5 Ads 319/2022 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 319/2022- 24 - text  5 Ads 319/2022 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: DIOL družstvo, se sídlem Litovelská 1350/2a, Olomouc, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věci, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 9. 11. 2022, č. j. 60 Ad 4/202153, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta žaloba proti usnesení ministryně práce a sociálních věcí (dále jen „ministryně“) ze dne 12. 5. 2021, č. j. MPSV2020/241374513/4 (dále jen „rozhodnutí ministryně“), ve věci zastavení přezkumného řízení. [2] Stěžovatelka požádala žalovaného o prominutí splnění podmínky dle § 78a odst. 4 písm. b) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném pro rozhodnou dobu (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), spočívající v bezdlužnosti žadatele o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na ochranném trhu práce (dále jen „příspěvek“); svoji žádost stěžovatelka odůvodnila pochybením odpovědné zaměstnankyně stěžovatelky. Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 5. 2019, č. j. MPSV2019/25225424/2, žádosti stěžovatelky nevyhověl a splnění podmínky neprominul, neboť se v případě stěžovatelky nejedná o případ hodný zvláštního zřetele. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka bránila rozkladem, který ministryně rozhodnutím ze dne 20. 1. 2020, č. j. MPSV2019/117998513/2, zamítla. Následně stěžovatelka podala u ministryně podnět k zahájení přezkumného řízení; ministryně výše specifikovaným rozhodnutím přezkumné řízení zastavila podle § 97 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“). Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka bránila u výše nadepsaného krajského soudu žalobou. [3] V žalobě stěžovatelka namítla nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K přípustnosti žaloby odkázala na presumpci přezkoumatelnosti založenou čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a obecnou nutnost restriktivního výkladu ve vztahu k omezení přístupu k soudu. Stěžovatelka připustila, že usnesení o zastavení přezkumného řízení dle § 97 odst. 1 správního řádu nebylo dřívější judikaturou považováno za rozhodnutí ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tento názor byl však zpochybněn odbornou literaturou a dále rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, č. j. 6 As 108/201939, č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci ŽAVES a. s. (dále jen „rozsudek rozšířeného senátu ve věci ŽAVES a. s.“), který umožnil soudní ochranu v řízeních zahajovaných z úřední povinnosti. Ministryně se dle stěžovatelky nevypořádala s její rozsáhlou argumentací. Dále stěžovatelka zopakovala věcnou argumentaci proti rozhodnutí o neprominutí výše uvedené podmínky pro získání příspěvku, tedy porušení zásady rovnosti a legitimního očekávání a nesprávnou aplikaci neurčitého právního pojmu „případ hodný zvláštního zřetele.“ V doplnění žaloby stěžovatelka poukázala na recentní závěry Krajského soudu v Brně uvedené v rozsudku ze dne 30. 8. 2022, č. j. 29 Ad 13/2020171, v němž se jmenovaný soud zabýval skutkově obdobnou situací, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný pochybil, zamítlli žalobcovu žádost o prominutí podmínky bezdlužnosti. V reakci na šetření ombudsmana a jeho doporučení navíc žalovaný přijal novou interní instrukci, v níž stanovil pravidla pro podobné postupy v budoucnu. Stěžovatelka proto namítla, že rozhodnutí ministryně bylo učiněno na základě libovůle. [4] Krajský soud žalobu odmítl, neboť rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení dle § 97 odst. 1 správního řádu není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a proto není přezkoumatelné ve správním soudnictví. Přezkumné řízení podle § 94 a násl. správního řádu je dozorčí prostředek, který slouží zejména k vnitřní kontrole činnosti správních orgánů, tedy k ochraně objektivního práva, nikoliv práv subjektivních. Účastník, který podá podnět na zahájení přezkumného řízení, tedy nemá nárok na vydání rozhodnutí v přezkumném řízení. Pokud zahájené přezkumné řízení skončí zastavením dle § 97 odst. 1 správního řádu, pak jeho výsledek nemá na práva a