8 As 174/2020 — Nejvyšší správní soud

8 As 174/2020- 50 - text  8 As 174/2020-53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Davida Hipšra a Milana Podhrázkého, v právní věci žalobkyně: Z. S., zastoupená Mgr. Ing. Štěpánem Dražkou, advokátem se sídlem Veselá 169/24, Brno, proti žalovanému: Magistrát města Brna, se sídlem Dominikánské náměstí 196/1, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) MASADA, a.s., se sídlem Sportovní 586/2c, Brno, II) KOBE RESTAURANTS s.r.o., se sídlem Václavské náměstí 837/11, Praha 1, zastoupená JUDr. Richardem Tomankem, se sídlem Hlinky 57/142a, Brno, III) Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 611/6, Brno, IV) J. V., proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2018, čj. MMB/0149039/2018, sp. zn. OUSR/MMB/0116580/2018/2, o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2020, čj. 62 A 76/2018178, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení II) je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5.250 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Štěpána Dražky, advokáta. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení I), III) a IV) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad městské části města Brno, Brnostřed (dále „stavební úřad“), poté co žalovaný jeho původní rozhodnutí z 1. 6. 2017 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, rozhodnutím z 5. 1. 2018, čj. MCBS/2017/0215201/VILD, sp. zn. 3200/MCBS/2017/0032115, povolil osobě zúčastněné na řízení II) jako stavebníkovi změnu dokončené stavby stavebními úpravami s názvem: „RESTAURACE K.“, náměstí Svobody X, č. p. X, pozemek parc. čís. X, k. ú. Město Brno, obec Brno. Žalovaný výše uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil (druhé) rozhodnutí stavebního úřadu. [2] Žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Brně, jenž výše uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud vyšel ze skutečnosti, že stavební úpravy se týkají i společných částí domu, a proto byla osoba zúčastněná na řízení II) povinna doložit souhlas vlastníků jednotek (a tedy spoluvlastníků společných částí domu) jako doklad o právu ve smyslu § 110 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017. Dále uvedl, že k provedení stavebních úprav stačil souhlas nadpoloviční většiny spoluvlastníků, nebylo tedy třeba většiny dvoutřetinové, jak namítala žalobkyně. [3] Krajský soud však shledal napadené rozhodnutí nezákonným, neboť žalovaný posoudil listiny předložené osobou zúčastněnou na řízení II) čistě formálně, aniž ověřil, zda se skutečně jedná o souhlas většiny všech spoluvlastníků a zda byl získán postupem stanoveným v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020. Tím odmítl věcně přezkoumat existenci práva provést stavbu. Návazně dospěl krajský soud k závěru, že neníli zřízeno společenství vlastníků jednotek, nelze použít pravidla pro přijímání rozhodnutí mimo zasedání, a vlastníci tak mohou rozhodovat pouze při řádném svolaném shromáždění. Uzavřel, že v důsledku neexistence skutečného rozhodnutí shromáždění neměla žalobkyně možnost, jako přehlasovaný vlastník, podat žalobu na neplatnost rozhodnutí shromáždění. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [4] Osoba zúčastněná na řízení II) (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [5] Stěžovatelka předně poukazuje na nejasný odkaz krajského soudu na usnesení zvláštního senátu z 27. 7. 2011, čj. Konf 10/20117. Zejména ale nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že správní orgány pochybily, pokud měly za to, že stěžovatelka doložením souhlasu nadpoloviční většiny vlastníků nedoložila doklad o právu ve smyslu § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Krajský soud doslovně aplikoval ustanovení o shromáždění (§ 1206 a násl. občanského zákoníku). Pominul ovšem, že na základě § 1191 občanského zákoníku měla být tato ustanovení pro rozhodování ve věcech správy bez vzniku společenství vlastníků použita pouze přiměřeně. Proto krajský soud dospěl k nesprávnému závěru, že bez vzniku společenství vlastníků nelze