5 As 153/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 153/2023- 9 - text  5 As 153/2023 - 11 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 54 A 28/20236, takto: I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá. II. Kasační stížnost se zamítá. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce podal dne 12. 4. 2023 u krajského soudu žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2023, č. j. MSP194/2023OSVOSV/2, ze dne 9. 3. 2023, č. j. MSP195/2023OSVOSV/2, a ze dne 29. 3. 2023, č. j. MSP2023/2023OSVOSV/2. Uvedená rozhodnutí se dle tvrzení žalobce měla týkat jeho žádostí o poskytnutí informací podaných podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Žalobce současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. [2] Krajský soud usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 28/20232, vydaným asistentem soudkyně, zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků (výrok I.) i návrh žalobce na ustanovení zástupce (výrok II.). Zároveň soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu (výrok III.) a k odstranění vad žaloby (výrok IV.). Zamítnutí žádosti o osvobození od soudního poplatku soud odůvodnil tím, že žalobce dlouhodobě uplatňuje velký počet podání týkajících se problematiky svobodného přístupu k informacím, z nichž není patrný vztah jeho žádostí o informace k podstatným okolnostem jeho životní sféry. Krajský soud připustil, že v některých řízeních žalobci ustanovil zástupce, současně ho však opakovaně poučil o tom, že navzdory své nepříznivé majetkové situaci nemůže do budoucna spoléhat na to, že osvobození od soudních poplatků bude zcela automatické, a upozornil ho, že bude nezbytné alespoň rámcově osvědčit podstatné okolnosti nasvědčující možnosti zásahu do jeho životní sféry. Žalobce povahu požadovaných informací ani rámcově nevymezil a nesdělil, proč se dle jeho názoru týkají jeho životní sféry. Povahu požadovaných informací nebylo možné zjistit ani z napadených rozhodnutí, neboť ta žalobce k žalobě nepřiložil, ač si z předchozích řízení musel být této povinnosti vědom. Krajský soud v dané souvislosti konstatoval, že není jeho úlohou nahrazovat procesní aktivitu žalobce a bez dalšího si napadená rozhodnutí vyžadávat od žalovaného. Vzhledem k tomu, že krajský soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nebyly splněny podmínky pro osvobození žalobce od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce. [3] Proti uvedenému usnesení brojil žalobce podáním, které označil jako kasační stížnost, krajský soud ho však po obsahové stránce vyhodnotil jako námitky podané podle § 9 odst. 2 zákona č. 121/2008 Sb. o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [4] O těchto námitkách rozhodl krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením předsedy senátu tak, že potvrdil usnesení vydané asistentem soudkyně. Krajský soud konstatoval, že obsah podaných námitek je zmatečný a nijak nesouvisí s výrokem a odůvodněním napadeného usnesení, a dodal, že v nich žalobce pouze rozvinul jakousi spikleneckou teorii, kterou opakovaně uvádí ve všech svých podáních, aniž by svá tvrzení doložil jakýmikoliv důkazy. Krajský soud zopakoval, že žalobce nijak nevymezil, jak by se měla napadená rozhodnutí dotýkat jeho základní životní sféry, ani nespecifikoval, co bylo předmětem příslušných žádostí o informace a na základě čeho dovozuje, že v tomto případě nejde o další případ bezúčelného kverulačního podání žalobce. Krajský soud tedy dospěl k závěru, že se i v nyní posuzovaném případě jedná o bezúspěšné uplatňování práva, v důsledku čehož není namístě žalobci ani přiznávat osvobození od soudních poplatků a ani mu ustanovovat právního zástupce. Krajský soud dodal, že žalobce ve svých rozhodnutích již opakovaně upozornil, že otázky, jež nastaly v hluboké minulosti a jež žalobce opakovaně vznáší, leží zcela mimo pravomoc soudu a platná právní úprava nedává žalobci ani soudům žádný prostor pro to, aby je po mnoha dekádách otevíraly a řešily. Žalobcovo podání tedy dle krajského soudu svým obsahem zapadá do stabilní linie kverulačních podání, a bylo tedy na něm, aby osvětlil, proč by toto podání mělo být výjimkou a relevantním způsobem se dotýkat jeho základní životní sféry. To však žalobce neučinil. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti uvedenému usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti žádá o „opravu tzv zdůvodnění“ napadeného rozhodnutí, které považuje za tendenční, a domáhá se toho, aby bylo jeho požadavkům vyhověno. Postup krajského soudu dle stěžovatele „sabotuje“ zákon č. 480/1991 Sb., o době nesvobody, zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu (konkrétně § 2, § 3 a § 4 tohoto zákona) a rovněž zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu. Krajský soud (resp. předseda senátu) dle stěžovatele odmítá přiznat zločiny komunismu a dehonestuje jejich oběti. Stěžovatel má za to, že je mu ze strany krajského soudu „nehorázně spíláno“, a postoj krajského soudu přirovnává k politickým procesům 50. let 20. století. Stěžovatel dále uvádí, že je justice prorostlá korupcí a žalovaný dané praktiky kryje. [6] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel je účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a lze ji interpretovat tak, že jí stěžovatel brojí proti usnesení předsedy senátu Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2023, č. j. 54 A 28/20236 (jak byl v tomto usnesení poučen), v rozsahu, jímž toto usnesení potvrdilo výroky I. a II. usnesení asistenta soudkyně Krajského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 54 A 28/20232, ve věci žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a jeho návrhu na ustanovení zástupce; jedná se tedy o kasační stížnost přípustnou (§ 102 a § 104 s. ř. s.). [8] Nejvyšší správní soud se dále zabýval otázkou, zda má stěžovatel v řízení o kasační stížnosti povinnost zaplatit soudní poplatek a zda musí být zastoupen advokátem. V usnesení ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/201419, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS (všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná též na www.nssoud.cz), dospěl rozšířený senát Nejvyššího správního soudu k závěru že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§ 1 písm. a), § 2 odst. 2 písm. b) a § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích]“. V nyní projednávaném případě ovšem nebylo napadeným usnesením rozhodováno ve věci samé, a stěžovateli proto nevzniká povinnost soudní poplatek zaplatit. Nejvyšší správní soud tedy o žádosti o osvobození od soudních poplatků nerozhodoval. Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele: „Jeli podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení § 105 odst. 1 a 2 s. ř. s. neuplatní.“ Stěžovatel tak nemusí být v tomto řízení zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud musel přesto posoudit návrh stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť byť jeho zastoupení advokátem v tomto řízení není obligatorní, je jistě možné. [9] Podle § 35 odst. 10 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a jeli to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citovaného ustanovení vyplývá, že navrhovateli