10 Azs 171/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 171/2024- 38 - text  10 Azs 171/2024 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: M. P. T. H., zastoupené advokátem Mgr. Markem Sedlákem, Milady Horákové 13, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2024, čj. MV2007994/SO2023, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2024, čj. 13 A 6/202429, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobkyni s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Sedláka, advokáta. Odůvodnění: 1. Popis věci [1] Žalobkyně je státní příslušnice Vietnamské socialistické republiky. Na území České republiky pobývala na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem označeným jako ostatní/jiné s platností od 1. 9. 2021 do 31. 8. 2022, tedy v době, kdy žalobkyně studovala na Vyšší odborné škole cestovního ruchu a mezinárodního obchodního styku, spol s.r.o. (VOŠ), a to v oboru cestovní ruch v denní formě studia. Dne 30. 8. 2022 podala žádost o vydání zaměstnanecké karty. [2] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (ministerstvo) dne 30. 10. 2023 zamítlo žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Ministerstvo žádost žalobkyně zamítlo z důvodu výkonu nelegální práce. Žalobkyně byla totiž zaměstnána u společnosti La Boheme Cafe, s.r.o. na hlavní pracovní poměr v období od 2. 5. 2022 do 1. 8. 2022 a v období od 1. 8. 2022 do 28. 2. 2023 na dohodu o provedení práce. Žalobkyně však pozbyla volný přístup na pracovní trh, když ke dni 31. 8. 2022 ukončila své studium na VOŠ. [3] Žalobkyně dne 13. 11. 2023 podala proti rozhodnutí ministerstva odvolání, ve kterém namítla, že dlouhodobě žije ve vztahu druh a družka s občanem České republiky, ze kterého jí plyne volný přístup na trh práce podle § 3 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Podle názoru žalobkyně právě z tohoto důvodu na území České republiky nevykonávala nelegální práci a její žádost proto neměla být zamítnuta. [4] Žalovaná se při rozhodování o odvolání zabývala pojetím nelegální práce i námitkou, že ministerstvo nesprávně zjistilo skutkový stav, když se nezabýval přístupem k trhu práce žalobkyně jako družky občana České republiky ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o zaměstnanosti. K tomu žalovaná uvedla, že z informačního systému cizinců bylo zjištěno, že žalobkyně podala žádost o povolení k přechodnému pobytu jako vzdálený rodinný příslušník občana České republiky až po vydání rozhodnutí ministerstva. O žádosti o povolení k přechodnému pobytu nebylo rozhodnuto ani do vydání rozhodnutí žalované, proto žalovaná uzavřela, že na žalobkyni nelze pohlížet jako na rodinného příslušníka občana České republiky, a odvolání zamítla. [5] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně k Městskému soudu v Praze žalobu. Městský soud se však v nyní napadeném rozsudku plně ztotožnil se závěry správních orgánů a žalobu zamítl. 2. Kasační řízení [6] Rozsudek městského soudu následně žalobkyně (stěžovatelka) napadla kasační stížností z důvodů uvedených v § 103 odst. 3 písm. a), b) a d) s. ř. s. Podle stěžovatelky se ministerstvo nevypořádalo se všemi zákonnými ustanoveními vylučujícími nelegální práci žalobkyně a tím porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů, podle kterého je správní orgán povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný. Stěžovatelka namítá, že ministerstvo se mělo ze své úřední povinnosti zabývat tím, že v době výkonu práce po ukončení studia na VOŠ měla volný přístup na trh práce jako rodinný příslušník občana České republiky. [7] Co do povinnosti tvrdit, že je rodinným příslušníkem občana České republiky, stěžovatelka namítá, že o této skutečnosti nevěděla do doby, než se obrátila na advokáta při podání odvolání proti rozhodnutí ministerstva. [8] Stěžovatelka si je vědoma, že jako žadatelka o vydání zaměstnanecké karty je povinna unést důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro její vydání. Nicméně podle stěžovatelky je to právě správní orgán, který nese důkazní břemeno ohledně toho, že nejsou dány důvody pro zamítnutí