přijímat rozhodnutí mimo zasedání a vlastníci tak mohou rozhodovat pouze při řádně svolaném shromáždění. I kdyby však způsob získání souhlasů neproběhl v souladu s pravidly občanského zákoníku, šlo by pouze o formální nedostatek, jenž nezpůsobil nezákonnost stavebního povolení. Proto zrušení rozhodnutí žalovaného neodpovídá požadavku racionality soudního řízení. Jediným výsledkem opakovaného stavebního řízení totiž může být svolání formálního shromáždění vlastníků jednotek, na němž bude se změnou dokončené stavby souhlasit jejich nadpoloviční většina, jež již souhlas dala, neboť žádný z nich svůj souhlas neodvolal. [6] Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s názorem krajského soudu, že žalobkyně jako přehlasovaný vlastník neměla možnost podat žalobu na neplatnost rozhodnutí shromáždění z důvodu, že žádné takové rozhodnutí neexistuje. Stěžovatelka má za to, že se žalobkyně mohla obrátit na civilní soud na základě přiměřeného užití § 1209 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž by se vzhledem k případné neexistenci rozhodnutí shromáždění petitem nedomáhala vyslovení neplatnosti takového rozhodnutí, nýbrž určení, že stěžovatelce jako stavebníkovi právo provést stavbu nevzniklo. Podat takovou žalobu však bylo možné pouze v propadné lhůtě tří měsíců ode dne, kdy se žalobkyně o „rozhodnutí“ (udělení souhlasů) dozvěděla nebo dozvědět mohla. To však neučinila a nechala lhůtu marně uběhnout. Proto následně nemohla občanskoprávní spor přenést před správní orgány potažmo správní soudy. Ohledně skutečnosti, že stavební úřad ani žalovaný ji k takovému kroku nevyzvali a neurčili jí lhůtu, stěžovatelka uvedla, že žalobkyně byla již v řízení před stavebním úřadem zastoupena advokátem, tedy právním profesionálem. [7] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatelka ke dni vydání prvního stavebního povolení (1. 6. 2017) nedisponovala dostatečným počtem souhlasů, což nebylo možné zhojit dodatečně sehnanými souhlasy. Stěžovatelka tak neprokázala právo provést stavbu. Žalobkyně nesouhlasí s kasační námitkou, že mohla podat civilní žalobu. Nadto, tato námitka je nepřípustná, neboť neuvádí, z jakých důvodů jsou nesprávné závěry krajského soudu, jenž se touto otázkou podrobně zabýval. Není ani podstatné, že se ustanovení o shromáždění mají použít pouze přiměřeně, neboť § 1191 občanského zákoníku výslovně stanovil, že nevznikloli společenství vlastníků, k rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Nesvolání řádného shromáždění vlastníků jednotek dle žalobkyně není pouhým formálním nedostatkem, neboť tím bylo znemožněno, aby se všichni vlastnící sešli v jeden čas na jednom místě, byli všichni seznámeni s případnými připomínkami ostatních, znali všechna fakta, i ta negativní, a mohli se podle své vůle rozhodnout. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti. [9] Žalovaný ani ostatní osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti ani vyjádření žalobkyně nevyjádřili. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasačních námitek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [11] Podle ustanovení § 110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona k žádosti o stavební povolení stavebník připojí doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a jeli stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu (dále jen „doklad o právu“). [12] Podle § 1191 občanského zákoníku nevznikloli společenství vlastníků, použijí se na správu pravidla určená v prohlášení a pro rozhodování ve věcech správy se přiměřeně použijí ustanovení o shromáždění; k rozhodnutí svolá vlastníky jednotek správce (podtržení NSS). Ustanoveními o shromáždění byly v rozhodném znění § 1206 až § 1209 občanského zákoníku. [13] Podle § 1209 odst. 1 občanského zákoníku jeli pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky nebo i společenství vlastníků, pokud je vlastníkem jednotky, navrhnout soudu, aby o záležitosti rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Neníli návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká. A dle odst