9 Azs 25/2022 — Nejvyšší správní soud

9 Azs 25/2022- 55 - text  9 Azs 25/2022 - 57 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: nezl. M. Y., zast. JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2020, č. j. MV835274/SO2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2022, č. j. 17 A 82/202064, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jeho zástupkyně JUDr. Ireny Strakové, advokátky se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl původně státním příslušníkem též Maďarské republiky a na území České republiky pobýval se svými rodiči od roku 2014 na základě potvrzení o přechodnému pobytu občana EU vydaného podle § 87a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. OAM182462/MC2020, Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, toto potvrzení o přechodném pobytu postupem podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušilo s účinností ke dni 23. 8. 2018. Důvodem byla skutečnost, že při cestě žalobce a jeho rodičů na Ukrajinu mu byl slovenskými orgány zadržen maďarský cestovní doklad, který byl v příslušené evidenci vedený jako ztracený, odcizený, a bylo zjištěno, že žalobce i jeho rodiče ke dni 23. 8. 2018 pozbyli maďarské státní občanství. [2] Ministerstvo dále usnesením ze dne 21. 1. 2020, č. j. OAM171775/TP2019, zastavilo podle § 169r odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců řízení o žádosti žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podané podle § 68 téhož zákona, neboť žádost byla podána na území, ač k tomu žalobce nebyl oprávněn. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná výše nadepsaným rozhodnutím a prvostupňové usnesení potvrdila. [3] Žalobce se proti rozhodnutí žalované bránil žalobou, kterou městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Předně odmítl přezkoumat usnesení ministerstva, kterým bylo zrušeno potvrzení o přechodném pobytu žalobce, jako podkladový úkon podle § 75 odst. 2, věty druhé, zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jde totiž o samostatné správní rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., proti němuž lze po vyčerpání řádných opravných prostředků podat samostatnou žalobu. Soud dále zdůraznil, že situace žalobce je primárně způsobena postupem maďarských úřadů, neboť žalobce pozbyl občanství Maďarska ke dni 23. 8. 2018 dekretem maďarského prezidenta, který však městský soud též nemůže přezkoumávat. Stejně tak soud nemůže hodnotit postup slovenských úřadů, které žalobci odebraly pas. [4] Ve věci samé městský soud nepřisvědčil žalobci, že správní orgány měly na základě analogie postupovat podle § 87f odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Toto ustanovení se vztahuje výhradně k důvodům ukončení pobytu rodinného příslušníka občana EU, tedy jiného a specifického pobytového oprávnění. Pro tento případ zákonodárce procesně usnadnil podání další žádosti, neučinil to však v případě zrušení či zániku přechodného pobytu občana EU. Žalovaný ovšem ve vyjádření k žalobě nastínil další možnosti řešení situace žalobce a jeho rodiny [upuštění od osobního podání na zastupitelstvím úřadě podle § 169d odst. 3 zákona o pobytu cizinců či strpění pobytu podle § 33 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. [5] Městský soud dále vysvětlil, že u procesních rozhodnutí zákon ani judikatura nepožadují posouzení zásahu do soukromého a rodinného života, tedy aplikaci čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Městský soud vypořádal také námitky týkající se písemnosti Velvyslanectví České republiky ze dne 22. 10. 