— Nejvyšší správní soud

14 Kse 1/2024- 44 - text pokračování 14 Kse 1/2024 - 46 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pally, zástupkyně předsedy senátu JUDr. Jitky Dýškové a přísedících Mgr. Stanislava Moláka, Mgr. Zuzany Komínkové, Mgr. Štěpána Holuba a JUDr. Petry Janouškové v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2024 o návrhu M. H., zast. Mgr. Martinem Ondrouškem, advokátem, se sídlem Kšírova 228/84, Brno, na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021, t a k t o : Návrh M. H., syna zemřelého soudního exekutora Mgr. J. H., Exekutorský úřad Brno  město, se sídlem Hlinky 42/106, Brno, ze dne 9. 7. 2024 na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021 se podle § 22 odst. 1 a § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, za přiměřeného použití § 283 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zamítá. O d ů v o d n ě n í : [1] Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodnutím ze dne 10. 4. 2024, č. j. 14 Kse 1/2021355, uznal kárně obviněného soudního exekutora Mgr. J. H. vinným ze spáchání závažného kárného deliktu podle § 116 odst. 3 písm. a), b) a odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), kterého se dopustil tím, že bezdůvodně osobně provedl, nechal provést nebo v důsledku porušení svých povinností při řízení exekutorského úřadu spočívajícího v nevykonávání řádného dohledu nad postupy svých zaměstnanců nezabránil netransparentnímu nakládání s peněžními prostředky z jeho zvláštních bankovních účtů v celkové výši 64.033.496,84 Kč, k čemuž došlo ve 148 případech popsaných ve výrokové části rozhodnutí, přičemž se jednalo o převody peněžních prostředků mezi jeho zvláštními účty, z účtu pro běžná vymožená plnění na své provozní podnikatelské účty, z účtu historického a z účtu pro běžná vymožená plnění na účty třetích osob, jakož i o přímé platby provozních nákladů související s činností exekutorského úřadu provedené z účtu historického na účty třetích osob a soukromé platby (kartou a výběry z bankomatu včetně poplatků) provedené z účtu historického. Za toto kárné provinění bylo kárně obviněnému uloženo podle § 116 odst. 9 exekučního řádu ve spojení s § 116 odst. 6 písm. d) exekučního řádu kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu. [2] V závěru odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo uvedeno, že jelikož odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné, stalo se v projednávané věci odsuzující rozhodnutí pravomocným již okamžikem jeho vyhlášení, takže jeho právní moc se neodvíjí až od doručení písemného vyhotovení účastníkům kárného řízení, podobně jako je tomu u rozhodnutí odvolacího soudu v trestním řízení. Proto již v rámci tohoto kárného řízení nebylo možné zohlednit úmrtí kárně obviněného, k němuž došlo v Brazílii dne 7. 4. 2020, jak se uvádí v úmrtním listu vystaveného dne 24. 4. 2024 Úřadem městské části města Brna, Brnostřed. Nelze totiž nyní kárné řízení zastavit z důvodu zániku exekutorského úřadu smrtí soudního exekutora, k níž došlo tři dny před konáním ústního jednání, neboť vedle sebe nemohou existovat dvě pravomocná rozhodnutí, navíc s odlišným výsledkem. V této souvislosti kárný senát zdůraznil, že jednal dne 10. 4. 2024 v nepřítomnosti kárně obviněného v souladu se zněním § 17 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „kárný řád“), neboť ten se před kárný soud bez omluvy nedostavil a nebyla zde vůbec žádná indicie o jeho úmrtí ve vzdálené cizině krátce před konáním ústního jednání. Navíc vyrozumění o něm obdržel kárně obviněný již dne 5. 3. 2024 s výzvou, aby předložil případnou plnou moc obhájci, který jej zastupoval při neúspěšném jednání o uzavření dohody o vině a kárném opatření. Na tuto výzvu však kárně obviněný vůbec nereagoval, plnou moc obhájci nepředložil, stanovisko ke kárnému návrhu nedoplnil ani nesignalizoval, že by se chtěl ústního jednání zúčastnit a při něm uplatnit svá procesní práva. Za této situace a při vědomí odmítnutí uzavření dohody o vině a kárném opatření ze strany soudního exekutora se kárný senát důvodně domníval, že kárně obviněný již na svou další obhajobu rezignoval, a proto při ústním jednání bylo přečteno alespoň jeho stanovisko ke kárnému návrhu podané na počátku kárného řízení. V postupu kárného senátu, který předcházel vyhlášení odsuzujícího rozhodnutí, tedy nelze shledat jakékoliv pochybení, i když bylo následně náležitě doloženo, že kárně obviněný krátce předtím zemřel. [3] Dne 9. 