7 As 241/2023 — Nejvyšší správní soud

7 As 241/2023- 30 - text  7 As 241/2023 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: F. L. K. W., zastoupen Mgr. Janem Halámkou, LL.M., advokátem se sídlem U Cvičiště 1024/9, Plzeň, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2023, č. j. 141 A 42/202241, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 21. 9. 2022, č. j. KUUK/138190/2022/ZPZ (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí, (dále též „prvostupňový orgán“) ze dne 30. 6. 2022, č. j. MUKK/28823/2022. Tímto rozhodnutím prvostupňový správní orgán nařídil podle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon na ochranu zvířat“) umístění týraných zvířat žalobce do náhradní péče, a to feny jménem Anoushka, plemene německá doga, tmavé barvy s bílou náprsenkou, narozené dne 6. 3. 2018, číslo čipu X, a psa jménem Winston Catley Ranch, plemene německá doga, barvy harlekýn, narozeného dne 16. 10. 2020, číslo čipu X. II. [2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též „krajský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Uvedl, že podmínkou rozhodnutí o zvláštním opatření není pravomocné skončení řízení o přestupku či trestném činu ohledně chování pachatele. Ustanovení § 28a odst. 7 zákona na ochranu zvířat počítá s tím, že přestupkové řízení může být zahájeno až dodatečně v průběhu řízení o zvláštním opatření. Přitom může i nemusí být zároveň rozhodnuto o přestupku týrání zvířat spolu s rozhodnutím o zvláštním opatření. V projednávané věci bylo přestupkové řízení zahájeno až na podkladě vyjádření krajské veterinární stanice, které obsahovalo podnět k projednání přestupku. Policie ČR zahájila trestní stíhání žalobce ve věci zločinu týrání zvířat. V době vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí nebylo rozhodnuto o trestném činu či přestupku, musely si správní orgány učinit úsudek o závažnosti jednání žalobce a rozhodnout o náhradní péči. K námitkám týkajícím se velikosti chovných prostor soud uvedl, že krajská veterinární správa i správní orgány podrobně popsaly, z jakého důvodu nebylo možné tyto prostory považovat za dostatečné. Stejně tak se ztotožnil se závěrem o nevhodnosti soužití dvou nově pořízených psů se psy, kteří byli žalobci odebráni. Správní orgány při hodnocení správně vycházely z odborných závěrů krajské veterinární správy. Krajský soud dále zjistil, že žalobce neměl v úmyslu ani do budoucna prostředí chovu jakkoli měnit. Ke kondici chovaných psů soud uvedl, že dosud dobrá kondice nově pořízených psů neměla nic společného s tím, jak žalobce v minulosti živil odebrané psy. Navíc se u odebraných psů projevila nedostatečná socializace. [3] K námitce stran (ne)bezpečnosti venčení psů v okolí domu krajský soud uvedl, že z rozhodnutí správních orgánů a z vyjádření krajské veterinární správy plyne, že okolí domu je pro psy potenciálně nebezpečné. Ani přítomnost žalobce při venčení psů v okolí domu není zárukou, že nemůže dojít k poranění zvířat. Žalobce se v mezidobí ani nepokusil zlepšit prostředí v okolí domu, a ani se k tomu nechystal. Ztotožnil se i se závěrem o nedostatečnosti venčení odebraných psů a o nedostatečnosti úklidu domovních prostor. Za nedůvodné považoval i námitky proti znaleckému posudku, neboť znalec psy osobně vyšetřil po jejich odebrání v útulku. Vzal za prokázané, že k nadměrnému úbytku hmotnosti psů došlo v důsledku dlouhodobého nedostatku ve výživě a chovu zvířat, nikoliv v důsledku onemocnění žalobce covidem. [4] Krajský soud nesouhlasil s názorem, že by jednání žalobce bylo pouhým excesem. Na základě všech shromážděných podkladů dospěl k závěru o dlouhodobých problémech žalobce při chovu psů plemene německá doga. Poukázal k tomu mj. také na rozsudek německého Správního soudu v Koblenz (Verwaltungsgericht Koblenz) ze dne 6. 7. 