6 As 27/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 27/2024- 27 - text  6 As 27/2024 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Ing. J. F., zastoupený JUDr. Petrem Buluškem, advokátem, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, týkající se žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného v řízení o přestupku, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci ze dne 23. 1. 2024, č. j. 59 A 35/202352, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti IV. Ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Petru Buluškovi, advokátu, se nepřiznává odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím Městského úřadu Česká Lípa ze dne 26. 10. 2022, č. j. MUCL/128715/2022, byl žalobce shledán vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 9. 11. 2022. Téhož dne 9. 11. 2022 byla z emailové adresy X na elektronickou podatelnu Městského úřadu Česká Lípa (podatelna@mucl.cz) doručena písemnost označená jako „Námitka zmatečnosti“, a to bez uznávaného elektronického podpisu odesílatele. Emailová zpráva téhož obsahu bez uznávaného elektronického podpisu byla dne 9. 11. 2022 doručena také na služební email oprávněné úřední osoby Městského úřadu Česká Lípa. [2] Žádostí ze dne 28. 4. 2023 (doplněné dne 3. 5. 2023) žalobce požádal o uplatnění opatření proti nečinnosti spočívající v neprojednání jím podaného odvolání. Žalobce zdůraznil, že odvolání bylo ze správního spisu zcizeno, přičemž v návaznosti na to měla příslušná úřední osoba prohlašovat, že odvolání nebylo podáno, anebo nesplňuje náležitosti, přestože odvolání bylo podáno a veškeré náležitosti obsahovalo. [3] Ministerstvo vnitra usnesením ze dne 29. 5. 2023, č. j. MV808828/VS2023, podané žádosti nevyhovělo. Poukázalo na skutečnost, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 9. 11. 2022 osobním převzetím, žalobce však odvolání nepodal, neboť žádná z elektronických zpráv (ani žádná z připojených příloh) zaslaných dne 9. 11. 2022 městskému úřadu, o kterých bylo možno uvažovat jako o podaném odvolání, nebyly opatřeny uznávaným elektronickým podpisem ani doplněny (potvrzeny) postupem předvídaným § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Tyto úkony tak nebylo možno považovat za podání a městský úřad nebyl povinen žalobce vyzývat k odstranění vad dle § 37 odst. 3 správního řádu. Žalobce navíc neoznačil žádný důkaz na podporu tvrzení, že odvolání skutečně podal, resp. že došlo k písemnému potvrzení (doplnění) emailové zprávy odeslané bez uznávaného elektronického podpisu prostřednictvím veřejné datové sítě. [4] Žalobce se následně domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci, který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. K námitce, že odvolání učiněné bez podpisu emailem dne 9. 11. 2022 žalobce písemně potvrdil, krajský soud uvedl, že k tomuto tvrzení žalobce nenabídl žádný relevantní důkaz. Zároveň krajský soud neuvěřil tvrzení žalobce, že písemné potvrzení odvolání bylo ze správního spisu úředními osobami zcizeno (slovy žalobce „ukradeno“). Krajský soud poukázal na skutečnost, že o veškerých emailových zprávách bez podpisu byly učiněny záznamy do spisu a tyto zprávy jsou ve spisu obsaženy. Dle krajského soudu byl správní spis řádně veden, došlé písemnosti byly opatřeny čárovými kódy, zaevidovány a listy očíslovány. Krajský soud upozornil, že navzdory urážlivým zprávám, které obdržela oprávněná úřední osoba, postupovala v duchu dobré správy tak, že nad rámec zákonných povinností žalobce dne 11. 11. 2022 upozornila na nedostatek spočívající v chybějícím podpisu emailové zprávy. Z urážlivé odpovědi na toto upozornění z téhož dne, které obsahovalo mj. následující sdělení: „A ještě něco: pokud by ti náhodou ten dopis ″nepřišel″, což by znamenalo jedině to, žes ho ukradla, tak hezky vezmeš spis a pojedeš s ním do Nymburka na MÚ, oznámíš, kdy tam budeš – a tam to přijdu osobně podepsat“, krajský soud dovodil, že žalobce záměrně vytváří situace, aby mohl úřední osoby obvinit z nezákonného jednání, neboť už dopředu předvídal, že podání bude zcizeno a oprávněná úřední osoba bude muset nastalou situaci řešit způsobem, který si žalobce vymíní. Stran posouzení věci samé krajský soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu dospěl k závěru, že městský úřad nepochybil tím, že k emailovému odvolání ze dne 9. 