povinnosti účastníků vliv. Pokud totiž účastníci původního řízení před správním orgánem nemají nárok na zahájení a provedení přezkumného řízení, nemohou být ani zkráceni na svých právech tím, že přezkumné řízení neprobíhá. [5] Dle krajského soudu k žádnému judikatornímu obratu nedošlo, neboť rozsudek rozšířeného senátu ve věci ŽAVES a. s. není na nyní posuzovanou věc aplikovatelný, neboť řešil zcela odlišnou situaci. Cestu k soudnímu přezkumu rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení neotevírá ani stěžovatelkou citovaná komentářová literatura. Postup ministryně neshledal krajský soud svévolným. Krajský soud uzavřel, že stěžovatelka se moha a měla žalobou bránit proti rozhodnutí o zamítnutí rozkladu proti rozhodnutí o neprominutí podmínky; proti tomuto rozhodnutí však žalobu nepodala a současně ani neuvedla, co jí v takovém prostupu bránilo. Rozhodnutí o zastavení přezkumného řízení do stěžovatelčiných práv nezasahuje, a proto krajský soud žalobu na základě § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 70 písm. a) s. r. s. odmítl jako nepřípustnou. [6] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podstatou věci je otázka, zda může soud ve správním soudnictví meritorně přezkoumat usnesení o zastavení přezkumného řízení, přičemž stěžovatelka se kloní k závěru, že soud tak učinit může. [7] Stěžovatelka primárně namítá, že posouzení věci ve správním soudnictví vychází z ústavně zakotvené tzv. „presumpce přezkumu“ ve smyslu čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatelky je procesní rozhodnutí způsobilé k přezkumu ze strany správního soudu; § 65 odst. 1 s. ř. s. nelze vykládat tak, že k založení procesní legitimace žalobce je třeba, aby byl rozhodnutím zkrácen na hmotných právech, tedy aby žalobou napadený úkon založil, změnil či závazně určil nějaké subjektivní právo, avšak podstatné je, zda se žalobou napadený úkon negativně projevil v právní sféře žalobce. Jakmile totiž správní orgán zahájí přezkumné řízení, pak to znamená, že správní orgán dospěl k závěru, že „lze mít důvodně za to, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s právními předpisy“ (§ 95 odst. 1 správního řádu). Zahájením přezkumného řízení účastník řízení navíc nabývá jistých práv a rozhodnutí, které je v přezkumném řízení vydáno, musí obsahovat řádné náležitosti dle § 67 správního řádu. Stěžovatelka konstatuje, že všechna práva musejí být pod ochranou soudní moci, jinak jde o odepření spravedlnosti. Dle názoru stěžovatelky rozhodnutím o zastavení přezkumného řízení došlo k závaznému určení jejích práv nebo povinností ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť se jím potvrzuje, že stěžovatelka nemá právo na prominutí podmínky bezdlužnosti. Ve své podstatě jde o rozhodnutí meritorní, nikoliv procesní a stěžovatelka jím byla minimálně zasažena ve své právní sféře. [8] Rozhodnutí ministryně zasahuje do legitimního očekávání stěžovatelky, která se v souvislosti s šetřením ombudsmana domnívala, že byly v její neprospěch porušeny právní předpisy. Z napadeného rozhodnutí však není zřejmé, proč nebyly právní předpisy porušeny. Stěžovatelka poznamenala, že soudy připustily žalobu proti rozhodnutí, jímž žadateli nebylo uděleno státní občanství, na které také není právní nárok. Žalobou napadené rozhodnutí je rovněž v rozporu s následně vydanou instrukcí náměstkyně ministra práce a sociálních věcí ze dne 18. 5. 2022, č. 11/2022, č. j. MPSV2022/72970442, která reagovala na šetření ombudsmana a která byla přijata za účelem stanovení postupu MPSV při odstranění tvrdosti zákona ve vztahu ke splnění podmínky bezdlužnosti pro účely poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce. [9] Stěžovatelka nepopírá, že judikatura Nejvyššího správního soudu dříve usnesení o zastavení přezkumného řízení dle § 97 odst. 1 správního řádu nepovažovala za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Podle stěžovatelky však díky rozsudku rozšířeného senátu ve věci ŽAVES a. s. došlo k judikatornímu obratu a dříve vyslovený názor o nepřípustnosti žaloby byl tímto překonán. Krajský soud přitom nevysvětlil, proč by závěry rozšířeného senátu nemohly být aplikovány obecněji. [10] Krajský soud ve svém usnesení poukázal na odbornou li