2016, sp. zn. 2 K 30/16.KO, který je v německém jazyce součástí správního spisu, s tím, že dle údajů ve zmíněném rozsudku mělo být žalobci zabaveno v Německu devět zvířat, přičemž byl žalobce za týrání zvířat i odsouzen a byl mu vydán zákaz chovu zvířat. Zrušení zákazu chovu zvířat se přitom žalobce u německých soudů domáhal opakovaně neúspěšně. Žalobce měl dlouhodobé problémy s chovem německých dog již v Německu, kdy správní orgány v jeho chovu provedly celou řadu kontrol a v Německu probíhalo více správních a soudních řízení týkajících se nedostatečné péče žalobce. Uzavřel, že celá situace působí dojmem, že se žalobce přemístil z Německa do České republiky, kde pokračuje v chovu německých dog, jejichž nákup si zajišťuje přes prostředníky, aby sám nebyl kupujícím. V případě navrácení odebraných zvířat žalobci by nebyla žalobcem zabezpečena řádná péče o odebraná zvířata. Správní orgány rozhodly správně, pokud nestanovily podmínky pro vrácení psů žalobci v rozhodnutí o zvláštním opatření. Správní orgány rozhodly na základě řádně zjištěného skutkového stavu ve prospěch psů, kteří byli žalobci odebráni. III. [5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že krajský soud nesprávně převzal argumentaci správních orgánů a jako předběžnou otázku určil, že stěžovatel je pachatelem přinejmenším přestupku týrání zvířat a jeho psi byli týranými zvířaty. Trval na tom, že rozhodnutí o náhradní péči nyní nelze vydat, protože pro vydání tohoto zvláštního opatření musí existovat „týrané zvíře“ a „pachatel“ trestného činu či přestupku. V rámci zachování presumpce neviny však musí správní orgán respektovat, že v řízení doposud nebyl žádný týraný pes, ani pachatel. Pro uložení nápravného zvláštního opatření orgán potřebuje autoritativní rozhodnutí o přestupku. Krajskému soudu nesprávně postačovala argumentace, že na podkladě vyjádření krajské veterinární správy (a uložení zvláštního opatření) dříve či později dojde k odsouzení stěžovatele jako pachatele týrání zvířat. Za absurdní považoval i to, že krajský soud aproboval nestanovení podmínek pro vrácení psů z důvodu, že nebude ani v budoucnu zajištěna řádná péče stěžovatele. Nesouhlasil s tvrzením správního orgánu, že se nikdy nepokusil o zlepšení podmínek chovu. Několik dílčích vytýkaných nedostatků, jako byla bezpečnost zahrady pro venčení, intenzita venčení či způsob sanace chovných prostor, je vhodných k tomu, aby k nim naopak byly stanoveny podmínky pro vrácení psů po jejich splnění. Při objektivním posouzení všech okolností měly správní orgány dojít k závěru, že je možné stanovit podmínky pro vrácení psů jejich majiteli. [6] Nepopíral, že pracovníci kontroly objevili konkrétní problémy a nedostatky, avšak odmítl, že by se jednalo o nedostatky úmyslné a dlouhodobé. Dle jeho názoru byl chovný prostor pro psy dostatečný a závěry krajské veterinární správy nejsou opřeny o žádný zákonný rámec, ani dostatečně vyargumentovány. Citace v odborném vyjádření krajské veterinární správy o potřebě osobního prostoru psa o konkrétní výměře zcela nekoresponduje s povahou německých dog, které jsou pomalé, klidné a většinu dne prospí. Správní orgány nezohlednily, že podlahová plocha chovného prostoru je téměř 68 m2, a že tento prostor nyní využívají jen dva psi a že pro případ chovu dalších psů lze využít i další místnosti „velkého patrového domu“. Nadto u psů nebylo shledáno narušení sociálního chování. Jeho psi se nachází vždy tam, kde je on. Vzhledem k tomu, že žije v domě pouze v jedné místnosti, kterou společně sdílejí, jsou psi vždy pouze v jedné místnosti s ním. K narušení psychiky psů pak uvedl, že je zcela pochopitelné, že psi se bez jeho přítomnosti chovají úzkostlivě. Zvlášť za situace, kterou si museli projít, kdy byli doma několik dní sami, bez ošetření a následně k nim domů přišla řada cizích lidí a odvedli je z jejich domácího prostředí. Nesouhlasil ani s nedostatečnou sanací chovných prostor. Při kontrole byl zrovna uprostřed úklidu. Ani závěr o nedostatečných výživových podmínkách nemůže obstát, neboť starší fotografie jednoznačně dokládaly jejich normální výživový stav v péči stěžovatele. Zdůraznil, že v Německu nebyl nikdy odsouzen za týrání zvířat nebo odpírání krmení psů. Závěrem uvedl, že správní orgány i krajský soud přehlížely mimořádnost nastalé situace, a to hospitalizaci stěžovatele v nemocnici. V důsledku uvedeného došlo k podvýživě psů a nedostatečné sanaci prostor. Stav, v jakém se psi nacházeli dne 3. 12. 2021, byl naprostým excesem. Navrhl, ab