl až novelou č. 53/2004 Sb. [12] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu i rozhodnutí obou správních orgánů zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve odkázal na odůvodnění rozsudku městského soudu, s nímž se plně ztotožnil. Nad rámec uvedeného doplnil, že stěžovatelčin trvalý pobyt je nyní veden na adrese sídla ohlašovny. Stěžovatelka od roku 2019 disponuje datovou schránkou, do níž jsou správní orgány povinny řádně doručovat. Musí si tedy vyměnit jen občanský průkaz, neboť ostatní doklady již údaj o trvalém pobytu neobsahují. Stěžovatelce může být pošta doručována na adresu jejího reálného bydliště, tj. na původní č. p. X. Ačkoli nelze zpochybnit, že stěžovatelka bydlí a má zaručeno doživotní ubytování v novém objektu, není však tento dosud řádně zkolaudován k bydlení. Trvalý pobyt přitom lze mít jen v objektu určeném k bydlení. Zaniklali pak původní stavba, v důsledku čehož byla vymazána z RÚIAN, nelze mít v takovém objektu trvalý pobyt. S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. [14] V replice k vyjádření žalovaného stěžovatelka změnu adresy trvalého pobytu odůvodnila zneplatněním občanského průkazu a nutností nechat si vyhotovit nový. Datovou schránku si zřídila, aby nemusela každý den vyzvedávat úřední zásilky. III. Posouzení kasační stížnosti [15] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povin