3 As 177/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 177/2023- 41 - text  3 As 177/2023 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. Bc. J. P., zastoupený Mgr. Alešem Dostálem, advokátem se sídlem Revoluční 206/8, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Policejní prezident, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 16 Ad 2/2022 – 36, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 12. 2021, č. j. PPR2765410/ČJ2021990131, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje pro ekonomiku ve věcech služebního poměru (dále jen „služební funkcionář“) ze dne 9. 6. 2021, č. j. KRPU6675113/ČJ20210400KRPK, kterým nebyla povolena obnova řízení ve věci náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce v souvislosti s jeho služebním úrazem (dále jen „řízení o odškodnění“). V tomto řízení byla pravomocným rozhodnutím služebního funkcionáře ze dne 5. 6. 2018, č. j. KRPU275999119/ČJ20140400VO (dále jen „rozhodnutí o odškodnění“) žalobci přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 267 500 Kč stanovená podle § 104 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“). Důvodem nepovolení obnovy řízení o odškodnění bylo, že skutečnosti, které žalobce uváděl jako důvod pro obnovu řízení, nebyly skutečnostmi, které by vyšly najevo až po vydání rozhodnutí o odškodnění a které žalobce nemohl uplatnit již v řízení o odškodnění, tedy nebyly splněny podmínky podle § 192 odst. 1 zákona o služebním poměru. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 26. 6. 2023, č. j. 16 Ad 2/2022 – 36, jako nedůvodnou zamítl. [3] Krajský soud uvedl, že žalobce spatřoval důvod pro povolení obnovy řízení v tom, že znalec MUDr. Zdeněk Šňupárek ve znaleckém posudku ze dne 15. 10. 2017 (tj. již v průběhu řízení o odškodnění – pozn. NSS) při stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění nezohlednil v bodovém hodnocení veškerá žalobcem utrpěná zranění a že tento znalec nedisponoval zvláštní specializací ve stanovení nemateriální újmy. Tyto skutečnosti se žalobce dle svých tvrzení dozvěděl až dne 7. 3. 2021 od MUDr. V. T. V této souvislosti pak krajský soud zdůraznil, že pro nové skutečnosti nebo důkazy se správní řízení obnovuje jen za předpokladu, že vyšly najevo po právní moci rozhodnutí a že je účastník v původním řízení buď vůbec neznal nebo je bez své viny nemohl uplatnit. [4] Podle krajského soudu však uvedené skutečnosti byly žalobci známy již v průběhu řízení o odškodnění, kdy je žalobce rovněž namítal. Podle krajského soudu žalobce v podání ze dne 25. 10. 2017 výslovně uvedl, že znalec MUDr. Zdeněk Šňupárek „nemá ani zvláštní specializaci na stanovení nemateriální újmy na zdraví“. Současně žalobce znaleckému posudku MUDr. Šňupárka vytkl i to, že v něm nebyla zohledněna všechna jeho zranění. Na tyto výtky pak služební funkcionář reagoval a ustanovil Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví za účelem zpracování revizního znaleckého posudku. Za této situace tedy dle krajského soudu nebylo možné považovat žalobcem tvrzené skutečnosti za nové ve smyslu § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru, neboť o těchto skutečnostech žalobce v průběhu řízení o odškodnění věděl a také je namítal. Obnova řízení, coby mimořádný opravný prostředek, přitom neslouží k přezkumu zákonnosti původního rozhodnutí. [5] Za novou skutečnost ve smyslu § 192 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru nebylo možné dle krajského soudu považovat ani skutečnost, že služební funkcionář neodstranil žalobcem namítané vady posudku MUDr. Šňupárka. Žalobce byl nejpozději rozhodnutím o odškodnění seznámen s důvody, pro které služební funkcionář z posudku MUDr. Šňupárka vycházel, a pokud byl přesvědčen o nesprávnosti tohoto znaleckého posudku a postupu služebního funkcionáře, nic mu nebránilo, aby proti rozhodnutí o odškodnění brojil odvoláním. Žalobce se však práva na odvolání vzdal a žádostí o povolení obnovy řízení se pak podle krajského soudu zjevně snažil tuto skutečnost napravit a obejít závěry služebního funkcionáře v rozhodnutí o odškodnění. K tomu však podle krajského soudu institut obnovy řízení neslouží. [6] Krajský soud se dále neztotožnil ani s argumentací žalobce, že se rozhodnutí o odškodnění opírá o důkaz (tj. posudek MUDr. Šňupárka), o kterém žalobce až dne 7. 3. 2021 zjistil, že je nepravdivý. Na okolnosti, pro které měl žalobce posudek MUDr. Šňupárka za nepravdivý, poukazoval již v řízení o odškodnění, proto podle krajského soudu nemohly být důvodem pro obnovu řízení, jelikož nesplňují podmínky novosti a nemožnosti uplatnit je v původním řízení. [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [8] Stěžovatel předně namítá, že nevěděl o tom, že mu byla krajským soudem doručena výzva k tomu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Pokud by o této skutečnosti stěžovatel věděl, soudu by sdělil, že na nařízení jednání trvá a na jednání by se dostavil. [9] Stěžovatel dále nesouhlasí s tvrzením krajského soudu, že se žádostí o obnovu snaží obejít závěry služebního funkcionáře v rozhodnutí o odškodnění. Tvrdí, že v roce 2017, kdy se měl seznámit se znaleckým posudkem MUDr. Šňupárka, se stále zotavoval ze svých zranění (která utrpěl v roce 2014), zejména z poranění mozku, a proto „některé skutečnosti dostatečně nevnímal, resp. nerozlišoval“. [10] Podle stěžovatele je rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelný, jelikož v něm krajský soud neodůvodnil svůj závěr o tom, že není dán důvod pro obnovu řízení ve smyslu § 192 odst. 1 písm. c) zákona o služebním poměru, a nevyjádřil se k nepravdivosti posudku MUDr. Šňupárka. [11] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s napadeným rozsudkem a považuje jej za přezkoumatelný. Trvá na svém závěru, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení o odškodnění. Nadto žalovaný uvádí, že pokud byl stěžovatel v době vedení řízení o odškodnění zdravotně indisponován, mohl využít kvalifikované právní pomoci k zastoupení v řízení. [12] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2, věty první s. ř. s. [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžovatelem namítanou vadou řízení, tedy že krajský soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože stěžovatel na nařízení jednání trval (byť to krajskému soudu nesdělil). Případnými vadami řízení před krajským soudem je totiž Nejvyšší správní soud povinen se podle § 109 odst. 4 s. ř. s. zabývat z úřední povinnosti, a to i bez námitky stěžovatele. [15] Dle § 51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádříli účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen. [16] Ze spisu krajského soudu Nejvyšší správní soud ověřil, že stěžovateli byla dne 11. 4. 2022 vhozením do schránky doručena výzva krajského soudu, aby se stěžovatel do dvou týdnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Tato výzva obsahovala rovněž poučení o tom, že pokud se stěžovatel ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít krajský soud za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Stěžovatel následně ve stanovené lhůtě (ani později v průběhu řízení) svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání nevyjádřil. Tyto skutečnosti ostatně ani stěžovatel v kasační stížnosti nerozporuje, pouze tvrdí, že si nebyl vědom toho, že mu výzva krajského soudu byla doručena, neuvádí však žádné objektivní skutečnosti, které mu bránily v tom se s obsahem výzvy seznámit a svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřit. [17] Nejvyšší správní soud uvádí, že řízení o kasační stí