2019, z níž plyne pozbytí maďarského státního občanství dekretem prezidenta republiky. Pro věc tato písemnost není relevantní. Žalobce při podání žádosti tvrdil ukrajinskou státní příslušnost, svou totožnost prokázal ukrajinským pasem a netvrdil, že by v té době byl občanem Maďarské republiky. Nakonec skutečnost, že prvostupňový orgán v rámci své úřední činnosti ze své iniciativy ověřoval správnost určitých informací relevantních pro jeho agendu a informoval se o státním občanství žalobce ještě před podáním jeho žádosti, nijak nevybočuje z jeho kompetencí. Žalobce byl ostatně podle § 103 zákona o pobytu cizinců povinen hlásit změny týkající se jeho občanství a dokladů. II. Obsah kasační stížnosti [6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, kterou opřel o důvody podle § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatel předně shrnul svůj příběh maďarského občanství, přechodného pobytu občana EU, cesty na Ukrajinu, zadržení maďarských pasů, získání ukrajinských cestovních dokladů, přicestování zpět do České republiky, ohlášení změny státní příslušnosti a podání žádosti o trvalý pobyt. Následně se vymezil proti napadenému rozsudku. [8] Vyslovil obecný nesouhlas s tím, že nebylo na místě přezkoumat usnesení Ministerstva vnitra, kterým bylo zrušeno potvrzení o přechodném pobytu žalobce. Je podstatné, že tímto usnesením bylo zrušeno potvrzení o přechodném pobytu zpětně ke dne 23. 8. 2018. Stěžovatel cituje z několika rozsudků NSS pasáže, které se v různých souvislostech týkají použití § 75 odst. 1 s. ř. s. Má za to, že tyto závěry lze aplikovat i na jeho případ. Nedomáhal se přezkoumání pozbytí státního občanství, ale napadal postup žalované navazující na jeho snahu řádně nahlásit změnu podstatných skutečností. To učinil dne 14. 11. 2019 a v té době disponoval platným oprávněním k pobytu. V den podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu bylo potvrzení o přechodném pobytu platné a až následným šetřením bylo zjištěno, že na toto potvrzení lze nejméně od 23. 8. 2018 pohlížet jako na vydané v rozporu s právními předpisy. [9] Městský soud dále postupoval chybně v otázce posouzení časové linky a zasáhl do lidských práv a základních svobod stěžovatele ve smyslu článků 6 a 14 Úmluvy. Stěžovatel uvedl, že mu pozbytí státního občanství nebylo známo a odebrání pasu na slovenské hranici v něm vyvolalo zmatek. Žalovaná ani městský soud rovněž nevzali v potaz, že stěžovatel byl povinen nahlásit změnu státní příslušnosti, což učinil a současně požádal o trvalý pobyt. Stěžovatelův pobytový status v době podání žádosti nespadal do žádné z kategorií uvedené v § 69 zákona o pobytu cizinců, který upravuje podání žádosti o povolení k trvalému pobytu a stěžovatel jej celý cituje. Přístup maďarských úřadů je dle stěžovatele českými státními orgány chybně respektován bez dalšího. Povinností soudu bylo přezkoumat napadené rozhodnutí obezřetněji, s ohledem na soukromý a rodinný život stěžovatele a jeho rodiny. [10] Žalovaná se ke kasační stížnost vyjádřila stručně, že souhlasí se závěry napadeného rozsudku a odkazuje na spisový materiál. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [11] Nejvyšší správní soud v rámci posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost je jako celek nepřípustná. [12] Podle § 104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opíráli se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. [13] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského (městského) soudu ve správním soudnictví (§ 102 s. ř. s.). Z toho plyne, že aby byly kasační námitky způsobilé k projednání, musí kvalifikovaným způsobem zpochybňovat právě rozhodnutí krajského (městského) soudu. Stěžovatel je tedy povinen v kasační stížnosti vymezit rozsah přezkumu napadeného soudního rozhodnutí a musí předestřít a konkrétně sdělit, v čem spatřuje skutková či právní pochybení krajského (městského) soudu, a z kterých konkrétních důvodů závěry soudu považuje za nezákonné, resp. nepřezkoumatelné (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2021, č. j. 2 As 183/202027, odst. [23], ze dne 31. 3. 2021, č. j. 8 Azs 299/202041, odst. [10], nebo usnesení NSS ze dne 24. 4. 2023, č. j. 8 Azs 41/202338, odst. [9]). Stěžovatel tedy musí vylíčit, kterých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl městský soud vůči němu dopustit v procesu vydání rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a r