6 As 258/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 258/2021- 47 - text  6 As 258/2021 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. B., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem, advokátem, sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 8. 2018, č. j. JMK 123278/2018, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 34 A 35/201837, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2021, č. j. 34 A 35/2018  37, se ruší. II. Rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 28. 8. 2018, č. j. JMK 123278/2018, a rozhodnutí Městského úřadu Hustopeče ze dne 3. 5. 2018, č. j. MUH/30497/18/142, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. IV. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Městský úřad Hustopeče vydal dne 20. 9. 2017 příkaz, jímž rozhodl, že žalobce se jako fyzická osoba dopustil přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), tím, že dne 24. 6. 2017 v 00:41 hod na pozemní komunikaci v obci Hustopeče jako provozovatel motorového vozidla X v rozporu s § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť automatizovaným technickým prostředkem RAMER 10T, používaným bez obsluhy, bylo v uvedenou dobu a místě zjištěno, že motorové vozidlo X překročilo nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 40 km/hod a více, neboť v místě, kde je stanovena maximální rychlost jízdy 50 km/hod, mu byla naměřena okamžitá rychlost 95 km/hod. (po odečtu stanovené odchylky měřidla ± 3 km/hod. skutečná rychlost jízdy 92 km/hod.); toto jednání řidiče, kterým byl porušen § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu, vykazovalo znaky přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o silničním provozu. Zjištěným jednáním porušil žalobce jako fyzická osoba § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 5000 Kč. [2] Proti uvedenému příkazu podal odpor na základě žalobcem udělené plné moci spolek Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s. [3] Správní orgán na základě odporu proti příkazu pokračoval v řízení a dne 3. 5. 2018 vydal rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným totožným přestupkem jako v případě příkazu, uložil mu pokutu ve stejné výši a povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč. [4] Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 8. 2018 odvolání zamítl odvolání a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [5] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. [6] Krajský soud neshledal důvodnou žádnou z četných námitek žalobce. [7] K námitce, že byl porušen § 79a zákona o silničním provozu, neboť nebyla zveřejněna informace o zřízení automatického technického systému, jímž bylo provedeno měření rychlosti jízdy vozidla, měření tedy bylo provedeno v rozporu se zákonnými podmínkami a důkaz (záznam) byl získán nelegálně, krajský soud uvedl, že použitý rychloměr není automatickým technickým systémem ve smyslu § 24b odst. 2 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, lze jej ale využívat v souladu § 79a zákona o silničním provozu, podle nějž za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích je policie a obecní policie oprávněna měřit rychlost vozidel; obecní policie tuto činnost vykonává výhradně na místech určených policií, přitom postupuje v součinnosti s policií. Do 1. 8. 2011 mohla obecní policie měřit rychlost výhradně v úseku, který určila policie, a jehož počátek i konec byl ve směru silničního provozu označen přenosnou dopravní značkou s vyobrazením kamery snímající rychlost s nápisem „měření rychlosti“, resp. s vyobrazením šikmo přeškrtnutým a nápisem „konec měření rychlosti“. Od 1. 8. 2011 může obecní policie měřit rychlost jízdy vozidel bez označení měřených úseků dopravními značkami. Přitom postupuje v součinnosti s policií a tuto činnost vykonává na místech určených policií. To bylo v nyní projednávané věci splněno. Důkaz o rychlosti jízdy byl pořízen v souladu s právními předpisy. [8] K námitce, že rychlost nebyla měřena automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, krajský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 2 As 125/201846. Ve správním spisu je založeno oznámení přestupku a radarový záznam, z nichž jasně vyplývá, že rychloměr pracoval v automatizovaném režimu bez obsluhy. Podmínka odpovědnosti žalobce jako provozovatele vozidla obsažená v § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu byla splněna. [9] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že úsek měření rychlosti motorových vozidel nebyl oznámen dopravní značkou. S účinností od 1. 8. 2011 byla povinnost označit úsek měření rychlosti obecní policií dopravní značkou vypuštěna z § 79a zákona o silničním provozu, a to zákonem č. 133/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb. Od tohoto okamžiku žádný právní předpis takovou povinnost neukládá, přičemž takovou povinnost nelze ani dovozovat výkladem. Absence označení příslušného úseku měření rychlosti tedy nevede k závěru o nezákonnosti získaných důkazů (radarových fotografií vozidla) a tím méně k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí. [10] K námitce, že příkaz, kterým bylo řízení ve věci zahájeno, nabyl právní moci, neboť proti němu nebyl podán řádně odpor, jelikož odpor podala neexistující právnická osoba, soud zdůraznil, že ji žalobce použil poprvé až ve správní žalobě. V průběhu celého správního řízení na tuto skutečnost žalobce nepoukázal a naopak byl v průběhu správního řízení aktivní a dovolával se svých práv. Krajský soud uvedl, že jde o spekulativní jednání žalobce a zcela nemorální zneužití práva. Žalobce i přes upozornění správním orgánem na to, že Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s. nemá právní subjektivitu, trval na tom, že chce být nadále zastoupen touto asociací. Správní orgán měl možnost odpor podaný subjektem bez právní osobnosti neakceptovat, avšak zvoleným způsobem dal žalobci prostor pro uplatnění jeho práv. Žalobce tento přístup nenapadal a naopak v průběhu správního řízení z něj těžil. Žalobce v průběhu správního řízení podpisem plné moci zcela jasně vyjádřil svoji vůli být v řízení zastoupen asociací. Žalobce byl o postupu správního orgánu informován a mohl se k němu vyjádřit, popř. s ním vyjádřit nesouhlas. Proti postupu prvostupňového správního orgánu brojí žalobce až nyní v rámci soudního řízení. [11] Žalobu krajský soud zamítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [12] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatel namítal, že odpor proti příkazu podal dosud nevzniknuvší spolek Asociace pro poskytování právní ochrany, z. s., který tak neměl právní osobnost a nebyl procesně způsobilý činit podání. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu podání učiněné neexistující osobou nevyvolává žádné právní účinky. Krajský soud si této judikatury byl patrně vědom, když konstatoval, že správní orgán měl možnost odpor neakceptovat, protože byl podán osobou bez právní osobnosti. Zároveň však soud uvážil, že správní orgán odpor akceptovat mohl a že svým postupem vadu zhojil. Stěžovatel považuje za podstatné vyjasnit otázku, zda je možné vadu podání spočívající v tom, že jej učinila osoba neexistující, konvalidovat postupem správního orgánu. Stěžovatel rovněž upozornil na prejudikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž k odporu podanému v zastoupení asociací před jejím vznikem nelze přihlížet, takové podání je od počátku neplatné a nevyvolává právní účinky. Stěžovatel nezpochybnil, že jeho původním záměrem bylo, aby jej asociace zastupovala, nicméně přizpůsobil svoji argumentaci judikaturnímu vývoji. Reflektování judikatury není nemorální ani právo zneužívající. [14] Stěžovatel dále namítal, že krajský soud nesprávně posoudil jeho žalobní námitku, že obecní policie nebyla oprávněna k pořizování záznamu. Krajský soud zaměnil podmínku měření dle § 79a zákona o silničním provozu s podmínkou automatizovaného měření dle § 24b odst. 2 zákona o obecní policii. Jde o dvě samostatné podmínky a obě musí být splněny, aby měření bylo možné považovat za zákonné. Skutečnost, že měření automatizovaným rychloměrem bez lidské obsluhy spadá pod pojem stálého automatického technického systému ve smyslu § 24b odst. 2