žádosti o zaměstnaneckou kartu. Správní orgán je tak povinen ověřit a prokázat z moci úřední, že se dopustila nelegální práce, a v rámci toho tedy i ověřit, zda neměla přístup na volný trh. [9] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí městského soudu stěžovatelka spatřuje v nedostatečné specifikaci správního řízení o povolení k přechodnému pobytu jako vzdálený rodinný příslušník podle § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, neboť městský soud neuvedl správní orgán, který je oprávněn o této žádosti rozhodovat. Podle stěžovatelky je rozhodnutí městského soudu nepřezkoumatelné též z důvodu, že není zřejmé, v jaké fázi řízení měla stěžovatelka tvrdit, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a též to, že měla volný přístup na trh práce. [10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti shrnula skutková zjištění a uvedla, že stěžovatelka volný přístup na pracovní trh ztratila při ukončení studia na VOŠ, což ostatně ani neoznámila a nadále pokračovala ve svém zaměstnání. Podle žalované proto byly naplněny podmínky pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. e) zákona o pobytu cizinců, neboť stěžovatelka v období od 1. 9. 2022 do 28. 2. 2023 vykonávala nelegální práci. Jelikož stěžovatelka založila kasační stížnost na obdobných námitkách jako v případě odvolacího řízení, odkázala žalovaná na své rozhodnutí ze dne 25. 1. 2024, ve kterém se s těmito námitkami vypořádala. 3. Posouzení věci NSS [11] Před městským soudem o žalobě rozhodovala samosoudkyně. NSS se proto nejdříve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. O přijatelnou kasační stížnost se ve shodě s ustálenou judikaturou může jednat, 1) dotýkáli se kasační stížnost právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou NSS řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existuje důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) v rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [12] V nyní posuzované věci vyvstala otázka, kterou se NSS doposud ve své judikatuře nezabýval, tedy zda je správní orgán při posuzování nelegální práce povinen z moci úřední zjišťovat, zda má cizinec volný přístup na pracovní trh jako rodinný příslušník občana České republiky podle § 3 odst. 3 zákona o zaměstnanosti, nebo zda povinnost prokázat volný přístup na pracovní trh při podání žádosti o udělení zaměstnanecké karty podle § 42g zákona o pobytu cizinců tíží žadatele o zaměstnaneckou kartu. [13] Proto je kasační stížnost přijatelná, není však důvodná. [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Z povahy věci je totiž zřejmé, že pouze u přezkoumatelného rozhodnutí krajského (resp. městského) soudu může Nejvyšší správní soud posoudit důvodnost námitky, která se týká jeho tvrzené nezákonnosti. V nyní posuzované věci přitom konstatuje, že napadený rozsudek městského soudu je přezkoumatelný. [15] Městský soud totiž jasně a srozumitelně uvedl, z jakých skutečností při posouzení nelegální práce vycházel. Jakkoliv je jistě pravda, že městský soud své úvahy mohl rozvést detailněji (což však lze uvést k většině soudních rozhodnutí – včetně tohoto rozsudku NSS), není možno stěžovatelce přisvědčit, že by absence podrobnějších úvah městského soudu vedla k jeho nepřezkoumatelnosti. Podle judikatury NSS se za nepřezkoumatelné považuje teprve takové rozhodnutí soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil. Soudy však nemají povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tou se obsáhle zabývat (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/200352, rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/200375, rozsudek NSS ze dne 10. 3. 2023, čj. 4 As 34/202161). Z odůvodnění městského soudu je přitom seznatelné, na jakých úvahách své rozhodnutí založil. Co do otázky nelegální práce uvedl, že stěžovatelka pozbyla přístup na volný pracovní trh, když ke dni 31. 8. 2022 ukončila studium na VOŠ, a že její postavení rodinného příslušníka občana Evropské unie nebylo ve smyslu § 15a odst. 3 zákona o pobytu cizinců nikterak prokázáno. Přestože stěžovatelka nepřezkoumatelno