7. 2024 podal M. H. (dále též „navrhovatel“) návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2021. V něm uvedl, že je synem zesnulého kárně obviněného Mgr. J. H. i správcem dědictví, což doložil příslušnými listinami. Důsledky napadeného rozhodnutí přitom mohou mít závažné dopady i na probíhající dědické řízení. O úmrtí svého otce v době jeho vyhlášení ještě nevěděl a tato skutečnost nepochybně nebyla známa ani Nejvyššímu správnímu soudu a kárnému navrhovateli. Nicméně s ohledem na úmrtí kárně obviněného odpadla jedna z podmínek kárného řízení, které tak mělo být zastaveno, neboť jeho další vedení bylo nepřípustné. Navíc kárně obviněný nemohl být odvolán z exekutorského úřadu, neboť tři dny před vyhlášením napadeného rozhodnutí zanikla jeho funkce z důvodu úmrtí. Je tedy zřejmé, že po vyhlášení rozhodnutí kárného senátu vyšla najevo skutečnost soudu dříve neznámá, která sama o sobě odůvodňuje jiné rozhodnutí o kárném návrhu, neboť řízení o něm mělo být v důsledku smrti kárně obviněného soudního exekutora zastaveno. Dále navrhovatel polemizoval se závěrem kárného senátu o právní moci napadeného rozhodnutí okamžikem jeho vyhlášení. V této souvislosti argumentoval, že pokud v době vyhlášení napadeného rozhodnutí nebyl kárně obviněný kvůli svému úmrtí způsobilý být účastníkem kárného řízení, které tak mělo být zastaveno, nemohlo dojít ani k nabytí právní moci rozhodnutí již jeho vyhlášením, nehledě na to, že se písemné vyhotovení rozhodnutí mělo doručit kárně obviněnému do vlastních rukou, což v důsledku jeho smrti samozřejmě nebylo možné provést. Za této situace by ponechání napadeného rozhodnutí v platnosti bylo absurdní a v elementárním rozporu se základními principy právního státu. [4] Z těchto důvodů se navrhovatel domáhal toho, aby Nejvyšší správní soud vyhověl návrhu na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 14 Kse 1/2021, napadené rozhodnutí kárného senátu zrušil a v následném řízení po povolení obnovy kárné řízení proti soudnímu exekutoru Mgr. J. H. zastavil. [5] Ministr spravedlnosti, který byl kárným navrhovatelem ve věci sp. zn. 14 Kse 1/2021, k návrhu na povolení obnovy řízení nejprve uvedl, že ani on stejně jako kárný soud neměl k datu vyhlášení rozhodnutí žádné informace o předchozí smrti kárně obviněného soudního exekutora. Posouzení návrhu na obnovu řízení ponechává zcela na úvaze soudu, avšak považuje za nezbytné zdůraznit, že závěry kárného soudu ohledně merita věci byly a nadále jsou věcně správné a judikatorně významné pro případné budoucí případy, a tudíž by neměly být ovlivněny případným rozporováním naplnění podmínek kárného řízení. Současně ministr spravedlnosti odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1978/24, z něhož citoval pasáž týkající se aktivní legitimace k podání návrhu na obnovu kárného řízení. [6] Nejvyšší správní soud uvádí, že v naposledy zmíněném judikátu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost M. H. proti napadenému rozhodnutí jako podanou zjevně neoprávněnou osobou, neboť nebyl účastníkem kárného řízení. V tomto odmítacím usnesení Ústavního soudu jsou obsaženy i tyto jeho další závěry: 8. Ústavní soud si je vědom úskalí jednoinstančnosti řízení ve věcech kárné odpovědnosti exekutorů. S ohledem na to Ústavní soud na okraj podotýká, že zatímco v trestním řízení svědčí návrh na obnovu řízení ve prospěch obviněného i příbuzným, jakožto oprávněným osobám, úprava zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů takový postup vylučuje a v případě kárného řízení s exekutory nemůže podat návrh na obnovu (na rozdíl například od soudců) dokonce ani sám kárný navrhovatel. Podle § 22 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů totiž platí, že: „Ve lhůtě 3 let od právní moci rozhodnutí senátu podle § 19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce, vedoucí státní zástupce nebo soudní exekutor podat návrh na obnovu kárného řízení.“ Podle odst. 2 téhož ustanovení „jiný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí v kárném řízení není přípustný“. Podle § 22 odst. 1 tohoto zákona tedy stěžova