11. 2022 nepřihlížel a z tohoto důvodu je ani nepostoupil žalovanému. Krajský soud uzavřel, že pokud žalobce nepodal odvolání v zákonem stanovené formě a do pěti dnů je nepotvrdil, resp. nedoplnil podáním v písemné formě, ústně do protokolu, anebo elektronicky (tj. opatřeným uznávaným elektronickým podpisem), není žalovaný s rozhodnutím o odvolání nečinný, neboť k podání odvolání nedošlo. Za takové situace nebylo nutno žalobce k doplnění chybějícího uznávaného elektronického podpisu vyzývat. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal, že ve věci rozhodoval podjatý senát, a to navzdory vznesené námitce podjatosti, která byla dle stěžovatele nedůvodně zamítnuta. Stěžovatel se neztotožnil se závěry krajského soudu a setrval na svém tvrzení, že proti prvostupňovému rozhodnutí městského úřadu podal odvolání nejprve emailem a následně toto podání písemně (dopisem) doplnil. Měl za to, že tato skutečnost byla prokázána jak přímo jeho vlastním tvrzením, tak nepřímo, konkrétně způsobem doručování písemností v jiných případech, v nichž stěžovatel taktéž komunikoval prostřednictvím emailů následně písemně potvrzených (odeslaných poštou). Dle stěžovatele se nestalo, že by písemnosti nebyly doručeny či že by byly při doručování ztraceny. Stěžovatel proto setrval na svém závěru, že dopis odeslaný poštou za účelem potvrzení emailového podání ze dne 9. 11. 2022 byl ze spisu zcizen. Stěžovatel v této souvislosti vytkl městskému úřadu nedostatek nápomoci při odstranění vady podání, neboť bylli městský úřad informován o odeslání dopisu, který nepřišel, měl stěžovatele na nedoručení dopisu upozornit a umožnit mu poslat jej znovu. Dle stěžovatele navíc bylo v období pandemie onemocnění COVID19 běžnou praxí úřadů přijímat podání prostřednictvím prostého emailu. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel podotkl, že se mu nedostalo vysvětlení, jaké pochybnosti měl městský úřad o odvolání, resp. námitkách zaslaným emailem, a z jakého důvodu se městský úřad domníval, že je stěžovatel nepodal. To navíc v situaci, kdy v případě podání, které bylo předmětem řízení ve věci samé (žalobce byl shledán vinným ze spáchání přestupku za obsah podání emailem), taková forma postačovala. Stěžovatel nesouhlasil s tím, že se jednalo o podání v různém právním režimu. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu obsaženými v napadeném rozsudku. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval stěžovatelovou námitkou, že ve věci rozhodoval podjatý senát krajského soudu. K uvedené námitce zdůrazňuje, že o námitce podjatosti senátu 59 A krajského soudu pro jeho „zjevnou nezpůsobilost, neboť předpokládal nesmysly, o kterých každý občan ví, že jsou zcela nereálné“, kdy měl stěžovatel za to, že „nezpůsobilost senátu k projednání věci je zjevně dána i nechutí senátu vůbec cokoliv dělat a podané žaloby projednávat“, vznesené v řízení před krajským soudem, Nejvyšší správní soud rozhodl usnesením ze dne 12. 7. 2023, č. j. Nao 117/202318, tak, že soudkyně a soudce jmenovaného senátu krajského soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí nyní souzené věci. Pokud stěžovatel v kasační stížnosti bez dalšího tvrdí, že námitka podjatosti vznesená již v řízení před krajským soudem byla zamítnuta nedůvodně, což dle jeho názoru potvrdilo ústní jednání konané před krajským soudem, Nejvyšší správní soud upozorňuje, že zjistilli stěžovatel nový důvod podjatosti při jednání, které proběhlo v řízení před krajským soudem, měl námitku podjatosti z takového důvodu uplatnit při jednání, jak výslovně předpokládá § 8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [9] Protože však rozhodnutí ve věci samé vyloučeným soudcem představuje důvod zmatečnosti řízení před krajským soudem ve smyslu § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s., k němuž je Nejvyšší správní soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s